Skip to main content

Full text of "Sebrané spisy. Vydal Jan Jakubec"

See other formats


■A 



NOVOČESKÁ KNIHOVNA, 

- - Č. VII. - 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ. 

II. 

VÝBOR Z HEKOVÝCH PRACÍ 
PROSAICKÝCH. 

VYDAL 



Jan Jakubec. 



ť 



A 



v PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VÉD A LTíÉNÍ. 

1923. 



NOVOČESKÁ KNIHOVNA. 

: Č. VII. ==^=== 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ. 

11. 

VÝBOR Z HEKOVÝCH PRACÍ 
PROSAICKÝCH. 



JAN JAKUBEC. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 

1923. 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ. 



VÝBOR Z HEKOVÝCH PRACÍ 
PROSAICKÝCH. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VÉD A UMĚNI. 
1923. 







Tiskem E. Leschingra v Praíe-ll., 624. 



PŘEDMLUVA. 

Později, nežli isem myslil při vydání I. svazku, 
dostává se do rukou čtenářstva svazek II. Doufám, že 
mi není zapotřebí omlouvati zpoždění ieho; isouf sví 
zelné poměry knižní výroby v letech právě minulých 
ještě v živé paměti. U vědeckých ústavů byly nepře- 
konatelné. To budiž omluvou, proč se tento svazek, při- 
pravený k tisku již r. IQ17. tak značně opozdil. 

Z prosaických prací Hekovvoh bylo nutno poříditi 
jen výbor — co do rozsahu asi polovici všech. Nejsou 
tak literárně významné, aby bylo potřebí otiskovati 
znovu všecky. 

Z prosaických prací Hekových jsem vybíral články 
a spisy !pro našeho autora význačné. Do výboru jsou 
pojaty všecky druhy. Hekem pěstované: vypravování 
s tendencí vlasteneckou, články poučné přírodopisné 
i kulturně historicky — pro Heká osvícence kramé- 
riusovského rázu je obzvláště charakteristický článek 
»Hered«. Snaha Hekova povznésti krajany hospodář- 
sky se obráží v článku »Rozmnožení píce«. Pojato sem 
široce založené »Kupecké umění«. původně zamýšlené 
jako samostatný obšírný spis, stejně jako současně 
zamýšlený druhý samostatný spis Hekův. »Staro- 
bylé památky«; také z něho vyšlo toliko několik 
článků. Dva z nich, »Athenae« a »Syracusa«, jsem otiskl 
celé, aby z nich vysvitlo, jak Hek starou knihu Vele- 



VJ 



slavínovu vzdělával pro novočeského čtenáře. Z ostai- 
nich 'tří článků podávám jen úryvky, které charakteri- 
sují výrazně osf>bnost autorovu. I ze spisu, kterv vydal 
Hek s názvem »Velikv pátek« r. 1820. pojal isem cU* 
svého výboru hlavně části individuálně zbarvené. Ve- 
likou většinu spisu, reprodukujíci příslušnou část z Čes- 
ké postily Tomáše Bavorovského, nepokládal isem 
za potřebné znovu otiskovati. Co bylo nutno pro sou- 
vislost otisknouti ze starších spisů v »Kupeckém umo- 
ni«, v »Starobylvch památkách« i ve »Velikém pátku< . 
uzavřel jsem do hranatých závorek. Části vypuštěné 
jsem se snažil charakterisovati obsahem co nejstruč- 
nějším, aby byl zachován postup i ráz celé práce. Tylo 
své vložky jsem označovil kulatými závorkami. 

Z pozdžvších statí Hekových byly do mého výboru 
pojaty nábožensky vzdělávací úvahv: »5^iv()t člověka — 
putování po světě«, »Ne vždv. jnk co jest, ale kterak bv 
molilo býti lépe« — právě náboženské úvahv u starého 
Heká převažují. Uvedené ukázky znázorní Hekovu ná- 
klonnost k náboženskému rozjímání dostatečně. Vedle 
nich psal Hek v letech třicátých alegorické příběh v 
Zachoval si náklonnost k humoru, jenž bvvá přihrocen 
satiricky — ukázky »Nejšfastnějši manželstvi« a »Kte- 
rak se mistr Chocholoiiš zlých řečí zbavil«. A z po- 
sledních jeho otištěných prací je polonofilská povídka 
s vlasteneckou tendencí »V.lasti zasvěcen život náš« 
a vypravování »Přivitání strašlivé, radostné ale pro 
puštění«, jež bylo do výboru pojato proto, že bylo pí)d- 
nětem pro boj za snášelivost náboženskou, ideál to He- 
kova mládí. 

Jestliže jsem z Hekových článků prosaickvch 
v tomto svazku podal jen vv-bor. snažil jsem se jeho 
četné afori.smv sebrati co možná úplně, a to jak z roz- 
ličných časopisů, tak i z jeho pozůstalosti. Touž snahou 
jsem byl veden při Hekových pracích veršovaných. Po- 



vil 



kládám je za nejcenněiší výtvory ducha Hekova. Mno- 
hé z aforismů otištěnvch v časopisech nejsou pode- 
psány; bylo třeba autorství Hekovo určovati vnitřní 
kritikou: z jejich myšlenkového obsahu, ze stilu i z řeči 
autorovy, někde pomáhalo i vnější zařazení jejich. 

Z rukopisné pozijstalosti Hekovy jsem vybral také 
některé drobnější práce psané po němečku, zejména 
průpovědi. O některých z nich si nejsem jist, nejsou-li 
to práce cizí; jie těžko zjistiti, která vlnka z tištěného 
moře se přelila do Hekova zápisníku. Projevuje se 
v nich však Hekovo smvšlení, někdy též jeho zážitky, 
nad to bývají vyjadřovány jeho výrazem. V některých 
se obráží postup práce Hekovy, zejména snaha, vvjad- 
řovati nezvyklé pojmy po česku. Vynikne tedy 
i v tomto výboru obraz Heká prosaika úplně. 

Ze jsem nabyl hlubší a širší znalosti o Hekovi, za 
to mám co děkovati příbuzným našeho spisovatele. 
Prostřednictvím pana Julia Paulusa, ředitele reálky 
v Praze VH., jehož choť je pravnučkou Hekovou, byla 
mi zapůjčena literární pozůstalost Hekova. Vyslovuji 
jim za tuto ochotnou podporu vřelé díky. Bohužel se 
mi rukopisy Hekovy, rodinou pietně dochované, do- 
staly do rukou až po vydání I. svazečku. Proto připo- 
juji některé práce veršované, vybrané hlavně z ruko- 
pisné pozůstalosti, jako »Dodatky« k I. svaz'ku. 

Literární pozůstalost Hekova je pestrá: vedle ob- 
šírné autobiog^rafie jsou od něho popsány tři silnější 
sešity, jeden ve čtverce, druhé dva v osmerce; jsou se- 
šívány z rozmanitého papíru, někde i z dopisů a listin 
jen na jedné straně popsaných. Několik listů bylo ze se- 
šitů vystřiženo. Sešity nejsou stránkovány. Připojená 
data na některých místech svědčí, že tyto zápisky byly 
psány v letech třicátých (nejstarší ze 17. ledna 1833) a 
v letech čtyřicátých. Ta-to data byla mi vítanou pomůc- 
kou k osvětlení životopisu Hekova. Ale kromě těchto 



vm 



sešitů psal Hek koncepty rozmanitých myšlenek na 
všecko, co měl právě po ruce : na prázdné straně obálek 
od psaní, na rubu starších dopisů obchodních, na ma- 
ličkých odstřižcich papírových, na prázdné straně půl- 
archnvého němedcého pozvání Steidlerova k slavnosti 
iiřinek ve Skalici z r. 1840. Dochoval nám takto doku- 
ment z památných těchto slavností. 

Obsah zápisků v sešitech Rekových není znamenán 
soustavně; starec psal, co mu právě tkvělo na mysli: 
někde článek, za ním aforismy, obvčejně míchané české 
s německými, výpisky ze čtených spisů a časopisů, 
verše, kuchařské předpisy, návody na přípravu likérů 
a jiné věci, jak mu co přinesla chvíle. 

České zí'ipisy Hekovy jsou psány švabachem, jen 
slova, na něž spisovatel kladl důraz, nebo slova cizí 
psával latinkou. 

Pravopis českých konceptů bývá analo^^ický ; ale 
při nejednom slově hlásí se u Heká starý zvyk psáti 
pravopisem bratrským. Pc^ládal jsem za zbytečnou 
důkladnost všímati si takovýchto zvláštností, a nevy- 
tykám jich. Otiskuji je v původním pravopise. 

Výbor z prosaických prací Hekových vzrostl 
nad mé očekávání. Proto se mi zdálo vhodnější, abych 
obšírnou autobiografii Hekovu a rozbor jeho prací 
oddělil a vvdal je o sol)ě jako svazek třetí. 

Zásady, kterými jsem se řídil při otiskování prací 
Hekových, zejména stran pravopisu v tomto vydání, 
vyložil jsem v úvodě k I. svazku. 

V Praze dne 13. dfubna IQ23. 

Jan Jakubec. 



VÝBOR 
Z HEKOVÝCH PRACÍ PROSAICKÝCH. 



Učinlivost lásky k vlasti. 

(Prvotiny z 2. dubna 1815, list i, str. 8.) 

Okolo roku 1750. uvedli Angličané svůj materský 
jazyk již k takové dokonalosti, že se mu sotva který 
vyrovnati mohl. Jich zemská správa dosáhla ještě dříve 
hluboké bezpečnosti. Jen časté války s Francouzi je 
z pokojného blažení vytrhovaly. Nemělif tehdáž tolik 
loďstva, jehož se nyní strachuje celý svět, pročež také 
nemohli z válek jako nyní vejnosných žní očekávati. Oč 
se však láska k vlasti nepokusí? — Roku 1755. vešlo 
mnoho znamenitých osob v společnost, kteréž se usjedr 
notily, aby se k zvelebení lodstva počet plavců, veslářů 
i pacholat na lodi nejen rozmnožil, nýbrž i potravou 
a vší potřebou postačitedlně opatřil. O zachování zdraví 
a budoucí vdov a sirotkův opatření bylo prozretedlně 
rokováno. Král obětoval této vlastenské společnosti 
22,500 livrů, kníže Wallis 9,000 a jeho paní máteř 
45,000. Přední hercové vybrané kusy na všech diva- 
dlech provodili, všudy byla nesmírná tíseň. Při každém 
druhém představení stál veliký zástup touto vlasten- 
skou učinlivostí ošacených plavců na divadle a od té 
doby při rostoucí k vlasti lásce zmáhalo se loďstvo, 
rostl obchod, bohatství, národní samostatnost a tato 
nyní na moři všech ve světě národů převáženost. 

Jaký to krásný příklad vlastenské lásky! A v Če- 
chách, nastojte! nemá se tento duch Boží ani o to po- 
kusiti, aby alespoň mateřskému jazyku k jeho někdejší 
dopomohl slovútnosti? 



Agami. 

(Prvotiny z 13. dubna 1815, 1. 4, str. 25 n.) 

Ajfami jest veliký, krásný pták a pro svou ob- 
zvláštní náklonnost k člověku hoden, abychom ho 
i v Cechách lépe znalá. Zdržuje se vlastně ve hlulx)kých 
lesích amerykánských, kde je největší parno; žije v to- 
varyšstvu jako u nás koroptve nel) jiná pospolitá ptá- 
čata. Jest po těle dvamecítma coulů dlouhý, má zobílk 
slepičímu píídobný, krom že o mnoho delší a hrubší. 
Ohon jest krásně dlouhý a kudmalý; každé křídlo. 
když ho ležmo po hřbetě měříme, jde zároveň s ohoneni 
(ocasem) a neiméně patnácte coulů ol)ecné míry ob- 
náší. Nohy jsou šest coulů zvejší a české slepici vekui 
podobný; hlava a dvanácticoulovy krk jest povrchu 
drobným, hustým a měkoučkým perestím obrostlý, 
spodem však tak utěšené krásy, že se té nevídané smě- 
sici tolik rozmajiitVch barev ani dost nadiviti nelze. 

Kdo ho ponejprv uzří, nad jeho neobyčejnou krá- 
sou užasne. Neníf pak ani jedinkého pírka, aby stejné 
barvy bylo: všeho druhu zelená, zlatá, červená, růžová, 
šarlatová, bledě i tmavě modrá a tak stkvěle černá se 
vespolek střídá, že se kríisumilovné oko hleděním ani 
nasytiti nemůže. Křídla jsou sivá a černě kropenatá. 
konečky brků ohnivé a jest ostatně všudy černý jako 
havran. Nohou více užívá nežli křídel, a letí-li, tedy 
jen při zemi a ne dlouho, ježto potom mnohem rychleji 
běhá, nežli pro tiži svou bv letěti mohl. 

Na poli se všelijakým ovocem krmí, když se pak při 
domě ochočí, žere zrní, maso, ryby, chléb a co mu kdo 
dá. S člověkem tuze rád tovaryší. Velikou příchyl- 
ností svou k dobrodinci každého jiného ptáka, ba i toho 
nejúlisnějšího domácího psa daleko převyšuje; uzna- 
lostí pak, věrností, láskou a na sebe samého zapomí- 
nající vděčností i ne jednoho člověka zahanbí. A protož 



zasluhuje, abychom o něm větší známosti došli, iežto 
by se i doufati mohlo. že. kdo by si na něm záležeti dal, 
jeho přirozené schopnosti nad uvěření vyvinouti může. 

Dá se lehce ochočiti a pak všudy běhá; nemá-li 
pána doma, chodí ho hledat; iak ho zhlídne, velikou 
radostí mu vstříc běží, a sejde-li se s ním maně, vesele 
si okolo něho s radostným cvrčením skáče, křepčí a 
velmi úli&ně kroutí, že není možné se zdržeti, aby ho 
za tak patrnou příchylnost alespoň nepohladil. 

Tak se ke každému má, kohož si jednou zami- 
loval; nemůže-li pak koho vystát, zobákem ho do noh 
tep)e, roztaženými křídly, stavě se před něho zahání a 
plaší, křiče přitom velmi nepříjemně. 

V nemilost mu padne osoba škaredého vzezření, 
mrzák, neb člověk jakkoli nezpůsobný (neforemný); 
nejvíce se mu však lidský smrad protiví. Test vždy po- 
slušen pána svého, dá sebou, co se mu líbí, dělat; jde 
i k tomu, kdo ho přívětivě volá, nemá-li jinak které- 
koli nepříjemnosti na sobě. Jest tomu velmi rád, když 
ho hladí a na hlavě zlehyčka škrábe; a protož v dověr- 
ném osmělení známým svým hlavu často natahuje, by 
ho bud pK)hladili nebo poškrábali ; neuslyší-li ho pak člo- 
věk, nejprv úlisným cvrčením a prosebný-mi posuňkv 
naň dotírá, a neprospěje-li to, jako uražený způrně si 
počíná, chtě mocně žádaného hladění dojíti. 

Příroda má všudy stejný a k tomu starobylý způ- 
sob; jen hotový blázen, chtě prostnost přirodv vvlíčiti 
nebo i snad vábně okrásiti, má se v jednání svém tak 
zpotvorile, že v způsobu jeho ne přírodu, ni rozum, 
ba ni člověka pro samou švarnost viděti nelze. Každo- 
denní tvor, není-li rozumný, více mudruje a opovážlivě 
si počíná. Kdo však opatrněji blázní, jest u bláznů krá- 
lem. To jest skutečná pravda! — Ale vraťme se do 
koleje. Ag:ami si dobře pamatuje čas, kdy se oběduje 
neb večeří, a dostaví se pořádně, třdaa ho nikdo ne- 



volal. Netrpí však vedle sel* ani psa, ani kočky, iežtC 
je hned, nejdou-li po dobrém, z iizby mocně v>žene 

Nejednou se při takové příležitosti až krvavý boi 
svede: nejde-li mu pes, butf seíie větší, po svých, vskoči 
mil na hřbet, a co jezdec pevně se drže, špičatým te- 
sákem oči mil vyklube a do hlavy tak nevážně tepe. 
že kdyby se pristofící o psa nezastali. konečně by mrtev 
na zem padl. Přeje pak domácí dTŮl«ži. chráně ji před 
všemi úklady dravých zvířnt- í <k<>tůni jest na místě 
psa opatrným hlídačem. 

V Kajenně si \x) ulicích svohudně laškuie. jde i za 
město a vždy se v patřící čas k ot)ědu a večeři domů 
navracuje. Lichotí se ke každému, kdož mu pochle- 
buje, leč nemá-li co nepříjemného do sebe. Koho si však 
jednou zamiloval, docela se mu odevzdá, všudy za ním 
chodí, jest skoro neodbytný! Jde za pánem svým i do 
cizího domu, a není-li tam připuštěn, zůstane před do- 
mem tak dlouho, až se pán vráťi; běží-li pán, běží i on; 
zůstane-li stát, i on stojí; darmo se před nim skrývat. 
Jest v stavu celý den při hladu a nepohodlnosti času na 
místě stát, kde myslí, že se jeho pán vrátiti musí. Není 
pak ta radost k vyslovení, kterou cítí, když se pána ko- 
nečně doScá. I skáče a lichotí se podivnými posuňky 
a na všecko zapomíná nepohodlí, když k němu pán jen 
přívětivě promluví, nebo ho pohladí. 

Pozná-li milost pána svého k sobě, tak si jí velice 
váží, že ani nepřeje, aby se kdo k pánovi přiblížil; 
i sloužící od stolu pána odhání, a zdá-li se mu, že pán 
s otrokem vlídně zachází, zlobivě nevolníka do nohou 
klube. 

Někdy tak zvučný hlas ze sebe vydává, že se může 
směle polnici přirovnati, a protož ho také trubačem, 
což se, jak někteří tomu chtí. v indyckém nářečí A^ami 
vykládá, vůbec jmenují. Kudy a jak zvučnost tato ne- 



obyčejná z něho vychází, není dosavád mezi zpytateli 
vyjednáno. 

Hered (Heredy). 

(Prvotiny z 13, srpna 1815, 1. 38, str. 217 n.) 

Hered slově v Egyptě starožitný had, o němž 
mnozí, jenž tuto někdy pro svou ve všelikém imiění 
vzdělanost paměti hodnou krajinu prošli, nám divy ve- 
liké vypravují. 

Rychard Vckck, času svého muž v umění nad jiné 
dospělý, mluví o něm v svém vypsání východních kra- 
jin tak, jako se o věci již vůbec známé a vysvětlené 
mluviti dá. 

Mají-li však vzdělaní Anglové a vrtkavou drzostí 
svou nad mnohý jiný národ vynikající Gallové, jakožto 
bližší Egypta sousedé, o tomto podivném hadu jistou 
světlost: přece se z toho všeho směle nadíti nemohu, 
aby moji přemilí Slované, co Hered jest a co umí, 
vůbec a docela věděli. 

Mnozí Eg>T)tčané, vedle Pokokovy zprávy, pevně 
věří, že Hered, onen manželosvodný had, ten životný 
Azmod jest, jehož anjel Rafael do Egyptské pouště 
vítězně zahnal. Nahlédněme do knihy Tobyášovy. 
VHI. 3- 

Protimyslnost tohoto hada k ženskému pohlaví je 
v domnění tom utvrzuje. I uprostřed nás byli někteří, 
ježto rozumem svv-m na tom se usnesli, že ztraceného 
Azmoda na tomto čiperném hadu v Egyptě nalézti 
chtěli. Nejedni ho také vskutku nalezli. 

Sám Augustyn Kahnet, tento za svého času ne- 
jednu mrákotu krásně osvěcující opat, zdál se poněkud, 
nábožnou, neb af vlastněji dím, obvyklou jat dóvěrou, 
ku straně té chýliti, žádaje: aby se brzy někdo vynašel, 



8 

jenž by Heredův |>řU)ěh l)eólivě vyšetřil, a co nalehne, 
světu kcMiečně na roziim vyložil. 

Nezdá se mi však tolik práce zde býti zapotrel)í. 
Zdravé rozvážení samo rozh(xlne, treba-li nám pověst- 
ného Azmoda. o němž se v knize Tííbyášově tak ná- 
božně dočteme, v nynějším hledati Rří>'ptě. čili tamního 
hada, jen pouhým, vedle pokolení svélio, docela spro- 
stým hadem uznati. 

Pavel Lukáš byl první, jenž o něm psal, ježto před 
ním celá Evropa za tolik století nic podobného nevě- 
děla. Béra se ponejprv na rozkaz francouzského krále 
roku lÓQQ. do Egypta, uslyšel od křesťanů i muhame- 
tánů veliké divy, které had tento před tváří užaslých 
obyvatelů některého času byl provodil. 

Měl, prý, dotčený had ol)ydlí své tenkrát v jedné 
jeskyni pod převysokou horou naproti městu Laate, 
okolo sta mil za Kairou, na západním břehu Nylovém. 

Tak píše dotčený Pavel Lukáš u vypsání své první 
cesty do Egypta*) a zdá se, že by rád, abychom, čemu 
sám lehce uvěřil, i my na jeho dobrou věru za čisitou 
přijali pravdu. 

U některých slabších došel arci místa, moudřej- 
ším však padl v podezření, že i to, co o Eg>'ptě pra- 
vého psal, \ pochybnosti položili; jiní se lehkosti jeho 
posmívali a převeliká část se na tom ustanovila, že si 
celého hada snad sám zamyslil, aby podivné povídce 
u sprostých snadnější vydobyl přístup a u mnišstva 
po celém pokolení jeho na slovo vzat byl. 

To pohnulo pana Levéra. konšela francouzského 
v Kaiře, abv psal Klaudovi Sikardovi, jenž toho času 
misionářem v Egyptě byl, a celou tu krajinu projda. 



*) Opus satis non laudatum pod znakem: Voyage premiér 
du Paul Lucas en Levant. Tom. I., p. 66, 69. 



ji dobře znal, prose Iw snažně i šetrně, aby mu o tomto 
znovu vyjeveném Azmodovi nějaké jisté a určité zprá- 
vy udělil. Sikard jakožto muž moudrý a dos.pělý ne- 
odpověděl arci tak, jako se očekávalo, doloživ, že což- 
koli obecný lid o tomto žvatlá hadu, bud přeludem 
obraznosti, buď slepé zámyslem pověry anebo i také 
zoumysltným mahumetánských mnichů podvodem se 
nazývati může.^) 

Když se Pavel Lukáš roku 17 14. po druhé do 
Egypta vypravil, dal si na tom více záležeti, aby se 
o té věci bezpečnější domakal pravdy; nebo ho nemálo 
mrzelo, že jeho prvně jšímu vypsání E^pta se tak 
málo věřilo. 

I hledal nejprve hada. Nenalezl ho však na pře- 
dešlém, nýbrž na jiném místě. Nějaký svatý derviš, 
jenž se nábožnémiu živobytí na poušti odevzdal, iako 
i podnes mnohý nevymřel lid, jenž se rád břichu k vůli 
v takovou nasazuje nábožnost, měl ho již u sebe a ne- 
dávno mti k poctivosti sice skrovnou, jinak ale dosti 
způsobnou kapli ustavil. 

Na tomto místě činil Hered veliké divy: uzdra- 
voval nemocné, předpovídal povětrnost, nastávající 
úrodu, rozvodnění řeky Nylu a mnohé jiné věci, že se 
až tomu obecný lid nemálo divil. 

Byl pak nyní tento had mnohem bázlivější, nežli 
prvé, a jakkoli se jindy vedle rozprávky na kusy roz- 
sekati dal, tehdáž strachem dřevěněl, a kde mohl, za- 
lezl, jak rychle napřaženou hůl před sebou spatřil. 

Jednoho dne pozval Asarobek, vladař této krajiny, 
onoho nábožného derviše k sobě i s hadem. Pavel Lu- 
káš se v tom právě nahodil; i stal se tu před jeho oči- 
ma veliký zázrak. Derviš si strčil hada za ňadra, a 



') Mcmoir. des Missions. Tom. II., p. 145. 



lO 

když o něm po malé chvíli zminka se stala, nebyl více 
ani tam. kde ho uložil, ani jx) celé postranné síni k na- 
lezení, iežto v tu chvíli nikdo ani dveře, ani okna ne- 
otvíral, tím méně je se otvírati viděl. Neviditedlným 
způsobem octnul se z dervišových ňader ve své po- 
svátné kapli. Tam ho i Lukáš, od vladaře se béra, vi- 
děl a připomenul: žeť velmi krotky a prostředině 
dlouhý.*) 

Když pan Granžer roku 1730. do Egypta přišel, 
nalezl tohoto divotvorného hada ještě na témž místě a 
vypisuje o něm, že jest barvy počervenalé. na loket 
dlouhý a na coul vysoký. Držívala se, prý, k jeho 
poctivosti veřeiná slavnost, ku které se množství lidu 
ze všeho okolí až na dvacet mil scházívalo; šedesát 
volů a nejméně dvou set ovcí byk) třeba, aby se fKDut- 
níci p>oněkud nasytili. 

Nábožný opatrovník velikomooného hada i sám 
vladař této krajiny mnohou řečí Granžera ujišťovali, 
že se onen divotvor každý večer na kusy rozsekati dá, 
a nazejtří všeceíc celý a zdravý nové divy podivnou 
hbitostí provodí. Granžer jim nato deset bitých du- 
kátů obětoval, aby u jeho přítomnosti hada posekali; 
zpěčovali se však to učiniti, předstírajíce, že by v po- 
době hada skrytý anjel takové všetečnosti milostivě 
nepřijal.*) 

Také se mu ponavrhlo, že hadovi veliké oběti zda- 
leka se donášejí a že se obětujícím vždy dobročinně 
propůjčuje. Granžer se pak stavěl, jakoby tomu ne- 
rozuměl. 



*) Lucas voyage en Levant fait par ordre du roy. 1714. 
Tom. 11., p. 348. Vydání netřeba vypisovat, nebo není než jedno 
a — zůstane jedno. 

*) Relation ďun voyage fait en Egypte par le Sr. Granger, 
p. 89. — 92. Paris 1745. 



Roku 1737. přišel Rychard Pokok do Eg^ypta a ne- 
nalezl již hada na předešlém místě. Přestěhoval se na 
vysokou horu blíž městečka Kajně. Snad se tam, když 
derviš smrtí sešel, odebral. Od té chvíle se zdálo, že 
se všecka divotvomí moc od hada vzdálila. 

Místo prvnější způsobilé kaple rrěl nyní chatrnou 
rozsedlinu ve skále za své obydlí, z kteréž, leč potře- 
bou nucen, zřídka vycházel. Nebýval vždy stejné 
dýlky; jednou ho pocestný lid na půl, po druhé na celý 
iďcet dlouhý nalezl; potom se k němu jiný podobný 
had přivinul; brzy na to nS<:olik mladých k tovaryš- 
stvu přirostlo hádat; a jak rychle pětiměsičné uběhlo 
léto, byla najednou všecka posvátná společnost ne- 
viditedlíiá. 

Divotvorný duch, pravili nyní mtihametánští 
mnichové, se pro nehodnost lidu jinam přestěhoval. 
Nejeden nábožný pousteník od prostého lidu veliké 
dary a oběti přijímal, aby dobročinného anjele sva- 
tostí svou k navrácení se pohnul. Však se nenavraco- 
val, znaje bezpochyby čas vyjasňujícího se rozumu, a 
měl se vedle opatrnosti dobře. 

Od té doby prošlo mnoho Evropčanů Eg^ypt- Po- 
vídka o hadu se ještě u lidu, ač ne všudy iednostejně, 
připomíná, výroční však slavnost a onen výnosný pout 
se již více tak pořádaiě nedrží; nikdo šedesát volů, dvě 
stě ovec, leč by se sám ve stáda plichtil, nedává, a ně- 
kdejší slepá horlivost v studenou se obrací nevěru. 

Kdokoli vypsání tohoto pamětného hada čte, zdali 
nepoznává, že tu jistý podvod a zištná vězí šalba? — 
Neumělost lidská byla vždy pluhem zchytralé zištnosti. 
Pověrčivý lid bývá nejednou štědřejší, nežli ten, jenž 
vedle zdravého rozvážení jedná. 

Muhametánští mnichové měli jeden po druhém 
opatrováni hada na sobě. Proto také had obydlí své 



12 

měníval. Správce krajiny měl s mnichem srozumění 
a pro svůj zisk podvodu hověl. Egypt má dost hadů 
krotkých a pitomých, kteříž lidem neškodí a ledačemu 
se naučiti dají. Rozseiká-li se jeden u večer, není z rá- 
na o jiného nouze. Špatný řemeslník, jestliže svémiu 
nerozun^í řemeslu! — »To má arci své místo; co ale 
s Azmodem počneme ?« — Přejme mu jména. 



Kupecké umění.^) 
A. Známost zboží. 

(Kramériusovy Vlastenské noviny 1818 ze 4. července, list 27 n., 
str. 107 n.) 

I. O pe p ř i. 
(Po prvé v Prvotinách 1813, list XXXVII,. str. 150 n.) 

Dozralý pepř a dospělý vtip jest lékařství dobré: 
přední k tělu se má, však mravnost opraví druhé. 

[Pepř roste na jakémsi outlém a mdlém rývoví, 
které se k jiným blízkým stromům tovaryší a po nich 
nahoru pne. Ty rývy podobné jsou barvínku (clematis 
daphnoides, vulgo vincapervinca), ale listí připodob- 
ňuje se citrónovému.] Kořen má drobný, milíčnatý a 
ohebný; list velmi silnou vůni ze sebe vydává a jest 
štiplavý. 

[Ovoce neb pepř jest v hromadu stisknuté a hroz- 
novaté jako víno, ale hustěji. Měsíce října jahodky 
jeho dozrávají a tehdáž je sbírají a rozkládají na ro- 
hože z palmového listí spletené a nechávají tak na hor- 



') Hranatými závorkami uzavřený tekst byl Hekem převzat 
z knihy »Herbář aneb Bylinář... Petra Ondřeje Mathiola«, 
podle nové úpravy, provedené Jach. Kamerariem, z německého 
jazyka do českého přeložené od Adama Hubera z Rysnpachu 
a Daniele Adama z Veleslavína a vydané v Praze 1596. 

Hek svého pramene neudává. 



14 

kém slunci schnouti, až zčernafí a zvraskají, což se 
obyčejně ve třech dnech stává.] 

Jest pak dvojí: okrouhlý a dlouhý, oboii dobře 
známý. Okrouhlý jest zase bílý a černý. [Biiý pepř jest 
nezralý a zazděna trhaný a sebraný, a protož není tak 
libý ani peprný, jako černý. 

Pepř dlouhý má svůj zvláštní strom, na němž visí 
jako nějaký červ neb ši^a, množstvím malých zrnek 
osazený. Ten pepř jest nejpepmější. Okrouhlého bí- 
lého pepře jako i dlouhého více užíváme k lékařství; 
proti tomu jest černý v kuchyni obyčejnější. 

Nejlepší pepř jest nový, těžký, tvrdý, černý, ce- 
listvý a dobře perný.] Roste na ostrovích: Jávě, Su- 
matře. Ceylonu, obzvláštně na Malabárském pomorí 
v Azii. 

Neseje se, nýbrž přesazuje; na sadbě však velmi 
mnoho záleží, aby se kořinku neublížilo, ani neuvadla 
prvé, nežli by se v zem dostala. Když se potom ujme, 
vždy bedlivého hledění žádá. Třetím rokem teprv po- 
číná ovoce nésti a jest tři léta po sobě tak úrodný, že 
skrovný keříček šest i sedm lil^er výborného pepře dá. 
Na to se úrodnost jeho tak spěšně tratí, že ve dvanácti 
letech ani zrnka více nenese. Má rád tučnou zemi, 
časté okopávání a pilné plení, nebo se u něho všeliká 
tráva ráda plemení. Miluje vejsKiní, pročež dobře činí, 
kdož mu ratolesti stromu, po němž se pne, opatrně 
klestí. Po sbírce se zřeže, aby se keř zbytečně nevy- 
síHl. 

Nejprve počali Portugal o vé pepř přivážeti, pak se 
jim v to Holandové, Ang^ličané i Francouzové mísili. 
Nyní, když všeho světa obchod jen samotni Ang^ličané 
v svých zištných rukou mají, není pepř, leč u nich 
k dostání. Vedle závazku a usnesení nemá sázič pepře 
nikomu prodati, nežli jen svému vysazenému odbíra- 
telovi, ač se i zhusta jinak pod rukou děje. Tento ku- 



pecký národ převážlívým plavectvím svVTn si jednak 
celý svět navedl, aby se mu ze všech, i z těch nejzad- 
nějších světa koutů všeliké bohatství dováželo. Na- 
vyklých potřebností člověku denně přirůstá, a že tudy 
národové na zdraví, jmění a pozemní mohutnosti ve- 
lice mdlejí, málo jest těch, kteříž by připustíce věc tak 
škodlivou k srdci, lépe o to dbáti měli. — Vedle jistých 
zpráv roku 1804. kn jediná osada Sumatra deset mi- 
lionů zlatých pepřem zisku přinesla! 

V lékařství užívá se [pepř pro zahřítí a posilnění 
žaludka, nebo napomáhá k zažití; větr3^ a nadýmání 
rozhání; dává chut k jídlu, žene moč a vodu z člověka, 
rozděluje a stírá všecko to, což oči zamrakuje a za- 
temňuje. Pepř v krmích jedený zachovává člověka při 
jeho zdraví, hojí zastaralý kašel] a roztrhuje speklé 
šlemy, kteříž se v prsech nashromáždily; [chut k jídlu 
zbuzuje, polehčuje bolestí vnitřních, kteréž od stude- 
ných příčin pocházejí. Pepř jest zubům a dásním uži- 
tečný; nebo Sitravuje v nich všecky zlé vlhkosti a za- 
chovává před porušením a hnilosti. Napravuje také 
nevonný a smrdutý duch. Vředy, záškrty a otoky 
hrdla dobře jest natírati pepřem s medem smíšeným. 

Pepř slově řecky nene^ts, arabsiky fiilful, latinsky 
piper, vlasky pepe, francouzsky poivre*) španielsky 
pimienta, německy Pfeffer.] 

11. O zázvoru. 

(Po prvé v Prvotinách 1813, 1. 50., str. 217. Vlast. nov. 1818, 
1. 30., str. 119 n.) 

Zázvor povahou svou i k mravnému lékařství patří; 
lékařství hodně se má, když při těle drží i duši. 



*) Tištěno: pouyre podle Hubra- Veleslavína m. staršího 
poyure. 



i6 

[Zázvor jest zvláštní zrostlina, kteráž se nachází 
na větším díle v zemi Arabské,] pak na Malabárském 
pomoří v Azii. Roste dvou střevíců zvejší, má [listí 
podobfié sítí, oÍjTiovuje se a mládne dvakrát i třikrát 
do roka. Obyvatelé těch zemí užívají listí zeleného 
v poknmích i lékařství. Kořen má uzlovatý a hrbo- 
vatý a ten se vykopává, když listí na něm žloutne a 
vadnouti počíná. Jakžkoli dotčený kořen iednostefné 
velikosti není, přec časem nachází se nScterý, kterýž 
půl libry i více vážij. Takový ale nám se nedostane, 
ježto ho obyvatelé pro svou potřebu zanechávají a 
k n.ám ne jinače, leč v cukru zazelená zadělaný odesi- 
lají. Jeho plemenění jest velmi snadné; [tifsedí hloube 
v zemi přes dvě pídě. Když jej koi>aji. necliaji v krech- 
tu jednoho hrlxilíku a ipřikryvají zemí jako budoucí 
kmen neb semeno jiných kořenů příštího roku]. Je- 
diný člověk po jitru role za den lehoučce vysází. Vy- 
kopaný kořen dá se mnohá léta bez porušení a skoro 
pět let před ztrátou vzrůstnosti zachovati. Tato však 
zrostlina zemi, kdež rosíte, nesmírně vyssaje a hubí. 
strávíc všecku solnatost, ana zemi úrodnou činí. Role. 
kde se zázvor tři nel) čtyry léta po sobě sází, pátého 
roku tak zmrtvi, že na ní, leč si zase odpočne a se 
opraví, ani ta nejchatrnější tráva neroste. 

[Nejlepší kořínek zázvoru jest bílý, těžký, plný a 
nez/práchffiivělý, ani červotočný, a kterýž jest v kusich 
velikých]. Nynějšího času krásné ruce, mísíce toto 
výborné koření v pokrmy, žaludek nám dobře opra- 
vují, ano i líkárníci latinskou cestou dobře se při zá- 
zvoru mají. 

[Zázvor jest vedle přirození svého sytně horký a 
při tom vlhký; pro kteroužto vlhkost snadmě se od 
červů pokazí. Zahřívá mocně, však ne tak pojednou, 
jako pepř, odkudž znáti, že není tak outlých a pronika- 
vých částek. Moci jest otvírající, rozdávající, ztenču- 



jící, pronikající a vy-tahnjící. Dobrý jest studeném>u 
žaludku, posiluje zažití, břicho lehyčce měkčí a mocný 
jest proti všemu, což zrak zatemňuje. Přidává se také 
i do těch lékařství, kteráž se proti jedům a trávení 
strojí. 

Zázvor v pokrmích užívaný jest velmi dobrý proti 
souchotinám; víno, v němž zázvor a kmín zvařen, od- 
jímá bolesti žaludku i střev, kteréž od větrnosti původ 
svůj mají. 

Zázvor jest všechněm lidem zdravý, kteříž jsou 
vnitř zastuzeni, zvláště ženám; nebo zahřívá, zacpání 
otvírá, a dělohu (měsíčně vyčištění krve) lehoučce vy- 
vodí. Kohož zuby bolejí, vezmi zázvor, zkrájej na 
drobno, vař v dobrém víně a drž tu jíchu teplou na bo- 
lavém zubu.] Rychle se uloží bolest. [Obyvatelé těch 
krajin, v nichž zázvor roste, jídají zázvor drobně zkrá- 
jený a s jin>Tni bylinami v salátu smíchaný, s masem a 
s rybami; kterýžto čerstvý není tak perný, jako když 
se usuší.] Kdož však od přirození hořci jsou a horká 
játra mají, těm nenáleží, aby mnoho zázvoru jedli a 
užívali. 

[Zázvor v přirození a moci hrubě se s pepřem 
srovnává, toliko tenio jest mezi nimi rozdíl: že pepř 
velmi rychle zahřívá, ale horkost jeho brzo pomíjí a 
mizí; proti tomu zázvor netak pojednou a rychle za- 
hřívá, ale však horkost jeho tím déle zůstává a trvá. 

Zázvor slově řecky i latině ^ingiher, zitt^iher, 
arabsky zin^ibel a geng^ibil, vlasky ^en^eno, šf>anielsky 
gengiare, francouzsky gingimbre, německy Ingwer.] 

Obšírněji se o zázvoru dočteš v Theophr. de cau- 
sis plantarum, též Garzias de hort. lib. I. aromát. In- 
die, cap. IQ. cum C. Clusii adnotationibus, neméně 
Plin. lib. XII. c. 19. 

Sebrané cpUy Fr. VI. Heká, II. 2 



i8 



IIÍ. O muškátovém ořechu. 



(Po prvé v Prvotinách z 23. dubna 181 5, 1. 7, str. 49 n. Vlast, 
nov. 1818, z 8. srpna, I. 32, str. 128 a 1. 33, str. 131.) 

Ořech, kdekoli jest, má všudy v škořípce jádro; 
z jádra užitek však, kdo dobře ho rozloupne, mivá. 

Muškát, výborností svou vůbec povědomé drahé 
koření, roste u veliké hojnosti jen samotně na Ban- 
dyckých ostrovích v Azii. Strom jest podobnv hruško- 
véimi a roste sám od sel)e liexe všeho < 'ni. Jeho 

dře\'o má mnoho měkkého bélu, kůru i' i a snětí 

ohefcoé. List se břeskvovému připodobňuje, krom že 
o něco užší a kratší; roste pak veskrz po dvou proti 
sobě. Jest na vrchu temně zelený a blýskavý, zespod 
drobet pobělavý, a když se mezi prsty tře, vydává ze 
sel)e velmi silnou a líbeznou vůni. Kvete jako třešně 
a nese ovoce větší než vlaský ořech. Tento ořech [má 
v sobě trojí šupinku; první jest podobná zelené vlas- 
kého ořechu, pod ní hned jiná se spatřuje, hladká h 
dřevnatá. kteráž všudy vůkol jako nějaký sáček třetí 
skořepinu ohstírá. Té. ač nevlastně, květ říkiime a 
v jídle i lékařství mnoho užíváme. Třetí škorípka 
jest ne>tvrdší a skoro tak jako na vlaském ořechu, než 
drobet počernalá; kteroužto rozloupě, kulka muškátová 
vnitř se nachází, mající od špičky své jakési proutkv 
aneb žilky prese všecku kulku protažené. Kulka sama. 
v sobě jest dírkovatá co houba], po vrchu píjpelaté 
l>arvy, vnitř temně pročervenalá, křehká, tučná a vý- 
borně vonná. 

[Obyvatelé těchto sedmi ostrovů. Banda řečených, 
trhají je jeden před druhým, jakž nejvíce může: nebo] 
se jim to pro domácí potřebu rádo přeje. [Ty pak 
mají přednost, kteréž jsou čerstvé, celistvé, těžké, tuč- 
né, vlhkosti plné. tak že když je jehlou napíchneš, hned 
z nich olejnatost piští.] Když dozrává, rozevře se 



10 

vrchní škořípka samá od sebe a je ořech v požloutlém 
květu zaobalený viděti. Tu již čas, aby se sbíral, sice 
by květ vyprahl a olej se ztratil. To se obyčejně u kon- 
ce měsíce července a počátkem srpna stává. I leze kde 
kdo míjže na strom, a co zralých ořechů načesal, dole 
stojícím odbíračům p)odává; ti mají vylupování prvni 
skořepky na práci. Tyto šupiny zanášejí do lesů; kdež 
jak shnijí, jakés brunaté houby vyrůstají, jež obyva- 
telově s velikou chutí jedí. 

Co nezralých ořechů načesali, naloží do octa a 
cuikru; k nám se však zřídka kdy co takového dováží. 
Celých devět měsíců jest zapotřebí, aby ořech mu.šká- 
tový jak náJeží uzrál. Jak rychle se při sbírce ta po- 
vrchní skořepka oloupila, vybere se květ a opatrně na 
slunci suší. Potom se dá někam do chládku, aby zvláč- 
něl, a nechá se tam šest i osm dní po sobě ležeti: na- 
posledy mořskou vodou se skropí a na místo ulož i. 

Ořech má větší opatrnosti zapotřebí. Rozkládají 
je na rohože a v budkách proto schválně vystavených 
při povolném ohni usušují. Brzy po tom se ze třetí 
obálky vybude a do vápeně vody vloží. To se pak 
proto stává, aby je červi tak snadno nekazili. 

Když je mok dosti obešel, vysypou je na hro- 
madu, aby se zohřály a vypotily. Tato sbírka se hlavní 
nazývá, ježto se ořechy po druhé v listopadu a po třetí 
v měsíci dubnu, ačkoli již ne tak výnosně jako prvé. 
sbírají. Nacházejí se pak v dvojím způsolm: jednv 
jsou všecky obdloužné, jež někteří samci (muscade 
male) jmenují; druhé pak okrouhlejší, kteréž se za 
mocnější pokládají a samice (muscade femelle) nazý- 
vají. Dobrota ořechu na stáří stromu, na půdě, polo- 
žení, však přes to nejvíce na bedlivém hledění záleží. 

Ořech muškátový napomáhá zažití, vvhání větry 
a silí vnitřnosti; kdo ho ráno na čtitrobu a bera se na 
spaní u víně přijímá, velikélio posilnění mozku a pa- 



20 

meti nabude. [Výborné muškátové kulky také tlukou 
a na pánvi hřejí; potom z nich znamenitý a vonný olej 
vytlačuií. Ten když se stydne, bývá hustý jako čistý 
vosk. Takový olej jest užitečný proti boleni a umdlení 
žiloven apřihbi; tvář čistí, pHDŠkvrny stírá, mladistvou 
ji zachovává a zvraskati se tak brzo nedopouští. Okolo 
oči pomazaný, zrak ostří a slepotu i pošlost jejich 
zahání. 

Muškátový květ, kteréhož také s jiným drahým 
kořením v pokrmích užíváme, má rovně touž moc, 
jako sama kulka muškátová. Jest však podstaty útlejší 
a pronikavější; a protož také i silnější jest v moci 
proti všem již oznámeným neduhům. Dělá se také 
z květu znamenitý olej umdleným žilovinám velice 
užitečný. Proti třesení srdce jest muškátový květ ná- 
ramně dobrý prostředek.] 

Dokud Holandové těmito ostrovy vládli (1793), 
platila jedna libra ořechů na této osadě o osmý díl 
více nežli květ, totiž dvanácte krejcarů našich, a byla 
vždy na obojím taková úroda, že potřebu celého světa 
nejen daleko přesáhala, nýbrž i na budoucí rok zname- 
nitou zásobu uloživši, kupecké společnosti nesmírného 
zisku přinesla. Co se pak .'Xnřrličané jich zmocnili, po- 
hubili přes polovici mu^átových str<.)mů a mnoho cen- 
tů jak ovoce, tak i květu sípálili, aby cena zboží skrze 
hojnost a úrodu nepadala. Ačkoli sázičům na osadě 
daleko méně, nežli předešlí panovníci platí, přece se 
toto zboží nejméně stokrát dráže proti prvé jinVm ná- 
rodům, jenž váliorovnost na moři udržeti schopni ne- 
jsou, prodává. Tak bolestný jest následek mořské pře- 
važnosti ! 

[Muškátový ořech slove řecky f*oaxox á^tov, latině 
nux tnyristica seu moschata, francouzsky noix mu- 
scade, vlasky nuce moschada, španielsky nuez de espe- 
cie, arabsky jushaf^ue.'] 



21 



IV. o hřebíčku. 

(Po prvé v Prvotinách z 23. dubna i8t5í 1. 7, str. 50 n. Vlast 
.nov. 1818, 1. 35, str. 140 n., 1. 36, str. 143 n., 1. 37, str. I47-) 

[Hř€Í)íčky mají iméno od své podoby, protože 
jsou železn>'Tn hřebíkům podobny. Jest ovoce jednoho 
stromu], který [na pěti ostrovích Mohikských roste a 
způsobem i veUkostí bobkovému poněkud podoben iest. 
toliko že má listí užší s nMiohými ratolestmi]. Test ve- 
lice tvrdého a pevného dříví, tak že dost tenká snět 
chlapa udrží. Proto ho také Molukané, dokud ještě 
kupecká závist — jak dále uslyšíme — lesy hrebič- 
kové nepoplenila, ke všemu stavení před jin-^m potře- 
bovali. 

Na jednom pařezu vyroste někdy i trojí kmen. 
každv asi šesti i sed.mi střevíců zvejší, rovný a okrouh- 
lý, s kůrou hladkou a tenkou. Sněte strmějí vzhůru 
do špičkv a mají na sobě mnoho utěšeně zmotáných 
mladistvých větviček, že mílo na něho hleděti. List 
roste pořádně, vždv dva a dva skoro v stejně rozmě- 
řené vzdálenosti od sebe, každá ratolístka drží čtyry 
i pět párů: jest o něco delší a větší než bobkový, 
u šfopky špičatěiší nežli popředu, barvv snědě zelené a 
vnitř padá do žlutá. Kvete měsíce trávná a má květ 
neiprvé bílý. potom názelený, na-oosledv načervenalý. 
libou vůní svou iiné všeckv převvšující; pozůstává ze 
čtyř kulatých lis-tků na kříž, sedí na obdloužném ce- 
listvém kalisku, v němž se více tenoučkých čmejříček 
nachází, sám pak kalisek drží se větve špičkou. 

Mnozí, jenž věc vedáé obyčeje jen vždy povrchně 
berou, mají za to, fže žádná tráva okolo stromu hře- 
bíčkového neroste, poněvadž kořen jeho všecku vlhkost 
ze země k sobě toliko táhne]; není ale tomu tak; opa- 
trovníci tohoto výnosného stromu neustálým plením 
nedopouštějí, abv při něm jaká tráva rostla. Tento 



22 

[strom z oí>a<lanvch hřebičku vyrostá, z nichž nejprve 
bývá keříček, potom v osmi letech strom, který ostává 
a trvá do sta let. Hřebí3<y pak sbírají od patnáctého 
září až do měsíce ledma a musejí je pruty neb třtinami 
se stromů klátiti, podstelíce všudy vůkol rohoží palmo- 
vých, aby na zem nepadaly]. 

Z počátku rostlo hrebíčkové stromoví na všech 
Molukských ostrovích; jak rychle je vš?»k Holandové 
opanovali, pohubili je všudy s vyjmutím vvspy (ostro- 
va) Amboány a okolních ostrůvků: Ullraší. Omy, Ho- 
nimoje a Na.šelavy. Však ani tam nebyli před původ- 
ními obyvateli bezpečni, ježto krade se do lesů loudí, 
mladých stromívů, co mohou unésti, nakopají a do ci- 
zích osad prodávají. Z té příčiny vešla holandská ku- 
I)ecká společnost v Ir.Jyi s knížatv ještě nep(xlmaně- 
nými, obzvláště pak f králem ternátskVm, v smlouvu, 
vedle které uzavřeno bylo, aby Molukčané na svvch 
půdách rostoucí hřebíčkové stromoví ihned posekali 
a z kořene vyplenili, žádných nápotom nesázeli, ani ji- 
ným sázeti nedopouštěli. Naproti čemuž se jim Ho- 
landové za náhradu jistVm ročním platem zavázali. 

Celých padesát let po uzavření této smkmvy Ho- 
landové ani jedinkélH) stromku hřebíčkového nerozmno- 
žili, nýbrž raději, kde se bujně plemenily, vysekávali, 
netrpíce jich více, nežli co kupecká společnost — vez- 
mouc na jistý odbyt hřebí3<ů a jejich uloženou, padat 
nesmící cenu zřetel — za potřebí uznala. Kdybv se 
i která samosetá pláně místem vyskytla, byl vlastník 
půdy pod pokutou dvanácti dolarů zavázán, aby ji 
ihned vytrhl a zničil. 

Roku 1798 zmocnili se Angličané všech molut- 
ských osad; nová práva a řízení byla všudy uvedena 
a mnohý škodlivý nepořádek opraven. Hřebíčkového 
však stromu osud týž zůstal. Vedle muškátového stro- 



2.3 

mu na Malobársku nemohl se arci lepšího štěstí hře- 
bíčkový nadíti. I rozdělili Ang-ličané celý ten oku lid- 
skému .pro jeho nesmírnou velikost k přehlednutí ne- 
snadný les na pět čtvrtí, nad každou opatrného správce 
a bedlivého opatrovníka ustanovivše. Bylo pak mílo 
do tak dobře vyhleděných lesů přijíti. Cizího keříka, 
ba ani té trávy nebylo tu viděti; vedle provazce vedly 
na vše strany rozmanité průkleste od konce ku konci; 
v tichém chládku se onde upejpavě loudavý potůček 
raholí, k milosti utěšeným šepotem svým mocně nabá- 
dá je; tam se sbor ptactva rozmanitého, jenž nevídanou 
krásou, jíž pematost jeho z rukou stvořitele tak ušlech- 
tile pošla, všecko malířství daleko přesáhá, v neko- 
nečné vydává pění; tu vedrem zmořený osadník okří- 
vá; sem každý, an si potřebného občerstvení žádá, tou- 
žebně chvátá. I může se směle říci, že po všem světě 
rozkošnější procházky nad tuto není. 

Každá čtvrt má svůj vykázaný sklad, kam zralé 
hřebíčky odváděti musí. Společnost však o dobré hle- 
dění stromu takovou í>éči má, že Kubáskům — tak Mo- 
lukčané polní škůdce vesměs jmenují — pro dost ma- 
lou škodu přísnVm tělesnvTn trestem, pro větší pak 
i samou smrtí hrozí! — Nechť to i našim Kubáskům, 
jichž onde i onde bezstoudné hejno, k spasitedlné vý- 
straze a k jejich konečné opravě jedenkrát slouží. 

Úrodnost hřebíčkového stromu není rok jako rok 
stejná; povaha povětrnosti mnoho může. Když se ale 
rok s rokem sejde, může se připustit, že společnost nej- 
méně milion liber vybraných hřebíčků na této osadě 
ročně klidí. Platí pak sázičovi (r. 1802) za jednu libru 
osm krejcarů, musí ale, co se jich koli urodí, všecky 
koupiti. Váží se bez nádoby *'(netto) a s jednou librou 
vývažku na centu. 

Nejlepší hřebíček jest suchý, křehký a ten. když 
jej stiskneš, vonnou vlhkost ze sebe vydává, brunaté 



24 

barvy, silné, pronikavé chirti, celistvý a bez špiček, 
kteréž se v obchodu vla>skvTn jménem caf>ellcti nebo 
fusti nazývají. Cemý. drobný, biibenv a zvraskalý 
mezi nezralé ovoce se pok-ládá. 

NynČjšího věku se i jiné osady o to všemožně sta- 
rají, aby hřebíčkovv a muškátový strom na půdádi 
svých rozirnožily. 5panielové na úrodjivoh Filippi- 
nách svých í; znamenitým prospěchem «e již drálině let 
o to pokoušejí*. Atipličané však majíce dobytím Mo- 
kitských i jiných vVborná koření v hojnosti přináše- 
jících ostrovů k tofmi nejpohodlnější příležitost, nejen 
muškáltový, íiVt)rž i skoro všechen hřebíčkovv les — 
na v pá<lu bojícího se všeobecného pokoje, vlastnírrwi 
národu k navrácení přijíti majících ostrovích — jak 
nejvíce rrK>hou. hubí a zpouštějí. ta nejlepší stromí>ví 
na svou Tamaiku přesazují, vším možným úsilím a 
jak nejlépe tomri chtíce, aljy krom nich nikde ve světě 
drahého koření k dostání nebylo. A protož vskutku 
i tak drahé. 

lak si Francouzové na zvelebení hřebíčkového 
stromu záležeti dali. z toho poznáme, že hned lyqi. 
roku na své osadě Kajeně okolo dvanácte tisíc tak(j- 
vých stromů, již dobře ujatých, počítali a brzy potom 
jen jedinému, co vím. kupci do Bordo sedm set liber 
vybraných hřebíčků odeslali. I pravilo se, že toto nove 
zboži moci a účinkem svým všecko molutské daleko 
převyšuje. Tomu každý, kdo položení a úrodnost této 
osady zná, snadno uvěří. 

Bylo by jednak celému světu zapotřebí, aby ob- 
chod a plavba po moři vice nežli jen jedinému národu 
se zase dostala. Kdo tomu porozumí, zdravě af po- 
váži, že dlouhověká přivxlclost ještě žádným původním 
a jako jedině základním právem přirození není a nikdv 
také býti nemůže ; tomu nejstarožitnějšímu zvyku, když 



2.S 

hv se více vedie času a potřebv neměl, dá se pro lepší 
dobré moudře a zdravě obvvknou1:i. Tednotlivě zištnv 
ohled nemá se nikdv tak bolestným -účinkem vzkládati, 
aby všecko všudy a samochtíc jen pro sebe obsahoval. 

Vyšel původně z ruky Boží člověk, aby vládl a 
užíval, co mu k dobré potřebě dobrotivv předložil 
tvůrce. Jen pro dobr-?- pořádek iest lidské vůli a potom 
tichému snažení ieho zákonní obmezenost dána. Vše- 
obecné dobré chce tomu v spoiení svém, abv bratr bra- 
trovi na křivdě nestál. Tof hlavní a původní pravidlo; 
všecko ostatní iest potažní toliko výminkou. Vždyf to 
i při tom hřebíčku vidíme. 

Sázič bolestní, nemoha svůi krvavý mozol nežli 
ien iednomu nucené dosazenému kupci a ještě ne, zač 
by věc a práce stála, nýbrž co mu ten nesvědomitý 
samoobchodník za ni dáti chce, odprodati. Protož také 
si však ostatní svět na svévolnou drahotu stýská, iežto 
nemoha potřebná zboží jinde dostati, je z přeplněných 
záloh a spíží ^amoobchodníkoyých (monopolium). jak 
sám nejdráže si je prodati uložil, chtě neb nechtě ien 
přece kupovati musí. 

[Hřebíčku užíváme v pokrmích i v lékařstvích. 
Hřebíčky jedené neb u víně přijaté posilují srdce, jater, 
žaludku i hlavv. Pomáhají k zažití pokrmův, nechu- 
tenství zahánějí, dávení i měkkost života zastavují a 
potracenou chuť k jídlu zase navracují. Užitečné jsou 
také proti všelikým neduhům mozku, jacíž jsou: pa- 
ducí nemoc, mrtvice, potracení paměti, závrat, křeč, 
třesení, osipánlivost, ztrnutí neb nečitedlnost oudů. 

Hřebíčky sílovou řecky i latině ^aryophiUi, fran- 
couzsky ^irofles, vlasky ^arofani neb garoffoli, špa- 
nielsky clavos de especia neb clavillos, portugalsky 
cravos ^irofles, holandsky kruid Nadělen, arabsky 
carunfel, německy (Gewiirz =) Nelken.'] 



í6 

V. O sko ř i c i. 
(Vlasten. noviny 1818, z 12. září, list 37., str. 148.) 

Opravdivá skořice ien tia ostrově Ceylonském ve 
východní Indii roste. Skořicový strom jest vedle svého 
kmene lípě podol)ný a osm i deset loktův vysoký. [Ze- 
vnitřní kůra jest Ijarvy popelaté,] vnitř požloutlé; listí 
se rovná bofikovému, krom že jest končité čili špičaté 
a kratší ; dokud ieště mladistvé, barvy ohnivé, když pak 
listárně nd) vadnouti počíná, povrchu tmavě zelené, 
zespííd ale světlejší. (Kořeny má veliké jako vlaského 
ořecha. Dřevo tvrdé, husté, při kůře žluté, vnitř pak 
při jádru černé:] květ drobný, bílý a hroznovatý. 

Ovoce se žaludu připodobňuje, toliko že mnohem 
menší. To dozrává měsíce září a ihned se česá, u vodě 
vaří a olej, jenž se na vrchu im.r/nie. opitrtíř sbírá a 
k potřebě chová. 

Nechávají také Indiáni všecku tu vyvařenou te- 
kutost sednouti a sraziti se, a jak rychle vystvdne, zbělí 
a takové nabude hustosti, že z ní svíce lijí a na krá- 
lovské tabuli pro jejich vzácnost a převýbomou vůni 
pále jí. 

[Celý ten strom silně voní. dokud čerstvý a ze- 
lený; jak brzo však uschne, i všecku potratí vůni.l 
Druhá kůra. když se od první popelavé. kteráž se k ni- 
čemu nehodí, dobře očistí, má v prodaji největší cenu. 
Loupá se dvakrát do roka. února a srpna měsíce: nebo 
strom toho času svou mízu dostává, a jest tím k olupo- 
vání rrwioheim snadnější. Krájí se pak jako řemeny, 
stáhne se strormi a dá na slunce, aby uschla. Zkušení 
osadníci starých stromů si hruliě neváží; nebo mají ta- 
koví kůru tlustou, méně vonnou a silnou, nežli tři- neb 
čtyrletní strom, kterýž se vlastně za nejlepší pokládá. 
Ačkoli k-aždý oloupaný strom uschne, přece však po- 
znovu od kořene pučí a obživuje; mimo to se také oa 



svého semene plemení. Neilepší skořice jest tenká. 
křeWká, hladká, požloutle červená, vonná, kteráž na ja- 
zyku pálí a přitom posladlá b\H'á. 

Skořice užíváme v pokrmích, lékařství a strojení 
páleného. 

Ačkoli jsou strom tento na rozličných osadách be- 
dlivostí velikou sázeli a přesazovali, však přece si krom 
své původní ceylonské vlasti nikde nelibuje, nýbrž ji- 
nam přesažený předešlou dokonalost svou poznenáhla 
tratí a ztenčuje. Ceylonská skořice má iméno od místa, 
kde se rodí a sbírá: nejvíce se pak hledí na osadě por- 
tugalské, Barbaryi, Mathuře, Kolumbe a Nekombě. 
Portugalsko však úrodností a výborností skořice 
všecky ostatní daleko přesáhá. 

Vedle smlouvy roku 1766. mezi Holandskou spo- 
lečností a tamním ještě nepodmaněným králem kan- 
dyským uzavřené směli Holandové i na samé půdě 
královské každý skořicový strom loupati, ano i král 
ten byl povinen všecku nejlepší skořici z hor, kam si 
nelítostiví hosté, uražených obyvatelů se právě bojíce, 
jíti netroufali, podlé skrovné odplaty odváděti. 

I poddaní společnosti, jimž se pod jistou obmeze- 
ností skořicové stromv chovati povolilo, nesměli jinam, 
leč do určitých .skladů společnosti sloupanou skořici 
donášeti. 

Angličané zmocnivše se za našich válečných let 
i osady této, obyčej takový schválivše, při něm rádi 
pozůstali. Od té doby všecka skořice jen skrze jejich 
ruce — a to dosti draho — k nám se dostává. 

Roku 1801. odeslalo se skořice do Evropy okolo 
čtyrykrátstotisíc liber a ještě více nežli polovičku si 
Brytané pro svou domácí potřebu zanechali. 

Poněvadž obchod se skořicí jediné společnosti 



28 

patří, tedy táž při prodaji •mnohé opatrnosti užívá: 
Předně, nevystaví tolik skořice na prodei. leč co by 
soudila, že se prodá; raděii v nedostatku, nežli nazbyt; 
nebo se vždy obává, abv skr/e hojnost zboží cena jeho 
nepadala. Neuloží nikdv napřed cenu. nvbrž čeká, aby 
kupcové, vidouce zásobu skrovnou, mvslili. že více 
není. se vespolek přesazovali a jako honili: tudv vzniká 
všecka drahota zboží, ''ežto bv se. o třetinu lacinčii kou- 
piti dalo. kdvbv společnost všecku svou z-ísobu m trh 
pořádné vylolila. 

Veřeitn^ trh na sknrui ď/i se obvčenu' měsice 
dubna, však v rozličn<^ch od sebe vzdálen\'ch skladech, 
a sice jednoho času. To činí kupujícím přemnohé ne- 
snáze. 

Prodá V^í cena není nikde stejná: zr«soba zboží se 
nevšudv stejme k prodá ii vvloží: k iednon->u skUdu 
nebo tak nazvané komoře se'de sp ča^em ví^''? knT>cu 
nežli k druhé; místem skořice pekněiší a málo kupců 
nad vši zkušenost dráže ^e odnrndá. nebo iedním dnem 
se celoroční prodaj na celé osadě zavře. Včzmež tedv. 
jakého jest tu kupcům nřemvšlovnní zapotřebí a ja- 
kých traDlivvch rozipaků všudv viděti. Test to sice 
pravda, že kupcové skrze své zplnomocněné osobv na 
více místech ki:pují; nejednou se však ořihodí. že kde 
bylo nejlacinéji — ježto se to přezvěděti nedalo — vel- 
mi málo se nakoupilo, a kde bylo nejdráže, ta největší 
koupě se uzavřela. 

Prodává se pak skořice na kavelinky. leden ka- 
velinek drží dvanáct fardelí a to váží čistvch sedm- 
desát liber. Hodno jest také. abych podotknul, jakého 
prospěchu kupcům prodávající společnost uděluje: 
Jedno postaví jim v listech, na úvěr schválně vyhoto- 
vených, větší váhu nádob a obálek, nežli vskutku ob- 
nášejí; potom dá tři libry na jeden kavelink v\ vážku; 



2g 

kdo však hotově zaplatí, sleví se mu jeden a půl na pe- 
nězích ze sta. 

Také jednou za rok prodává společnost skořicový 
olej. I kupuje se v nádobách, z kterýchž každá pět- 
mecitma liber čistého oleje drží; váha nádoby se spra- 
vedlivě posadí a pod jménem v^^važku jedna unce na 
nádobu shodí. Holandové tomu remedium říkají. 

Vůbec taic nazvaný skořicový květ se tím jménem 
nevlastně naz>'vá; nebo nic jiného není, nežli nedošlý 
kalíšek u květu a ještě nerozvité poupě ceylonského 
skořicového stromu, které se jistým časem se stromu 
opatrně trhá, suší a k uloženému prodeji ve skladě 
chová. Jest však zapotřebí, abychom mezi touto cey- 
lonskou skořicí a tou, jenž v Azii na Tymoře, Jávě, 
Mindanávě a na Malabársku roste — ačkoli tato po- 
slední se ceylonské poněkud mocí a dobrotou svou 
rovná — nějaký slušný rozdíl učinili. To se vesměs 
v obchodu cassia li^nea jmenuje. Nesluší však, aby- 
chom jí pohrdali, ježto se chutí a oučinkem svým, když 
se jí více vezme, i té dobré skořici vyrovnati může. 

Vytažený z ní olej jest dosti dobrý, toliko že o něco 
světlejší. 

Roste také skořicový strom v Am.eryce v krajině 
Kvypské a Makaské; ta se však k nám nedováží, nebo 
ji Španielové v Péru a iiných osadách všecku sami spo- 
třebují. A jest také mnohem špatnější, nežli kterákoli 
jiná, ježto by rovně tak dobrá býti mohla, kdyby si 
chtěli Španielové s ní větŠí práci a pilnost dáti. Roste 
tam velmi nepořádně, beze všeho naprosto hledění, 
v stínu, houštce, mezi drohným křovím atd. 

Jestli však ani potřebného slunce, větru, volnosti, 
nebo ani s potřebu své potravy nemá, jak mohcu medle 
stateční Španielové žádati, aby se jim co dokonalého 
urodilo? — Ačkoli dobrotivý Bůh všeliké pilné práci 



možné zdaření dává, nic však méně každé neiápné dílo, 
když se jen na bůhzdař koná, všecek účinek svůj rovně 
i na bůhzdař dostaví. 

Z té skořice táhne se výborný olej, však zřídka se 
nám ho t)ez porušení dostává: neboř přimíšují do něho 
ten nejsilnější pálený výstřelek (spiritus vint rcctifica- 
tus). Kdo však chce, pozná snadno takový podvod. 
A sice tímto zipůsobem: omoč špičku nože v tom oleji 
a drž nad ohněm. Počne-li hned hořeti, máš jisté zna- 
mení, žeř s výstřelkem páleného porušen; nezahoří-li 
pak, nýbrž toliko se kouří, neporušen jest. 

Máme také bílou skořici. Ta roste na Antyllech, 
obzvláště na ostrově sv. Dominyka, Kvadelupě, ba 
i dále na Madakaškaře. Listí má též pt^dobné bobko- 
vému, květ šarlatový a ovoce co malý žalud. Kůra jest 
veskrz snědě bledá, chuti ostré a příjemnou vůni ze 
sebe vydávající. 

Anfi^ličané i Holandové nám ji v hojnosti dodá- 
vají. Naši předkové měli skořici u veliké vážnosti. 
což také pro svou výbornou ctnost vrchovatě zasluhuje. 
[Zpomáhá, jako zlkušeni lékaři praví, studenému ža- 
ludku, játrám i mozku; odpírá jedu, posiluje srdce, 
otvírá zacpání v žloutenici a počátní vodnotedlnosti 
Jest staré přísloví: Miror, quod moritur hotno, qui 
utitiir cirtnamomoj; a [Plinius čině o ní čestné při- 
pomenutí, píše lib. XII. cap. iq., že za jeho časů, to 
jest okolo léta od narození Páně 24., divocí národové 
z nepřízně a závisti všecky lesy skořičné vypálili a 
poplenili. 

Skořice slově řecky Ktwaf4iůf*ov, latině vedle sta- 
rých cinnamomum a vedle Linnée Winterana canella, 
francouzsky cancllc, vlasky canella, španielsky canella, 
arabsky darseni a po němečku Zimmct.] 



31 

VI. o v a n ý 1 i i. 

(Po prvé v Prvotinách ze 6. a lo. srpna 1815, č. 2>(> a 37."Str. 
209 n. Vlast. nov. 1818, č. 41, str. 163, č. 42, str. 167.) 

Vanýlie jest keřovatá, po blízkých stromích na 
způsob svlačce a posedu se vzhůru pnoucí zrostlina. 
Ratolístky má drobné, oblé a ohebné, však pevné a 
tvrdé, ručičkovaté jako provázky, jimiž se táhne a oto- 
čuje okolo všeho, čehož se jen uchytiti může. 

Povrchni kožka jest tenoučká, zelená a mazlavá, 
proutí pak nebo rývoví prestávkovité, majíc uzlíky 
šest i sedm pěsti jeden od druhého vzdálené. Z nich 
vyráží listí bobkovému podobné, krom že delší, širší,' 
tlustší a jemnější nežli ono; barvy krásně zelené, po 
vrchu blysknavé, zdůlí pak o něco světlejší. 

Květ padá do černá. Šesticoulová, čtyry měrické 
čárky široká, olejnatá a měkoučká luska jest ovocem 
této vzácné zrostliny, která když se rozevře, nějakou 
počervenalou, výborně vonnou, lidský čich rozkošně 
dráždící mízou, krom množství drobných počernalých 
a se blýštících zrniček v sobě obsahuje. 

Roste v západní Indyi a polední Ameryce, obzvlá- 
ště na nepřístupných horách Novohyšpánských; libuje 
si chládek a sousedství okolních stromů, po nichž se 
vzhůru pne. Nachází se také na francouzském ostrově 
Guinea řečeném, avšak již není tak dobrá, jako ona. 

Španielové o tuto zrostlinu neobyčejnou péči mají, 
rádi a hojně v kakaový nápoj (Chocolade), jako i do 
kávy (Caffee), páleného i jiné cukrové pamlsky ji při- 
míšujíce. Jest pak v způsobu svém velmi rozmanitá: 
místem jest luština tlustá, krátká a masitá; jinde dlou- 
há, se skrovnou masitostí; někde opět tenká, suchá a 
hubená. Pilnou však přípravou dá se skoro všecka do 
jedné rovnosti přivésti, nebo ať po španielsku dím, jed- 
na s druhou se prodá. 



Připravuje se pak cTikto: Když lusky jedny po 
druhých dozrávají, což od počátku měsíce října až do 
konce prosince trvá, tu je obyvatelé otrhají, za stopky 
v chladě rozvěsí a pozvolna suší. Mezi tím však, jako 
znamenitý Angličan Browne, jenž mnohá léta v Ame- 
ryce strávil, dokládá, tak nazvaným koavským neb kal- 
!)arským olejem (o čemž později), aby se tudy vláčné 
zachovaly, zlehyčka potírají. Francouzský však spiso- 
vatel Oblet, který nápodoboiě v Kajeně mnoho let byd- 
lel, nám přípravu vanýlie obšírněji vypisuje: Jak rychle 
se zralá luska (praví) utrhne, uváže se na nit a ve vřelé 
vodě omočí, v okamžení zase vytáhne, čistě otře, na 
čerstvé povětří a vejsluní zavěsí a teprv druhého dne 
dotčeným olejem pomaže. Když tak visí, kape z lusd< 
nějaká hustá a lepká míza, čemuž opatrovníci nikterak 
nebrání, nýbrž prsty je lehoučce tisknouce, pomazavše 
je prv olejem, toku tomu rádi napomáhají. Takové pak 
mazání olejem se z mnohých příčin děje: že pozvolna 
osýchají, před škodným červem se ochrání, mezi schnu- 
tím se nevylouští, chut a vůni přirozenou nepotratí, 
ohebné a vláčné zůstávají a tak mnohá léta před vše- 
likou zkázou chovati se dají. Přitom změní luština po- 
zelenalou barvu svou a jest brunatá i drobet užší, nežli 
jak se utrhla. Potom se sváží po padesáti luskách do 
jednoho svaze3cu, jemuž Holandové Boss říkají, za- 
obalí do olověného neb cínového listu a konečně čis- 
tým papírem obestřené do určenvch přihrádek k bu- 
doucímu prodaji se ukládají. Lusky dlouhé a úzké mají 
nad jiné přednost. Svazeček dobré vanýlie má deset 
lotu vážiti; drží pak některý i šestnáct, a těm Španie- 
lové sohrebuena, t. j. velmi dobrá, říkají. Kupuje se 
z první ruky v Kadyzu a Lizaboně; z druhé pak v Je- 
nově a Amsterodame. 

Více nám o této výnosné zrostlině až dosavád po- 
vědomo není, ježto prý prvotní obyvatelé se vespolek 



33 

hroznou přísahou zavázali, aby násilníkům, kteříž 
jsouce neukrocenou zlata žízní puzeni, tento nevinný, 
pokojný a vedle způsobu svého šťastný národ s nevy- 
myšlenými mukami a trápením krutěji nežli kterýkoli 
jiný živočich hubili, jich statků a všeho přirozeného 
nápadu násilně se zmocnivše, je co tažná hovada v ne- 
snesitedlnou porobu sobě uvedli: aby, pravím, těmto 
nesvědomitým oukladníkům a zhoubcům, co nejvíce 
lze, o jejím způsobu setí, vzrůstu a hledění žádné zná- 
mosti nedávali. 

Patrnýť to opět důkaz, že se při lidu věrnou laska- 
vostí více, nežli tím odvracujícím násilím vymůže. 

Amerykán. věrný syn všeobecné matky přírody, 
byl by se byl zajisté i s těmi Španiely zbratřil, kdyby 
se oni cestou bratrskou vedle slušnosti k němu se byli 
ukázali. Ale žeť jsou se na všecko zlé vydali, aby ko- 
nečně lid ten dobrý a nevinný — jen že jim do barvy 
nebyl — sobě jakýmkoli, byť i tím nejhorším způsobem 
podmanili; tak jejich horoucí hlad zlata a nenasycená 
touha po dosažení hojného bohatství to žalostně vy- 
mohla, že na bratrské tváři ta nejhustší srst tyg^rová 
jest — Bohu žel — skutečně vyrostla. 

Tím řídne u lidu důvěrnost, laskavost přátelská 
chladne, všední útrpnost, pomoc a víra, příchylnost ná- 
klonná se všudy tenčí, a tak všeliká zlost i to všecko 
bezedné příkoří v dobrém lidu bujně se koření, ba i na 
budoucnost v něm mocně se zakládá. 

Latině slově J^anilla, francouzsky fafí///^, vlasky 
Vani^Iia, španielsky Va^nilla i Banilla. 

VII. O kávě. 

(Vlasten. noviny 1818, č. 51, str. 204 n.) 

Kávou Čili kafé jmenujeme ona zrna, kteráž se 
v ovoci jednoho strůmku (Caffea arahica Linn. spec. 

Sebrané ^pisy ťr. VI. Heká, IT. -i 



34 

plattt. pag. <?^5J nalézají. Velmi věrně a krásně jest 
stromek ten vypodobněn v knize: lillis. historkal Ac- 
count of Caffee, London; pak Botanique par Ré^nant, 
též v Commerce de iAmerique par Marseille. II. Tom. 
4. Pl. I, Nro. 7 et 8. 

Nejprvnější z Evropanů jeho vlastnost a potřebu 
vypsal Alpin (Flor. Aegypt. pag. ó?. roku iS9i.) Po 
něm nějaký Francouz, jménem Fussieu, avšak zmotane 
tak, že nehylo snadno uluxlnouti, o jaké kávě pise. 

Na jedné osadě dorostlá káva nemá nikdy po- 
vahu a vlastnost všeobecnou: ježto z-em, položení, ba 
i to samé hledění ji všady iin;'tk a jinak cení a rozdě- 
luje, jako hned <> tom pridotkneme. 

Jak daleko naše známosti dostačují, m;'ime důkaz 
livě za to, že obyvatelé í^řastné Arábie (Arabia felix) 
první byli, kteříž kávu znali a pívali; a sic nejprve 
v městě Aden řečeném. upr(istře<l patnáctého stnlrti 
našeho počtu. 

Horlivá nai)ii/.ii(iM vrclinich i poiloliiicii kiic/.i jua- 
humetánskych byla tou roztomilou uvoditelkyní tohoto 
drahocenného nápoje, v němž nynějšího času tolik mi- 
lionů mlsnVch jazyků jia zhoubné rozptýlení národních 
peněz mezi ty nejvzdálenější cizince, místem i beze 
vší za to doufané náhrady všecku útěchu, vyražení a 
rozkoš rozmanitou prcchutně si zakládá. 

Arabští kněží jsouce zákonem svým na to vedeni, 
aby na modlitt)ách dlouho, ba častěji mnohem déle, 
nežli možnost lidská s to jest, aby to snesla, nepře- 
tržitě trvali, nestatečnosti své tudy napomáhali, že ká- 
vový nápoj mezi konáním svých církevních služeb a 
povinností, zvláště pak času nočního, častokrát k pro- 
spěchu dobrému jsou požívali. Musilif t<i tedy z jistého 
zkušení míti, že káva ospalosti mocně <xiipírajíc, bděni 
výborně napomáhá. 



35 

S větším Arabové timto zprvu nábožným příkla- 
dem pohnuti, až na to se konečně navedli, že i z mlsu 
a prostopášnosti tímto lahodným nápojem si chutně 
pohovívaíi. I nemohl tento nový a sladký obyčej dlou- 
ho v Arábii trvati, aby se dosti brzo do Kahyry egypt- 
ské a odsud roku 1554. až do Konstantinova byl ne- 
dostal. 

Benátští toho času nad jiné důvtipní kupcové 
v hojném se shledali zisku, že takový jim dobře vý- 
sný mls po malé Azii a místem i po severní Evropě 
jakožto vůbec odbytnou lahůdku pilně a zhusta jsou 
rozváželi. — V Marsilii příchozím hned roku 1644. 
vařeným kafem se posluhovalo; veřejná však a obecní 
kafírna byla tam teprv roku 1671. zřízena. 

Angličané kladli kávu již roku 1660. mezi ostatní 
kupecké zboží, z něhož se jisté clo vypláceti musilo. 
A jak by to medle tito dobří lidé mohli přes srdce pře- 
nésti, aby tento nový a chutný dárek i sv\'m ostatním 
mohutným bližním byli neobětovali, k svému dobrému 
zisku s nimi o statek jejich rádi se dělíce? — A tak 
kávová zrna brzy po vší Evropě se roznesla a vyhlásila. 

Zrno čili jádro ovoce kávového bylo mnohem dříve 
v Evropě známo, nežli ono ovoce, ano i ten samý strom 
jej nesoucí. 

Amsterodám.s-ký přednosta Witsen byv toho času 
vrchním správcem východně indycké kupecké společ- 
nosti, dal si něco čerstvých kávových zrn z Moky arab- 
ské přivézti. O Jávě, tomto zdárném a velice plodist- 
vém ostrovu, zdálo se mu, že dosti úroden, aby kávový 
strom mezi své přijal, udržel, rozmnožil. Tento však 
kávovým přátelům nesmrtedlně ipamátný Witsen 
dočkal se té veliké radosti, že r. i6go. jeho sadba na 
Jávě výborně vzešla a sazenice tak zdárně se podařily, 
že je mohl v amsterodamské štěpnici presázeti. 



36 

Ani matce člověka nelze tak hleděti nemluvňat 
svých, iako Witsen svého kávovélw stromku si hleděl: 
a protož při dospěni času a šetrném hledění půdy ne 
mohlo jinače býti. nežli že ten vzácnv host, byv tal 
v chtivou opatrnost usazen, v zdárných sazenicích vedU 
úplné d<jbré naděje se tu postavil. 

Zde se roku 1713. tak hojně rozplemenil, že saze- 
fiičky za velice vzácný dar daleko a široko se posilaly. 
I sáim francouzský král Ludvík Čtrnáctý byl z tako- 
vého nevšedního daru velmi povděčen. 

Avšak obchodu pilní Holandové na pouhém za- 
hradničení nepřestali, nýbrž bez všeho prodlení své 
amerykánské osady tímto veliký zisk předpovídajícím 
stromem obohatili. 

Léta 17 18. dostal se první kávový stromek z Ba- 
tavie do Surynamu; dvonskv lékař Strák. muž toh 
času nad jiné učený a v znalosti všelikých bylin veliev 
zběhlý, dal kupecké společnosti ve Francouzích tu radu. 
aby z pařížských štěpnic Marlinskou výspu kávovíni 
posázeli, kdež se opět brzy tak rozmohlo, že se ním 
ostrov svatého Dominyka čili vlastně Haita, pak Kva- 
delupa a mnoho jiných okolních vysázelo. Ze Sury- 
namu dostal se v ten čas. ale kradmo, do Kajény. A tak 
netrvalo dlouho, že se dobře výnosná káva v krátkém 
čase po všech holandských, francouzských a anřjlických 
osadách v Ameryce přesázela a tam k velikému l)e<lli- 
vých siizičův užitku velmi zdárně se rozmohla. 

Ač tehdáž veŠkeren kupecký svět na nic více dbal 
a tak pilné šetrnosti neměl, jako na tuto tak velice vý- 
nosnou kávu; přece byli Francouzové ti nejpředněiši. 
kteříž s největší pilností stromu toho hleděli. A také 
«e jim za to všecko ta zprvu dosti perná práce velikou 
úrodou brzy a štědře odplácela. Tak když se vžd> 
dalo, již snadně tomu místa dáme. že známost o kávě 



.17 

v krátkém čase i v tv neivzdálenější končiny světa se 
-dostala, a lidé chválíce ten novy a chutný nápoj tak 
silně po něm se ptali, že obchodníci sotva ji stačili s p^j- 
trebu dovážeti. 

Tehdáž se měl tak velikv nriiž vyskytnouti, aby 
uvedením kontynentálního spoje tomu mezi nevinné 
tak zhusta a lahodně vklouzajícímu se zlému byl jisté 
meze a hráze pro všeobecné dobré uložil; ale nyní, 
když vybroušený mls skoro všechněch lidských, ba i těch 
psích a nákladnických jazykův (vždyť to každého dne 
dost zřejmě vidíme, že mnohá vznešená paní neví již 
jinak svému kudrnatému miláčkovi se zavděčiti, leč že 
mu i všední den, třeba na těch, co má nejkrásnějších, 
nádobách, při kterýchž sám její nejmilejší pan manžel 
o veliké slavnosti stolívá a hoduje, před tím čtverno- 
hým miláčkem, ač dvounohá. přece až k samé zemi se 
kloníc, milostivě štědrou rukou předkládá) tak velice 
se zmocnil, že nejen všecken rozum, alebrž i člověka 
celého^) daleko převažuje, tenkrát, pravím, jest věru 
těžko někomu jen pošeptati, že by káva, vedle zdraví 
a měšce, tak velice škodlivou věcí byla. 

Člověk, cožkoli chce. k své vůli i vyvede chutně: 
k chuti se přivine vtip a k vtipu se přitočí rozum. 



") Ba — měl by skladatel doložiti — i tu místem ostýdlou 
spravedlnost mocně zahřívá. A to vedle jistého příkladu: V D . . . 
se nějaký potřebný člověk o dosažení svého práva, kde a jak 
nejlépe věděl, dlouhý čas nadarmo otloukal. Vzav pak konečně 
dobrou radu, aby jisté velikomocné paní, kteráž svým manže- 
lem a ten zase vším místním právem úplně vládl, několik liber 
čisté kávy darem obětoval; hned na to všecko právo k jeho prý 
dobře nepředložené věci tak moudře prohledlo, že všecko, co 
žádal, brzy a šfastně k svému dostavil místu. Káva tedy, že 
i zrak jasní a všelikou mrákotu očí mocně protírá, měla by 
se slušně i mezi lékařství položiti. Vydavatel. 

(Poznámka ve Vlastenských novinách.) 



38 

rs a > 1 f (1 e i< další <> k á v c. 

řZávésťk c. k. Mastcnských novin z 8. ledna i8i«>. list 2. stí 

6 u.; záv. 1. 6, 8. 9, 11, 12; «tr. 22, 29, 35, 43, ^f).) 

Opravdovc mravnosti lidské píši na větším díl 
o věcech, kterak se často účinkem svým v txitalui na 
lidské užívání mívají; věc však zatím zůstane věcí. 
A když se pak chut a navyklost lidská vlastním nave- 
dením léíjíe neopraví, vrací se člověk vedle obvyklosti 
ke všemu, hyř i dohře věděl, zlctnu, až i k tomu neilK)r- 
šímu. Neníř také každv mmlrcem. kdož o věci nějaké 
toliko dohře a třeba i vlastně pí)h<)Voří; vždyť jen pouze 
ten zasloužené koruny dochází, kdož věc vedle pravého 
užívání k svému obrátil dobrému a ii potom k pra- 
vémti přivedl konci. Marné a zbytečné jest tedy vše- 
liké naše žehráni na věc. vedle sel)e dosti do1)rou a ne 
vinnou, když svodná chtivost a nezikrocená žádost naŇ 
všelijak k své vůli ji k sol)ě vsím strojem a umČTiítii 
potahuje, iiybrž i k účinku již napřed vytyčenému vším 
možným úsilím pí)h<mí. Nesmírně dobrotivý tvůrce 
všech na tomto skrovménn světě se nalézajících věcí 
tvoře je. viděl a v tom se i zjevně ohlásil, že dobr 
jsou; avšak jen převrácenost lidská všeck(\ i ten nej- 
dražší dar boží nevlastním užíváním a nei)ravou potře- 
bou na všecko zlé obrací a porušuje. Prolož: 

Všecko co stvořeno, jest jen k dobrému staveno konci : 
účinek vycení věc způsol)em všelijakým. 

Avšak navraťme se již raději ke kávě. Ačkoli 
Arábie, vlastní matka kávy. dí)sti úrodná byla. přece 
se obyvatelé, vidouce takový f)dbyt a z iiiho přicházc 
jící nesmírný zisk. na tom jednomyslně usnesli, ab 
stromoví kávové ještě víc rozmnožovali a ním nejen 
východní Indyi. ale i mnohá pohíidlná n:ísta v horkc 
Afryce posázeli. 



.39 

Arabský strom bývá zřídka vysokv; žef pak ze 
mnohých drobných a vlasovitých kořínků jediný toliko 
prut vzhůru se pne a časem až v objetí čili kmen sta- 
tečný dorůstá: potom, že všecky sněte jen od sebe 
pouští: bude se iproto moci vlastněji stromům nežli 
keřům připočísti. 

Má kůru tmavě šedivou, kteráž se po dýlce trhá, 
puká a oprýskuje, visíc po stromě jako řemínky. Sněte 
jsou obyčejně dvě a dvě proti sobě od duly až ke štíci. 
Ty ačkoli svým vzrůstem každoročně se roztahují, 
přece jen vždy slabé zůstávají a k zemi se skloní; na 
nich jest list jeden podlé druhého do věnce podloužně 
urostlý, na pevné a krátké stopce, podlouhlý, zašpiča- 
tělý, hladký, lesknavý a prohnutý; po třech letech oby- 
čejně opadá, a jiný na starém místě nikdy více nevy- 
roste, nýbrž maličko podlé.Staré místo se brzy zase tak 
obleje, že není památky. Dole u stopky, kde se list 
drobnými žílkami ke snětí víže, jest nějaký dolíček vi- 
děti a hned podlé malé a okrouhlé pupence. Pod listem 
vychází po obojí straně krásný obdloužný květ, barvy 
pobělavé, sedě na měloučkém kalíšku, na jehož dně 
čtyry. někdy i více pírek se nachází; květová též ob- 
dýlná trubice jest vnitř p>prášená a má pět květových 
lístkův drobničce vůkol sebe zstříhaných a drvobet ka- 
deřavých. 

Zralé ovoce podobá se světle červené střešní, krom 
že na odkvětí drobet počernalá; drží v sobě dvojité. 
tenou3cou kožkou obestřené jádro. 

Avšak zbytečné by bylo dále mluviti o tom, což 
každý již velmi dobře zná: káva jest vůbec i těm ne- 
mluvňatům známá. Podotknu toliko ještě, že kávovv 
strom, vedle povahy mnohých jiných stromův indy- 
ckých dvakrát do roka kvete: s jara a na podzim; obojí 
však ovoce jen jednou za rok uzrá, ale proto přece dva- 
krát v roce se klidí. 



40 

Dřevo tohoto výnosného stromu jest tak tvrdé, 
že se mu v tom málokteré iiné vyrovná: kořen se v ze- 
mi tuze hUibokíí rozkládá, a nenajde-li tam své svté 
prostrannosti, vůčihlede mdli, schne, až i brzo potom 
docela zhyne. A protož miluje půdu tučnou a hlubo- 
kou; roste huiněji napnvrší. nežli na rovině; svobodný 
také vítr úrodnosti jeho nemálo napomáhá a pak čast^ 
déšt. 

Když se sazenice ze záhonu vyberou, přesazují je 
a určité místo do kostky (lo%) v důlkách dvanáct až 
patnáct coulů hluboko, osm vždy střevíců od sd)e. 

Nejpohodlnější čas k přesazováni iest po západu 
slunce. Přijaté mlází má však tuze pilného hledění 
zapotřebí; nebo tomu nejprve chce, aby se brzo po w- 
sázení dobře okopalo; potom aby všecka zbvtečná a 
bujně se na koření pnoucí tráva vyplela; a iK)sléze i toho 
kleštěni a ořezování s dobrým rozumem požaduje, aby 
strom tuze do vejšky nerostl, a tak k česání tím nrí- 
stupnější byl. 

Ve vlhké půdě žene více do dřeva, má hustší a 
delší sněte a nese mnohem hrubší ovoce; v suché pak 
jest daleko slabší, ratolesti rídčího listu a ovoce 
drobničké. 

Vysoce učený opat Ravnal u vypsání ostrova 
Hayty toto ještě o kávě dokládá: Evropejští kupcové 
hledají kávu novou, čerstvou, drobnou, zavalenou a co 
nejzelenější; ačkoli v té nejlepší půdě, čím ona tučnější, 
tím větší ovoce se vidí. 

Káva levantská a mrd<ská jest ovšem vedle drob- 
nosti, zelenosti a zavitosti sobě velice podol>ná, tak že 
kdo na ni jen pohledí, ji všecku za jednu drží; ale však 
vedle vůně a chuti velice se jedna od druhé děli. 

Na Haytě čím více mízy stromu se dostane, ovoce 
bývá tím dokonalejší; leží-li však dlouho na sejpce. 



41 

tehd}- se sesýchá. potracuie svou příjeinnou nákyslost, 
a bude chuti zatrpUclé a nějak odporné. 

Hned třetího roku nese kávový strom ovoce, avšak 
u počátku dosti poskrovně: nebo teprv pátým rokem 
hojnost ovoce vydává. 

Někdy se dají do mladistvého stromu červi, a ti 
mu kořeny tak rozvrtají, až od toho pojde; má-li pak 
dlouho suché povětří, pojednou uschne. Kde mu však 
povětmost a půda dobře slouží, trvá až do jeden- i dvé- 
mecítma let. A ještě i tenkrát dá se poněkud omladiti, 
když se při samé zemi ořeže. Potom na příští rok zase 
znovu vyrazí a vydrží ještě skoro deset let. nesa opět 
ročně tolik ovoce, jako dřív. když v pěti letech b3'l. 

Svodné jest však takové omlazování; strom jest 
arci několik let po sobě hoině úrodný, avšak přece vů- 
čihledě tak silně umdlívá, že až konečně docela zmrtví 
a všecku půdu tak tuze vyssaje, že rrmoho let zapotřebí, 
aby se zem zase poněkud zotavila a zúrodnila. 

Po takovém však násilném omlazení s dobrou se 
opatrný sazič potáže, jestli nechá zmrtvělou zem, aby 
se dosti uležela, rosou a sluncem zase poúrodnila, a 
když po několika letech travou hojně zaroste, tu ji vy- 
pálí, zoře neb skrze otroky drobně rozkopá a pak s do- 
brVm užitkem v úrodnou opět měkkotu mladýTn kávo- 
vím poznovu vysází. 

Mnohý však zkušený osadník nerad sází kávu po 
kávě, nýbrž něčím jiným, vedle povahy a vlastnosti 
půdv, sadbu proměšuje. A čině to opatrně, vždy v do- 
brém vidí se zisku. 

Jak rychle počne ovoce zráti, což se obyčejně 
v polou měsíce srpna, a nejdéle s počátkem září stává, 
musí kde který otrok do práce, a to takhle: jdou 
v dlouhém pořadí od strcxnu k stromu, a co zralého 
naleznou, sbírají; když jsou u konce, vrátí se každý. 



42 

kde začal, a češe c»pét. co mezi časem dozrálo. A to opa- 
ku ií tak dlouho, až není více, co by česali. 

Takové pak česání skoro řtvrv měsíce trvá; nebo 
káva nikdv nn'e<lnou. nVhrž jedna po druhé zraie. 
Krásné zajisté jest TK>dívání na strom, ktervž jednoho 
času jničí, kvete, odkvětá, odsazujtv ^'^ opaluje <\ na 
dobro zraje. 

Načesané ovoce snáší se do schválné k tt»tnu při- 
praveného mleina, kterýž ze dvou dlouhých, silných 
a železem okovan\'ch válcň čili n<lel pí)zůstává. a ty 
.se okolo pevně ležícího palečnika, jemuž osadníci hra- 
dištč řnkají. velmi spěšně otáčejí. 

Na vrchu postaven ko.s. našemu mlejnskéniu ně- 
jak podobný, z nělviž se celé ovoce na dotčený válec 
s>'pe. Zde se vrchní kož-ka opíchá, jádro na dvé vy- 
louští a s plevou na podložené síto z mosazného drátu 
padá, Pleva propadne, zrna p^k se v vícerou, a do ná- 
doby vodou naplněné vysvpají. abv i)řes noc (Klmokla. 
Potom je čistě přeperou a na hvozd, aby zase uschla. 
tenoučce rozkladou. 

Odsud je do stupů přenášejí, kdež se ta po.sle<lní 
odmoklá a schnutím již oprý.skalá kožka otluče a od- 
dělí; nato se zvěje a starým, k těžké práci již nesta- 
tečným otrokům neb jejich dětem k přebírání odevzdá. 
Nyní tet>rv se odváží a k budoucímu prodaji na seipku 
uloží. To opat RavTiál vedle způsobu národu svého; 
poslechněme však také, jak jiní s kávou zacházejí. 

Arabové podestelou plachty, třesou stromem, a co 
nespadne, otrhají rukama. Když jsou s česáním hotovi. 
rozkládají čerstvé ovoce na vejsluni, aby uvadlí) a 
uschlo; což kdvž se stane, skropějí je opět, aby k jádru 
přilnutá povrchní škořípka odmokla; nato se dá do 
stupů, zlehyčka tluče, a když se dobře rozlouští, něko- 
likrát ix> sobě svěje. 



43 

Po takovém v^xištění se všecka káva někde v chla- 
dě, však na celém větru ztenka vys>T)e, aby na dobro 
uschla, a přitom, na čemž jim rrmoho záleží, svou pří- 
jemnou zelenost zachovala. 

Ňa Jam.aice louští kávu tlučením ve velikvch mož- 
dířích a palicí dřevěnou: Surynamští užívají k tomu 
nějakých těžkvch, dlouhvch a zubatých válciiv; na ča- 
stém a opatrném však převívání všady stejně a mn».'ho 
záleží. 

Bv-valo někdy při lidech domnění, že by Arabové 
ze závisti a nějaké hladové nepřízně kávová zrna, prvé 
než by je na prodaj vyložili, u vřelé vodě potápěli; není 
však tomu tak: vřelou vodou by se ty olejnaté nejla- 
hodnější částky z kávy vytáhly; zboží by tudy, když 
jemu k ieho rychlému odbytu ta povrchní pěknost a 
vnitřní dobrota především jinvm obzvláštně potřebná, 
tuze sešpatnělo a tak proti druhému v ceně daleko opa- 
dalo. Než však z jistého máme zkušení, že arabská 
káva vždy výborně pěkná a dobře chutná k nám se do- 
váží, když jen nelitujeme, na ni něco výše přidati. 

Jistá však pravda, že Arabové nedopouštějí, aby 
se kávové sazenice jinnm ze země vyvážely, ba i k tomu 
vší bedlivostí dohledají, aby se čerstvé ovoce jinak ne- 
prodávalo, leč jestli prvé dobře vyluštěno a až na holá 
zrna vyčištěno. 

Ze šupin a okrpkův dobrv také užitek berou; nebo 
pražíce to na p/nvích, jakýsi chutnv nápoj z toho při- 
pravují. Lepšímu obvyklým Evropanům nejde sice 
k chuti, ale i ti nejpřednější Arabové, v chuti s námi 
se dělíce, nápoj ten k největší své lahůdce rádi a chutně 
přijímají. A protož ho Francouzové snad jako s úsměš- 
kem, Caffé á la Sultáne, kávou sultánovou, jmenují. 

Browne, tento zpytatel jinak velice šetrný a pro- 
zřetedlný, jest v tom nějak na c«nyiu, domnívaje se, 



44 

že by takový nápoj úhrňkem ze všech kávových ohrp- 
kův se připravoval. Jestiť v tom veliký a patrný rozdíl: 
nadrečená káva sultánova strojí se toliko z vrchní ma- 
sité škorípky, lieze všeho přimíšení spcidnějŠích kožek 
a plev. kteréž při vání jen opaduií. Z toho se též ně- 
jaký nápoj strojí, kterýž všcdnínni Arabovi dosti pří- 
jemně chiUná a kterýmž se pocestným pod jjnénem 
kyšer všudy na stavišťatech arabských za levnv pěni/. 
bez nedostatka posluhuje. 

AraJMivé drži vesměs sv(ni kávu, zvláště praženou, 
za velmi horký a krev silně rozpalující nápoj. 

Nejvýbornější káva arabská rodí se tam v okršlku 
Jemenském: a protož osada I^it-el-Fakih jest mezi 
všemi ostatnimi ta jediná, kteráž všecku svou zásobu, 
prvé nežli kterákoli jiná, s dobrým ziskem vyprodá. 
To místo leží deset mil cesty od Rudélio moře. 

Potom jde vedle dobrí»ty na odbyt káva udenská, 
kteráž tam na utišeném pří vrší na plném vejsluní pře- 
výborně roste: avšak se musí nejen ta, nýbrž i všecka 
jiná po vší krajině sebraná do dotčeného k všelikému 
obchodu nad jiné dobře pohodlného místa Reit-el-Fakih 
dovážeti, aby se (xltud po vší Arábii, jako cestou jednak 
již dobře olrvvklou rozvážela. 

V Eír>'ptě jest hlavní trh na kávu v Geddě. Tato 
osada leží na Rudém moři a má svůj lodní píistav 
velmi přístupný. Nablízko jest Suez a nehrubě daleko 
Moka, kdež se kávy nápodobně v nesmírné zásobnosti 
sváží. 

2ef pak kafé arabské nad všecko jiné m.nohem do- 
konalejší i diutnější. a tudy pro veliké doptávání také 
daleko dražší: protož se často se zbožím amerykán- 
ským, jakožto sobě na pohled tuze podobnvm. promě- 
šuje. Zkušený pak znatel nedá se tím oklamati: nebo 
pravá a čistá arabská káva jest drobná, i)ěkně zelená 
a zavitá, k tomu mnohem vonnější i chutnější. Z Ara- 



4S 

bie se k nám přes Livorno. Benátka, Marsilii a také 
přes Londýn dováží. 

Po arabské kávě jde ona, kteráž na ostrove Isle 
de Réiinion čili vedle starodávna Bourbon řečeném se 
rodí; a ta mezi vším francouzským zbožím nejlepší, 
když drobet přižloutlá. dobře vonná a těžká; po ní se 
klade holandská, kteráž na Jávě roste; padá do bledá a 
jest zrna drobet hrubšího; hned po té váží se druhá 
burbonská, která jest zelená; martinská ji následuje, 
majíc za sebou všecku kávu grenadskou a surynam- 
skou; a ta poslední se ve všem martinské rovná, krom 
že na vůni silnější a tmavě zelená. Haitská si od kva- 
delupsiké mnoho neodevzdá. 

Avšak abych konečně pověděl, jakžkoli jsem zde 
rozličnou kávu. jak mi nejlépe známo, posloupně v po- 
řádku postavil, dav každé vedle své vlastnosti jí pa- 
třící místo ; přece ve větším díle jen holý zvyk, tato že- 
lezná košile, a chut uživatelova všecku cenu při kávě 
rozhodne. Chut národní jest rovně tak v posuzování 
rozdílná, jako věc sama, kteráž ne všady stejně roste, 
aniž po všech světa končinách stejně se hledí, opatruje 
a užívá. 

Rakousko miluje větším dílem kávu martinskou: 
Polané haitskou a kvadelupskou ; Holandové a všecka 
nizozemská krajina hledí nejprve k surynamské; Vla- 
ská zem obzvláštně si levantskou oblibuje; Francou- 
zové přes svou kávu nemají a tu ze svých osad přes 
Havre de Grace, Nantézu, Rosselu, Dynkyrch a Bordii 
nejvíce přivážejí: Angličanům však ta každá nejmi- 
lejší, na kterou hodný odbyt a při které co největší vej- 
dělek. 

V Londýně a Bristolu nelze těch velikých kávo- 
vých skladů a tam nesmírně nahrnutých zásob ani pře- 
hlednouti, kteréž tam (pilní kupcové ze všech světa kon- 



46 

čin ustavně nashromaždují. Nebo se (roku 1812) pra- 
vilo, kdyby se všecka káva, kterouž Aníjličané v ten 
čas domů navezli, do Tetnže měla uvrci, že by hned 
tato nesmírně veliká a přehluboká řeka pojednou se 
vysušila. Avšak se mi zdá. že tu více marné chlouby, 
nežli čisté pravdy. 

Javanská, surynamská a l)erbičská se k nám přes 
.Amsterdam a Roterdám dostává; častěji se pak káva 
všeliká s dobr>m ziskem přes Dánskou Hafnu (K01)- 
penhagen, Hafnia, 'A<pvía), jako i siílně přes Hamburk 
a Altonu dováží a tam v hojnosti kupuje. 

Jest tu však velice zapotřebí, aby se kupec na do- 
brém pozoru měl a pilně ohledal, není-li tikové zboží 
p<) moři zmáčeno, nel)o zmočí-li se káva mořskou vo- 
dou, kteráž se druhdy v koráb vedere, tedy nejen svou 
přirozenou barvu, ale i všecku dobrou chut potracuje 
a nápotom velmi smrdutá, slaná, trpká a chuti docela 
odporné bývá. Protož vlastně jí kupcové káva pomo- 
řená říkají. 

I^vantská káva váží se v žokách po šesti až i po 
osmi stech lil)er a Marsilští přidávají na žok šest liber 
vývažku. Z francouzských osad přiváží se v pytlích 
a rozličných menších nádobách. V Amsterodame se 
prodává s úplnvm vyrovnáním nádoby, ale položí se 
kupujícímu dvojí srážka po dvou ze sta na penězích 
k dobrému. V Hordě se nádoba s váhou srovná, ale 
jaký vývažek ani jaká jiná srážka dále se nepřipouští; 
Bristolští odváží nádobu a přes to ještě čtyry libry 
dol)ré váhy na centnýř přidávají. \' Dynkyrchu obdrží 
kuipec čistou váhu a po jedné Jibře na sto vv^važku; 
v Havre (Havre de Grace) po dvou librách na žoky. 
V Londýne se nahradí, co nádoba váží, a dá pět na sto 
vývažku; na mokaské však zboží dávají tam čistých 
osmnáct lilier nádavkem, dvě libry vývažku a jednu 
přes to na prováženi při každém žoku. Mimo to do- 



47 

staví každý prodavač kupujícímu všedko zboží až na 
koráb na svůj vlastní peníz. 

V Loryentě se obyčejně všecka zásoba kávy na- 
jednou s úhrňkem prodává, s přídavkem na réunionské 
zboží po šesti librách na sto jakožto náhradou za žoky 
a srážkou na penězích po desíti ze sta, z čehož se však 
jedno ze sta k dobrému chiidých do zvláštní poklad- 
nice ukládá; kupující však jen na místě smlouvá, ježto 
všecku výlohu na vypravení zboží do korábu na sebe 
vzíti musí. 

Jak se kde káva jmenuje, ví, zná, I a i veškerý 
obor světa, zvláště pak část ta, odkud se za ni ten po- 
slední a těžce nabytý halíř ke všemu rozmnožení obec- 
né nouze a bídy beze vší míry ven vyváží, dosti bo- 
lestně cítí. A tof An^iličanům, kteříž celý obchod všeho 
světa v svých nepřemožitedlných rukou mají, věc pře- 
výborná, o čemž se více v částce třetí tohoto kupeckého 
umění dočteme. 

VIII. O cukru. 

(Závěsek ^'last. novin 1819, z 3. dubna, list 14., str. 53 n. — 
1. 28., str. III n.) 

Cukr, latině sachaium, francouzsky sucre, vlasky 
zucchero, řecky oan^aQ, jest vlastně ona sladká sůl, 
kteráž se v Indyi a okokiě z nějakého tam přehojně ro- 
stoucího rákosí, u nás pak z javoru, břízy, rozličných 
řep a mnohých sladkých kořínkův vytahuje. 

K cukrovému však rákosí, že ho až přes potřebu 
k dostání a že jeho šťáva s menší prací, nad všecko 
jiné daleko vznosnější, nejvíce se hledí. Protože se yjil- 
ností převelikou nejen v Azii, Ameryce, ale i na všedi 
ostrovích položení horkého u velikém množství sází a 
rozplemenuje. 

.\zie jest jeho původni vlast a matka, odkudž se 



48 

nápotom na Maltu, do Sicílie, do Hyšpanye a jinam 
více dostalo. 

Když Portugézové roku 141 8 Maděru vynalezli 
(čehož obšírné vypsíiní v části druhé tohoto umění ku- 
peckého nalezneme), měli to předkem na df>hré paměti, 
aby tam cukrového rákosí hojně nasázeli: a když poz- 
ději, po vynalezení Hrazilie, v této rozlehlé, velmi utě- 
šené, bohaté a přeúrodné krajině pevnou nohou se usa- 
dili, i tam mezi přední potřeby a povinnosti své isou 
kladli. al)y seč jen nejvíce býti mohou, rozsazov^uiím 
rákosí cukrového Inwloucímu zisku svému dobře po- 
sloužili; iakož tomu dále u vypsání míst a osad, jak 
daleko se kupectví dotyce, lépe vyrozumíme. Nyní 
máme toliko o cukru. 

Cukrové rákosí jest našemu šití velmi podolwio: 
kořen má rozdělený na několikero, kosmatv, hrbolo- 
vatý. tuhý a pevně v zemi vězící. Z toho vypouští ně- 
kolik prutů okrouhlých, hladkých a sukovatých, vnitř 
bílým dřeném vyplněných, dvanáct až i šestnáct stře- 
víců zvejší: ti b\H'ají obyčejně na dva coule v průměru 
tlustí a váží některý až dvacet liber. Suky na kůrce 
liladké mají jeden ode druhého podál, (jd země však 
trochu sraženější nežli k vrchu, všudy pak stejně tvrdé 
n pevné. 

Má po proutí mní\žství dlouíhého, úzkého a špiča- 
tého listí na způs<ib mečíku, kteréž hned od matky na- 
horu vy^KHiští. 1'prostřed mezi tím listím stojí proutí 
okrouhlé a hladké a na nětn při vrchu pěkní okolkové 
s krásným ušlechtilým brunátným květem, třemi při- 
okrouhlvmi lístky rozděleným a vlášeničkem dlouhým 
ol)estřeným. 

Síla a vejšika jen vlastně na dobré úrodnosti půdy 
se zakládá; lehká zem, položení horké, víc vlhké nežli 
suché, drobet spádné a dobře na vejsluní se vzrůstu a 
úrodnosti jeho převýborně*hodí. 



49 

Od matky tohoto strůmčí vezme se odJomek — 
nikdy však ta jalová pěnina čili vlk, kterýž od pařezu 
vyráží — nýbrž jen ten od matky dobře obraný odlo- 
mek a sadí se v krechtu pohodlně širokém, na dva i tři 
střevíce od sebe; potom zlehyčka zahrabe, aby se v po- 
ložení svém nepohnul ; a když se od kořene vzhůru vy- 
pouští, vypleje se všecka tráva kolem něho. 

Třináct i čtrnáct měsíců prvé uběhne, nežli do- 
zraje, a to se teprv vidí, když rákosí brunátně se zapa- 
luje, a židká míza tlačiti počíná. Tu se řeže, klestí, 
proutí obrané do otýpek váže a potom na mlejn vozí. 

Mlejny na cukr jsou způsobu a složení rozličného. 
Jedni se buď větrem nebo vodou, druzí navedeným 
k tomu dob^licem táhnou. Stroj však a složení jest 
všudy skoro jedno. Navedou se tří hřídele na paleční 
kola; každý hřídel jest ze železa uliit, dva coule v prů- 
měru nejméně široký, šestnáct i osmnáct coulů dlouhý, 
a tak uměle do rovnosti uhladěný, aby jeden na druhý 
stejně všudy přilehal; na oužlabí jest dobře upevněný 
válec ze dřeva kokusového. 

Někde jsou hřídele stojmo, někde ležmo, jak kde 
zvyk, místo nebo potřeba žádá. Na ty povrchní válce, 
o kteréž se hřídele trou, nastele se z otýpek rákosí; 
hřídele sílou kola palečního hnané, jak se jich co 
dotkne, ihned rychlostí převelikou po sobě ženou, a 
v takové mezi sebou sevření uvedou, že se všecka v rá- 
kosí obsažená vodnatost pojednou téměř vytlačí a do 
podložených korýtek vycedí. Odtud teče brečka po 
schybu do veliké kádě, z kteréž se na kotel dává. 

Po obé straně těchto válcův stojí negerští otrokové 
— o kterých se v částce třetí tohoto kupeckého uměni 
dočteme — jedni čerstvé rákosí stelíce, druzí to již vy- 
cezené odebírajíce a ještě jiní za nimi na vysušené 
místo je zanášejíce. 

S«bran« tpUy Fr. VI. Heká, II. 4 



50 

Uvadne-li pak rákosí prvé, nežli se zastele. bývá 
houževnaté a tak jedním tlačením všecku svou zara- 
ženou šťávu nevydá; pročež se ještě jednou mezi válce 
nastlati musí. 

Tak již dobře vycezená rákosovina nehodí se již 
dále k jinému, nežli že ní pod kotlem topí. 

Pořádná cukrárna má veliké prostrannosti zapo- 
třebí, aby alespoň pět kc»tlů, dobrou zdí oljehnanych a 
od sebe pro snadnější k nim přistup pohodlně rozdě- 
lených měla. 

Kd>'ž se na velikém kotli šťáva cukrová vaří a až 
s potřebu vyvře, vydává se nálevkami dřevěnými do 
kádí, aby vychladla; což ktlyž se stane, ihned ji do při- 
pravených l)eček slévají. 

V rohu cukrárny jest nějaký priilom, čtyry i pět 
střevíců do země hluboký, cihlou pálenou dobře vy- 
dlážděný, k jednomu uhli pro snadnější odtok drobet 
sehnaný a do vrchu na způsob kašny do čtverhranná 
obehnaný; nad tím položené trámy do kostky ukřesané, 
na kteréž se l)ečky cukrem naspílané navalují, aby vy- 
kysal a se usadil. 

Všeliký výtok se v této kašnioce shromáždí a trub- 
kau u schybu do nádob stáčí; ten rádi Angličané, užitek 
z cizích, často i dosti krvavých mozolů za čistý svůj 
vejdělek ochotně, vtipně i snažně oběma rukama lapa- 
jíce, kupují, rum, tekutost velmi silnou a lahodnou 
z něho strojíce a za drahý peníz jiným jej prodávajíce. 

A přece až dosavad všecek kupecký svět se všemi 
stvůrcemi svý-mi, jinak ještě dosti podobnVTiii, tak 
slepý, že tu zhoubnou hltavost, patrnou zkázu a ma- 
kavé žebračení celé Evropy při tomto jen ke straně své 
dobře obmyšleném národu viděti a zdravě si ji na 
rozum ani předložiti nechce. O čemž popřeje-li se mi 
k tomu svobodná cesta, v dalším pokračování místněji 
podotknu. Všeliký rozum světa dnešního podobá se 



SI 

vlastně slaništi, leči zlahodna vábné, aby se jen holubů 
mnoho odkudkoli nalapalo. Avšak raději k dálšimu 
vypravováni o cukru se obraťme. 

Lišky u kotle (sopouchové) táhnou do kuchyně, 
a komín tak svedený, že kouř, věj vítr odkudkoli věi, 
do cukrárny nikdy nepřichází. Nachází se však v každé 
cukrárně jedna a všudy stejná rovnost. Vedle potřeby 
jsou některé větší, vyšší, hlubší i mělčejší; ale v srov- 
nalosti hlavní a vedle pohodlnosti a potřebného spojení 
svého jest všecko patero kotlů dobře mezi sebou opa- 
třeno. Hlavní kotel musí alespoň čtyry střevíce a nej- 
menší půl třetího držeti. Měd se na ně ta nejlepší dá; 
nístěj (pec, prsk) jest dosti prostranná a čelesten (zá- 
hřeb, ústa do prsku) drobet zoužený. Po ruce u kotlá 
stojí kamenná stírka čili slevátko, kamž se po veliké a 
dlouhé sběračce všecka pěna a křis z vařícího na kotli 
cukru srévá. 

Již hned, jak se syrové rákosí na mlejn nastele, 
jest čas, aby se pod každým kotlem zašarovalo, sice b}' 
vyceděná břečka před dostatečným vypálením oicek 
snadno zašťávla, a tak se zvrhnouc, k dobrému cukru 
nijak více se nehodila. Třením po válcích zahřitá 
břečka v okolí tak parném sotva čtyrmecítma hodin 
vydrží, aby nepřesedala. 

Když se nálevkami na kotel vydá, přičiní se dvě 
i tři libry drobně utřeného živého vápna, aby se všecka 
mastnost od břeoky oddělila a na vrchu vypěnila. 

Zprvu jest oheň pod kotlem nejprudší; když pak 
břečka v pěnění, tehdy se ohně něco uleví, pěna sbě- 
račkou do stírky sebere a čistá první zvařenina na 
druhý kotel po žlábku přehodí. 

Tento druhý kotel se již dříve ohněm silným vy- 
pálí, a co se břečka z prvního vydá. nějaká luhovina. 
ze živého vápna a syrového kamence čili ledku přistro- 



52 

jená, mezi to namísí, a jak rychle se kdekterá pěnka 
ukáže, ihned čistě sebere. 

Tu se opět ze syrovosti vyvaruje, vypěni a při opa- 
dujícím ohni způsobem prvnějšim na třetí kotel pře- 
náší. 

Pod tento třetí kotel dá se mnohem více ohně nezři 
pod oba prvnější; cukrovina se déle vaří, pěna vždy 
pilně sbírá a veslem ode dna vzhůru bez ustání obraci 
a pohybuje. Aby pak nevykypěl, nálevkami se přes 
chvíli po varu přehazuje a tak po vrchu chladí. 

Když není více pěny viděti, má se za to, že dost 
vyčištěný, a protož oheň znenáhla se umenšuje a hned 
potom na kotel čtvrtý do posledka se vydává. 

Tu se rozhodne, jestli cukr náležitě vyvařen čili 
ještě na poslední kotel se přenésti má; a to tak: 

Tolikerým přenášením z kotle na kotel bývá vždy 
hustší; zde již na čtvrtém, když se největší jdio vod- 
natost vykouřila a hrubá nečistota vypěnila, těstu vláč- 
nému se i)odobá; to se špetkou vezme a táhne; pustí-li 
od špetky, tedy cukr dobrý; táhne-li se pak po niti. 
bývá znamení, že v sobě ještě nějakou vodnatost drží, 
a té třeba, aby se všecek cukr ještě jednou na kotel 
přehodil. 

Tu se znovu při silném ohni vaří, neustále, aby na 
dně nepřilnul, veslem mídhá, a pouští-li na vrchu ně- 
jaké syrobové bublinky, k snadnějšímu jich vyvinuti 
něco málo čistého oleje olivového, nebo i přepuštěného 
másla přidá, znovu promísí a za chvilku d > nnmnve- 
ných na dně zvrtaných nádob vystírá. 

Tím prostředkem zvolna se vycedí mtod ;i stimu- 
tim kolem po cukru nějaká kůrka se táhne. Aby pak 
všudi>' stejně jadrný byl, v nádol)ě té často se veslem 
přetřásá, a když s potřebu tuhý, do připravených budek 
(tvořidlo, samskritské řeči, kteráž za plodící matku ne- 
toliko všeho při lidech předního jazyka slovanského. 



ale i všech těch píidlejších, vzorem dostavu iícím, vedle 
práva a příslušnosti se až podnes udržela, tvorma, od 
tvoření, latině forma, řecky rv^icg) homolatvch, špičkou 
dolů postavených a dole otevřenvch se dává, kudy 
všecek ostatní syrob z cukru v\'téká. 

Takový cukr jmenují osadníci nioscovados a vy- 
cezenou z něho tekutost melasse. 

Na východně indyckých osadách — o nichž v části 
druhé i třetí mnoho se dočteme — se tento syrovv cukr 
ještě jednou převaří, a když do tvořen dán, tehdy se 
na vrchu jílem neb jinou zemí hrnčířskou dobře vy- 
hnětenou poklade. 

Tomu říkají nakvašení, a velmi vlastně; nebo tato 
ostrá zemní vlhkost všecek cukr až dolů projme, sy- 
rovou nečistotu z něho mocně vyluzuje a ven vyhání; 
i bývá potom o mnoho jasnější. Když pak vykape a 
ztuhne, vyklopí ho z budek a homoli podle homole na 
místo uloží. 

Takový cukr jmenuje se cassonade a přiváží se do 
Evropy bud celý nebo na kusy roztlučenv. 

Francouzští osadníci kladou ho v pořádku takto: 

Předně, rozbijí homoli na tré; z prostředního 
kusu, kterýž se na drobno utře a vedle srovnalé čistoty 
a jasnosti své zase na kolikero rozdělí, mají : a) petite 
aneb commune; b) troisieme; c) sec onde a d) premiére 
sortě sucre en poudre. , 

Druhé, dolní ploský díl, kde hlína ležela, že není 
té jasnosti jako prostřední, dává se po rozetření zvlášť 
na stranu, a imenuje se sucre terré čili zpodní cukr, 
německy: Bodenzucker. 

Třetí jest od jehly čili špičky; žeť pak se v tik 
skrovné prostrannosti všecek z homole syrob prohnal, 
jest díl tento požloutlý, a má, když se roztluče, jméno : 
téte. 

Všecdc tedy syrový cukr, kterýž se k nám dostává, 



54 

na čtven» hlavně se dějp. totiž: i) tmavv mouční cukr; 
a ten se opět niezi sebou v světlejší a podlejší roze- 
znává; 2) tťte aneb prižloutlv; ^) tcrrc, zpidní, barvy 
světle hnědť; a 4) čistou bílou moučku, kteráž z dílu 
prostřeíhíího od jiné vybraná, jmenuje se ol)ecně: 
pomlrc nebo moučina. 

Na některých pak osadách se ještě každá taková 
část cukru zase na dvé rozvrhuje: na přední, světlejší. 
a pak podlejší. Angličané však. PortuRezové. Dánové 
a Holanduvé všecek svůj cukr takto rozdělují: jeden 
.světlý a tmavější, muscm^ados : druhv prima, secunda 
a tcrtia sortc moučinu a roztlučený bílý cukr. 

Vysoce učenv opat Raynal u vypsání ostrova 
Haity takto í> cukru píše: Rákosí cukrové se skoro síti 
našemu pixlobá; má kořen ztemna pol)ělavv. vonnv a 
tvrdý, hrbolovatv, s mnohým při spodku vlášeníčkein 
drobným a spleteným. Sedá rád mělce a zři(U<a. kdv/ 
i ustárne. přes sedm neb osm coulu do země tlačí. 
Z hrbolu při kořenu tlačejí nějaká oka, kteráž se od- 
tuhnou a pro rozmnožení rákosí pře.sazují. 

Ve vlhké půdě pouští od matkv proutí na pět loket 
vyseté, ve vyprahlejší pak ne tak vysoko a mnohem 
slabší. Vnitř plno šfavnatélx) dřeně; po kůře mnohí) 
ptxlál od 3el)e suků okrouhlých, dole hustších nežli 
k vrchu, a ii posilují proutí, aby se větrem nepolámalo. 
Zef ]>ak tito sukové jen na holé kůře sedí. nemá míz-i 
nijaké překážky, a tak vždy volně svým časem všece': 
strůmek projímá a jej ku vzrůstnosti jeho pořádně 
obíhá. Po proutí kolem narůstá mnoho p<.)dlouhlých. 
zašpičatělých Hstí. na způsob mečíka a po kůře nějaké 
útličké, nepatrné jehličky, kteréž se lehce o^ltrhnou. 
ale snadno také do ruky zaderou. že i potom nepří- 
jemné na rukou pálení působí. 

Půda k vysázení cukrového rák<jsí odh(xllaná. 
slově cukroviště; a to bývá olíyčejně na záhony, sto stře- 



víců dlouhé a třiceti pět široké, v pořádné rovnosti 
rozkrojeno. Mezi každ>m záhonem jest prostranný 
příkop, do něhož se voda ku svlažování a podkalováni 
rákosí z záhonu pouští; nebo jak záhony, tak i tato 
příkopí až k nádržce samé dobíhají. Kolem každého 
záhona nechaná stezička, po obojí straně dosti volná 
a k obejití pohodlná. 

Deset, někde i dxanáct brázd se po záhoně udělá, 
do kterýchž se odlomky, šestnáct i osmnáct coulů od 
sebe sázejí; sazenice potom zlehýčka mělce a velmi opa- 
trně zemí drobnou zahrabají. 

Brzy nato vypouští ujatá matka tolik ze sebe 
proutků okrouhlých, kolik bylo ok na ulomeném 
brbolu. A když všecko cukroviště tak ošpičatí, tehdy 
emá rákosí za dlouhý čas jiné práce a služby zapo- 
třebí, nežli aby se jen všecka bujně při něm rostoucí 
tráva pilně vyplela. 

Když pak v osmnáctém měsíci po sázení uzraje, 
po záhoně se zřeže, avšak brzy poznovu od matky vy- 
pouští, ano v patnáctém měsíci dospěje. 

V rovině a ve vlhku dá taková odnož skoro tolik 
cukru, jako první žeň; kde pak píščina a že se hodně 
podhání, nebývá sice tolik rákosí, ale cukr jest mno- 
hem plnější. 

Z odnožů se obyčejně o jednu třetinu méně, nežli 
z prvotních sazenic nařeže; nebo matka rok od roku 
vždy více umlévá, až i konečně, když práci nezaplatí, 
se vyreje a záhon potřd^nou přípravou, čerstvými mat- 
kami znovu vysází. 

V dobrém položemi vydrží matka i osm let. Opa- 
rný však sazič cukroviště své na patero prutů čili 
borů rozdělí a tak vždy zralého rákosí s potřebu na 

ivůj mlejn mívá. 

Když čas k řezání, tu vyšle opatrovník otroky a 
vstaví je po záhoně. Jedni čistě při samé matce vy- 



56 

řezují; druzí odebírají poboční list od proutí odtrbu- 
jíce a korunky neužitečné ulamujíce. Za nimi svazuji 
někteří čisté rákosí do snopků a odhozky k palivu 
ukládají. 

Když čas práci překvapí, mnohý sazič ani dost 
ruk fiemá. aby ke všemu postačil. Co na bole uběbne, 
jest vlastníkovi ke škodě převeliké. — Cukrovv mlejn 
bývá dvojího způsobu: některý se vodou, a jiný do- 
bytkem tiihne. Kde na dobytek, tam veliký, silnV hřídel 
na čepy v ocelových pímvicích stojmo se zavěsí a na 
kolo navede; takové kolo má dva a třicet silných zubu 
a ti jsou na palce, hřídel ženoucí, velmi pilně svedeni. 
Se všech stran podlé hřídele stojí tlustí a pevně itsa- 
zení válce, o něco kratší, nežli hřídel, mezi kterýmiž 
shůry se s>-poucí rákos, prudkostí a sevřením převe- 
likým se hmoždí a cedí. Dole prostranné koryto, 
v němž se vjilačená šfáva shromážciuje. Ke kotlů po- 
staven válec silný o d^rou křidlou, k němuž dobytek 
za/přáhap- 

O příprežích zde mluvícímu připadlo mi na pamět, 
že všeliká přípřež i ke mnohým jiným věcem n:i světě 
velice jest d(3brá a působná; ona posiluje rozkot<<ný 
stroj a složení; opravuje v pochybné nejistotě bloudící 
slabotu; očerstvuje přehnanou umdlenost; rozhřívá 
ustydlého; blbého k potracené smělosti mocně opět při- 
hání; opatrného zpřežitele, ktervž na všelikv^ trh. aby 
dobře v potahu na svůj zisk prodal, vábně se při věcech 
svých pouští, tak všelijak a uměle bohatí; jednookého 
pak kupce — vždyť všeliký svět nic jiného není, nežli 
jen obecní trh. když jeden vedle druhého, avšak každý 
dobře uhleděným náhonem svým zboží své vábně na 
odbyt vykládá — jednookého paik, pravím, kupce, že 
mu lze nebylo, aby v čas oběma očima k cestě své pro- 
hledal, s potupnVm úsměškem při jeho veliké škodě, 
ještě i konečně na ten samý koráb přivodí. 



57 

Avšak o tom, aby zde co šíře vyhlašovati měl, jest 
mi k tomu místo velmi úzké; poukáži raději laskavého 
čtenáře na mé satiry, kteréž vážnému tomuto umění 
kupeckému nijak přiměšovati nevolím. Hledme si již 
raději cukru, jakožto věci k polknutí sladké, kteráž 
mnohým tohoto dobrého světa jen omylně zdajícím se 
trpkostem často až dosti lahodně poslouží. 

Jdeme tedy zase ke miejnům, o to nedbajíce, zda 
se tam čistá spravedlnost, tento vzácný u světa vyrá- 
žek, mele čili jen to Jedotrusovo hrachoviště, vedle 
staročeského přísloví, z koše oklamného svodně se 
práší. Osadníkovi na Hejtě i jinde Pavel jako Havel, 
jen když mu dobře a mnoho námele. Žef pak při tako- 
vém mlejně vychování dfobytka místem tuze drahé a 
k tomu ještě všecka práce velmi loudavě od ruky jde, 
protož kdo s to může býti, nákladu na založení mlejnu 
vodního nelituje. 

Dobytčí arci že asi za patnáct tisíc liver spraví, 
ježto vodní sotva za sedmdesát tisíc franků postaví." 
Srovnání váh, mír a všelikých peněz v obchodu světa 
běžících a obyčejných se také, pokudž mi se k tomu čas 
a volnější pohodlnost nějak vlídněji propůjčí, v dalším 
pokračování podlé vídeňského čísla vyložím. 

Dobytčí mlejn, jako sem podotknul, jest ovšem da- 
leko lacinější; avšak při vodním spěšnost práce, veliké 
uspoření času a ruk otrockých, které jinam velmi zišt- 
ně obrátiti se mohou, náklad ten v něco málo letech vý- 
nosně splácí a nahrazuje. Vodní mlejn jest stroje a 
složení jednoho, jako tento dobytčí, krom že ležmo jest 
při něm hřídel. 

Všecko rákosí, když jednou po mlemě sejde, vy- 
bere se z oužlabí a ještě po druhé na mlejn dává; při 
čemž však veliké opatrnosti zapotřebí; nebo poněvadž 
hřídel prudkostí převelikou všecko, co jen dosti málo 
zachytí, po sobě žene, tedy otrokovi o živobytí běží, 



58 

kd>1)y neopatrně prstem o hřídel zavadil. Chytí-!i hří- 
del prst. iiž hned po ruce všecko tělo prudkou rychlostí 
svou k sobě přitahuje a člověka smrti přehidnou roz- 
mačká. 

Pro uvarování tak hrozného neštěstí — nebo. po- 
važme si. že by pán takovou hloupostí o pracovitého 
otroka, kteréhož za hotový peníz draze, skoro za tolik, 
co někdy u nás hu!)ený polský vúl stojí — koupil, prvé 
nežli bv se jemu s dobrým úrc^em zaplatil.'') tak ne- 
šťastně přišel; a tak pro uvarov.ání takového neštěstí 
jest ostrá sekera při ruce. kterouž vedlejší otrok, když 
ono neštěstí bratra jeho zachvátí, rychle uchopí a ruku 
nešťastného od těla při válci utne, aby ho alespoň 
živého pánovi zachoval. 

Jak se dále cukr vaří. nevidělo se mi zde býti za- 
potřelií. abych toho z Raynala dovozoval: nebo všecko 
další hledění a půsoíjení cukru s malou toliko v něčem 
proměnou, vedle zvyku a národního způsobu, v pod- 
statní věci všudv se děje, jako již ^ ^'<p ''■■^♦í obšírně 
pí>vědíno. 

Takový syrový cukr osadníci ztlukt)U a ilo Evropy 
zasílají, kdež obzvláštních čistáren (Raffinerie), a 
mnohých jiných příprav a prostranných stavení k pre- 
varování, přečišfování. do tvořen slévání a vysušování 
s nemalVm na to nákladem zapotřebí. 

O čemž pak. když se dále u vypsání míst a kraim. 
kde zboží takové roste a při tom i o ostatních a potřeb- 
ných strojích jednati bude, více se nalezne. Zatím však 
jiná zboží cestou svou a počatým pořádkem dále ohle- 
dáme. 



*) Všeliký otrok ře zde mezi zboží kupecké klade: a prt>čež 
o něm a jeho pod človččenřtví uloženém stavu u konce prvního 
rozdělení tohoto kupeckého umění něco také podotkneme. Zde 
o tom při cukru až hořko psáti. 



.SQ 
Rozmnožení píce. 

(Vlast, noviny 1818, 17. října, č. 42, str. 167). 

V Anřílické zemi žije podnes onen prací a pilností 
svou neustalý Salter, jehož vůkol každý dobrý polní 
hospodář sobě rád jaJíO za iistý vzor a dobrý přiklad 
bére. 

V okršlku Norfolkském má své hospodářství; na- 
stoupil však po předku svém na mnoho půd, ale při 
tom všem množství jen na tuze špatný rolní výnos. 
Zeť pak dobře věděl, ano častěji smysl toho pravého 
přísloví : Jen prací se dobude zlato, si roz- 
bíral, všecek se na to vydal, aby nejprve všemu hospo- 
dářství svému dobře vyhověl; potom aby kde se co 
zlepšiti dá, odvrate mysl svou od všech nevšimalou 
starobylostí usvatných předsudův, dle zdravého uznání 
rychle opravil a tudy veškerou živnost svou na všecko 
lepší všemožně obrátil. Což se mu také v několika le- 
tech velmi odměnně podařilo. A sice tak, že se mu 
u vejnosu hospodářství nikdo ze všech okolních rolní- 
kův vyrovnati nemohl. 

Mělf jest v popluží svém přes sto jiter bažin a 
pustých pastvišfat, na nichž neužitečné toliko chamra- 
dí, a na větším díle samá hořice^) rostla. 

I ustanovil se konečně na tom, aby uprostřed baiini- 
šťat hluboký a široký příkop od vrchu až dolů vyvedl 
a do něho skrze pohodlné brázdy a strže všecku sto- 
jatou mokřinu stáhl. 

Když se tudy zem kvasící mokřiny zbavila, počala 
sluncem a větrem vyspívati, což pilný náš hospodář 
znamenav. kázal ihned v zemi bujně vkořenělou hořící 
lopatou v}T>íchati a všecku tu hořivinu na hromady 
skládati; a když se větrem dobře usušila, převýborně 



') Hořice, rašelina = Torfpfkinze, hořivina = Torferde. 



6o 

ji k palivu užil, VvpálenV' popel dal také zvlášť na 
hromadu svážeti. Měsíce dulxna zoral mnoho jiter pu- 
stých okolků, vyvezl na zvoraninu — měkkotu — vše- 
cken. co měl ze spálené rašeliny, i>oí)el; rozsil s potí"ehu 
dobrého červeného jetele a kolik pvtlů senných trusků; 
hned po zaseti zavláčel a přes to ještě válcem k t^mu 
vlastně připraveným tři- i čtyřikráte obelmal. 

Byl pak ten válec stroj jednoduchv a mohl se na 
místě hran ke kolečkům plužním dohře zavěsiti, aby 
PíkI ním zem drolíet ulehla. Musilf tedy dle povahy 
půdy také svou přiměřenou tíži míti. 

Kde pak nehvlo lze. ahy se mokřina vedenými str- 
žemi stáUila, dal na každé jitro řečného pisku pro vy- 
sušení navoziti. Písek, jakožto ze zkušení máme, vše- 
likou k sobě přitahuje mokrost: když pak nějaký čas 
na větru a slunci, vvdá se z vlhkosti své a vňčihledé 
usýchá. U večer a pod mrakem ssaje mnoho z mtjkro- 
sti pod sebou mající a ta opět povětřím vysýchá. 

Tudy se stává, že prv, jak říkaje, věčná bahna a 
mokřiny, přiměřenou prací a opatrností, byf by i jaké- 
koli byly. jen přece konečně vvsi>ěti mohou, leč že bv 
to tuze nízké poříce byly, odkudž by voda bud nilratii 
odtékati nebo ani větrem vyspěti nemohla. 

Salter .se vskutku toho nejlepšího velmi brzo k svc 
největší radosti dočkal. Vida zem povrchu již dosti do- 
spělou, chtěl tomu, aby se častým voráním s pískem 
dobře promísila, a když svůj čas uhlídal, dal na každé 
jitro po jednom korci vikve, půl korce ranního hrachu 
a měřici ovsa rozseti, a když při vzejití všeho samotný 
oves pro mokrou studenost nevycházel, dal navrch sen- 
nýdh trusků naseti. 

O setí zde mluvícímu zdá se mi býti velmi přísluš- 
né, abych nejen připomenul, že ne v každém okolí obilí 
stejně sevné a půda povahou svou ne také všudy iedna 



6i 

bývá, nýbrž že se dobrý hospodář ien vždy vlastním 
zkušením a nabytou známostí položení svého u veisevu 
říditi musí; ale abych i spolu o tom užitečném stroji, 
kterýž se v Anglické zemi Dryllovýtn vůbec nazývá, 
nějakou zmínku učinil. 

Tento výborný secí stroj jest hranatý truhlík, do 
něhož se k setí patřící obilí nasype. Leží o dvou kolou 
jako při vorbě: nazad má vedle rozměření záhona 
v každém skoro okolí jinak a jinak obyčejného — osm 
až dvanáct děr, skrze něž pérem obestřenou záhrankou 
každým koňským neb jiného potahu krokem čtyry i šest 
zrn obilí k rozsetí velmi pohodlně vypadne. 

Kulaté obilí s obzvláště dobrým prospěchem se 
tímto strojem do země připraví, k ostatnímu jest však 
více opatrnosti třeba. Kdyby se však tento secí stroj 
tak připravil, aby po zemi jdoucí kolečka palcemi tak 
dobře opatřena byla, aby při každém potažného do- 
bytka kroku péro v truhlíku obilném kvapem se odaný- 
kalo a aby díry přes šest zrn na jedno zamrštění ven 
nevyhazovaly, mohl by zajisté u větší dokonalost po- 
staven býti, nežli se až dosavad nevyhovením nachází. 
Ale vraťme se zase na pole. 

Že se p^ na vyschlých c4colkách polní tráva ráda 
sama useje, netřeba tam senných trusků, leč že by se 
lépe vidělo, házeti. 

Jak rychle vikev úplným se obestře květem a bo- 
hatě svou luštinou se tvoří, tuf pravý čas, aby se po- 
sekala a častým obracením usušila. Taková za sucha 
píce slouží výborně nejen skopovému, nýbrž i koňské- 
mu dobytku ke krmení a lépe při tom hospodář i všecek 
jeho dobytek obstojí, nežli při kterémkoli jiném krmení. 

Pan Salter měl na ten způsob okolo třicet jiter za- 
seto a sklidil po každéim jitru as půl čtvrtá vozu do- 
brého a užitečného sena. 



62 

l*o seně dal zem znovu zorati a repného semene 
zaseti^ I vyrostla mu na podzim řepa, že měl neien 
v důstatku čím krmiti, nýbrž i z vybrané řepy dobrého 
cukru i cukrové šťávy — surupu — s potřebu, aby si 
ni kuchyni svou hojně opatřil. 

Na zimu zavřeJ se se stem a třiceti ovcemi, dobře 
věda, jak je do jara uhledí. 

I zavěsil v ovčinci svém, avšak to nebyl Sulciův 
ovčinec, kdež bravy navyklou pověrečnosti a způso- 
bem tím sice starodávnim. k dnešku však vedle změny 
času a slušme potřeby všelijak se nehodicim se tu jen 
z bůhdarma šeredí, nVbrž byl to ovčinec a věrné do- 
movo, kde moudrý hospodář Salter očima svýma 
i zdravým rozumem svým všudy dohlížel. A ten iest 
zde zavěsil třicatero žebřin — jeslí — ; ustavěl také 
pohodlnou sekárnu a tam řezací stroj, ktervž byl tak 
sveden, že prostý kůň okolo stojaté řldele kráče, za 
jednu hodinu množství pytlů drobné řezanky pánovi 
odvedl. Rezanka slamná byla pro koně a hovězí do- 
bytek; pro ovce dal pak směsku vičnou, hrachovou a 
ovesnou z bývalých lyažim nařezati. 

Při tak užitečné píci byly ovce nejen vždy zdravy, 
matky na jehňata úrodnější a těch se mohlo u rozmno- 
žení dojnosti matek při tak záživném krmení o mnolvo 
více nežli jinde odstaviti. 

Množství řep pro hovězí dobytek ještě tu ročně 
vybylo, tak se i tudy užitek hospodářovi opatrnórmi 
znamenitě zvyšoval. 

Když pak uhlídal Salter, že se mu všecka jeho pil- 
ná práce tak hojně odměňuje, i ostatní živnost svou 
tupatroval a všech se při tom starobylých a zv3kem pí>- 
věrečnosti v běh uvedených obyčejův docela zprostil, 
až konečně všecko své hospodářství v jiný a daleko 
výnosnější stav skutečně přivedl. 



63 

Od té chvíle, cu mu na poli záživné přirůstalo píce, 
mohl více dobytka chovati, dobře věda, jak je do roka 
vydrží. Mimo užitek mlíčný ročně ho i bohatila vlna a 
hojnost úrodné mrvy, která se při zavedeném domá- 
cím krmení ven zbytečně nevynášela, skládala mu jistý 
poklad na dobře vzdělaných rolích, aby je na příští rok 
šťastně vyzdvihl. 

Mnohý hospodář velikou křivdu činí času, ba i to- 
mu samému Božskému požehnání, ježto by vlastně na 
svou toliko nepřičinlivost žehrati a tudy se v dobré 
obraceti měl. 

Moudře-li ten jedná, kdož sedě v rákosí, lenivě se 
v něm položí na hřbet? — V poctivé práci jest iisté 
Boži požehnání. 



Starobylé památky. V 

Athenae. 
(Cechoslav 1820, č. 21/40, str. 165 n.) 

[Athénské město leželo v zemi Řecké a bylo velmi 
starožitné. Řecký král Kekrops, kterýž, vecUé ebrej- 
ských letopisův již za věku Mojžíšova živ byl, nejprvt- 
je založil a stavěti počal a po svém jménu Kekropia 
nazval. 

Po mnohých letech potom od kráJe Mopsy sloulo 
Mopsie. Opět za některý čas nazváno bylo Jonia; a 
naposledy zůstalo mu to jméno Athenae od pohanské 
bohyně Athéna, kteréž jinak i Minerva říkali. 

To město bylo matkou všech svobodných umění; 
nebo tam bydleli a učili Solon, Sokrates, Plato, Ari- 
stoteles, Demosthenes a mnoho jiných vznešených, 
moudrých a učených mužův. 

Mívalo také mnohé krále, knížata a hrdinské udat- 
né reky a statečné bojovníky, kteříž v něm jedni po 



') Pod tímto názvem vyjde v České expedici znamenitý 
spis původní, z nějž pro okušení některé zlomky klademe. 

(Do hranatých závorek byl pojat tekst, který Hek převzetí 
T díla »Itinerarium Sacrae Scripturae. To jest: Putování Sva- 
tých. Na všecku Svatou Biblí obojího Zákona, rozdělené na dv<' 
Knihy ... V německém jazyce bylo toto dílo vzděláno od M 
Jindřicha Buntinga, faráře v Grunově, do českého přeloženu 
od Dan. Adama z Veleslavína. Vydáno 1610. 

(Hek tohoto pramene nikde neudává.) 



65 

druhých kralovali a spravovali a veliké slavné skutky 
provozovali.] Bylo zajisté, dokud v něm lásky a svor- 
nosti bylo, dokud soused souseda miloval a v dobré 
bratrské jednotě článek u článku pevně se držel, dokud 
se dobrých práv od předkův svých šetrně dochovaných 
drželi a cizincům zrádným k srdci svému přístupu ob- 
myslného nedávali; bylo dotud město Athény slavné, 
samostatné, mocné a nedobytedlné. Ale hned, jakž 
v něm usnula ctnost, jak zrádcové z ciziny všelijak se 
tam usazovali a hostinského přijeti zhruba a nevděčně 
si vážíce, chleb domácí chutně jedli, avšak cizotnou 
zradu v žaludku svém, rovně jako všecka ta z pastvy 
hovada, krom některého ještě poctivého nákladníčka, 
kterýž v půl otřepené kůži z obecné pohromy vyvázl, 
povolně přežvykovali, tehdáž ten zlatý národu řetěz 
zhoubně přetržen a v těžké železo pro všecku tu sobě 
i potomkům svým nevinným k jisté a patrné zkáze i vší 
té si nes rozumíva jící obci přebolestně proměněn. 

Nešvaru miluje svět a ji rád svým zípůsobem krásí. 
Nešvaře, člověče, chceš, když na ní si pohovět žádáš: 
nešvára strakatost svou dle potřeby uměle strojí; 
pakli se v tom neznáš, jsi omylem v strakatém světě: 
nevčas tkadleček v něm i přízi i potratí koudel. 

Ó kdyby tomu Athenyenští včas a zdi ave byli po- 
rozuměli, zrádcům vlasti a jazyka přístupu k sobě tak 
snadně nedávali, ale všem vesměs cizincům, kteříž jen 
pouze z potřeby žaludka, opouštějíce svou hubenou 
vlast a k tomu ke všemu ještě v podruží za pány bez- 
stoudně se vystavujíce, k domácím dobrodincům hrdě 
a nezdárně se mívali, ježto toho po skutku i všickni ti 
ubozí potomci přebolestně zakoušejí, jak s nimi ten ne- 
zvaný host při krbu a výnosné domácnosti své až velmi 
nevděčně nakládá. 

Sebrané spisy Fr. VI. H«ka, II. 6 



66 

Cizinec nalezne vlast, kde žaludek vede se v pastvu; 
louku v>pasenou však opustí, v iinou se bera. 
Řemeslo vede ho v to, aby žaludku ohledal vlast svou. 
tu však nalezne tam, kde ke pluhu uvidí vola. 

A to nám všechněm nechť za jasný příklad slouží, 
abychom v lásce a národní svornosti vždy trvajíce, 
sebe vespolek věrnou láskou šetřili, ruku v ruce při 
svých věrně a bezelstně majíce, všeho klamného svodu 
a všelikých bludných a zhoubných roztržek pilně se va- 
rovali a tudy jako k jistému štěsti diKházeli. 

Svornost vystaví hrad, ale nesvornost poboří všecko. 
Štěstí v rozhodu svém jen tkvě, kde nalezne poklad, 
aby se rovností svou jak bezpečně uložit mohlo. 
Radost nedůkladná, když na chvilku kolejem běží, 
v žalostné uběhne ach! — a bycha až přepozdě honí. 

Toto příkladné město leželo u moře v zemi Achaia 
řečené, [sto osmdesáte a dvě míle od jeruzalémi] — 
o němž se také v pokračování dočteme — [k západu 
slunce]. 

V čtení sv. Pavla nalézáme, že tento věrný pravdy 
Boží zvěstovatel [v Athénách množství lidu na víru 
obrátil a obzvláštně toho slovutného Dionysia Areo- 
pagitu. Město Athény mělo jeden vysoký vrch, kterýž 
se vně před městem do moře táhl a sloul Areopis^is. 
to jest hora Maršová, protože na něm byl chrám po- 
svěcený Bohu Maršoví, a ten bvl jako nějaká radnice, 
kdež se o hrdlo a veliké hlavní pře soudívalo. Soud- 
cové pak, kteříž v tom Maršově chrámě and) radnici 
sedali, slouli areopa^jité. Z nichžto jeden byl tento 
Dionysius Areopagita, kteréhož sv. Pavel učením a 
kázáním svvtti k víře přivedl; nebo přišed do města 
Athénského, hádal se na každý den v škole a kázal 
ukřižovaného Pána Jezu Kr>'^ta, až se z toho někteří 



67 

vtipní lidé], věc á haraDurai své ničeminé, bosým a 
děravým nákladníkům draze vykládajíce, konečně [roz- 
hněvali a pověděli, že jest marný žváč a cizích bohů 
zvěstovatel: a popadše ho vedli do Areopagu, kdežto, 
jakž oznámeno, lidi, kteříž hrdla propadli, k smrti od- 
suzovali, chtějíce tam i toho dobročinného Pavla na 
smrt vydati. Ale on udělal jim tak pěkné a slavné ká- 
zaní, že netoliko ho svobodného od sebe propustili, ale 
žádali, aby jim potom více o Krystu kázal. A jeden 
z těch krevních soudců, Dionysius, uvěřil v Pána 
Krysta i manželka jeho Damaris. 

Při městě Athénách bylo také velmi prostranné 
čerpadlo, k něsmuž obyčejně s lodími a korábami při- 
stavovali. To bylo znamenité a pevné stavení, sedmer- 
násolíní zdí ohrazené a opatřené a tak veliké, že do 
něho čtyry sta korábův pojednou připlaviti a přistaviti 
mohli. Tento lodní přistav sloul Pyraeum, o němž i Te- 
rentius zmínku činí in Eunucho Act. III. scén. 4. Ale 
za našeho času říkají mu: Porto liene. Za starodávna 
býval tu veliký sklad a znamenitý obchod v rozličném 
zboží: Dvě zdi táhly se od města Athén, čtyřicíti ho- 
nů, to jest skoro pět čtvrti míle, a ty přistav Pyraeum, 
horu Munichia a ještě jiná dva přistavadla, v nichž 
také koráby stávaly, k městu připojovaly. 

V Pyraeum vystaven byl pěkný chrám Jupiterovi, 
templům Jovis, a více nacházelo se tam množství mi- 
strovského malováni a vytesaných z kamene obrazův, 
kteřížto však všickni za našich časů jsou polámaní a 
potřískaní, jako i ty veliké zdi, nejprve skrze Lakede- 
monské a potom skrze Římany, a co ještě úplné pohro- 
my ušlo, to i konečně skrze ty zuřivé a nelítostivé Sa- 
raceny z kořene jako vyvráceno a rozmetáno. 

Co se pak samého starého města Athén dotyce, to 
se všech stran na velmi tvrdé skále leželo a mělo množ- 
ství pěkných stavení a chrámův, zvláště pak chrám bo- 



68 

hyne Minervy, kteráž i jiným jménem Athéna aneb 
Pallas sloula, v němž ustavičně lampy hořící visely. 
Bylo též v Athénách několik vysokých škol a rozkoš- 
ných zahrad, v nichž se učení li<ié procházeli a dů- 
vtipní básnířové velmi pěkně a lil)ě spisovali. A při 
městě spatřívali se rozliční břehové mořští a krásně 
vystavená čerpadla, k nimž s bárkami všecka vzdále- 
nost přistavovala a každodenně mnoho přespolnícái 
kupců a 7. cizích zemí míládencův. kteříž se tam na 
umění v bezčíslném množství na cestu vydávali, do 
města přijíždělo. Slovem staré město Athény, jakž 
zprvu po vědí no, bylo pravou matkou všech svol>odnvch 
umění a poctivých řemesel na zemi. 

To však tak krásné a vší chvály hodné město rov- 
ně od toho tureckého násilníka], kterýž byv ve vlastně 
sobě přináležitém okrŠlku pánem spravedlivým, však 
přes ineze své nevážně přesáhovav, nespravedlivým 
ukrutníkem a tyranem nešlechetným jest učiněn a kte- 
rýž tou cestou i toho slavného fměsta Konstantynova 
mocně dobyl a se u vší slávě při svých Machometem 
Druhým jmenoval, jest zalmbeno a vyhlazeno, jakž 
velmi žalostně Laonicus Chalcocondilas v knize deváté 
O věcech tureckých jest napsal. 

Kterážto věc tímto způsoljem se zběhla: NějakV' 
Nerio, kupec vlaský z města Florencie, přijev do 
Athén] vedle obchodu svého a nemaje ani toho skřítka, 
ale srdce a jazyk svůj ke všem věcem zchytrale sebra- 
ný a hotový, v málo letech pevnou nohou tak opatrně 
se opatřil a tolik [způsobil, že nejvyšší správy a knížet- 
ství nade vším městem] i nad těmi o červenou kar- 
kulku jako nezvedená děcka po tmě se hádajícími ná- 
kladu íky, konečně došel. 

Bylo tehdáž skutečně město Athénské skrze ne- 
svornost a velikou k sobě a k svým nelásku tak roz- 
trhané a v původní jednotě zrádně rozptýlené, že ná- 



6g 

vodem nějakého cizince Bertolda Svarce, snad ťoho, 
jehož potom král Václav vedle svědectví našeho mi- 
lého mistra D. z Veleslavína léta i.^Sg pro velikou ne- 
šlechetnost nad člověčenstvím zpáchanou utratiti dal, 
kteréhokoli poběhlce do města a do rady k sobě při- 
hnojovalo. Avšak se tak obyčejně mnohvm slavným 
obcím a městám ve světě děje; nebo že mírným spra- 
vováním, kde láska otcovská dětem svým ke všemu 
dobrému, na sebe až pro samou lásku zapomenouc vol- 
ně a vždy hotově posluhuje, se pak zpokojiti nevědí, 
protož také jako tito zaslepenci v x\thénách na všecko 
zlé, ba až i to nejhorší konečně přicházejí. 

Concordia respublicae crescunt, discordia dilabuntur. 

Tak praví ten holandský dukát, kterýž po všem 
světě jako i v Athénách berný. 

Svět jest v podobě té, jako praporec, kterýž se větru 
s potřebu propůjčí v tom, aby stál, kam žene ho vítr. 

Ale vraťme se již zase do Athén: při šelmách 
plzká radost. Tento Nerius, že času a hře své Jobře 
rozuměl a jí opatrně vyhověl, [nejvyšší správy až i toho 
knížet5tví nad městem jest dostal]. Arciže dostal; nebo 
Athénští potrativši svou vlast nemohli jinak, nežli jen 
k cizině šilhati a potom tak dlouho šilhali, až i sebe 
sami i své nevinné potomky hanebně prošilhali a tehdáž 
tomu teprv bolestně vyrozuměli, když na ně všecko 
žalostné ach a ouve vrchovatě dolehlo. Ó nuznost ptá- 
čat, postačí-li brk, až k nebi hrdě se pnoucích!! — „ — . 

Ale co plátno, když nám ve všem zlém hotový Tu- 
rek na krku leží. Dobří se arci jen tomu těší, že se ča- 
sem, jako se všeliké věci lidské kolem obíhají, u konce 
ve všem dobrém shledají. Athénským však ta dobrá 
naděje, po skutečném pádu nikdy více nerozkvetla. 



70 

Nerio kníže a pán athénskV-. pobuda zde maličko, pro- 
brav všecku do světa svého tak způsoí)ně vyloženou 
kartu, krvavé mozoly pracovitvcb, hořké slzv a do nebť 
strašlivě volající nářek těch opuštěných vdov a žalos^t- 
ně vybraných sirotkův k sobě v nešlechetné svědomí do 
rance si na cestu zavázav, k velikému pláči holomkiiv 
a strojných nástrelkuv svých jako nějaký chroust 
I umřel, zanechav po 8ol)ě manželky a jediného malic 
kého synáčka. Ta paní vdova] vidoucí, kterak ne 
svorní athénští náklatkiíci právo své ne^'' " '■ pro- 
mlčeli a že se tudy <xl jejich samostatnosti dále 
nadíti nemůže, úplnou věrou k tureckému císaři Ma 
chometovi Druhému prosebně se obrátila |a tak mnoli 
na něm obdržela, že jí správa města Athénského až d 
let sirotka poručena a zanechána. 

Nedlouho potom |)řihodilo .se, že do Athén přijel 
nějaký kupec z Henátek. na kteréhož ta milá paní kře- 
botinka s láskou jest spadla, a vroucně ho zamilovavši, 
připověděla mu, že ho sol)ě za manžela vzíti a tak 
k atbenyenskému knížetství dopomoci chce. pokudž by 
manželku svou. k-terouž měl v l^enátkách. opustiti a 
s ní v Athénách bydliti chtěl. 

Ten jistý kupec žádostiv jsa panováni, jel domu. 
a otráviv svou hodnou manželku, obyčejem vlaským 
pomohl jí ze světa. Potom navrátiv se do Athén, po- 
jal sobě tu paní vdovu a tak dostal správy a knížetství 
toho města.] Tak tomu svět tehdejší chtěl: nebo kde se 
jednou nasadí šváb. tam odtud se nebrzy vystrnadí; 
anobrž splichtí se s Cernilem a Mazačem, kteříž mu 
pohodlnou budku na svědomí ztracené, na oko však 
až i dosti krásně postavěti dovedou. 

Benátčan ten zprvu nevěděl, jak a proč vlastně na 
to nejisté moře se pouští, ale spojenost okoličností a 
opatrné obrání času ke břehu dobré naděje ho konečně 
doplavilo. I došel, ač krokem zrádným, té žádané hod- 



71 

nosti, maje ze všeho takovou radost, že tu hřímaiící 
kladku utisknutého svědomí ani neslyšel, dobře Dři 
sobě věda, na čem ve věci jest. [Když ale v Athénách 
s urozenějšimi lidmi a s jinými poctivými měšťany vel- 
mi ukrutně nakládal, čehož Athénští], leč kdo byl ho- 
lým a bosým nákladníkem, déle [ztrpěti nemohli, obža- 
lován byl z toho před Machometem, tureckým císařem, 
kterýž ho hned před sebe obeslal. A když přijel, do- 
mnívaje se, že císařský hněv penězi], jako u nějakého 
Jedomyra, [spokojí, nic sobě pomoci nemohl, ale byl], 
jako prvé ten zrádný a vynalezením svým všemu člo- 
věčenství škodný a záhubný Bertold, [tu zamordován. 
A tak přijal spravedlivou a zaslouženou mzdu za své 
nešlechetnosti], kteréž se každý nešlechetník, když 
ruka pomsty konečně povstane, jistě a bolestně naděti 
může. 

Hru má vezdejší svět, aby pansky se důstavil času; 
čas. že je vrtkavý, však i hráče i promění kartu. 
Do světa chceš-li si hráfti, měj novou týhodně píseň: 
náruživost lidská vždy způsobem vyhraje novV-m. 
Rok se tu mění i zipůsobnost v něm, a ty, ubohý blázne, 
v čem když stvůrně se stkvěls, v tom času tě oškube 

změna: 
»Hru má vezdejší svět, aby změně se postavil před 

chrám.« 

[Pověděl jsem, že ta paní z pr\Tiího manžela měla 
malé pacholátko, jemuž to knížetství po otci náleželo. 
Ten mládeneček měl jednoho přítele, jemuž ho turecký 
císař Machomet Druhý k opatrování a to knížetství 
k správě poručil, dokudž by dědic k letům svVm roz- 
umným a dospělVm nepřišel.] Důmnění však lidské 
začasté velmi děravé bývá: 

Anděla nalezneš tam, kde potřeba anděla žádá; 
dábla i uvidíš v tom, v čemž zámysl musí ho míii. 



7^ 

Avšak vždy tomu tak chtěl a až podnes tomu rov- 
ně tak chce tento dvorný svět, jako to patrné při tomto 
mládenečku máme: nebo [poiučník, iakž se jen správy 
města ujal,] vzav dobrou radu a při jeda do města, [tu 
paní vdovu do vězení vzal, jakoby pod zámyslem man- 
želství na Benátčany správu města přenésti mínila, a ji 
proto do Mejjaris dal zavézti, aby ji tam s světa zpro- 
vodil. Tak i ta nevážná žena k ztrestání svému ko- 
nečně přišla;] nebo nezřídka vidíme, že šelma šelmu 
i při tom chutném kvasu zrádně a nešlechetně k po- 
choutce své požírá. 

Cestou svou jde svět, když věci se ujmouti žádá; 
však vždy po stopě zří, aby lích měl v opatrnosti: 
ze stopy vidí se chod a potřel>a s důvtipem kráčí. 

[Mladý pán a dědič zitrativ matku a vida, že pří- 
tel a poručník jeho,] jehož Lucian Samos. 1. c. FeSo- 
[tapo(, to jest po česku Jedoniareš, a po něm Pallad. 
d. v., Stolb. lib. XIV. 46. na strám. 160. «;. potom až 
i o jeho konečném ztrestání a vysloužené zkáze ibid. 
libr. XLVII. 4. jednaje, ano i sám ten správně vý- 
mluvný Zozitn. v. 26. obecným plenitelem, zhouíjcem 
a všeho dobrého vtipnVin bořitelem tak vlastně na- 
zývá — [o to usiluje, jak by ho o knížetství a dědictví 
jeho připravil, utekl se k Machometovi a obžaloval po- 
ručníka svého, že mu matku jelio nenáležitě zamordo- 
val] a že mu na jeho dědičném právě ve všem zlém a 
škodlivém velmi nešlechetně stojí, a [Machomet ro- 
zumě tomu, že] dokud v Atliénách dost maličké stopy 
Jedomarešovy Inide, těm hrozným bolestem, nářkům, 
lkáni, ba až i těm krvavým vraždám [nikdy konce ne- 
bude, vzal sobě odtud příčinu, aby se města Athén 
ského sám ujal, a pročež místodržicímu svému v The- 
salii, o němž se v pokračování také dočteme — poručil, 
aby město Athény v svou správu miocně vzal. 



73 

Tím tedy způsobem Machomet Druhý, císař tu- 
recký, toto slavné město pod svou moc dostal. Když 
pak měšťané potom neposlušně se ukazovali, a] jsouce 
pořád mezi sebou nesvorní, [často až hrozné bouřky 
tropili, rozkázal císař zbořiti a rozmetati netoliko zá- 
mek, ale i větší díl města, tak že nezijstalo z něho, nežli 
kolikos chaloupek, v nichžto rybáři bydleti a nějaká 
sběř lehkomyslných zbytkův těch] jindy tak pyšných 
nákladníkův a všelijakých [poběhlých lidí. I to slavné 
jméno Athény zrádně poturčeno, nebo se dnes Sethyně 
nazývá. 

Tak žalostivý konec byl slavného a vznešeného 
města Athén, kteréž od sebe vydávalo mnoho pěkných 
příkladiiv rozličných ctností a t>ylo obydlím a jako do- 
brou hospodou nejvýbornějších umění na světě a 
množství znamenitých a hrdinských skutkův proti 
Perským rytířsky a moudře provozovalo. 

A nechť se i to mlčením nepomíjí, v správě, když 
drželo vrchnost a přednost nad jinými městy v zemích 
řeckých, daleko dobrotivěji, mírněji a střídměji se cho- 
valo a ne tak vysoko se pozdvihalo, jako Thebánští a 
Lakedemonští,] jako v pokračování místněji poznáme. 
[Od Kekropa, prvního krále athénského, kterýž 
město stavěti začal, až do Machometa Druhého, císaře 
tureckého, kterýž je vyvrátil a vyhladil, přeběhlo skoro 
tři tisíce let. Při kterémžto zahynutí a pádu tak slav- 
ného města obzvláštně to dobře znamenati] a sobě při 
každém hnutí a tření obecném, byť i kolikrát za den 
k výbornému lékařství proti všem obecním neduhijni 
spasitedlně rozjímati sluší, kterak pro nelásku a sou- 
sedskou nesvornost [veliká panství a slavná města 
k vyvrácení a vyhubení přicházejí]; nebo jasně a zře- 
jmě to na oči vídáme, kterak v tomto obmyslném světě 
důvtipný herec herce, jako již svrchu dosti příkladně 
propověděno, včas a vedle umění svého hltavě potírá, 



74 

ač potom naposledy jeden, druhý a potom i kterV4<oli 
nešlechetník riikcju zrádce až do toho horoucího pekla, 
to jest do té jisté záhuby, horem patou upadá. 

[Krajina ta okolo Athén ležící při moři Attica od 
řeckého slova Mxrr;, kteréž tolik, co břeh vyzname- 
nává, sloula; nebo město Athény i ten okolní kraj, ja- 
kož častěji dotknuto, leželo na moři a mělo přcdhoři 
k výchcKlu slunce, kteréž velmi daleko do moře vidané 
bylo a sloulo Sunium, o němž i Terentius připomíná 
Eunucho Act. I. scén. 2. Též Act. III. scén. 3. 2Ía na- 
.sich ale časův to předhoří slově Caho de Columl)as | 
(skoro jako holubí přístav: že se tam pro žrádlo ho- 
lubů veliké množství slétá a na tom Icdomarešovém 
hrachovišti dobře se pase, aby ochočivše se tam, jakž 
by se mu kdy jen zachtělo, již hotově mu vždy po ruce 
byli) I a začíná se tni břehu llv^eov a táhne se do moře 
na deset mil zdýlí. Devět mil od .\thén leželo město 
MeyoQa, z něhož rodem byl onen vznešený a umělý 
Euclides. 

Naposledy při zavírce chci v tomto místě i toho 
krátce dotknouti, že onen moudrý a opatrný Solon ně- 
která dobrá zři/ení a práva měšfanům athénským vy- 
psal a vydal; mezi nimiž nacházelo se i to: aby syn 
nebyl povinen otce svého v starosti chovati a živiti, ani 
jaké pomoci v chudobě jeho činiti, kterýž by ho z mládi 
nějakému tunění aneb řemeslu učiti a vésti nedal. Po- 
tom, aby nikdo za měšťana přijímán nebyl, leč by] prvé 
ze špíny náJkladnické se očiiítiv, potom se světle tím vy- 
sadil, že [ně'a"úé poctivé řemeslo uměl]; nebo se již 
tehdáž nákladní ci v Aťliénách i samému Solonovi zne- 
líbili a jeho v dobrém poslušní nijakž býti nechtěli. 
Pročež jim také až ta hrozná metla jest urostla. 

Avšak kdo ke věcem lidským okem zdravým pro- 
hledá, zajisté viděti může, [kterak ten slavný Solon, 
kterýž byl jeden z sedmi mudrcův řeckých, v městě 



75 

Athénách žádného neřádu, nečistoty a zahálky trpěti 
nechtěl]; nýbrž vydav práva až i těm dětem srozumi- 
tedlná a patrná, že nebylo komu třeba, aby je za hodný 
peníz nějakému právnímu nájemníkovi si vykládati 
dával: jako se bohužel, druhdy ve světě děje, že chu- 
dobný člověk, maje věc před Bohem tu nejspravedli- 
vější, že ale právu pro samé právo nerozumí a že se 
na lepší rozum podlé měšce necítí, raději všecku svou 
spravedlnost, Bohu ji poruče, přežalostně oželí a 
> )pláče. 

[Za našeho věku nalézáme, že město Athény pro- 
středně zase vystaveno; nebo se tam z rozličných ná- 
rodův množství lidu pro pohodlnost o1)chodu sjíždí a 
táhne. Avšak pro smíšenost národnosti, že tam Židé. 
Mouřenínové, Turci, Saraceni] a všeliká drobná zvěř 
nákladnická bydlí, pročež také není žádného divu, že ve 
vší té zemi není hrubší a ničemnější řeči, jako nyní 
tam. Ach, přebohu žel, že tou sobě tak škodlivě vždy 
slepou nesvorností jest až i ten dobrý a poctivý jazyk 
porušen, zrádně smíšen a hanebně poturčen! — 

Toliko o Athénách. 

Z článku »Rhodos«. 

(Cechoslav 1821, str. i n.) 

(Ke změnám jména ostrova Rhodu v dávnověku') : 

Jméno jakékoli, jen když mi tu prizvučně padá: 
šelma z hladu se vždyť o všecku pokusí věc. 

(Pindar, řecký básník, napsal prý o Rhodu, že na 
něm zlato pršelo) : 

Zlato že pršelo kdy, jen v zdání se má; nebo tamhle 
papír trpělivý pod cenu lehne a spí. 

') Obsah v kulatých závorkách připojuji já. Je. 



76 

(Ke zmínce, že z města Lyndu na Rhodu pocházeli 
Kleobiilus. filosof řeckV, a Ohares. zmamenitv sochař, 
původce proslulé obrovité sochy Kolossus na Rhodu; 
Kolossus byl zemětřesením zničen): 

Kdokoli před vellcým jest, nechf znamení potomkům' 

staví : 
bez stopy zabloudí muž, ke škodě sobě a svvm. 

A hle, jak se to podivně na tomto světě děje! Ve- 
liké a hrozné věci liciské vši sílou svou až do oblak hrdě 
se pnoucí, když v tom vůle Boží není, tak pojednou, 
že se toho ani nenaděií. v nízký prach, jistý popel a 
v to mazlavé upadají bláto, hodnou za to odplatu při- 
jímajíce, že tak mnoho na nvihutnost a statečnost ru- 
kou svých, jinak ještě do času mistrných, ale však 
přitom na Boha, všeho í)evnélKi stavitele, dobrého 
si)rávce i bezi)ečnéh<) zachovatele, pro pýchu a vysoké 
o sobě domnění zapomenouce, jsou nemoudře zpole- 
haly. ó hle! převelikou všelikých lidských věcí slav- 
nost, jestli jako onen pověstný Jedomareš athénský, 
chtíce l)ez Boha, dobrého totiž a poctivého svědomí, 
titěrky své jako ve škole nákladnické, až nade všecku 
možnost marným svým vtipem vystavili, naposled vždy 
při velikém snažení svém jako ti si pohrávající chla- 
pečkové. rybiní3<v na úzké ulici si je strojíce, nenadále 
a pojednou propadají. 

Věc kdo bez Boha má, má stín své klopotné věci : 
stavení v základu svém svou krásu i nalezne stálost. 

Jako to vskutku na tomto Rliodyšském sloupu, kterýž 
byl velikým divům a zázrakům světa připočten, jasně a 
patrně nalézáme. 



•77 

(Ke zprávě, že duchovní r>i.ín sv. Jana, byvše vy- 
puzeni z Jerusalema, s ostrova Rhodu vypudivše Sa- 
raceny, opanovali jej r. 1307) : 

Sila po cestě své i láme i podrtí všecko; 

protož i na dnešní čas silnému vyhne se mdlý: 
silného okoličnost, když štěstí mu po boku sedne, 

smělého uvede tam, kde by se uviděl rád. 

(K dobytí města a ostrova Rhodu sultánem Soli- 
manem r. 1522; při čemž prý žoldnéri turečtí nedran- 
covali, »ale mnohem se zvedeněji a mírněji drželi, nežli 
třeba naši vojáci a drábi, kteřížto chtějí ovšem kře- 
sťané býti, avšak proto nehledí, nežli ien kořisti a vše- 
likých jiných věcí svých«) : 

Athénský Jedomareš, když věž svou v oblaky stavěl, 
vtipme se v potřebu třel, až z kůže mu vypadla vlna. 



Z článku )»Kréta«. 

(Cechoslav 1821, str. 138 n.) 

(O vzniku jména Kréty, jež prý utvořeno z iména 
původních obyvatel »Kuretes«): 

Člověk v pohodlí svém, když věc je mu nemile dlouhá, 
aby si pohověl, rád tvormičku ukracuje. 

(Plinius vypravuje, že prý se zemětřesením jedna 
hora na Krétě s místa svého pohnula, a tu prý se uká- 
zalo tělo obra, dlouhé čtyřicet loket) : 

Plinius ku pravdě však i leckdes přivinul bájcy: 
mudřec v koleji svém může i poblouditi. 



7^ 

(V městě Gnossu, nyni Kandia zvanéin, Renát- 
čané, stavše se pány ostrova, vždy ve třech letech usa- 
zovali vladaře: Hek o tom uvažuje): 

Jednak vešlo to v zvyk, že se lid i země prodává: 
hodnost člověka však může-li koupiti kdo? — 

Dobytka stádo se vyžene, však jen v prodaji zištném 
cenu si nalezne pán ke mnohé maličkosti. 

Pán když spi a hospínlu svou když dověří vtipnVm. 
lid(u) uškodi víc, než jemu krupobití. 

(Setník lodi, na níž se plavil i sv. Pavel, neupo- 
slechl rady apoštotovy, aby přistáli v jistém přístavu 
krétském: všichni potom přišli u veliké nebezpečenství) . 

Dobrá vVstraha v/xlv. když lehce se potupí smíchem, 
v odporném ná.sledku jest lx)lavě znatedlná. 



(Dále Hek popisuje zejména proslulý labyrint na 
Krétě). 

Krásně a více se o tom Labyryntu ejiptském do- 
čteš v knížce: Přítel lidu nazvané, kteráž k dobrému po- 
učení a šlechetnému vyraž-ení prací a nákladem Kra- 
mériusovVm v Praze 1. P. 1806 na světlo vy.šla, a sice 
na str. 17., kdež se o šestém světa zázraku vypravuje. 
Vlastenec ten. af tu u příležitosti svědomitě a vpravdě 
vyznám, prací svou a vvborně českým pérem jmóno 
věčné u věrných sobě přeslavně pozůstavil. Slované 
ovšem vědí, oč je smrt, když tohoto věrného vlastence 
uchvaccn^ala, přivedla; avšak pozůstavil po sobě syna 
— syna sobě podobného. 

[Na tvormu aneb způsob tohoto ejiptského Laby- 
ryntu důvtipný mistr Dedalius. rodilý z Athén, vysta- 
věl ten druhý na výspě kretenské; avšak jakžkoli ve- 



7Q 

likého umění na něm dokázal, přece proto onoho 
eiiptského sotva stý díl udělal. 

Lemneský Labyrynt byl též pěkně a divně sta- 
vený a sto a padesáti sloupy čistě na oko ozdobený; 
onen pak. ktervž v krajině thuské ve Vlaších stál, ten 
vystaviti dal král Porsena k svému pohřbu.] 

Bylof to arci všecko čistá, mistrná a umělá práce 
při těchto nádherných Labyryntích; avšak [v pravé 
pravdě zhola neužitečné staveni a pouhá i marná 
chlouba těch králův, kteříž je stavěti dali; nebo nemír- 
n>'Tni na ně náklady všecka království svá velice 
zemdlili a zchudili; nebohé lidi daněmi a těžkou prací 
obtěžovali a zarmucovali, anobrž tak docela na záhubu 
a zkázu přivozovali,] jako se to i po čase těmto pejchy 
a marné chlouby památkám přihodilo, že ač jsou svým 
krásným časem hrdě a pyšně skoro až do nebe strměl}', 
avšak konečně, když jim čas vypršel, k svému vyvrá- 
cení a zkažení jsou konečně přišly. 

[ Již za času Plinia Labyryntu v Krétě a ve Vlaské 
zemi žádného více znamení nepozůstalo; ale druzí dva, 
totiž v Eiiptě a v Lemně, ještě stáli, ačkoli na větším 
díle zbořeni byli.] 

D. Rychard Pokok u vypsání Eiipta jako svědek 
očiitý vypravuje, že u společnosti více poutníkův již 
zdaleka ty vzácné ostatky Labyryntu, kteréž nám hlo- 
zavý věk ještě dosti štědře na památku dochoval, viděl. 

Na tři míle znamenali, prý, několik pahrbkův. pí- 
skem a drobným kam.ením osutých, rovně jako na ně- 
jakém zbořeništi, kdež před časem veliká stavení bý- 
vala. Těm nynější obyvatelově věž Caroon aneb Bellet- 
Caroon říkají. Tu stál ten někdy přeslavný Labyrynt. 

Herodot za to má. že dvanáct ejipts-kých králův, 
mezi něž toho času všecken Ejipt rozdělen byl, tolikéž 
prostranných palácův vedle jistého mezi sebou doroz- 
umění vystavěli a tam o všeobecnou zemí svých po- 



8o 

trebu v radu se scházívali. Diodorus L. I. pag. 55, má: 

Táfpov 6' abtip *atea%evao£ xbv ávofta^óftevov Aa^v^tvůov — 

a Stojí na tom, že ten Labyrynt jediné ku pohřbu 
slavného Mendesa ustaven byl. Strabo ale vedle toho, 
co L. XVII. p. 811 poznamenal: Jl^g ói loviote *; toď 
ÁafivQiv^ov2. t. d. na tom se staví, že Labyrynt ten neda- 
leko hrobu toho krále postaven byl, kterýž jej počátně 
stavěti dal. Ten pak nejmenovaný král byl budto onen 
<slavný Imandes nebo ten pro svou ctnost a velikou 
k poddaným svým laskavost věcně velebný Mendes. 
Nám jest to všecko jedno, leží-H') tu v Labyryntu 
samém čili jeho velebné ostatky kterákoli vedlejší zem 
kreje. Když byl dobrým a svědomitým pánem a ni- 
komu na křivdě nestál, i budeř mu každý poctivý člo- 
věk, byť i po mnoha sta letech, toho nejlehčího odpoči- 
nutí rád a srdečně ipřáti. 

Poctivost za tisíc let, byť nádoba zetlela věkem, 

dobrým olejem jest na věky neshořatým: 
marnost ve věcech svých, jak traplivě šlechtí si hrad 

svůj!! — 

Kouř a vítr je vždy oklamným stavitelem. 
Tam máš chlapce a ptej se ho, proč tak chlapecky 

hraje? 

Řekne ti; Tak můj čas chce; nebo dítětem jsem. 
Dos^jělče! vznešenost svou když ve ctnosti založit 

nechceš, 

pomni, že bez Boha věc vítr ti smete i kouř. 
Co se tu stavělo hradů a co se tu potilo lidu! 

Čas sňav marnosti div, ověčnil poctivou věc. 
Cokoli bez ctnosti jest a co l)ez Boha v světě se děje, 

Boží jak se prst dotekne, pomine hned. 

*) t. j. nejmenovaný král, >budto onen slavný Imandes 
nebo ten pro svou ctnost a velikou k poddaným svým laskavost 
věčně velebnv Mendes«. 



8i 

Kdokoli trápení máš. když svědomím ostoiíš dobře, 

trp a šelmě se směj: dobrý fe na nebi Bůh. 
Nešlechetnost lidská jen hru svou provodí na čas: 

poctivost do věků jde, od Boha požehnaná. 
Darmo se velební šelma a darmo se peřestí čtverák: 

ctnost ač potlapaná, konečně přebude ctně. 
Bůh když na věky jest. i věčně tu zůstane božství: 

ctnost že od Boha jde. při Bohu zůstane vždy. 
Drobní chlapcové ctnost že neznají, ctnostného souží: 

pro chlapce nekvete ctnost, aby ji šeredili. 
Děti a fant jak často si na slepou sehraií bábu! — 

Moudrý nahledna v hru, pokrčí ramenama. 
Cokoli bez ctnosti jde, jde do větru bludného kouře: 

ten když pomine, bloud v bahně tu uvízne svém. 

Ale vraťme se již zase k Labyryntům, o kterýchž 
mezi učenvmi tolik povstalo hádek. Pomponius Mela 
věří tomu ouplně, že počáteční stavitel Labyryntu byl 
onen v Ejiptě pro svou dolDročinnost vůbec povědomý 
Psammeticus a že i tam po smrti pohřben. Nechť tomu 
jak chce, v tom se konečně všickni přední Řekové srov- 
návají, že v těch dvanáctero palácích tři tisíce rozlič- 
ných pokojův a komor se nachází. Čemuž místa pro 
velikou podobnost pravdy dáme. 

Herodot L. II., C. I4Q. Tf^Z ^^ yatvÍTjg T£Á£vt&vtos roO 

AafivQii^&ov a t. d. toliko připomíná, že před tím Laby- 
ryntem nějaká homolatá socha jedno sto a šedesáte 
pěst střevíců vysoká a osmdesát široká stála a že dotče- 
ný stavitel Dedalus na obecný peníz schválně do Ejipta 
přišel, aby zhledná to mistrné a podivné stavení, jemu 
nějak podobné na Krétě ustavil. 

[Již pak abych se závěrečně k ostrovu Krétě na- 
vrátil, léta před narozením Pána Krysta šestistého a 
šedesátého dostal se ten ostrov v moc Římanům a tak 
za dlouhý čas poddán byl císařům římským, až potom 

Sebrané spisy Fr. VL Heká, II. 6 



83 

Saracenové do něho mocně vpadli a Římanům iei od- 
jali. Léta Páně 97Q. císař konstantýnský vylinal z něho 
zase Saraceny a ostrova k své ruce dobyl. Naposledy 
lienátčané se ho zmocnili a lidem osadili léta Páně 
tisícího a dvanáctého.] 

Na ostrově Krétě veliké množství cyprišův jako 
u nás borovic a dubův roste. Strom ten jest vysoký, 
rovný, při vrchu toliko maje ratolestí. Listí má jako 
klášterská chvojka, než lehcejší, delší a zelenější. Tři- 
krát dí> roka nese ořechy p<^)dobné dřínovým, kteříž 
však jsou tlustší, tvrdší a plnější. 

Ti ořechové s listím k nám také do Cech se při- 
nášejí a v lékařstvích potřebují; šlovou v latině Nuces 
Cupressi, to jest: ořechové cypřišoví. Češí je třikrát 
do roka, měsíce ledna, května a září. Vydává také ze 
sebe cypřiš pryskyřici, však .skrovně, nápodobnou dří- 
nové a jedlové v způsobu i v moci. Dřevo samo v sobě 
celistvé, tvrdé a velmi vonné, jako červený žandál, 
dlouho trvanlivé nehnije ani nečerviví. 

Tento úrodný a všemu oljchodu výborně příležitý 
ostrov [slově nyní Kandya] a v jakém novém se dnes 
nalézá způsobu, pokudž mne mé veliké a nijak zaslou- 
žené protivenství a zlost člověka nad moc mocnějšího 
neumoří, v dalším f>okračování mého kupeckého umě- 
ní, kdož tolK) žádostiv, obšírně se mezi jiným dočte. 
Zde toliko o starobylých památkách. 



Z článku »Malta«. 

(Cechoslav 1821, č. 38, str. 145 n.) 

(Ostrov Maka, jakkoli" je malý, jest velmi lid- 
natý) : 

Bůh kde stvoření má, i pro něho obživu dává: 
lenocha umoří hlad, byť se posadil v ráj. 



[Avšak jsou také na tom ostrově lidé pracovití 
a bohabojní,] vespolek svorní a pokojní, že jim ani toho 
rádního z ráje hada netřeba, aby je pod pokličkou práv 
svozoval, sužoval a mořil. 

Poctivost v práci své jen na svých přestane rukou; 

bližnímu neškodí, v svém svědomí drží se práv. 
Kdyby se lid jen svědomím ctn^Tn chtěl říditi věrně, 

málo by soudcův a práv na světě třeba bylo. 
Žef pak obtnyslnost lidská i sobě (i) jiným 

v záhubu jde, jest práv třeba i tlumočníkův. 



ílVJaltský král Battus poddal se dobrovolně mocné 
africké královně Didoně) : 

Všecko se příčině své a ohledům rádo p<jddává: 
ptáka bez křídel jsem neviděl letícího. 

(Královna Dido později, když král getulský 
Hiarbas, chtěje ji míti proti její vůli za manželku, vy- 
táhl s mocným vojskem proti ní, sama se mečem pro- 
bodla) : 

Věci převeliké jak láska i činí nenávist: 
náruživo&t lidská troudu se připodobní. 

(Po smrti Didonině se sestra její Anna utekla 
na ostrov Maltu ke králi Battovi.) 

Člověk almužnu dá i z lásky i z všelikých příčin: 
často ze mnohých stran vítr si profukuie. 

Chudý v pobožnost jde; nebo ví, že proto se chválí; 
každý se ustrne; však Chudiček směje se všem. 

Pretvořenost lidská, když chce, i zázraky činí : 
něm)Tn udělí mluv, hluchému vybude sluch. 



84 

Řemesel rozmanitost jest tenkrát na světě velká: 
pakli se rozmnoží, lid*) vezme si mošnu a hůl. 

Dále o tom kronyka nepraví, nýbrž toliko do- 
kládá, že [král Hiarlias,] pustě ženění z mysli a [vzav 
město Karthago, také i ostrov Maku sobě podmanil.] 
A to máme v.šecko o něm: byl živ, chtěl se ženit a přece 
se neoženil, dobyl město a krajinu a pak umřel. Ó jak 
krátké jest druhdy vypravování o mužích, kteříž se 
přece domnívají, že tak dlouzí a velicí jsou! — 



(Ijéta Pámě 1551 císař turecky Soliman vypravil 
půl druhého sta] válečných korábů a velitelovi zajisté 
rozkázal, [al)y ostrova Malty] stůj co stůj, jako se 
dnes říká v.šetnožfiě. (dobvval.l \vínV -.tk. nir n«-st;'tl(>- 

Všecka na světě moc. kxiyž dnes v svcni Koleji nejde. 

škodně se opozdí; neb cítra se přemění čas. 
Řemeslo své kdo zná, ten času i vyhoví dílu: 

má-li se řeineslo včas, dílo se vybude své. 

A tak to bylo tehdáž s Maltou : Turek přitáhl mocí 
velikou, hrdě a zpupně skoro [za] celých [osm dní 
ostrov oblehl, mnoho pro.střílel,] zhruba hrozil a 
vskutku pálil. A co medle z takových hrůz, z toho 
hrdinského děšení pošlo? — Kronyka vypravuje, že 
ten hrdina, poradě se s Vánkem, hezky tiše a v dolírém 
pořádku od ostrova odtrhl a ničeho nezískal. 

Hrdina ve věcech svých, když štěstí mu po boku kráčí. 

vysoce zní; ale však bez štěstí potichmo mře. 
Člověče, velikost ťvá jen krásnému květu se rovná: 

dokud svědčí ti čas, kveteš : a odkveteš sos. 



*) Z milosti k verši opominul jsem doložiti: poctivý 



85 

Svět ide po stopě své, až konečně ustane v hrobě: 

ctnost ač u trní tkvě. věčně si oslaví květ. 
Ctnost kdo v zásluze má, ten do světa nekvete všedně: 

čas bud jakkoli bud, poctivě šatí se ctnost. 
Prvotní odměnu ctnost když přijala, potorr^u lichý! 

aiejdeš-li ve ctnosti dál, nechlub se pradědem ctným. 
Ctnost má ozdobu svou a tu osobí vlastnímu skutku: 

blázen předkův ctnost zvšední a pyšní se přec. 
Dlouho-li masopust náš a dlouho-li svození trvá? — 

Mlha, rosa a mrak před sluncem uteče hned. 
Člověče, velikost tvá, když marně se do světa vláčí, 

mníš-li že v oblacích jest? — V oljecní cestě je prach. 
Prachu je na světě dost a té modle se klanějí mnozí: 

s víc kdo nemůže být, chválí a velebí prach. 
Dětem hříčku že dáš, již znáš, proč hříčka se dává, 

hraje tu mužíček, však do světa, nei'éda oč, 
blázen ve věci své jest z vysoká, hovoří švarně; 

kdo však prohledne věc. smlčí a musí se smát. 
Svět jde po stope si'é, až kotiečne ustane v hrobe: 

ctnost ač u trní tkvě, věčné si oslaví květ. 

[Od toho tedy času ti stateční rytíři sv. Jana měli 
svůj dvůr a sídlo v městě na ostrově Malta,] kdež potom 
jistý řád a sjednocení statečného rytířstva založili, aby 
jim proti moci turecké hbitou a hotovou rukou spo- 
mocně napomáhali a ustanovení takové až i mezi ty 
nevzdálenější národy tak roznesli, že mohl Maltezsk\Tn 
rytířem i ten se státi, kterýž ani nevěděl, co jest Malta 
a na kterém sivětě leží : jen když to hladovému spc«ná- 
halo žaludku. To jsou ty věci. Mnohým ovšem taková 
pocta pro jich statečné a hrdinské skutky se hodně a 
zasloužile udělovala; kdo ji však po pradědovi svém 
toliko zdědil a při té poctivosti jen se tak pouze jme- 
noval, byl ovšem a jediné svého šlechetného předka do- 
brým podruhem. 



86 

Předkův květ, když v ctnosti se má, může na věky 

kvésti : 
scestný potomek však v jalové pyšní se cti. 

I Ten ostrov Malta míval před lety množství kře- 
sťanských biskupův; nel)o za času císaře Theodozia 
toho jména Druiiého, držán byl sněm církevní na 
ostrově Malta, na nějž se sjelo dvě stě a čtrnácte bi- 
skupův. Ten sněm se za osmý vůbec počitá; a byli na 
něm mezi jinými: Silanus, biskup maltezskv. Aulius, 
biskup kartliaírinenský. a sv. Aupustýn. biskup hvppo- 
nenský v A f ryče. Naposledy biskupi byli odloženi a 
arcibiskupovi palermitanskému v Sicílii TK)ddáni. až 
později rytíři sv. Jana s svVtn nejvyšším mistrem len 
ostrov v svou moc a úplnou správu přijali. 

Jest na tom ostrově dno kamenité, ale země dobré 
a úrodné nad tím půl druhého lokte ztlouští. kteráž 
mnoho pěknvch ovocí vvnáší. a obzvláštně tu nejpěk- 
nější bavlnu.] jakož se toho jinde dočteme. 

[Nachází se ještě na témž ostrově pěkný hílý ká- 
men, kterýž se dá krájeti a pilou řezati jako dřevo a 
hodí se k stavení i na vápno. A čemuž se více podi- 
viti sluší, obyvatelé toho ostrova téměř všickni oby- 
čejně do sedmdesáte aneb osmdesáte let živi bývají. 

Ostrov ten Malta jest ze všedi stran na všech 
místech vvsokVm skalím a hkil)dkvm mořem opatřený 
a ohrazený kromě v tu stranu k Sicílii: má mnoho 
pristavadel: a to pošlo odtud, že more. kteréž jest 
u Sicílie, s velikým hnnotem doráží k Maltě a tak ten 
ostrov k straně půlnoční otlouklo a opláklo, že se v těch 
místech mnoho brehův zdělalo. 

.'Xž potud nechf jest dosti o] starožitnosti [ostrova 
Maltv připomenuto]: v jakém způsobu se dnes nalézá, 
v pokračování kupeckého umění, jako již často pově- 
díno, nalezn.me. 



87 
Syracusa. 

(Cechoslav z i8. května 1821, č. 40, str. 153 n.) 

[Před časy bylo město Syrakoza pěkné a veliké, 
trojí zdí obehnané, a tak mocné, že se i Karthag^inen- 
skVin statečně opříti a s nimi rovnou mocí a sílou bo- 
iovati mohlo. Leželo v Sicílii na břehu mořském k vý- 
chodu slunce. Může se také tím jménem Syracusa spra- 
vedlivě chlubiti, jakoby řekl to město, kteréž mocí a 
násilím k sobě táhne; nebo za předešlvch let potáhlo 
na sebe správu a vrchnost vší Sicílie. Dionysius tyran, 
ne král sicilský,] nebo 

král se ze srdce zná a dítkv se k otcovi hlásí, 

každý s povinnost svou. když se tu za ruce má. 
Dobrému otci se syn rád pokoří v úplné lásce; 

dítěti dobrému též otec se nakloní rád. 
Tam, kde bolestný svod neb znedbalost u vychování 

jest, bude bouřek dost, často až přeškodlivých. 
Otec k dítkám svV-m kdvž povinnost neplní věrně, 

slušně-li diví se, když děti ji neplnějí? 
Regris ad exemplum totus componitur orbis. 

Král jen příkladem svým dobrý si učiní lid. 

[Dionysius] tedy, abych o lidnatosti téhož n3cdy 
slavného města pověděl, [vypravil jednou z toho města 
do pole sto a dvaceti tisíc lidu pěšího a dvanácte tisíc 
jízdného. 

Od starodávna všecko město Svrakoza rozděleno 
bylo na čtvero měst a mělo dvou mořských přistavadel, 
kteréž ještě podnes slovutná jsou. a leží tu starý zámek, 
jemuž nyní Marker říkají, kdež někdy tyranové po- 
klady] z poddaných svých krvavě vyceděné [shromaž- 
dovali a chovali. 

Syrakoza město mívalo přece někdy znamenité 
vznešené správce a ředitele obce; ale obzvláštně v^lmi 



88 

a nad jiné slovo mají dva tyranové, kteříž obadva 
Dyonýzové sloiili, a jeden ,po druhéml ač ne stejně, 
(nad městem panovali. Dionysius Starší, když někte- 
rého času spatřil, kterak syn jeho Dionysius Mladší, 
veliký poklad od zlata a stříbra a množství jiných dra- 
hých klénotův posíx>lu měl a je lakotně sobě nashro- 
máždil, hlasitě zvolal řka: »Miij milý synu! žádné 
mysli a srdce královského v t(»bě není. poněvadž maje 
tolik zlata, stříbra a drahých klénotův.] kteréž starost- 
livě před zlou rukou zakrý^váš, avšak za všecko to drahé 
haraburdí nemolds sobě ani toho jediného prítelička 
věrně vyjednati. V srdci přítele věrného máš l)ezpečný 
poklad, toho ti nikdo nevezme. « Přivedl i verše jednoho 
básníře, kdež praví: 

Králové věří, že svět jim jediné za podnož slouží: 

u větru sláva se má, nejde-li od srdce svých. 
Na rozum krále se moc i štěstí se národův staví : 

padnou-li housenky, král, národ i zhubí se sám. 
Král ač dlouhoruký, když k poddanVm krátce se mívá, 

otcem bez dětí jest: neslyší sirotkův pláč. 
Najme si cizích ruk, jenž od srdce nikterak nejdou; 

nadto ještě mu Ihou za peníz v>iněřený. 
Nejisto věřiti tam, kde z nájmu se působí srdce; 

třeba i dobře chtěl, otcovo srdce nemá. 
Král když otcem jest, bude laskavNTn na světě bohem: 

»Králové! dobrý je Bůh, budtež i bohové nám. 
Laskavost způsobem svým vždy obecnost udrží 

v dobrém: 

láska je dobročinná; zlostí se šeredí svě!t.« 

Na ten rozum starší Dionysius hleděl syna svého 
ku království vychovati. Avšak medle tak dobrého otce 
jaké tu bylo ovoce? — Poslyšme. 

Dobrý národu svého otec, Dionysius Starší, do- 



8q 

plniv svá léta, umřel; a želel ho národ převelice. P«í 
něm dosedl Dionysius Mladší; a byl ukrutný a tak ve- 
likv tyran, že mu v nešlechetnosti nebylo rovno; nebo 
přítele a dobrodince svého dal nevinně utratiti a nadto 
i bratry své, Iwje se, aby mu některý z nich po koruně 
nesáhal, dal hanel>ně se světa z-provoditi; z dvořanův 
svých, ku kterým se zprvu jako královec poníženě pla- 
zil a lízal, napotom neživil více, nežli toliko pět, kteříž 
po něm ten hanebný prach zrádně a nešlechetně lízali, 
a konečně všecky, kteréž v podezření měl. že by o krá- 
lovství jeho ukládali, bezectně kázal odpraviti. Valsi- 
daJef, muž u vládě a řízení zemském dobře zběhlý a 
dospělý, iehož dobrou radu Dionysius Starší často rád 
poslechl, byJ ode dvora zahnán a v takovou nouzi při- 
veden, že ve stáří svém ze mzdy jako písař denního 
chleba si vydělávati musil. Avšak ukrutníkovi i to 
■pouhé a poctivé jméno Valsidalef bylo již tak pro- 
tivné, že šla-li která věc pod ním ku právu a k soudu, 
již nepřečtená, byť i v té nejspravedlivčiší důležitosti, 
propadla. A proč vlastně? — Ze totiž ukrutník člov9ca 
poctivého, ba ani to samotné )méno jeho připomenutí 
nijakž snésti nemohl; nebo to mu bylo jako sůl v očích. 
Takový má žaludek nešlechetník, že se konečně i toho 
samého stínu bojí, kterýž člověku poctivému po boku 
jde. Avšak 

darmo se nešlechetník, když ctnostného moří a souží, 
na svou bezpečí moc: konečně najde 1k) Bůh. 

Tyrane, co z toho máš, žes bližního nevinně potřel? 
Hrobu neujdeš, pak božský tě nemine soud. 

Všecko, co na světě měls, ta sláva i uvadne vzácnost: 
červ jest dědictví tvé po smrti — s zlořečením. 

A tak tento Dionysius svědomí dobrého nemaje, 
holým šaškům a všelijak obratným pochlebníkům byl 



90 

jako ke hře pohozen; a že se k tomu od všezvučnych 
dvořanů svých tak osedlati dal, že ani chlupem nevládl, 
a ti pod ieho ymenem všelikou nepravost provozujíce, 
ta nesnesitedkiá jha na dí)hrv lid vkládali, lid ho na nkn 
7. vynucené bázně slavil, ale v srdci klel; co mohlo 
medle z toho jiného pojiti, nežli jen králi všecko zlé a 
národu to ne>horši? — Avšak se i tak vskutku napl- 
nilo; nebo lid nedůvěře králi, hleděl všelijak rozkazům 
jeho se vysmeknouti. Z toho zlého urodilo se nové: 
právníci, aby na obě s.traT>y na bňhzdař sázeli a v roz- 
kvašené nesvornosti dobrý lov měli, vykládali práva 
a zákon v důvtipně, jeden přes drutficho zatáčel a pře- 
vracel články, tak že soud a řízení zemské jako nějakv 
karban vypadal, kde komu štěstí sedne, a kdo včas 
dobře ohebnou ruku a k tomu ke všemu dobře dopomá- 
fiající mocný a vyražnv měšec nu"! že vTr svon přece 
nějak na vrchu posadil. 

Tento jinak velikomocnV- a nesiiiirnc líohaiy král 
srdcím poddaných svvch pro zřejmé neotcovství boje 
se konečně svěřiti, až k torrwi nuzně přišel, že často 
nočního času, převlekna se jako neznámý za dveře a 
pod okna chodil, kde věděl, že se měšťané a přátelé 
scházívali, aby, mluví-li se co o něm, naslejchal. Jed- 
noho času, když náhodou nScdo okna otevřel, a on 
právě ikkí ním na bobku seděli, tak velice se ulekl, že 
dlouhým krokem uskočiv, celý naproti stojící krám na 
zem porazil a div že si sám hlavu nerozrazil. Což si 
ale za takovou vvstrahu vzal. že noČně,. leč jistou braní 
a stráží opatřen nikdv více nechodil. Avšak tím více 
jeho nedůvěra k lidu v něm rostla: držel špehýře, 
kteříž domy vytloukali, a dávajíce k mluvení příčinu, 
z lidu tajnosti vyluzovali, jemu je za -tepla donášejíce; 
ale brzy ani těm nevěřil. Toho není ještě dost: i [dcery 
své královské tomu naučil, aby mu bradu holily, nebo 
se nesměl bradvřům svěřiti, aby mu snad hrdla nepod- 



91 

řezali a krku nezholili. Avšak když dcery dorostly a 
rozevdaly se, již ani vtěm nevěřil, než sám sobě bradu 
řeřavým uhlím opaloval.] Jeho tělesný lékař, ačkoli 
při něm toliko službu honícího psa zastával, konečně 
ho tak omrzel, že naposledy od něho krade iako šelma 
utekl. Řečtí kronykárové jmenují toho ošemetného 
tlampače jinače: totiž Damoklem, že pestvím naskrz 
domokl. Avšak nedivme se tomu: mnohý blázen dá si 
v půl hodině, když mu to dobře vynáší, sedmdesát 
sedm jmen a pětmecítma třeba nápisův na čelo, avšak 
přece jest ten ubohý holeček, o němž Vlachové píši: 
vSono quello, che sono. T. j. stará šelma, staré šel- 
movství. 

»Ale však byl Dionysius králem?« — 

Tak mu arcif říkali a časem ho také rozum králov- 
ský nepominul. 

Damokles, jak ho Řekové jmenují, byl mistrně 
zběhlým pochlebníkem: jazyk měl jako na splave; 
rozum, nevěda, jak se v čem usnésti, jako vodní kolo se 
točil a točil ; srdce bylo u větru a sem tam běhalo, jako 
ten hladový, avšak přitom ryohlonohý chrt; A'tip byl 
s potřebu, nic víc ani méně, nežli vynášelo; oči při pá- 
novi, aby jemu sladkou službu s nezapomenutím však 
na sebe, mžiknutím konaly; ruce a nohy na všecky stra- 
ny rozvikláfliy. A tento bezstouKÍný vladař králova 
srdce a hubitel všeho dobrého, úlisnou řečí svou [po- 
kládal Dionysia za velmi šťastjného proto, že by tak 
slavný a bohatý byl] a že mu přitom všelikou ochot- 
ností tolik tisíc ruk posluhuje. 

V jednu chvíli, když mrzkost takové pochlebnosti 
královi až tuze hrubě do očí padala, otázal se Diony- 
sius Damokleta: [Zádal-li by sobě také sám tak šťast- 
ným a blahoslaveným býti?] — A kdvž podlé řemesla 
svého jinače odpovědíti nemohl, [nežli že by tomu rád 
byl, tu ho Dionysius na zlatou stolici posadil, v krá- 



92 

lovsky zlatohlav a šarlá* oblekl a rozkázal mu předná- 
šeti nejlepší a aietstkvostnější krmě, postavil také 
krásné mládence] a kvetoucí děvy [přeď stolem, ahy 
mu sloužili;] zavolal také množství hudebníkův, abv 
se všeliká rozkoš dovejšila, slovem: všecku královskou 
lahodoiost jemu na ten čas tak zhusta ukázal, že až 
srdce vidoucího takové divy ani nevědělo, čeho by sobě 
ještě žádalo. Nebo Damíjkles byl hrdá a škrobená ko- 
šile, která se ráda na větru klátívala. 

[Když |íak Damokles tak hoduje nei veselejší byl 
a sám se sobě v té slávě výborně líbil,] dotnnívaje se. 
kdyby to tak poraď trvalo, že [ze všech na světě lidí 
on ten nejšťastnější jest, v tom dal král Dionysius 
právě nad hlavou jeho pověsiti nahv meč na vlasu kon- 
.ském. Toho se Damokles náramně ulekl, a nechav jíd- 
la, ustavičně nahoru na ten meč vzhledal, obávaje se, 
aby se ten vlas nepřetrhl a meč mu koncem na hlavu 
neupadl. A protož zapomeň uv na všecku slávu a roz- 
koš, prosil krále, aby ho ráčil odtud propustiti, že již 
takové radosti a toho štěstí královského více sobě ne- 
žádá. I řekl mu Dionysius: »Můžeš tedy znáti, že 
ačkoli já jsem králem a mám veliké bohatství a zboží,] 
mnoho všudy poddaných a krepkých sluhův, že mi před 
jejich mrakem až oči pocházejí, [však proto na každý 
den jednostejně oč^ávati na sel)e musím nebez|>ečen- 
ství života a hrdla. Protož mne více svými p(x:hleb- 
nými a nepravými slovy za šťastného a blahoslaveného 
nepokládej.«] Na to ho od sebe propustil a od té doby 
počal se i všech pochlelmíkův více, nežli jakého jedu 
báti. Avšak medle jaký jest rozdíl mezi jedem a po- 
chlebníkem!! — Jeden tělo. druhý duši tráví. [Na- 
posledy pak týž král Dionysius pro své nemírné ty- 
ranství a ukrutenství všechněm v největší nenávist a 
v obecnou ošklivost upadl, tak že nejsa sebou bezpečen, 
opustil království a utekl do Vlach, až i do země Řecké 



a do města Koryntu se dostal, tam v roztrhaných ša- 
tech,] a jakož se s úsměškem o něm tehdáž říkalo: 
s kloboukem vlasatvm, s škorněmi s prsty, kabátem 
s holými lokty, [po kuchyních a povržených domcích 
se potloukal, potom pak,] že iedné vdovičce důležitou 
a platnou službu prokázal, byl na její mocné slovo 
[mistrem školním v Koryntu učiněn,] avšak jaký to 
div, že neuměv sebe poučiti, [děti] z nouze [dobře učil.] 

Hle takovou obyčejně bére odměnu každé nepo- 
řádné lakomství. Nejprve se Dionysius staral, aby 
jmění, zboží a statku co nejvíce, byť se i potrhati měl, 
nahrnul: když nahrnul, měl o něj strach, a boje se 
o poklad a přiloživ celé srdce své k němu, upadl v ne- 
důvěru a nepokoj, že byl i sobě i jinvm těže^k. Když měl 
při marném zboží srdce, nemohl ho spolu i při svém 
lidu míti, a tak chtě se strachem a hrůzou ohraditi, nač 
mu konečně přišlo, J5me dobře a patrně viděli : že za- 
kopán poklady, jež na svých ramenách odnésti nemohl 
a jiným je svěřiti se obával, sám sebou jediný tajně se 
ze země vykradl. 

[Po něm stálo město Syrakoza za dlouhý čas 
v čistém a dobrém pokoji, až je A^thokles, jednoho 
hrnčíře syn, opanoval a království sobě nad ním zo- 
sobil. 

Ten Agathokles, jakž jsem pověděl, měl otce chu- 
dého hrnčíře; ale že se v taženích a na vojnách dobře 
a statečně choval, byl potom setníkem nad vojsky] a 
pro mnohé své chvalitebné zásluhy konečně i toho si 
vymohl, že ho viznalost národu sobě za krále zvolila. 

Věc je to spravedlivá, když dobré se odmění dobrým: 
v čem kdo zásluhu má, v tom aby odměnu vzal. 

Tento ne po rodu, nvbrž vedle dobrých zásluh 
zvolený král [míval svůj královský dvůr i stolici v mě- 
stě Syrakoze, Však aby sobě ustavičně připomínati a 



94 

jako před očima míti mohl, jak jest z nízkého řádu po- 
šel a jiných také příkladem svVth k ctnosti ponukl, dal 
sobě obyčejně jídla a krmě na stůl nositi na mísách zla- 
tých a hliněných, a spolu z nádob zlatých a hliněných 
píjel: aby ukázal, že jest z hrnčířova syna králem 
učiněn. 

Po AfíatlK>kleso\i Pyrrhus, král epirotský, potáhl 
na sebe království sicilského. A když ven z Sicílie vy- 
táhl a od Římanův přemožen byl, Syrakozánští a 
všecka Sicílie s nimi volili sobě krále, kterýž sloul 
Iliero a pro svou spanile krásnou osobu i při tom 
mnohé šlechetné ctnosti velikou chválu a slávu u všeho 
národu svého měl.] 

Tento moudrý král vydal práva a zákony v ná- 
rodním jazyku tak srozumitedlně, ž.e kdož se v něčem 
.se svým sousedem nepohodl, snadně a hned. l)ez útrat 
a škod na své spravedlnosti byl opatřen. Vydal i to: 
kdo by se opovážil roaum a pravý ismysl zákona jinak 
zúmyslně zatáčeti, aby cti a statku propadl. A bylof 
to zajisté věc chvalitebná i vrchovatě potřebná: nebo 
toho času vyskytlo se mnoho ošemetných kejklířův, 
kteříž lehkéinu živobytí k vůli velmi hltavě a jako hla- 
dový dobytek do práv se hoiali, aby totiž vyzkoumali, 
kudy vedle práv a při samém právě ta nejkratší cesta, 
kterouž by sobě břicha ubětního a plnost měšce — ob- 
servatis de lege observandis, hezky a čistě vydobyli. 
Zákon všecek jim toliko za lovci trouhu sloužil, d > 
kteréž uměl-li kdo z nich uměle foukati, všecku kolem 
zvěř zplašil a pak ji bud živou do tenat dostal nebo 
.samým Paragrafem (lovčí nástroj, kterýž, když se 
dobře nalečí. léčiteli všudy dobrou službu koná, leč 
že by kdo byl tak hlou'pý, aby na tu tak nazvanou čest, 
nebo to jako žvatlají dobré svědomí, nebo na tu spro- 
stou, holou a hubenou spravedlnost žebravvm (A'eni 
hleděti chtěl) do smrti ubil. 



QS 

A tof byly toho času ty Icaždé dobré obci pre- 
škodlivé kobylky, zhoubnější nad kroupy, nad hrom a 
bouřku hroznější a ke škodě nad všecek příval kvap- 
nější; nebo čím více svárami obce hynuly, čím více 
svornost a láska při lidech řídla, čím více dobrost a 
poctivost mravův ust3'dovala, čím více člověk, ten živý 
obraz Boží, lit^in šelmám a tygrům ukrutným se po- 
dobal: tím hojnější byla pro ně žeň, tím bujněji se ta- 
ková hladová |X)tvora množila a zmáhala; a což pak 
teprv, když nějakou mastnou hrušku do svVch klepet 
dostala, tu již ani to poctivé jablko, ba ani celý koš 
dobře zralých švestek nepostačoval. Takový chlap češe 
hrušky napořád, dokud je co a jak. se mu dá, aby se 
mu totiž patrné zlodějství do očí nijak vytýkati ne- 
mohlo, leč soukromě, což lehce snesl. A na větším díle 
míval takový ^ůdlivec vždy při sobě nějakého hlou- 
pélio synka a smíšenou na rozum chudinu po ruce, kte- 
říž mohouce a majíce mu v čas zlý poctivě raditi a od 
zlého všemožně odvraceti, jemu toliko na prsty skrz 
brejle hleděli a ke všemu: Ano, ano; here, here; jak 
ráčíte, jak tomu nejlépe rozumíte, dosti sprostě sice. 
ale však způsobně a úředlně říkávali. A tak jaký to 
div, aby se taková dravá a vždy hladová šelma na tak 
dobré a pohodlné pastvě neměla také dobře vypásti? — 
Avšak o takové nešvaře si místně ji a více časem svý-m 
povíme. Zde již čas, abychom se zase osobně do Si- 
cílie k tomu nově zvolenému králi Hierovi navrátili. 
. On byl dobr>'Tn a statečným králem, a mohl lid a národ 
svůj v dobrý pořádek, chvalitebný řád a mezi sebou 
srovnalost uvésti: žef pak nevyhověv svému času 
zprudka začal a pícce své tolik najednou přípalu dal. 
že se až okolním sousedům do jejich světnic kouřilo, 
tu na sebe řevnivost Římanův tak popudil, že oni [ve- 
liké a silné vojsko do Sicílie vypravili, a přepadše] 
ještě dobře neopejřeného [krále Hiera, dříve nežli se 



96 

on nadál, porazili ho a zahnali i s jeho lidem, tak že 
potom dobrý Hiero sám o tom vyznal, že prvé byl 
přemožen,] nežli ještě usazen. 

[A tak přišla Sicílie Rímaniim v moc, kteřížto 
však nechali krále], od národu milovaně zvoleného, 
[v městě seděti a kralovati do smrti, toliko že podda- 
ným jejich a poplatníkem býti musil. 

Prvé nežli sobě I^ímané Sicílii pod svou moc 
uvedli, město Syrakoza mělo královské právo a pan- 
ství nade vší Sicílií, ale když Římané páni nad nimi 
byli, pozůstala v městě radnice] pustá, toliko že tam 
někdy a některý duchem a na rozum chudý ráóni 
vcházel, a nemaje čistého zraku od narozeni na všecko 
skrz brejle hleděl, avšak přece ničehož dále jest nevi- 
děl a neznal, nežli co se tu v Římě o věcech města ža- 
lostně dalo. Vždyť více neuměl, jak byl rádním pánem, 
nežli (že) ke všemu: »Ano, ano«; »there, here« říkával a 
že římským vladařům i jejich velebným kuběnám paty a 
podolky rád a horlivě líbal a že posvátné bohům světlo 
štědrou rukou pálil a že jako některý novotný panáček, 
neveda jak se neilói)e usaditi, v kulaté Quodlil)et jako 
ten nejzběhlejší kolovrátnik se postavil, toče vším, jak 
rozuměl ; pročež udržel se za mnohá léta v radě, že ho. 
jak se sám přátelům svýTn, dobře k prospěchu svému 
usedlanvm, vychloul>al, ani propustiti nechtěli, a on 
také ze své stranv někomu k vůli toho úřadu se odříci 
nijakž nechtěl. Dobrého blázna má ovšem každý rád. 
zvlášť když se mu do karty za dobrý ranč výborně 
hodí. A stane-li se kdy, že takový blázen roli pána 
svého, prv pustou a neúrodnou dobře na oko obežene. 
tuť se i sám hospodář v bláznění s ním vydá a napo- 
sledy i všecko hospodářství hůř než o masopustě se 
leskne. Takové to bylo v Syrakoze, a ne jinač. Náš 
ale milv Bůh rač nás chrániti od takových housenek. 



[Léta Páně tisícího a osmdesátého mésto Syra- 
koza zemětřesením tak se zviklalo, že mnoho stavení 
na hromadu padlo a obzvláštně obořil se a padl jeden 
kostel ve mši a pobil takměř všecky lidi, kteříž tam 
byli. 

To město Syrakoza ještě podnes stojí. S počátku 
měsíce května b^-vá v něm veliký a valný trh, na nějž 
se sjíždí a schází veliké množství kupcův.] O čemž 
více v mém kupeckém umění se budoucně nalezne. 



Sebrané spisy Fr. VI. Heká, II. 



z ,, Velikého pátku". 

Uvedení k rozjímání. 
Str. 3— 4- 

[Ačkoli nevinného jednorozeného syna Božíh 
umučeni a smrt jeho nevinná každého času, dne i kaž 
dé hodiny v nás, kteříž jsme tou svatou smrtí vykou- 
peni, v živé paměti býti má: však předkové a starší 
naši velmi dobře to opatřili, abychom výroční a jisť 
zvláštní čas k tomu měli, v němž bychom sobě naše v\ 
koupení obnovovali, památky svaté a všecko věrné se 
psáni od Evanř^elistův,]*) jakožto věrných všech těch 
tajemství plných příhod svě<^ův osobních i očitých 
nám k spasitedlnému vzdělání pozůstavené, rádi a 
pilně poslouchali, a slyšíce i poznajíce, co dobrotivV 
vykupitel náš trpěl, z toho otce našeho nebeskélx) aby- 
chom slušně chválili a jemu z vykoupení našeho srdeč- 
né děkování činili. 

Hrozný zajisté byl pád náš, když isme se v po- 
robu škaredého hříchu, kterýž jak pošel, již ihned 
všecko naše tak utěšeně kvetoucí blažení zrádně a ne- 
lítostně poplenil a jako až z kořene vyvrátil, hrozným 
přestoupením rozkazu Božího dostali; tak že všelikr 
lidské tělo nijak s to býti nemohlo, aby z té přehrozné 
vazby se ještě dále při nás rozmáhajícího hříchu jinak, 



*) Co jest uzavřeno v hranatých závorkách, je zn 
Bavorovského Postilly české. Hek svého pramene neudává. 



Seíifi páíef 

O ueBo: 
o 

přcjořřcm trnuícn; 5>íína nafTcJo 

©tSJffe S!ťpfta, 
r 

fpafptebtnemu n)3béíánj n)j|cc^ niboínijt^ fcefíaí 
núio na fwčtto tvpbané 

?. SB. ^a, 
fí!oínj^o bo^íjjiteíe ip :S)eb-tuflcer. 

i z HA:řrÍTřvrY-círl 



2B ^rabcij ^ráloroé 1820. 
pjfmcm a náMabem S^no ^r. -^ofl. ^ofpjfilía, fragfP. 



100 



nežli drahým a svat^ vykoupením tím k potracené 
své hodnosti, ku kteréž původně z vůle Bozi stvořeno 
bylo, se zase navrátilo a činěnim skutkuv spravedlnosti 
k všeol)ecnému prospěchu hojně opět vzrůstalo. 



e. I. Zahrada. 

Str. 25 n. *.«ii«»i«. 

Ó, jak by nám všem, zvláště pak těm, kteříž mno- 
žíce hřích na hřích, nevinnost potlačujíce, cestou svod- 
ného dábla, jenž zúmyslný hřích jest, slepě v jistou 
zkázu a patrné zah>'nutí se hrnou, toho vrchovatě po- 
třeba bylo, abychom konečně ze sna procitli, a svlekše 
roucho staré, v nové, Čisté, krví beránkovou ol^myté 
spasitedlně se převláčeli! 

[Jak jsou to těžké věci, že nešlechetní a v hříších 
svých již hrul)ě obvyklí lidé, volí sobě raději zahynouti, 
nežli s Krystem v pravdě a spravedlnosti živu býti. 

Můžeme toho skutek viděti, jak v starobylosti na 
Achytoffelovi a Jidášovi]; i také času nynějšího na ji- 
ných Jidáších a jemu podobných dáblových nástřel- 
cích, kteříž se v městech a olKÍch ke všemu jak svému, 
tak i všeobecnému zlému leckdes až zhusta nalézají a 
kteříž u světa opuštěnou nevinnost lehkovážně potla- 
čujíce, skrovné statečky nuzných vdov a sirotkův zrád- 
ně vybírajíce, dobrou svých bližnídi poctivost tím ja- 
zylcem nejjedovatějším bezbožně hlozajíce, ještě ani 
se nestydí na přední v obce místa se stavěti a nad to 
i ještě pod pláštěm zle a ohavně užívaného práva se 
pyšněti. 

Str. 41. 

Hle, duše křesťanská, čeho jest se obávati, když 
tělo a smyslové tvoji v liezedném blátě a přehustém 
kalu všelikých hříchův a nepravostí jako bez uzdy se 



lOI 

brodí a potápi. aby všech nás spravedlivý soudce, náhle 
k tobě přikroče, tebe si povolal a tobě. prvotně čistému 
obrazu a podobenství božímu, nyní pak tolika hroz- 
nými hříchy zohavené nepodobě hlasem trestajícím 
řekl: »Jáť ]sem.« Co myslíš, iak tehdáž s. tebou bude? 
Ach. oprav, oprav se brzy, slyš v pádu tvém hlas 
Boží a uteč se srdcem kajícím k Bohu. pramenu živé- 
mu všeho slitování a milosrdenství a oblečením roucha 
nového v Pánu našem Krystu Ježíši rychle povstaň. 
Jinak ve všem zlém, až i v tom nejhorším, iistě za- 
hyneš. 

Str. 45 n- 

[Protož Pán náš v tom k zběři nešlechetné ráčil 
jest promluviti, řka: »Tatoť jest hodina vaše a moc 
temnosti. « Jakoby k nim řekl: »Nyní se vám pro- 
pouští, že můžete se mnou činiti, jakž chcete;] máte 
vaši soudcové a rádní, kteříž vedle cesty své činěním 
všeliké nepravosti nikdv^ neustávají, vždy hotově po 
ruce; k tomu jest ubohý lid, jehož těm rádním dobře 
užíti třeba, sprostý, volný a k nošení všelikých bře- 
men, kteréžbykoli zisk a potřeba jích naň vzkládala, 
jednak jako ochočený; nebo že mu všecek zdravý roz- 
um vystrašili a co nějakou opovrženou žížalu, aby se 
před nimi plazil, naučili, proto již dosti krotký a uheb- 
ný. A tak již jen pouze při vás jest, jak a na kterém 
mejtě si ho uložíte; nebo tupá sprostnost lidu bude vždy 
cestou a kolejem převýborný-m, aby se zákonníci a fa- 
ryzeové chutně a volně, až i do syté vůle proháněli. 
A tak již mne můžete, vy zaslepení a nešťastní nástřel- 
kové mrzkého hřícha. vázati, bíti, plvati na mne, ba 
i konečně křižovati mě.« 

[Když pak milého Ježíše svázaného měli a do Je- 
ruzaléma tak ho vedli,] zaslepená ubožátka, co se vlast- 



102 

ně návodem (Tabla Jedoniareše při nich a celém dů- 
chodu nákla<lnickťm pro všecko budoucí zlé jedná a 
působí. Bylif jsou vskutku ti opovržení nástrojové 
jeho přehanebné l)ezbožnosti, kteráž oslychajíc se 
v tom rukou svých zjevně omáčeti, zjednanou oslepe- 
ných rííikladníkův židovských pěstí, tak jen k svému 
vždy dorážela. A také skutečně, jako se druhdy bez- 
líožným — pro brzký pád — dařívá. věc svou s úsměš- 
kem, nade všecko lotrovství na vrch postavil. 

Av.šak tito jeho návodem se všech stran svedení 
2idé se přece domnívali, [že nějakého lotra aneb sebe 
horšího zločince vedle obrazu a navržení pána a vůdce 
svého — dál)la], v životní osol>ě jedu a msty plného 
za sebou vedou, a tak jen vždy a ustavně na to my- 
slíce, i na sebe samy a potomky své nevážně zapo- 
mínali. 

Takováf jest, bohužel, nyní cesta nešlechetníkův, 
kteříž nemohouce kolejem pravdy a spravedlnosti dále 
ujeti, již rádi kloužou Jedotrusovou jakožto v.šelikou 
nepravostí dobře ohladěnvm propadl ištětem .se ke vše- 
mu zlému zatáčejí, právo a ol)ecní spravedlnost mejt- 
ním způsobem sobě zištně narážejíce. 

Mejtní čili publikáni se nám na mnohých místech 
v písmě svatém za zjevné hříšníky představují; a pro- 
tož od stromu zlého nemůžeme se nikdy nežli jen zlého 
nadíti. 



Str. 47. 

A tak i my, co se v Jeruzalémě dalo, sobě tuto ná- 
božně připomínati budeme, když v náruživostech svých 
statečně se zapříce, křiž svůj rádi k opravě své na sel)e 
vezmouce, za milým Krystem netoliko až do tohoto 
časného Tenizaléma, ale i do onoho věcného za ním 
srdcem čistvm si pospíšíme. 



103 
II. Jeruzalém. 

Str. 50—54- 

[Hroznýf to zajisté a těžký pád.] Ó, kdyby i také 
mnohý, vlastním svědomím probuzený hříšník, vida 
ijvou křivou a všelijak oklikovatou cestu, to veliké své . 
od Boha odpadnutí živě poznal, a z tak hrozného pádu 
svého se ulekna, k Bohu svému jaikožto k nejlepšímu 
lékaři všech nemocných duší lidských, skroušeně a do- 
brou věrou se obrátil, aby mu zase k dobrému povstání 
zpomohl ! 

Petrův pád jest zajisté velmi prospěšné a mocné 
zrcadlo všem mravně jakkoli padajícím, aby v ně do- 
věrnou žádostí svého polepšení vzhledali a potom 
vedle toho všecken život svůj spasitedlněji vzdělávali. 

[I pozoru jimež na to pilně, co jest uvedenu býti do 
domův knížat, pánův,] rádních, když spoludruhové při 
nich spí a z hlouposti dřímají, tuze mocných a rozkoš- 
ných. Někdo tam dochází takové poctivosti, přízně, 
slávy, ba i takového štěstí, že jen žádá, aby pořád s ta- 
kovými pány a v takové radosti živ ibyl. [Na to však 
ubohý tělesník ani snad ve snách nepomyslí, že se tu 
často Krystus zapírá, zamítá, zlehčuje a poličku fe. 
A tak nemá nežli na vybranou, bud aby protivenství 
a posměch snášel, nebo Krysta zapřel'. 

David, když byl uveden k Saulovi králi setrvaje 
v své dobrotě, snášel tak veliké protivenství, že něko- 
likrát zamordován býti měl, by byl neutíkal a sám Bůh 
strážným jeho aby býti neráčil; Daniel také ke dvoru 
Daria, krále perského, přijat byl, a když v své pobož- 
nosti ustavičně trval, mezi lvy do jámy byl uvržen; 
Křtitel svatý Jan, když k Herodesovi králi přišel, zsfat 
jest, nepřestávaje krále trestati z hříchův. A tak se 
mnohým jiným stávalo], a ještě i podnes děje, když 



104 

mnohý spravedlivý předním ii <il)ce rádnim do pravdy 
mluví, pro obecné dobré ^adcu i hlavy své nasazuje. 

Všeliká zajisté nešlechetnost, když se úředlnim 
rí)ucliem s potřeíni i)riodéie. nechce jinak, nežli všecku 
l)ez<tbrann<iu poctivost úreillnim uskokem tlačiti a obo- 
jetním důstojnosti své iwiičním ji na ujmu. sobě pak 
ke všemu jistému zisku vždy zmužile státi. A protož 
mnohý u světa nešlechetník, titulo suo competente et 
nomine mutato. že se zná v ohebnosti práv nač po- 
de|)říti. v časné slávě a hojném zisku se shledává; ježto 
prKTtivý člověk, muž svědomí svého, že v Bohu a v sku- 
tečné ctníxsti všecku svou útěchu a potrel)nou pomoc 
skládá, nikam nemůže přijíti a u konce z toho se jen 
raduje, že uprostřed t(jlika nešlechetných pt)topišfat 
přece celý a suchý, ctností svou a pomocí Boží poně- 
kud zdráv z osidla tak velice ndjezpečného vyvázl. 

Takový jest zajisté všech poctivých žalostný osud, 
kteříž v právní smekadlo člov3<a nešlechetného pře 
nešťastně upadnou: jed má již ve jméně svém a í>ak. 
co by Člověku dobrého býti mohlo, i to skutkem a zlvin 
výražkem svým záhulxně zmaří, vzav na se podol)u 
onoho obrazného dábla, kterýž chytrostí svou Adama 
i Evu, prvé nežli jsme my byli, IživyTn výkladem práva 
a zákona božího svedl a je i se všemi potomky v pře- 
hrozný pád uvrhl. A protož nemohl tento starý dábel 
vedle domnění svatých otců jinak, nežli Jcdmá, Jcdo- 
trus a Jedoviště — vlastněji nazván býti. S ním Daviil 
u Saula. Daniel u Daria, krále perského. Jan Křtitel 
u Herodesa. Petr v domě biskufx>vu měli co dělati, ale 
že v Boha jsouce dověrní, toho jsou vskutku zakusili. 
že všecka ta hříchův jedovatá nákaza při nich jest zka- 
žena a zmařena. Krystus jest uprostřed nešlechetníků v 
ve slávě své a vítězí mocně, kde bystrost obmyslné chy- 
trosti na slabosti lidské kralovati usiluje. 

Tak se vždy všem nábožným děje, kteříž se 



v těžkostech a potřebách svvch k Bohu. svému jistému 
a vždy 'hotovému pomocníkovi, utíkaií. 

[Kteříž jsou pak mdlejší, že takového protivenství 
nemohou snésti, k čemu přicházejí a več upadají, viděti 
jest tuto na Petrovi, že se hroznVxh hříchův dopouštějí 
a mnohokrát s bezbožnými říkají, že není Boha. Anel) 
jestliže vědí, co oni činí, a přece jim ve všem, až 
i k tomu samému hříchu hotově nápomocní jsou, tedy 
není bázně Boží před očima jich] : a tak službu Jidá- 
šovu konajíce, mnohem horší něho brvají. 

Ehiešní okrouhlý svět jest jednak již tak otřen 
a uhlazen, že zřídka kdy dopouští, aby se bohumilá 
ctnost kde na vrchu udržela. Žef pak ve všem zlém 
postaven a že v barvě nešlechetných, kdož časné a po- 
míjející slávy u světa hledá, štětičku svou v obyčej a 
panující způsob omáčí a lícně titěrky své valně na oko 
přibarvuje; protož není se již čemu diviti, že místem 
svaté ctnosti, čistota dobrých mravů a skutkové spra- 
vedlnosti ustydly a že čím kdo uměleji do světa se 
vrhne, tím zaživněji v něm — arci jen do času — jako 
slepý u pícky si pohoví. 

A tak nemá si věrná duše křesťanská, krví Kry- 
stovou obmytá, žádati, aby měla tu uvedena býti, kdež 
se Krystus zapírá a zlehčuje; [ale raději tu, kdež se 
ohlašuje, ctí a velebí. 

Máme sobě jedenkaždý s Davidem voliti, raději 
opovrženým býti v domu Boha svého, nežli přebývati 
v domích hříšníkův] v slávě a marném .povýšení; nebo 
čistá ctnost jen před Bohem své jisté odměny dochází. 
Pomine zajisté svět i všecka marnost jeho; mzda pak 
pravé ctnosti bude na věky u Boha uložená. 

Str. 57-— 63- 

[Toho nemluvil tajně, ale zjevně procházeje] kra- 
jiny, chodě po městách, horách a vzdálených končinách, 



io6 

uče všecken k sobě shríjinážděný zástup a potom i také 
verejjiě a přede všemi v chránič, kdež se vždy lidu 
množství veliké scházívalo a kde i židovští přední 
kněží, rádní, zákonníci, ano i s těmi ošemetnými fa- 
ryzeymi i nejeden zrádný a záhuby jeho žádostivý ná- 
kladník dosti často se nalézal, pohoršlivé a z úmvsla 
pokušení plné otázky na něho podávaje. V Káně Ga- 
lilejské, v Kařarnaum a jinde velmi zhusta učení své 
božskými divy dotvrzoval; a protož zajisté, co mluvil, 
učil a svatě konal, nemohlo se za tajné a jako pokoutní 
l>okládati. 

[Apoštolům svým také přikázal, aby zjevně v do- 
mu Israelském kázali, říkajíce: Přiblížilo se k vám 
království boží. Nekryl se svým učením, aniž svíce 
rozžené pod kbelec stavěl, ale na stůl, aby všickni, 
kteříž se scházeli do domu Páně, slyšeli a rozeznávali, 
jaké jest jeho učení, kteréžto nyní mezi všemi národy 
po všem světě rozhlášeno jest. Také svým z té příčiny 
rozličnost jazykův dal. aby mezi vším stvořením ká- 
záno bylo jeho učení. 

I nechce tuto o svém u&ní sám nic mluviti, svěd- 
čiti, ani vyhlašovati; neb znal. že jest již všecko darmo, 
byf anjelskvm jazN-kem mluvil, že by se jich kamenitá 
srdce nijak neol>rněkčila. Byl by slyšel, což před tím 
slyšeti musii] že sám o soliě mluvil i učil: vždvf 
upřímnému a pravému učení i ti sami jeho nepřátelé 
pravé svědectví vydati musejí, leč že bv z navedené 
roty nákladnické*) byli. 



a) Nákladník, úkladnik a obecní lotr k provedení všeliké 
nešlechetnosti najatý jsou zde slova jednoho významu; protože 
se volně ve všeliké služby nešlechetných — místem — stroj í- 
telův svých tak slepě vydávají, že až nad tím i na sebe samy 
i potomky své druhdy zapomínají. Vydavatel. 

(Poznámka Hekova). 



I07 

[Spravedlivé zajisté bylo toto Krystovo podání: 
Sám jsa pravdomluvný, na sobě všeho nezavazuje, než 
na jiné se odvolává, kteříž ho poslouchali, aby ti svě- 
dectví vydali, jestli učení jeho pravé čili není. 

K takové odpovědi co biskup činí? — I mlčel, neb 
nevěděl co k tomu propovědíti. Za to se hanbil a z té 
hanby se až zapejřil. Ckipovídá však za něho služebník 
ne řečí, ale pěstí, jakož o tom evangrelista dále psanou 
zprávu dává, že po takové odpovědi jeden ze služeb- 
níkův dal poliček Ježíšovi řka: »Tak-li odpovídáš bi- 
skupovi !« — 

Veliká zajisté nevážnost, ukrutnost a všetečnost 
služebníka tohoto,] kterýž ovšem žeť mohl na ten čas 
při biskupovi službu předního radního zastávati, a 
tudy, jako ^e pohříchu druhdy ve světě děje, i jemu do 
moci a k jazyku jeho neslušně sáhati, a tudy na zmar 
obce a pána, k dobrému však prospěchu svému, se nade 
všecko výše ohlašovati, avšak v tom se opovážlivě a 
tuze nešlechetně zachoval, [že směl bíti beze všeho roz- 
kazu člověka nevinného, jatého, svázaného a k tomu 
ještě neodsouzeného]. 

Svázán V vyprostitel náš stál před divícím se bi- 
skupem, konečného rozhodu o svém učení trpělivě oče- 
kávaje, a ten z denní mzdy najatý služebník se nad 
ním vedle práva a spravedlnosti neslitoval, nýbrž bije, 
a jak nejhůře zná, zhusta poličkuje. 

Ó, vy všickni rádní a zmarové spravedlnosti, jak 
nesprávně k lidu se máte. když si všecko právo a sluš- 
nost tak pod svou moc přistrojíte, že se ono jen k va- 
šemu zisku a tučnému pohodlí, jak si jen žádáte, volně 
a plýně pohybuje i účinku ie i působí. 

[Však co ten nevážný služebník Krystu jakožto 
všech svých hlavě činí, předtím i potom činili zlomy- 
slní Židé jeho oudům: jako prorokům, apoštolům; Mi- 



lOg 

cheáše. že pravil pravdu AclialK>vi, Sedechiáš poličko- 
val; Jeremiáše prí)to, že pravdu hájil, dal Fasur ubiti]: 
našeho velikého Pavla nejvyšší kníže Ananyáš. že se 
vedle pravdy Boží statečně postavil, jako z kratochvíle 
k poličkování vysadil. A více pod<4>ného z písem sva- 
tVch mohlo hy se tu příležitě vvlo/.iti. kdybychom již 
na tom přestávali nechtěli. 

Budiž však toho Ii<^hu žel, že nynější svět tolik 
tiesprave<llivvch soudců, tolik k sol)ě jen při všem pro- 
hledavých prvních rátlnich a najatvch pohoncův má. 
yje se v ol)ecném dobrém spravedlivost nejinače, nežli 
jííko v nějakém úzikém a skrovničkém v>Tnénkn drží 
a nalézá a ve všeliké miimreji, jak se kde a i kdy uživa- 
telům vidí a hodí. volně k jich břichu a hříchu pf)slu- 
huje a tak často až dosti nešlecl>etně navleká! 

Běda pak soudcům, kteříž o věci soudu a rozeznání 
svému předložené, dříve na měšec, osobu, příbuznost 
a jiné přímluvy mf)cné dotaz činí. nežli věc samou vedle 
práva a spravedlnosti ohledají; běda všem vrchním 
konšelům, kteříž se v povinnostech svvch tak zapomí- 
nají, že i tu skrovničkou špetku svého rozumu do ko- 
lébky zavijtiji, přidanVm k sobě rádním na vůli docela 
necliajíce. aby ním a věcí obecní, jak se jim dobře zdá 
a vždy zištně zdáli ráčí. chutně si pokolebali: nebo jim 
nijak k výmluvě nestačí, že kovář pro nic jiného kleští 
nemá, nežli al)y se nepálil. Každý zajisté skutek 
o mistrovi svém svědčí; a tak ne kleště, nýbrž on sám 
mistr a pán ze vší jemu pí)ručené práce bud odměněn, 
aneb <^>l)viněn bude. 

Běda i také těm rádcům, kteříž konšelům, radě i vší 
oÍKÍ ne vedle práva a spravedlnosti, nýbrž jen vždy 
vedle zíuměru svého, pravdě Boží se bucf vyhýbajíce, 
nebo ji pro svůj časný zisk vším vtipem a uměním na- 
třásajíce, posluhují; něho ti veliký hřích na sebe uva- 
lují. 



lOQ 

Jedno, že iednaji proti svědomí a povolání svému, 
kteréž je až přísahou k tomu víže, aby se na všelikou 
spravedlnost rádi a hotově vydávali. Druhé, že majíce 
jakožto statečnější a zběhlejší u věcech, ne jako ve hře 
nějací dřevení panáci, nýbrž jakožto živí a skuteční 
údové rádjní pánům svým dobře a právě raditi, toho ne- 
jen nečiní, nýbrž za dvojité a s potřebu všelijak obrat- 
né kleště jim se propůjčujíce, lidskému dobrému vedle 
své šňůry jen ho hledaiíce — k bídě a neštěstí mnohých 
nejen strojným uměním svým mocně brání, ale i všecko 
právo a spravedlnost na dlouhé lokty své draze pro- 
dávajíce, tím člověčenství tuze šipatnou službu proka- 
zují. 

Třetí, se i u všeho dobrého lidu v největší leh- 
kost nesmyslně uvodí, ale i samou obec, kteráž je do- 
brým úmyslem a nadějí potěšitedlnou za své zastá- 
vatele a věrné jednatele spravedlnosti zvolila, u velikou 
škodu, hoínbu a posměch tak klamně zavádějí. Aniž 
jest více ten čas, když se vůbec věřilo, že komu dá Pán 
Bůh úřad, tomu i všecek k němu potřebný rozum udělí. 
Nyní chce tomu čas, aby rozum dospělý úřad vždy 
předcházel: neboť skopová hlavička, byť by se jakou- 
koli ctí a slávou, jakýmkoli krojem a švarností krásila, 
ndiude přece nežli jen tou, jakou se urodila. 

Řídký zajisté bývá takový zákonník, aby jen proto 
tolik let těžkému umění právnímu se oddal, že by chtěl 
pravého smyslu práva a zákona vtipem a rozumem 
svým vystihnouti; nýbrž mnozí na to se toliko vedou, 
aby vší pilností ohledali, kterak by nejlépe se při tom 
usadili. A tak rozvaž, duše křesťanská, hledá-li takový 
hříšník práv u práva, aneb zdali raději to jinak čisté 
a svaté právo k svému hříšnému břichu tudy nepři- 
přahá. Svět však k tomu se jednak kloní, aby všeliká 
pravda potažení otázkou vedle převráceného výkladu 
práva byla: nd) již i těm nemluvňatům tolik se vštípuje 



no 

obmyslnosti, aby se včas všemu dobře a s potřebu vy- 
hýbati a věci všeJijaké sobě k pohodli a zisku zatáčeti 
se znaučiia. 

Tak svět přijímá Krysta s jeho pravdou!! — Ne- 
vážná věc smí se milosti Boží i lásky jeho opovážiti, 
toliko aby mohli u některého v hříších naskrz padlého 
člověka nějakou libost, lásku a milost obdržeti. Kdož 
pak Boha a jeho svatou pravdu miluje, kterak při něm 
láska lidská dlouho trvati může? — 

Všeliké věci lidské jen na čas zde trvají; nebo 
v čas žní oddělí nebeskv hospodář všecku pšenici svou 
o<l koukole světa, jehož byl nepřítel člověk na poli 
nasel. 

[A tak krátce zavíraje, zJořečeni^, sobě i všem 
svým nešťastný ten člověk, kterýž doufá v člověka] 
nespravedlivé-ho, slz a krve a sirotkův plného, [a potom 
vedle něho zle činí]. 



Str. 68. 

[Ó by raději byl Kajfáš uvěřil, a vedle rady pro- 
rocké rozedířel srdce své, a ne roucho. Pokrytský sku- 
tek jest roucho na sobě trhati, a v těle kamenné srdce 
nositi. Což jiní mistři, zákonníci, nejstarší lidu viděli, 
že jich nejvyšší kněz a hlava činí, to též oni] jeho po- 
boční nástřelkové činili, když ta rádní hlava, majíc 
jednak skoro všecky holého židovstva údy po své vůli 
opatřené, a ti, jak on zapískal, ihned co zmatení lidé, 
potom křepčili a skákali, že bylo až hořko člověku po- 
ctivému na to hleděti — když, rozumějme, ta ze stranv 
zaslepeného židovstva přední a rádní, ze strany pak 
chrámový ta vrchní biskupská hlava tak, [že se rouhal, 
volala, i oni slepě volali, že hoden jest smrti, a protož 
hned jako již na odsouzeného zuby skřípěli, na tvář 
jeho svatou plvali, zaši jky jemu dávali, jiní pak poličko- 



I 



III 

valí jej říkajíce: »Prorokui nám, Kryste, kdo jest ten, 
jenž tebe udeřil.«] 

Str. 71 n. 

[Však nic by ta všecka nešlechetně sdjraná rada 
byla nezpůsobila proti pomazanému Božímu Krystu 
Ježíši; neb by nebylo rady, ani opatrnosti a moudrosti 
proti Pánu Bohu a spravedlnosti]. Ale všeliká zlost 
a bezbožnost židovská měla se tudy již k trestu zaslou- 
žilému dovésti; nebo povrhli spravedJiv\-m, aby zlým 
se jen bodali ostnem. A tak přišli o své od předkův 
a otcův svých starostlivých povždy dobře uchované 
právo a národní samostatnost, že konečně i těm sobě 
prvé zoškliveným pohanům v jho, těžkou porobu a 
službu nesnesitedlnou se bezděky vzdáti musili. 

Avšak taková jest vždy mzda zaslepené nešlechet- 
nosti: nevidí a bryluje, slepě soudí, bláznivě žvatlá 
a bez smvslu křičí, až se i ve všem zlém octne 

Str. 78. 

Nemůžef se pak málo svědectví vlastních a sku- 
tečných nepřátel vážiti. Zrádní svědkové, jako se až 
podnes v světě zhusta děje, nákladník nákladníkem, 
lotr lotrem a zlý zlým hnán, rádi by tomu svému rád- 
nímu, k jeho vůli a radosti až nazbyt svědčili neupřím- 
ně, však nemohou se v tom srovnati, než až se v své 
obecné zkáze a zmaření bolestně octnou. Když však 
sami ti nepřátelé dobré vydávají svědectví, jest tomu 
rozuměti, že se potlačené svědomí zase pozdvihuje a 
proti sobě. pravdě však k vůli. hlasitě svědčí. 

Str. 79.— 80. 

[Neměli tak lítostivého srdce, aby aspoň nevin- 
nému odpustili, ale tuto odpověd Pilátovi dali: »Byf 



112 

nebyl zločinec, rouhač, svůdce a buřič, nevydali bychom 
ho tobě], Pane náš, velikomocný vladaři, však dobře 
znáš, jak je k němu vedle práva a zákona přikročiti: 
zákon i my všickni jsmeť v rukou tvých; císařem-li zde 
při nás stojíš, jak můžeš dopouštěti, aby člověk ten, 
jenž se lidu za krále israelského vystavuje, tak nahole 
7. rukou práva tvého se vysmekl? — Nemůžeš-li na 
něm žádné viny nalézti, věř alespoň nám, zákonníkům, 
kněžim, biskupům, kteříž až po uši v svatosti vězíme, 
ruce své, by nás všickni viděli a za to chválili, vzhůru 
na obdiv roztahujeme, k tomu s pravdou zákona se ne- 
ustále ol)ír;'ime, a protož nemluvíme, nežli jen tu pou- 
hou a živou pravdu.« 

[A ta byla jejich přímluva, to jejich mocné slovo, 
aby nevinný propuštěn byl. 

Když pak nemohla nevinnost postačiti, jiné cesty 
Pilát hledal, jak by ho propustil: Přirovnal k nevin- 
nému a spravedlivému Ježíši Barral>áše úkladníka.] 

A kdo byl médie onen Barralxiš? 

Muž krve a nářku sirotčího až vrchovatě plný. 
jehož Josef Flavius v knize Antiquit. Judaic. lib. XIX. 
cap. 8. a po něm Nicephorus lib. Vlil., c. .^o. Svatý Je- 
roným De locis Hebraicis, Eusebius lib. IV. a konečně 
snad vedle toho všeho i onen učený Conradus Gesnerus 
in suo onomastico vší zlostí uplesnivělým lotrasem, 
člověkem podobu živého ďábelství majícím na sobě 
nazývá, a kterýž jsa na světě, pro nic jiného živ býti 
se nezdál, leč aby z vnuknutí ďábla, pravého otce Sfvého, 
všecko zlé na svůj spoluvěký a i ještě se narodit mající 
lid plnou své bezbožnosti mírou hrnul a uvaloval a 
aby se rádnímu svému, jehož nešlechetnosti on ze všech 
lotrů nejlépe se vydařil, v statečnou službu se vydal, 
jemu se hotově za vtipného náhončího a šeptavého do- 
nášíče ve svém hanel>ném stáří přepotupně pronajal. 



ÍI3 

Barrabáš, lotr. úkladník jsou tedy vedle uvedení 
svatých a pravdomluvných otcův nešlechetní nástřel- 
kové dáblovi, kteříž nevědí, jak by si jinač pohověli, 
leč když se otci a rádnímu svému, dáblovi, slepou 
ochotností, jak dobře vždy se zachovati, vědí. A Drotož 
na nás kdykoli se takové protivenství uvalí, nehledme 
na toho starého a svodného dábla. abychom se z cest^' 
přímé ctnosti a spravedlnosti, ze strachu nebo uděšení, 
odvracovali, nýbrž raději dověřujíce se v Boha svého, 
v jeho svatá zaslíbení, kteráž nás nikdy neoklamou, 
bezpečně a plnou vírou doufajíce, oři poznalé pravdě, 
v slovu jeho přesvatém, ve všelikém boji tohoto pomí- 
jejícího světa vždy statečně setrvali. 

Takový byl onen lotr a úkladník Barrabáš, jehož 
Pilát, vida, že nevinnost Ježíšova Židům nijak nestačí, 
k němu, ač velmi nerovně, přirovnal. 



Str. 91. 

A co medJe na to rozkácená rota židovská odpo- 
věděla? — 

»Krev jeho na nás i na naše syny.« Ach ouve, na 
nás, volají, a na naše syny: na sebe a všecky budoucí 
své potomky, ó, přehrozná zaslepenost a zlost nad 
všecku bezbožnost se pnoucí! — Krev na sebe volali, 
ne na krev smíření, kteráž se potom vylila na odpu- 
štění hříchů v, ale tu krev, která věčně proti nim svěd- 
čiti bude. 

Hle, tak i my častěji, když nás zlé puzení závisti, 
nepřízně a jiných podobných neslušností ke mstě a do- 
sažení předsevzetí svého pohání, se slepě až tam vyhá- 
níme, kde nevinnost a dobrá duše utiskovaná a potla- 
čovaná bývá. 

S«braaé iptty Fr. VL H«ka, II. 8 



114 
Str. 95 n. 

Tu když se iemu dosti až do své syté libosti na- 
píjsmívali, svlekli s něho šarlat a oblekli iej v roucho 
jeho. Potom pojali ho a vedli z města ven. Sel pak za 
ním, jakož svatý Lukáš praví, mnohý zástup lidu 'a 
žen, kteréž plakaly ho a kvílily. Ku kterýmžto obrátiv 
se Pán Ježíš, řekl: Dcery Jerusalemskě! neplačtež na 
mne, ale samy na sebe plačte i na syny své; nebo hle 
prijdouř díiovx*, v nichžto řeknou: Blahoslavené ne- 
plodné a šťastné prsy, kteréž nekrmily. Tehdy zvolají 
k horám, prosíce je, aby na ně padly, i k těm pahrbkům 
se tužebně obrátí, aby je přikryly, vším srdcem žáda- 
jíce, íseb jestli zlost lidská v to se konečně uvede, aby 
tak hrozné věci již na zeleném dřevě činila, což teprv 
na suchem počne? — 

V našem nynějším jinak ještě dosti dobře srov- 
nalém světě, kde místem přední rádní všemocným obce 
ředitelem, purkmistr pak a všecka ostatní rada, doi>ou- 
štějíc mu všudy a ve všem, holým toliko připáleni se 
stava, když bez všeho zraku neb zdravého smyslu ne- 
pravým jeno žádostem a v jeho toliko statečné osob- 
nosti základ svůj beroucí vůli, za hanebný a te ubohé 
obci, kteráž je dobrou věrou za ochránci a liajce sivc 
zvolila, za velmi škodlivý stroj se jí opovrženě vydává, 
a tudy hroznou příčinou mnohých a velikých křivd a 
nespravedlností bývá. Na ně také rovně všecka si- 
rotčí kletba, plač opuštěných vdov a hrozný nářek po- 
tlačené nevinnosti k Bohu volá. 

Běda takovým rádním, kteříž jsouce k stolici zá- 
kona přiděleni, vedlejší nějaké tělesné a hříšné osobě 
k vůli na Boha, spravedlnost a přísahu svou lehkovážně 
zapomínajíce, tu, kde by dobře a platně raditi měli. 
neradí; kde by zúmyslným křivdám, vedle úřadu a po- 



vinnosti mocně brániti měli, nebrání; nebo velmi těžké 
jim někdy z toho přijde před Bohem odpovídání. 

Str. 98. 

[Jsa pak tak od bití, poličkování, bičování a trnové 
koruny velmi zemdlený, že tak daleko kříže svého nésti 
nemohl, i museli k tomu jiného přinutiti, nějakého člo- 
věka, jménem Šimona Kyrenenského, kterýž šel s pole, 
na něhož vložili kříž jeho, aby mu ho nésti pomohl, j 
Takováf jest zlost byla nákladníkňv židovských, že aby 
zahubili spravedlivého, cizího dábla k tomu si přijed- 
nali! — Ale bylť jest to člov3c jako povědomý náklad- 
ník, syn krve a z pokolení Jedomarešův athénských. 

Však pojď již, milá duše křesťanská, za svým Je- 
žíšem, a co k vykoupení tvému dokonává, soliě srdcem 
skroušeným a vůlí k r^^chlému odvrácení se od hříchu 
vždy hotovou, ještě dále, z hlulx>kosti srdečné lásky 
k Pánu Krystu, nábožně rozvažuj. 

III. Místo popravní. 

Str. 108 n. 

Takovíť isou času nynějšího lidé zlí, msty a jedu 
plní, že pro dost malou urážku krvavou mstu vedle 
všehg vybraného práv umění nad nevinným bližním 
svým jako kratochvilně vyliti žádají, a trvajíce v ne- 
skrocenosti své, dříve neuleví, leč že se vrchovatě 
mistou svou nelidskou a proto až přehanebnou nasytí. 

Ó, běda všem takovým nešlechetníkům, ó, přeběhla 
i těm všem sprostým a uměle náležícím panáčkům, 
kteříž bezbožnosti človSca vědomě zlého také vědomě 
se jemu za kleště hanelwiě propůjčují, zle olx:i i sobě 
nejhůře činíce, však při všem, což činí, ani sami ne- 
vědí, všemu: here here! ano ano! říkajíce, a jak on 



ii6 

píšfalou svou zavreští, krokem vyměřeným chutně 
křepčí a poskakuji. 

I také často takové bývají naše modlitby, že za , 
věci neslušné a častěji více škodlivé, nežli prospěšné a I 
s vůlí Boží v opravdivém dobrém se srovnávající pro- 
síme, a přece se nemálo tomu divíce, že v takových ne- 
srovnalých žádostech od Boha vyslyšáni nebýváme. 
Bůh zajisté nejlépe ví, čeho nám kdy za4X)třebí, prvé 
nežli ho i prosíme. Holého vždyť nože dobrý otec 
dítkám svým milým, byť ho i dosti žádaly, nikdy přece 
nedává. 

I Kterak I.uh může to učiniti proti své vůli], když 
vůle ta jeho svatá jen vždy k našemu skutečnému do- 
brému cíli srr>ěřu)e? 

Bezbožný bezbožnému, zlý zlému a hřích hříchu 
povolně slouží, ale od Boha nenu^iže se nežli jen všeho 
dobrého nadíti. A tou vírou, tou nadějí i láskou mánie 
se vždy modliti, abychom nevešli v pokušení. Vždyf 
se nám v tom dobrý Spasitel náš věrně zaručuje řka: 
»Začkoli prositi budete otce mého ve jménu mém, dáf 
vám. Proste a vezmete; proste však v duchu a pravdě, 
jestližef skutečně obdržíte, hodní jste; nebo hodnost 
ziislului, zásluha pak účinek vyvodí dobrý.« 

Taková modlitba, takový rozum všech modliteb 
má býti, abychom i v.šem Jedomarům, svů<lcům našim 
nejzuřivějším, rádi odpouštěli. I Boží vůle jest všude 
rozhlášena, abychom se za neprátely mfKllili a jim dobře 
činili. Bůh jediné sobě pomsty pozůstavil, neb jest 
pověděl: »Mně pomsta, a jáť odplatím.«] On zajisté 
lépe, nežli kterýkoli mstv a krve plný nepřítel náš ví 
la dobře zná, kdy a kterého času. byf by i naši žádosti 
nebylo, má mstíti a co komu v dobrém neb zlém při- 
pomínati. 

I máť vůle srdce našeho k nepřátelům našim býii 
taková, jako Páně Krystova byla k jeho protivníkům, 



IT7 

kterýmž tehdáž žádal za odipuštění. když oni usilovali 
o jeho smrt a zahubení. 

Jinak zle se modlíme], a ať nedím, že modlením 
takovým Bohu se velice rouháme, Fříkaiíce: Oďpusf 
nám naše viny, iaikož i my odpouštíme našim vinní- 
kům, pokudž při tom naopak v skutku se mámel, a 
těm, jenž nás něiak urazili, nejen neodpouštíme, nýbrž 
i při té podvodné modlitbě s vyvedením té nejhorší 
pomsty v srdci se zanášíme. 

Všeliký klam mezi věci nejhanebnější se pokládá, 
co teprv. kdybychom modlíce se, i Bohu samému kla- 
mati se opovážili! — 

[Náš milostivý Spasitel netoliko svým křižovní- 
kům na kříži dobře činil, ale také i tomu lotru, kterýž 
s ním spolu ukřižován: nebo tak laskavě a milostivě 
k němu se měl, jakoby nikdy nic zlého neučinil. Však 
proto] nákladník ten [neobmeškává sám vlastních svých 
skutkův i toho svého spolulotra vyznávati a Krvsta 
jako nevinného zastávati. Mluvil k tovaryši svému, 
kter-ýž v zoufalství na levici visel: »My zajisté spra- 
vedlivě trpíme, neb hodné věci za skutky své bereme; 
ale tento nic zlého jest neučinil«. 

To jest: My jsme se mnohých vražd], zúmyslných 
křivd a velikých nespravedlností [dopustili; ale tento 
jest obživoval. My jsme kradli, loupili,] a veřejně i pod 
pokličkou, jak se kdy dalo, právně i kromprávně, vdo- 
vám i sirotkům, možným i nuzným, kde jen co bylo, 
brali, jako některý přední z nás; ale tento jim v jejich 
nedostaitcích jest zpomáhal. Na nás jest dokázáno, že 
jsme zjevní přestupnici zákona, že jsme rozum zákona 
přetáčeli a na ujmu poctivých břicha svá pásli a statku, 
slz a krve plného, si všelijak rozmnožovali; ale o tomto 
ještě nikdo nemohl jest povědíti, aby co zlého kdy byl 
učinil. 



ii8 

[To bylo lotra toho. kterýž na pravici visel, vv- 
znáni.] Hle, jaký to byl před smrti kajicí nákladník! 

Str. 113. 

I Kde jest pak ten ráj? — Tu. kdež chce Krystus 
a kde je Krysitiis; nebo s Krystem !)ýti iest v nebeském 
ráji býti.] A tam v Krysta věřícím ani onen druhý spo- 
luvisící lotr ani iak\"k<)li na světě nefhorší nešlechetník, 
byf i tím předním rádním v síni ívilamounově byl. tu 
čistou rados-t s Krystem dělícího se srdce nijakž zkaliti 
nemůže a ani na věky moci ndnide. 

Nebo kde se dábel, tento svodný stroj a oklamný 
účinek všelikého břicha ohavného, na čass abv člověka 
tělesně sm>'í>lného ke v.šemu zlému narážej, pod moc- 
nou ochranu lidských náru/ivostí skrývá a usazuje, 
tam jest i Krvstus, aby jeho zhoulwié dík> kazil a na 
ruzno rozmetal, 

V tom budiž vždy ve všelikých bídách a těžko- 
stech našich ta jistá útěcha a beyjjječné doufání naše. 
že kde Krystus. tam i náš ráj; ne!>o s Krvstem bvti 
iřsí, jakož jsme si již nábožně přifíomenuli. v přeblaže- 
ném ráji bvti. S Krvstem všelijaká hořkost světa se 
n;im oslazuje, bez Krysta ]yak všeho světa jakkoli vy- 
braná sJadkost /.bořkne a rvcble v tn)knst protivnou 
se obrací, 

Str. 114 n. 

[Nic soliě], přemilí bratří, [nestěžujme, když či- 
jeme ten kříž při sobě. když se nás dotkne protivenství, 
neštěstí, nemoc, chudoba.] zbouří se proti nám 
zběř bohaprázdná. [učiní mám křivdu a násile, uslyšíme 
hanění, rouhání a posmívání; však na to vždy po- 
mněme, že z takového kříže Krystius Pán své. kteřížto 
s ním pro spravedlnost, nevinně, ale trpělivě kříž sná- 



IIQ 

sejí], uprostřed všech zlých a nešlechetných protivní- 
kův uvozuje do radosti, Icdyž vedle své svaté vůle čas 
svůfk našemu dobrému uvidí [a když pak přijde ta po- 
slední hodina naše, uslyšíme od našeho milého Spa- 
sitele: »Dnes se mnou budeš v ráji,« což jest. jako dne 
tohoto tento kající lotr s velikým potěšením jest slyšel.] 

Str. ii6 n. 

[Co tuto praví Simeon, že jemu bude odpíráno, 
to tamto prorok dí: Všidkni mi zlořečí, praví Pán. 
A do dnešního dne o jeho učení a divy veliké věřící i ne- 
věřící se neústupně hádají,] jedni druhé kaceřujíce, 
klejí a sobě vespolek zlořečí. 

Ó, nelásko zuřící, což vzteklost tvou již ani ta ne- 
vinná krev Pána našeho nemohla udusiti? — Neníf za- 
jisté Krystův, kdož bera slovo pouhé za záměr, pra- 
vému však smyslu a skutečné vůli Krystově zúmyslný 
odipor činí. Nebo nepřišel! Krystus. aby nás rozptýlil, 
nýbrž aby nás všeckny skutkem a dílem svým, kteréž 
tu pro naše spasení rád a volně podnikl, v dobrém 
a jednom ovčinci čistou láskou a svatými ctnostmi 
k naší opravdivé a věčně trvající blaženosti shromáždil. 
Kdo pak jinače soudí, ten hlas dobrého pastýře, kterýž 
diuši svou za všecky ovce své pokládá, ten, pravím, ani 
Krysta samého nezná. 

Str. 130. 

[Nechť nám niikdý z paměti nevychází takové ve- 
liké dobrodiní, ale všecko to tak v srdci našem usta- 
vičně rozvažujme, jakoby nyní před očima našima Kry- 
stus na kříži vytažený, bičovaný visel a tu přehořkou 
smrt trpěl; a tomu se těšme, že to mučení dostatečně 
nápomocno nám bude k našemu spasení], tak že my 
v jeho svatých zásluhách od otce nebeského, kterýž člo- 
věka spravedli-vého, byť ho i všecken svět těmi nervy- 



120 

myšlené jšími bolestmi soužil a cedil, nejen nikdy ne- 
opouští, nýbrž ho vedle své svate vůle ve všelikých 
ouzkostech mocně posikiie a potom konečně i blaho- 
slaví: věřme, pravím, že pokud si toho skutky našimi 
na jeho svaté spravedlnosti zasloužíme, [že jistě ve 
svatých a přehojných zásluhách dobrotivého Spasitele 
našeho od otce nel)eského přijati budeme k blažení pra- 
vénui, věčnému a nekonečnému, Anien] 



Život člověka — putování na světě. 

(Cechoslav ze dne 27. dubna 1821, č. 34, str. 129 n.) 

2ivi jsme zde na zemi jako v údolí plačtivém: 
mnoho prací, nesníizí a těžkostí přetrpěti musíme, 
zvlášť jsme-li uprostřed doljrých nákladníkův položeni. 
Zřídka opravdově veselí b>'"4i můžeme a větŠí dli ži- 
vota svého — řeč jest tu o poctivých a spravedlivých; 
nelK) kdo se tu na tomto dobrém světě, jak on totiž věc 
svou míti chce, kolem obecnV-m a pak pohodlím na čas 
soljě potřebným zatáčí, ten arci že se na čas v svém 
ňáko stvůrněji mívá — trávíme v samém naříkáni, 
vzdychání, u|)ění a pláči. Tak tomu náš svět. Avšak 
těšme se z toho a v tom statečně se majíce, k tomu šle- 
chetnými skutky právě prohledejme, že k vyšší doko- 
nalosti stvořeni a určeni jsme, kdež všeliké obecných 
dětí křepčení, při všem mistrném jich úsilí ducha a 
mysl dětinskou toliko vyznamenává. 

Pravda, že mnohý nešlechetník dnešního dne věc 
svou z potřeby tak zatáčeti luní, že pod jeho obratnou 
rukou, co jest křivého, rovné, co pak rovného, káže-li 
potřeba, zauvěrilé vůčihledě se stává, a on jsa všeho 
a všech sobě slušících věcí piinem, dokud mu olej stačí, 
knot svůj, aby co nejzištněji hořel, opravovati sám ani 
nestačí. Avšak všeliká při lidech nešlechetnost jen do 



121 

Času trvá; ctnost pak vždycky a jistě, byť až ii toho 
samého konce, odměny své spravedlivé dochází Zdeť 
však nebude o takových lidech mluveno ; ačkoli i oni na 
tomto bludném světě, arciže toliko jako ve snách a 
cestou protržnou, putují; nebo ieiich putování vedle 
spořádní svého dlouhé, stálé a opravdově utěšené 
býti nikdy nemůže. Život jejich podobá se krásné bu- 
blince, kterouž kolotající se náruživost stvůrně a jako 
na harc do světa pouští : na chvilku se arci dvoří, když 
ale na chvalnost ducha jednoduchého jí nejvíce diviti 
se počíná, hned v okamžení se rozpuká a v své holé nic 
posměšně se obrací. Život a obecnou cestu našeho ve- 
zdejšího putování chci zde maličko beze všeho potahu 
ohledati, pomlce o těch, kteříž zvláštním uměním svým 
cest svých, jinak lahodnějších, vyhledávati dobře znají 
a k tomu se vší možností svou až ku podivu obratní 
působí: ačkoli při všem všudy cesta poctivá ta nejl^ez- 
i:)ečnější. 

Všickni jsme na tomto světě jako přespolní, po- 
cestní a skuteční poutníci, nic svého zde nemajíce. 
K vyšší dokonalosti jsouce stvořeni, nejsme zde do- 
mácí, nemáme vlastního bydla, ale sem i tam, každý 
stezkou a návodem svým, jak komu se nejlépe vidí, se 
touláme, rovnajíce se dětem vedle způsobu a náklon- 
nosti své dokola se bez rozmyslu prohánějícím. Jsou za- 
jisté všickni lidé tohoto času ve svých povahách velice 
rozdílní a jedni druhých — opatrněji ke věcem svým 
prohledajíce — jak vtipnější, tak i bedlivější; nebo 
jedni tu po pansku laškují, majíce hojnost statků a 
jmění; avšak pro nedůstatek spokojeného usazení 
mysli nijak se v tom nalézti nemohou, aby opravdově 
šťastni byli. Druzí sen a zdání pošetilcův přejali, chtíce 
beze vší potřebné schopnosti sebe vznešenějšími býti, 
byť i ta holá důstojnost jejich pusté čelo, jakouž takouž 
na veřejný obdiv vábně spletenou korunou, je postavně 



122 

korunovala. Někteří lapají stín. a vidí-li, že se souse- 
dovi v chl.ídku dobře. vede. i z veisluní svého naručest 
f)rchaji, lapenv stín nade všecko vším iazykem vychva- 
lujíce. ]iní pohodlí své jen v tom mají. když při ve- 
selých, hyf nikdv. jako se kolotající tento svět všeli- 
jakV-m pásmem a barvou rozmanitou s potřebu, ač 
druhdy i také až i l.ez p^rtřeby promršfuje, dosti veleb- 
ných dětech. p<4<udž ne docela, tedy aspoň dokud štaci, 
včasným a co nejzd«írnějšÍTn dítětem býti mohou. Ba 
i na mandele, ano až pod samv yavm. bychom nalezli 
těch tak nazvaných mudr<K:hův. kteříž vidouce zlaté 
nel)o stříbrné tele. jemu k vůli v směšnou se ol)láčeji 
karkulku a způsobnou plácačku chutně do rukou l)e- 
rouce, vší barvou slavně mu se klanějí. O červích, 
kteříž pod květem spravedlnosti všelikou i tu nejha- 
nebnější nespravedlní)st ol^ěma rukama páší a za to 
ještě všelijakým jinak ctihodným jménem se l)eze- 
stoudně přez<Hvají. pak i o těch. kteříž zákonu do- 
brému jen proto se dlouho a pilně učí. aby užívajíce 
ie za svůj pluh a vláčíce ním nešlechetně, osení svému 
ne|)ožehnanému ten nej\'ýnosnější zrůst f>patrili. na 
tenkrát docela pomlčím: 

Proto že jasný zrak zná ptáka i rozumí barvě, 
byť se i peřím svým všelijak dvořiti znal. 

Moudrý Si rach velmi pěknými slovy takovou bídu 
lichkého života šíře v^'psal a vedle toho ukázal, že ta- 
kovému neštěstí a bídě tak dobře vysocí páni. rádní 
i ti uplašení nák^adníci se vším jalovým vvborem svým. 
jako i jiní chalupní a obecní lidé. poddaní býti musejí: 
zaneii)ráždnění, prý. veliké piisobeno jest synům lid- 
ským ode dne. v němž vyšli z života matky, až do dne, 
v němž se navrátí do země. kteráž jest všech věcí mat- 
kou. Ustavičné přemyšlování, jak by věc svou před 
tvář světské velebnosti co nejvábněji postavili; snažná 



123 

péče, aby se všeliká marná, kořene podstatného zba- 
vená žádost na té obecné půdě co nejzdárněji ujmula 
a k zisku dobrému rychle vyrostla; lekání srdce, když 
hlozající červ i do toho nejutěšenějšího květu, jehož se 
sotva dočekali, nevážně se vedírá; naděje a očekávání, 
že věc spravedlivá, byť ji s čtyřicet sedm svedených 
nákladníkův jehlou S'VOU nešlechetnou po svém bo- 
dalo, se konečně v pravdě a spravedlnosti udrží: 
všecko, pravím, takové přemvšlování, péče, lekání 
srdce, naděje a očekávání, až i ta smrt, kteráž sice 
všudy jedna, však s rozdílem na soužitde a souženého 
vrchem svým odměnitedlně vždy účinkuje — nemohou 
nijak Ijezpečně a stále ubrániti ani toho, kterýž sedí 
na slavné stolici, aniž i toho nejsníženějšího, kterýž na 
zemi a v popele sedá; ani toho, kterýž nosí šarlatový 
oděv, zlatem a stříbrem přitom se kráse, aniž i toho, 
kterýž chodí v oděvu chatrném a v té nejtlustší kytli, 
všemu světu jsa položen ku posměchu a pohrdání. 
Není tu v rozumném smyslu při lidech žádného roz- 
dílu: bud císař, král, kníže aneb učený, bud radní, 
nákladník i bud si i sám ten šelma člověk, jako mnozí 
zhusta mezi dobrými se otlukují, všickni vesixdek jsme 
bídní a pracovití lidé a právě pocestní a příchozí na 
této zemi. 

Člověče, pomni, co jsi a co všecka na světě sláva: 
budeš-li na vrchu dnes, zda víš, kde zítra se octneš? — 
».^těstí lidské jen v svém oběhu kolu se rovná: 
nahoře vedeme smích, a dole se moříme pláčem.« 

Alexander Veliký, král macedonský, byl pánem 
téměř všeho světa; avšak i podnes mohli by i jiní ta- 
kovými býti, kdyby příroda smrtedlníkům jakousi 
poutničkou hůl byla nepřidala, kteráž časnými žádost- 
mi člověka předljěžně a jako na spěch a cvalem honí, 
a vyženouc ho predychtivě až na tu nejvyšší horu, 



124 

když se vyvedenec — zákonu přírody zpupně se pro- 
tivě myslí a z toho neivíce se raduje, že při všech me- 
dotekoucích pochlehnících svých (kteříž ať soukromě 
ďim, jen holé a celé tělo nakážu iící prašiviny isou; 
nebo se neduh odsud povolně po všem těle rozžírá) 
ještě výše vyletěti si žádati může, tedy ono uložení 
meze a míru svou — slušnou a pro ol)ecné dol)ré vlast- 
ně vyměřenou vedJé uk)žení svého, a proto že někomu 
při tom k blahotě spravedlivé a povinné jak prispěti 
ani neznal, jej z nejpříkřejší skálv dolů po hlavě shází. 

Moc jde v účinku svém, však účinek pravidlem kráčí : 
příroda pravidla svá v své podstatě složila věrně. 
Mez kdo přeskočí svo<u a v cizím laškuje, tak jest, 
jako zvětřilý kůň, když pastevci ul)ěhne jinam: 
»Koněm zůstává kůň, kvm jest, však z ohledu pastvy 
lidem vidí se tak, jako pastva je z ohledu koně.« 

Tak hrálo štěstí velikým Alexandrem, tak ještě 
i podnes s mnohými kratochvilně si pohrává. Avšak 
pohlecTme na život jeho a važme jej líedlivě, najdeme to 
vskutku, že Alexander Všeliký i ten za našich lét všeli- 
kou krásou a velikostí světa okrášlený Napoleon, jeden 
jako druhý a každý šťastný druh po něm jest jen ten 
největší poutník na zemi a nejpracovitější člověk, kte- 
rýž za věku svého v světě nalezen býti mohl. 

Alexandrův život ustavičně visel jako na nějaké 
hedbávné nitce: častokrát v největší horko a vedro jeti 
a náramnou žízeň trpěti musil, a jakžkoli jednu zemi, 
krajinu a království po druhém bral a sobě podmaňo- 
val, však nic jeho vlastního nebylo; nebo když na nej- 
vyšší stupeň slávy, moci a bohatství vylezl, příhodou 
nenadálou, aniž že mu v tom všickni jindy dosti oheb- 
ní sluhové a pochlebníci vším uměním a schytralostí 
svou platně pomoci mohli, on přece upadl, a velmi 
kvapně smrtí jsa zachvácen, musil všecku tu tak psotně 



I2.S 

a klopotně nabytou slávu, moc, bohatství, dobrého člo- 
věka i všecku tu třičkujicí lůži nákladnickou, kteráž 
dobrý kormoutí svět, jako pojednou opustiti. Po něm 
stál téměř všecken svět jako bez pána, jakož se mno- 
hým zdálo, ale Bůh ukázal, že ne Alexander, ale on 
sám jest pánem tohoto světa; ten veliký Alexander že 
byl toliko poutníkem, podruhem, pohostínem a přícho- 
zím na zemi. A tak se děje i se všemi jinými lidmi, 
budto že jsou nízkého neb vysokého povolání na světě. 

Život člověka jest ta veliká pout a ta brána, 
kudy se nejistě jde, ale beziiečně usadit může. 
Všelikou tělesnost svět, však ducha si připočte věčnost: 
tělo vrátí se v své i duše se Tvůrcovi vrátí. 
Poutník po cestě své však oučet z všelikých skutkův 
složiti má, aby ctnost své slušné odměny došla. 
Protož, člověče! živ buď tak, jako chceš, by tě Tvůrce 
nalezl, když svůj soud vynášeti nad světem bude. 

Péro. 

(Cechoslav ze 4. května 1821, č. 36, str. 144.) 

Péro jest ol3Šírný mluvitel, kterýž city srdce a 
smejšlení lidská vůkol a vůl^ec pronáší a vzdálená 
srdce věrnou upřímností v bratrskou jednotu víže. 

Mocný brku! když krutá starost mezi vzdálenými 
dobrou duši souží, když radost po spoluradosti dych- 
tivě touží, když podílnost srdečně útrpného přítele 
hledá, když náhlý nehod protivného osudu ducha se- 
vřeného na nejisté rozcestí vede a rady přítele dobrého 
se tu nedostává: tuť ty, ačkoli sám sebou necitedlný 
stroj a oud toho nejhloupěišího ptáka, veliké a platné 
působuješ utěšení, tvoříš sladké city, dáváš vadnoucím 
srdcím mocné posílení a spojuješ pevně, což nerázná 



126 

zloI)a času nesrovnalého svým rozdvoiila prekvá- 
cením. 

Ale však také dost malé tebou zaškrtnuti krev ža 
lostně prolévá v soudnicích, že tisice nešfastnvm vyje- 
vením tvým v úplné padají zahynutí; nesytá ctižádost 
tel)ou si cestu k modle své strojí a druhdy i mnohý do- 
byvatel na roztříštěných mrtvolích vítězné praporce 
si velebně vystavuje. Tys pánem a vládcem, pokudž ti 
čas a soumyslnost přeje. 

\'elikomocné péro! když tě náš úplný Veleslavín 
do ruky vzal, tvořící odušení z nebe naň přicházelo; 
Komenský pronikal tebou srdce lidská d<ibročinnou 
nábožností; Mil. Zdirad Polák ohněm pro vlast pla- 
noucího bojovníka chladné ckiše ohřívá; Dytrych hor- 
livý svatVm vzděláváním zvadlost mravův opravuje; 
a veliké množství jiných znamenitých a dospělých mu- 
žův k ťičinkiun blahot vomvm tebe až p<Klnes chvalně 
veile. 

Mocné jest zajisté dílo tvé; avšak přece i na tom 
záleží, čí a jaká tebe dotkne se ruka. 

Příležitost. 

(Večerní vyražení r. 1831, čís. 40, str. 310) 

Jednoho času brala se Příležitost cestou a zasta- 
vila se u dveří člověka mnohými žádostmi zaneseného. 
I vyšel Zabud, aby jakožto domácí hospodář přícho- 
zího přivítal, ktervž mu dií : »Pod se mnou, Zabude! 
chci tebe šťastného učinit.« 

»A kam?« táže se Zabud. 

»Tof vše jedno, pojd jen rychle se nMiou!« 

»Prosím tedy o malé strpění, až bych vzal boty na 
nohy.« To pověděv, vešel do chaloupky, obul boty u 
chtá se hned ubírat. 



127 

Zdržela ho však manželka Hcoucí: »Nesluší, aby 
tak všedně přistrojený měl takové vzácné paní býti 
cesty tovaryšem. Posečkej maličko, až bych tě způsob- 
něji vystroiila.« 

I přinesla sváteční kabát, počala ho svlékati a pře- 
vláčeti, čistiti a krásiti, aby ho co neišvarněji na cestu 
vypravila; chtěla ho ještě poučiti, jak by se podlé nej- 
novějšího zdvořilosti způsobu k ní na cestě míti a kte- 
rak, aby neomrzel neb jí dlouhochvílným nebyl, v krá- 
scrtnluvné způsobilosti se chovati, jemu velice pří- 
slušelo. 

Všecek netrpělivý a trudný vytrhl se jí konečně 
z krášlivých rukou, a nechtě všech ke z,působilosti sobe 
tak proudně tekoucích ponaučování doslechnouti, ze 
dvéří utekl. 

Stál před domem; hleděl v právo i v levo, před 
sebe i za sebe a po všech stranách tu vzácnou paní 
Příležitost hledaje, kteráž ho chtěla tak šťast- 
ného učiniti. Ale nikde ji nebylo viděti. Cekal, ob- 
cházel, avšak nadarmo; nebylo jinače, než jakoby zmi- 
zela. 

»Tu máš!« — povzdechl tesklivý Zabud, »co jsi 
se hodně připravoval a hatovil, nehodně proběhl čas a 
s časem i ta vzácná paní Příležitost; ach! kdo 
ví, přijde-li kdy a takovým úmyslem 
z a se!« 

Naskrz promrzely domu se vrátil, k oknu ria ulici 
se postavil, zcela ještě tak švarně přistrojenv a man- 
želčina povyučování sobě na mysli vykládající. Avšak 
dlouho a dlouho trvalo, že ta velice žádoucí paní Příle- 
žitost skutečně — jest více nepřišla. 

Dobře tedy má přísloví : »K oho zmeškání, 
toho škoda. A jiné : Dobrá chvíle nebývá 
v o d k 1 a d u j i s t á. 



128 



Nejšťastnější manželství. 

(Večerní vyražení r. 1831, čís. 40, str. 319.) 

V jedné společnosti bylo mnoho o stavu manžel- 
ském mluveno a spolu o ieho pohodlí a nesnázích, ra- 
dosti a bolestech, štěstí a neštěstí šíře vypravováno 
Byltě tam ieden vojenský důstojník přítomen, kterýž 
blíže se již k čtyřicátému roku věku svého, ještě zů- 
stal neženatým, 

S úsměškem bylo naň podáno: »Co by smejšlcl 
o stavu manželském? a zdali by ho mezi šfastné po 
kládal? — « Načež se v tato slova pronesl řka: wHyl 
jsem drahně let ve světě a hned od svého šestnáct éhd 
roku nejen celou skorém německou říši prošel, ve Fran- 
couzsku a Spanielsku též několik let pobyl; pak pře- 
plaviv se do Vlach a křižmo je projda. přes Rakousy 
a Moravu do Cech jakožto své přemilé vlasti nedávno 
teprve se navrátil. Nebude místa znamenitého, abych 
o něm nevěděl. 

Býval )sem častěji a s rrmohou radostí v manžel- 
ských společnostech, vida a poznávaje, jak utěšený a 
šťastný to stav a kterak jeho blaženost vždy hojnější 
vzrůst bráti a na ta nejproclloužilejší léta l)ez umdlení 
vytrvati může a minsí, když by jen sami manželé 
tomu věrně a skutečně chtěli. 

Zeť se pak toho při mnohých nevidí, na jich jed- 
notlivosti toliko schází, neboť není muže tak zuřivého, 
placliého a ukrutného, aby ho ženy přívětivost, laska- 
vost, dobrosrdečná včas pokornost, shovenství a pří- 
slušná mírnost konečně neukrotila; vášněmi a žířícími 
žádostmi po svévolných svvch jednotlivých ob]íl)eno- 
stech rozmetané, že by moudrý a opatrný muž, šetře 
času a náležité příležitosti, všelikým i těm nejvyŠinu- 
lejším manželky své rozplašenostem jisté meze mohl 



I2Q 

-trojiti a je rozšafným jednáním v uzdu laskavějšího 
íobě usrozumění pojíti. 

Pročež vedle hojného přesvědčení pravím a opa- 
kuji, že stav manželský velice utěšený 
a šťastný, pokudž tomu sami manželé 
věrně a skutečně chtějí. 

Avšak ačkoli projda tolik krajin a veliké množ- 
ství šťastných manželů onde i onde shlédna, přece ne- 
mohu jinače říci, nežli že to nejšťastnější ze 
šech bylo manželství, kteréž jsem v Benátkách 
■čitě a s velikou radostí při zasnoubení do- 
žete s Adryatským mořem spatři l.« 

Lidské počínání. 

(Večerní vyražení 1831, č. 86, str. 681 n.) 

Jednoho času seděl poustevník v osamělé budce 
své, kdež střeže se světa hluíku, v nábožné tichosti již 
drahně let jest přebýval. Dokudž byl mlad, živ b}'! 
ovšem tak, jakž lze mladé krvi : smejšlel totiž jako dítě, 
jednal i též jako kterékoli jiné ještě nedospělé pachole; 
když se pak sestaral a zkušením i dorůstávajícím roz- 
umem života svého běh nestranně sobě jest rozvažoval, 
ukázalo se mu na mysli, že by člověk ne pouze pro svět 
a své toliko pominutedlné tělo, nýbrž k větší a vyšší 
dosavád nepochopené dokonalosti určen byl, obzvláštně 
pak v tom jistém pádu, když by nesmrtedlná duše toto 
své tovaryštné tělo měla opustiti a od něho na věky 
se odloučiti. Takové i jiné podobné přemyšlování k to- 
mu ho pohnulo, aby opustě sobě za obtíž a ku překážce 
sloužící společnost lidskou, zde u samotě se usadil a 
duchovními toliko věcmi se obíral. 

I stal se jednoho dne k němu hlas řkoucí: 
»Vyidi se mnou, aby viděl a poznal, 
jaké lidské počínání! — « 

Sebrané spiiy Fr. VI. Heká, U. 9 



1.30 

Poslušen takovému volání, vyšel poustevník, a 
veden byv na porostlinu pouště, viděl člověka, an na- 
máhavě drva kolí, rozkolená u veliké otepě svazuje, 
a aby je na bedra k nesení vložil, velikvin úsilím se pri- 
čiňuje. Nemohlť jich pak uzdvihnouti. I zdálo se mu. 
že by si ulehčil, když by ieště více polen přidal. 

Jde tedy opět, seká, snáší, a břímě prv těžké sol)ě 
ještě těžší činí; zatím však když chce zdvihati a zvět- 
šený úvaz na se vzkládati, vidí, že zase nemůže. Vše- 
cek mrzutý odběhne, al>y ještě něco posekal a přiložil. 
Tak několikrát po sobě čině, nebyl přece nijak s to, 
aby to sobě ubrané břímě na bedra svá pohodlně vložil 
a unesl. 

Marnou prací truden jde dále a ziístane po chvíli 
u jednoho rybníka stát. kdež spatřil muže stojícího 
11 sudu na mnoha místech děravého, do něhož velikým 
namáháním vodu z rybníka nálevkou jest spilal. Ne- 
držel však rozvrtaný sud vody; neboť ač všemožnou 
hbitostí naléval a pcKlával. byla hned všecka voda zase 
v rybníce. 

Konečně byl na prostrannou přiveden lučinu, a 
těše se tak utěšenému a rozkvětem rozličnVch barev- 
ností bylin až ku podivu okrášlenému položení, spatřil 
uprostřed stojící chrám, před nimž dvé rytířův na ko- 
ních ku bráně chrámové jest pádilo, Mělif pak oba 
dlouhv a tlustv do kostky okřesaný trám příčkou na 
ramenách ležící a chtěli pojednou skrz bránu do chrá- 
mu se dostati. Avšak nemohli; nemělaf brána tolik 
prost rannosti, abv se dýlka příčních trámův v ně mohla 
vměsknati, a přitom překážel ještě jeden druhému. 
Stalo se tedy, že jsou oba patrnou mrzutostí zůstali 
před bránou. 

»Tak sobě počínají 1 i d é«, ozval se tu 
hlas, »kteríž se sami u sebe spravedli- 
vými býti zdají; nebo jsouce pýchy a 



131 

\ysokomyslnosti jhu podrobeni, ne- 
chtějí se nikdy pokořit i. « 

Onen drva na porostlině kolicí jest člověk mno- 
hým ohavným neřestem oddaný, a množe nepravost na 
nepravost, takové si na duši přivazuje břemena, že až 
těžko je unésti. A tak lidé, nevolivší složiti se sebe pý- 
chu a vysokomyslnost, na cestu křesťanské pokory ni- 
kdy přijíti a rostoucí obvyklých sobě ohavností břevno 
zanésti nijak nemohou. 

Ten plnou nálevkou vodu do sudu děravého vá- 
žící jest sice člověk dobré skutky činící: žeť ale srdce 
jeho nádoba od kvasu neřestného ještě není náležitě 
očištěná, nemohouť jich dobří skutkové v něm ani svůj 
dobrý vznik bráti, aniž v něm k spasitedlnému účinku 
pozůstati. 

Onif pak r^-tířové jsou lidé, kteříž sice dobrým a 
spasitedlným úmyslem na cestu bohumilého života se 
obracují, tomu však takových sobě obírají prostřed- 
ku v, kteříž jich jinak dobrým úmyslům nejen se příčí, 
ale všem chvalitebným srdce žádostem mocně odpírají. 

Jestif tedy věc velmi příslušná, aby jedenkaždý 
nejprve skutky své věrně ohledal a je tak spořádal, že 
by snadno podlé nich mohl v jíti a projíti v chrám, kdež 
všeliká ctnost korunou utěšení Božího se šlechtí a ne- 
vadle ozdobuje. 

I na to nejlepší naříkají sobě lidé. 

(Vedle arabského podobenství.) 
(V^ecerní vyražení 183 1, č. 88, str. 701 n.) 

Nevrlou žehravostí vedl skrovný potůček vody 
vé do moře. Neustálého naříkání truden, zvolal bůh 
moře Iv němu domlouváním řka: 

Co jest tobě, že dnem i nocí nepřestáváš nářek 
-vůj v uši mé přinášeti? 



1.32 

wVelikáf mi toho. ó mocné božství, příčina: Vše- 
liká >iná řeka hojností tebou sobě udělených vod se ra- 
duje; jáf pak u nejmenší skrovnosti jsem ji přijala. 
Popatř na ně. jakou bujnou rychlostí vytyčený sobě 
f)kršlek prolévají a jakým hrdým ječením o skaliny se 
otlukajíce. svou druhdy dosti dalekou cestu k moři ko- 
nají; a já tak nestatečně, tiše a nepatrně kolem křovin 
se loudám. Sotva že se vyvinu, již mne jiný mocnější 
uchvacuje proud, samostatnosti mé konec pojednou a 
navždycky činící. Nesnám-liž tedy sobě naříkati, a tím 
více. když vím. že voda má mnohem sladší a příjem- 
nější, nežli kterákoli jiná zmnožených řek tekutost.í< 

B ů h. A právě proto měl by se spokojiti a svému 
mírnému nadílení býti pfwděčen. T^pef jest býti men- 
ším potůčkem, vodu sladkou majícím a okolní lučiny 
ožívající tichostí svlažujícím, nežli státi se řekou dra- 
vou, kteráž přihořklou vodností svou lidem ne tak 
hrubě pří jemná, jako i rolím a stavením při svém ná- 
hlém rnzvodnění velice zhoubná bývá. 

»Kdyby mne přemocňost tvá u velikou vzdělala 
řeku. volil bvch i sladkost neporušeně v sobě zaclro- 
vati.« 

B 11 h. Lidé mají obyčejně tu vadu do sebe. /.c 
č*eho nejvíce žádají, sobě za velmi snadné kladou. Kaž- 
dá řeka velká musí všelikou kalnou a nechutnou vodu 
z menších potůčků v v sebe přijímati, nejednou i těžké 
břímě naložených korábův na hřiště svém snášeti, če- 
hož pak ty u své skrovnosti nemáš se co obávati. 

»Při takovém vody dostatku snadno by mi bylo 
podobně těžká břemena snášeti. « 

Bůh. Všeobecné světa spořádání tomu ale nijak 
nedopouští, aby ty více vod v sobě měl držeti, nežli 
určené soustavnosti tvé dobře se hodí; nad sneslivost 
v tobě rozmnožená tekutost mohla bv i tobě i všem 
opomezním sousednostem býti nebezpečná. 



133 

Nevrlou žehravostí vedl se tedy onen skrovný po- 
;ček dále cestou svou. 

Nevděčný! volal Bůh moře za ním, mohlf isem 
i)e nejmělčejší studynkou učiniti, avšak jsem tě la- 
skavě za potok položil. A byť bych tebe byl i Jordánem 
učinil, naříkal bys přece, že nejsi předním sv^ěta mořem! 

A potom? 

(\'eceriií vyražení 1832, č. 6, str. 42 n.) 

Když jsem jednoho dne procházel Sněhov a až na 
samu Sněhovku*) se vybral, byla obloha světa tak 
čistá a jasná, žeť isem mnohá vzdálená místa a města 
prostým okem dobře mohl zhlédnouti. I projelo mne, 
s takové výsosti dolu hledivšího, nějaké vznešené užas- 
nutí, kteréž jsem sobě hned vyložiti nijak nemohl. Při- 
cházelať mi některá rozložitá a lidnatá města, tolik 
velkých a vysokVch domův, chrámů a věží, tolikero ná- 
městí, dlouhých a prostranných ulic mající, tady co ně- 
jakV- na čtvrtce papíru představený chumáč drobnič- 
kých budek; ten pak z brány a do brány jdoucí lid dí- 
lem podle vzdálenosti, dílem pro vysoké dolu patření 
nemnoho trpaslíkův zvýší vypadá. 

V tom mi připadlo na mysl, co jsem někdy u vy- 
psání znamenitého rytíře Donkyšota o jeho podivných 
činech a skutcích i jeho slavné sousmyslnosti čítal, 
kterak byv času jednoho vysoko do povětří vytržen — 
(seděl vlastně na dřevěném koni, maje oči šatem pová- 
zané. Ale tof nic. jsouť ještě dosavád lidé, že čím méně 
očima vidí, tím více důmyslem svým spatřují). Byl 
tedy vysoko, bud jak bud, do povětří vytržen, a sstou- 



*) Sněhov. Die Gegcnd um die Schneekuppel im Riesen- 
gebirge; Sněhovka. Die Spitze des Berges, Schneekuppel oder 
auch Schneekoppe genannt. 



134 

piv po chvilce <k>lu, tážicim se vypravoval, kterak jesr 
ceK svět prxl svýma nohama viděl, a ten že nebyl "ic 
větší, než co jáhla: co se pak lidí na nčm bvdlících úo- 
tvče, ti že hnií)ě větši nehvii. nežli iako hodný žalud. 

Tehdáže když jsem to četl. nemohl jsem se od 
smíchu zxiržet; nyní mi ale neni tak. nel>o když hy se 
takové vypravování v mravnou postavilo povídku, 
mnoho skutečné a prospěšné pravd v hy se v ní nalezlo. 

Vefděme jen do nějakého velkého města, jak ve- 
liké a prostranné domy. dvory a hrady tam viděti! — 
jaké mno/^ství lidu v těchto vysokvch a nádherně vzhů- 
ru strmicidi oliydlích prehv-vá. hvf bychom i pravdě 
čest dali. že hořejší postavek na vždyckv vedle své pro- 
strannosti náležitě osazen bývá! — A jací jsou ještě 
leckdes lidé. jimž i ten největší a nejprostrannější dům 
<»hledně vysokého ducha, širokého o sol)ě smejšlení. úsil- 
ného na dvlku se vypínání, a iinvch podle věci nic. 
vedle však Papouškova slovaře vysoce vysokvch slo- 
vútností — sotva stačí, ano nejednou takové dle vlastní 
obraznosti zobrovatilé osolíě ještě tuze malý. úzký a 
nizký býti se zdá! — 

Co tedv když i na blízce jsoucím věc sebou jaká 
koli tak nestvůrná bvti se zdá; jak bude teprv. když 
by ji kdo opodál viděl and) ji z vyššího rozumem nad 
ni se vystavení šetřil? — To však o staveních, o nichž 
se po stavitelsku říká. že u vzdálenosti tratí; iestif pak 
o lidech jinače: tif nemohouce se sami pro svou mlhu a 
páru náležitě viděti, čím dál tím větší a znamenitější 
býti chtějí. 

Znalť jsem některé, že o diuna na humně jsoucích 
ani ten všední krákorák hrubě nezazpíval a přeceť sobě 
tak široce a vysoce počínali, iako by všeho světa zá- 
kladní uhlové a nejplatnější jemu podpory byli. 

TakovVm tedy ono Donkyšotovo zdání vlastně při- 



sluší; iitnf svět co jáhla; světu paík jejich vys(3ce slavná 
Dodstata jako hodný žalud. 

Tím přemyšlováním ušla mi cesta až na Černou 
horu (Schwarzenberg:), na jejíž patě ty v Cechách sice 
nehrubě známé, avšak pro mnohý svůj na zdraví lid- 
ské již od dávných let mající převýborný účinek velmi 
znamenité lázně, Janské Vary nazvané*) leže.jí. 

Tuť mi jde vstříc M i 1 e b o r, prvorozený svn a 
miláček přítele mého ve Vrchlabí, na jehož očích jsem 
znamenal, že má něco radostného mi povědí ti. I čas- 
těji se s ním dověrnou srdečností a na otcovo se vy- 
nacházení z něho se dotazuji. Odpověděl mi v krát- 
kosti, neboť důležitěji mu bylo, aby mi velikou obšír- 
ností tu radostnou novinu oznámil, že mu po mnohém 
odpírání milí)vanv otec konečně povolil, aby s počát- 
kem listopadu do Prahy jel a tam na vysokých školách 
právnickému umění se oddal. Vyslechl jsem jej velikou 
pozorností, a když domluvil, podávám naň otázku: 

A po tom? 

»Inu, co potom! — Budu pilen učení, a když pře- 
depsaná léta dobrým prospěchem vydržím, dám se za 
schopného a skutečného právníka prohlásit. « 

A potom? 

»K rozmnožení své vědomosti půjdu k některému 
znamenitému právníkovi, abych větší došel zběhlosti, 
a u té příležitosti neopominu o to (se) starati, abych 
se k přijetí doktorského klobouka schopna učinil. « 

A pot o m? 

»Postaráim se o to. abych získaje sobě u lidu do- 
věrnost, mnoho těžkých a zapletených sporův dostal 
k vyvedení; budu pilně a neodkladně pracovat; umě- 
ním a zběhlostí mé strany věrně hájit a zastávat. I bu- 

*) Janské Vary, Johannisbrunn, v Bydžovském kraji na 
panství Vlčice ležící, o nich budoucně, dopřej í-li mi toho oko- 
ličnosti obšírněji volím psáti. 



136 

duť tudy vzat na slovo, tak /<• ml neliiuU' ani nn i»i.'ici, 
amiž na penězích chyl)ěti.« 

A potom? 

»Mnohoť jest stupňův ke všelikým hodnostem. Jak 
se jednou z obtížného začátnictví vyl)eru. mám již za 
vyhranou. Známost a společenství vznešených osob 
mnoho může: kdež se dlouhé ruce v spn vlečném sroz- 
irnieni k sobě vinou a jedna druhou vstřícně rKxlporuje, 
myje. hladí a k pudu pr()si)ěšnému — dnes mně, 
zítra tobě — otáčí : tuf jest cesta ke všemu štěstí 
ta nejpohodlnější, nejkratší a nejbezpečnější. Kruš- 
noř ovšem těm nebožátkám, kteříž byvší bezděčně 
v proud vrženi, nemají-li se oč uchytiti, nejednou tam, 
kamž by třeba nechtěli, žalostně vehnáni bývají. Ját 
aíe na jisté hodlám se vynésti sedlo.« 

A potom? 

»Pnjdu k veliké vážnosti, kteráž mou samostat- 
nost proti marně se tužícímu kolotav^o štěstí vrhu 
moaiě uí)evní. I ;x>vedu tu slavný život, maje jmění 
a statku l)ez nedostatku. Kdož má tomu příležitost a 
s to i dosti rozumu, aby se na možný protivný pád včas 
a mocně ohradil, většíf jest, než aby mu která osudu 
protiva mohla v čem uškoditi. Tomu mme má vroucí 
snažnost vede.« 

A po t o m? 

»A potom? — Potom — ano potom 1>udn živ bez 
starosti až — až do — do smrti. « 

A pot om?? — 

Tu se mládeneček odmlčel, a .sklopiv hlavu k zemi. 
trudnou myslí ode mně <xlešel. Mé poslední a p o- 
tom? jeho srdce hůře nežli meč na obě straně ostrv 
proteklo a dlouho mu nebylo lze, aby si tu hroznou a 
přece tak velice důležitou otázku zodpovídal. 

Když jsem na druhé léto zase na své zamilované 
Krkonoše přišel, dozvěděl jsem se. že otec téhož tak ne- 



137 

smírně toužlivého mládenečka hořem nad ztrátou vše- 
ho svého imění smrtí jest sešel; a matka že se s patero 
nedospělými dítkami před hanbou a úsměškem lidskvm 
v chaterné podruží krýie, jsouc mnohé těžké nouzi a 
bídě podrobená. Na důtaz pak, jak by se s Mileborem 
dělo, uslyšel jsem. že se nad ním iistý malíř ustrnul, a 
poznaje jeho ohnivou obraznost, s sebou do Prahy na 
učení vzal a o '}eho budoucí zaopatření věrně pečovati 
slíbil. Z čehož byv potěšen, ještě toho jsem jemu 
v srdci žádal: aby když se malířství náležitě vyučí, na 
Janské Vary a na mé tam s ním rozmlouvání se rozpo- 
menul a v potahu na to aby vedle své přirodilč obraz- 
nosti vyhotovil malbu, sobě ku připomenut'?, 
jiným pak pro dobrý příklad a výstrahu; 
spolu aby též písmem zřetedlným doložil, že všeliké věci 
lidské v rukou Božích jsou a že všecka lidská žádost 
marná, pokudž všemohoucnost Božská ji nežehná. 



Ne vždy, jak co jest, ale kterak by mohlo 
býti lépe. 

(Večerní vyražení 1832, č. 36, str. 287 n.) 

Mnohý přemítá na mysli sobě, dí: »Jsem z do- 
brých a slovutných rodičů; z mládí pilně jsem se učil; 
drahně let trval v společenství osob znamenitých; mám 
nyní hojnost statku a jmění, hodnost při sobě svěřeném 
úřadě, a lid mne všelikou počestností očitě předchází. 
Není-liž tedy všecka ta mi se vůbec prokazující sláva 
mého osobního vzdělání následkem a života šťastného 
základem? — 

S rozdílem, miláčku svůj, mohu tobě na takové 
otázky odpovědíti : 

Žes z dobrých a slovutných rodičů pošel, má sice 
své dobré místo; ale věz, že jedno: Dobrota rodičův 



138 

vždy nebývá jistým a neomylnýtii zaručením potomni 
dítek d<>í)rí>ty a slovútnosti ; druhé: Ačkoli že máme 
staré pri-sloví: jaký strom, takové ovoce; rivšak častěji 
viděti, žef na to nejzdárnější ovíkc ruda padá, kteráž 
je hubí a kazí; začež strom nijak nemůže. — Mohlaf 
i na tel)e. jinak z dobrVch a slovutných rtxličův pošlého, 
ruda nešvarnélv) tovaryšstva, jed zlVch pi^íkladův, hmyz 
později v tvém srdci vznikl vch vášní a náruživostí. ano 
i šalba obrny siných v zacházení na tebe pudně účinku- 
jících srovnalostí tak učinlivě padnouti, že by vezma 
po<dle času a oJ<oličn<^>sti novoii podobu na sel>e, svou 
od mateřského kořene přijatou vlastnost -svrhl, a tudy 
tím býti přestal, kýms při dosavadní doljrých a .slo- 
M'jtných rodičův.odrvisloRti býval, ano ještě dlouho bVti 
mohl. 

2es se z mládí pilně učil, jest věc chvalitebná. 
Děje se však nejednou, žef se lidé mnohvm dobrým a 
prospěšným věcem dost piíně z mládí naučili; od ro- 
dičův a vychovatelův vždv dol)ře vedeni a k dosažení 
života blaženosti vypůsobováni j.sou bývali. Avšak 
když urostli a z rukou těchto rozšafných rozsívačův na 
pole jednajícího světa bvli vyšli, ai, tuť se. patrně vi- 
dělo, kterak mnolié dobré símě bud mezi trní. bud 
v zem neúrodnou jest padlo; i bylof udusí no, od zchy- 
tralosti ptáčat světa obmyslnosti sezobáno, tak že ko- 
nečně, když zpustivši se Bívha, zapomenouce na svá 
vychování a pustíce všecko, čemuž se z mládí tak pilně 
naučili, z mysli, světa způsobilostmi byvši ukonejšíni, 
jsou (na) obě uši tak usnuli, žef měl Nepřítel člo- 
věk tolik nad nimi moci a příležitosti, aby na roli 
jejich srdcí i tt)ho nejškodnějšího koukole zaseL 

I řekniž mi, co bylo tak způsobilému nyní plátno, 
že z dobrých a slovutných rodičů pošel? — 

K jaké i platnosti a užitku, že se z mládí mnohým 
df>íirým a prospěšným věcem tak pilně byl naučil? — ■ 



139 

Žef potom drahně let \ síiolečnosti osob znamsni- 
tých trval, mohlo též svůj dobr v průchod míti. Avšak 
v pováženi, žef se všeliké věci tam a tak při člověku 
chytají a usaziiií. jakož jednoho každého k nim jest 
jemnost a potah, jaké přitažení aneb odvrácení, přijde 
tu prvé na rozhodnutí dvou důležitVch otázd<,'a sice: 

Která a jaká jest tu byla společenstvost, v kteréž 
trval, osobnost? 

V česm ona domnělá osob znamenitost vlastně jest 
pozůstávala ? 

Lidské společenství podobá se pěkné zahradě, kdež 
obveselí vě se procházející mnoho rozkošnvch. přímvch 
i zatáčních, krátkvch i dlouhvch cest, vchodů a vVchodů 
nalézají; při každé stezičce jiné a jiné kvítí posazeno; 
každý krecht má svou zvláštní způsobnost, svou vlastní 
lákavost; procházejícím nebývá jedna vůle, jeden cit; 
ndbot dle přísloví : Není, co se líbí všem, 
jedno. Aniž květnosti okrasa jedné moci a stejného 
účinku; můžef se někom.u i ta nejjedovatější a jemu 
právě nejškodnější bylina pro svou na oko tak nře- 
ušlechtilou květnost nad jiné zalíbiti, ježtof zatím 
u méně zdající se okrase vidina, v sobě mnoho dobrého 
a užitečného zavírající zrostlina jemu v nevšímavé p<v 
minutí přichází. 

Takž i skutečně ve světě mravně jednajícím. 
Mnohot kolem nás cest dobrVch a svůdných; mnoho 
po boku květin a bylin jak hojících, takž i smrtících; 
mnoho vůně svatech ctností a puchu neřestnvch nenra- 
vostí; slovem: onde i onde příležitost a půvab jak k do- 
brému, tak i ke zlému; jak k životu blaženému, tak 
i k zahynutí přenešfastnému. Tuf tedy vrchovatě třeba 
šetrně ohledati společnost, bychom poznali, jak a 
z čeho jest složena: jak a na čem postavena; a k čemu, 
když bychom se v ni vplichtili. nás může a na konec 
chce přivésti; tuf i největší potřeba a čas nejdůležitější. 



140 

abychom u si>jleénosti její jednotlivciu t>s<>lnn)St, cenu 
a ix)vahu, ano i tu při onom nám jakkoli na oči pada- 
jicim květu původní okrasu. l)U(r vůni nebo puch a 
jim? do sebe mající vlastnosti časně a zdravě rozeznati 
uměli. Nebo svrhl-li by kdo svou někdejší od kořene 
materského přijatou vlastnost dol^rou, a tudy tím býti 
přestal, čím vedle svvch ď)brVch a jen protož 
vlastně slovutných rodičův bvti mohl a měl; k tomu 
dal-li by se světa oklamnVTni způsobilostmi tak ukonej- 
šiti, že by v pokračování na cestě, kteréž znáti z mládí 
tak pilně se byl naučil, až na oliě uši usnul, a tudy se 
tomu zpusoí)na učinil, že by škíxlnv koukol v srdci jeho 
vzej<la, nái)otom množství ovoce nepravosti přinášel: 
spolu i při dalším trvání v společnosti lidské Boha a 
svatých ctností se spustě, vsvěta pak obludnositi cele se 
přichytil: dobrou radou šlechetnvch a lK)humilých lidí 
nevážně pohrdal a zIVtu toliko úmyslem svvm se říditi 
dal, na život svévolný a k patrné duši záhubě směřující 
se vydal; i což mu to medle prospěje: 

že z dobrvch a slovutných rodičů jest pošel? — 

Jaký* i užitek, že se z mládí mnoho doíirým a uži- 
tečným věcem tak pilně naučil? — 

A co z toho vychází, že drahně let v společnosti 
domněle znamenitých osob byl trval? — 

Klade-li to soliě za něco veliké, že má hojnost jmě- 
ní a statku; ach, rekniž mi, človíčku, co máš medle. če- 
ho bys shůry, ze štědré ruky přelaskavého otce nel^es- 
kéhobyl nepřijal? — Nejsi-li všech věcí, kteréž tě tuto 
u pejchy tak nesmírně pozdvihují, na čas toliko ná- 
jemním hospodářem, jemuž uloženo, když by h( p o- 
volal Pán a z dosavadního svrhl vládařství, jemu 
že by ze všech sobě k těžení svěřenvch hřiven statku 
a hojnosti náležitý oučet složil a ze statečnosti své 
úplně jemu se vykázal? — Všeliké věci člověka jsouf 
v ruce Boží, a byť byly třeba i v tom nejspanilejším a 



141 

nade všecko, což má svět, v tom nejkrásněiším vy- 
kvetu, přeceť jak rychle vítr Hospodinů 
zavane na ně, vadnou, opadují, a prvč jsou. Usý- 
chá ta nejzelenější tráva, vadne a pomine ten nejušlech- 
tilejší květ, když se ho prst Boží uloženým časem do- 
tekne! — Všeliké pominutedlné tělo jestiť taková tráva; 
jest prach, a bude zase v prach obráceno. 
Tenť, kterýž dal, mocenť jest zase i vzíti. A byť by 
tento na krátký čas k držení a vedení sobě od Pána a 
všech věcí věčného vlastníka svěřeného hospodářství 
povolaný nájemník čili z vůle do vůle nebeského Pána 
podruh důvtipem svým i všecek svět získal, na duši 
pak své ztrátu trpěl, i jakouž bude moci za to dáti od- 
měnu? — 

A jakož jinde psáno: Blázne! této noci po- 
žádám ducha tvého od tebe, a cos tuto 
tak sotně, Istně a klopotně nashromáždil, čí m e d 1 e 
to všecko bude? — Nah přišelsna svět, na- 
hý ť i odejdeš!! — 

A pročež mi přece pověz, co tu prospívá: 
žes někdy z dobrých a slovutných rodičův pošel? — 
Žes z mládí mnoho dobrému a prospěšnému se na- 
učil? — 

Drahně let v společnosti osob znamenitých trval r — 
\^ takové hojnosti jmění a statku až k nebezpečen- 
ství duši své kdy byl se nacházel? 

A jaký to sen, kterýž mysl tvou při noční rozumu 
mrákotě mámí, že na mající úřad a sobě propůjčenou 
hodnost se tu odkazuješ? — tím i se konejšíš, že by tě 
kolem a kolem lidu obecného vážnost u vší počestnosti 
obcházela a jako na patrný důkaz oné požívající slávy 
tobě sloužila? — 

Všeliká tohoto sivěta sláva, všeliká těchto v něm 
podle svých srovnalostí se prohánějících 
lidí jest toliko potažná, kolotavá a každým rychlým a 



142 

nenadálVm okoličnoisti vrhem směnitedlná: tedy nejistá, 
nestál.í a pro m- l)ezpečncho základu vždy ne- 

dí>konaki. Což jt dy neviděl, kterak v jednajicím 

světě mnohv vedle svédomi nejbídnější a nejohavnější 
člověk od jiných sebe — vedle vládnoucích srovnalostí 
světských — nižších, ale oó přízně a milostivosti jeho 
úzce závislých šlechetných a tKxrtivých mužův ctěn, 
velel)en a ol)ecně vychvalován bývá? — Kterak některý 
pejchou a velkomyskiosti nadutý v slávě své nad jiné 
u vetru se vynáší, a kteréhož dobromyslní lidé pro svou 
důležitou potrel)u, ač mu v srdci klejí a zlořečí, přtcef 
ho nejvybranějším slov a úcty kadidlem — jimf ovšem 
druhdy velmi drahostojícím — plazivě kokm a kolem 
okuřují?? — Zdali tebe tajno, kterak nejeden trudný, 
nevrlý a od svých těžkých, dnem i nocí duši jeho krutě 
svírajících starostí zmořený bohatec, od téch, kteříž 
k napomožení svému k jeho měšci se utéci nuceni bý- 
vají, veJeslaven a skrze takový jen z nuzné potřeby slo- 
žený stroj viditedlného upokoření ve své nadutosti nád- 
herně zvýšen a co nějaká dol)ročinná modla lkajícím 
klaněním sobělibně uctěn bývá?? — 

Kterak, abych ještě jedno přidal, mnohý u větru 
své oliraznosti žijící ctižádostivec jako v nějakém k .so- 
bě nepři stupitedlném blesku naodiv lidu se stavi, za 
světlo všelikému zraku blbému, za sůl moudrosti a za 
olei k útěše ol)ecné plynoucí zpupnou hrdostí se vy- 
dává? — 

Avšak viz, coť z toho všeho na konec přichází; 
neboť pomine-li blesk, uhasne-li jeho světlo a zmaří-li 
se ona domnělá sůl: tentof zajisté sebou samým ošá- 
lený panáček se nejenom konečně v své vlastní ničem- 
nosti nahotě, při mnohém zahanbení uhlédá; nýbrž 
když i ta výše dotčená a jen do času veleslavná modla 
jednou neomylně sbrkne; když podolíně ten jenom na 
čas velikomocný bídník náhle počne onu až potud všem 



143 

mdlým přehazující divotvornost potracovati; a když 
naposled všelikvm ctitelům a veleslaví telíím bud oči se 
protřou nebo se jim příležitost k zjinačení svého jed- 
nání bezpečně vyskytne: tuť mi stůj a bohumilé pravdě 
doznej : že jakož jsem již prvé řekl, všeliká tohoto světa 
sláva; všecka těchto v něm podle svvch srovnalostí se 
prohánějících lidí, toliko jest potažná, kolotavá, a kaž- 
dvm nenadálVm okoličnosti vrhem směnitedlná ; a pro- 
tož tedy nejistá, nestálá a pro nedostatek bezpečnéhr 
zaručení vždy nedokonalá. Tof jediné, což v Bohu a 
s Bohem, při lidech a mezi lidmi se děje, tof stále < 
pevně vždy a až i věčně ostojí. 

Xa tom tedy přísluší, aby se člověk v pravdě a 
času každého vzdělával ne v zch>-tralostech světa, ale 
v náležité bázni Boží své pravé blaženosti se dodělával, 
a ostatní všeliké své na čas jen, ale vždy k jeho dobré- 
mu od prozřetedlnosti Božské moudře naň složené 
trampoty a nesnáze v uplné víře a srdečné dověrnosti 
vzkládal na toho. kterýž má péči o nás. 
Tudv-f nebude více třtinou každVm větrem 
se klátící: ale na základě ducha Božího vzdělán, 
aby rostl v příbytek a chrám Boží v duchu svatém. 

Uslyšelf-li by však člověk podle těla a v světě 
smyslnosti toliko kráčící tento Was pravdy a lásky, a 
přecef by zatvrdil srdce své, tedy radím, aby pustil od 
něho, nebof komu není rad}', tomu není pomoci. 

Touže pak nad takovvch přehrozným neštěstím 
častěji sobě přiřikej, jednoho z nich uvida: 

Hle! cof mu prospělo, že z tak dobrých a slovut- 
ných rodičů jest pošel! — 

K čemu to, že se z mládí mnoho dobrému a pro- 
spěšnému tak pilně byl naučil!! 

Ze drahně let u společnosti osob znamenitých 
trval? — 



144 

V takové žeť hojnosti imění a statku až k žalost- 
nému duši své nebezpečenství se nalézal? 

A posíéz že u tak veliké slávv a lioíln^sti nad jiné 
vysoce je.st postaven byl!! — 

Blaze tomu. kterýž na tom, což z mi- 
losti Boží má, dobře umí přestati a 
f) statné sebe i všecky své véci v ruce 
Boží důvěrné klade; konaje pak dílo 
povolání svého dle vůle Boží, shůry 
všecko sobe pf>třebné živou vírou oče- 
k á v á. 

1'sáno v ?aclíři na horách Krkonošských dne 6. 
srpna 1832. 

Kterak se mistr Chocholouš zlých řečí zbavil. 

(Večerní vyražení 1832. c. 38. str. 301 si.) 

V Nové Bukárni panuje již oddávna ten obyčej, 
že tamní oljyvatelové přepilnuu snažností jeden o dru- 
hého, ano někdy i více nežli sám o sebe stará; jeho či- 
nění a nechání Ijedlivě šetří a dJé svého kancionálku 
sol)ě i vší sousedské poslouchavosti obšírně vykládá. 
Nelze-li mu však, aby sousedovu záležitost úplně vy- 
šetřil, jest tak dobré hlavy, že si sám ostatní dovtípí, 
a tudy třdía i z porůzných zlorrd<ův — jednu plnou 
celo.st sobě na m>'sli vyrobí. 

Kancionálek pak ten. kterýž se na v\"klad užívá, 
není všem jeden, ný'i)rž rozličného a sebou se dělícího 
vyznání; a kdož vedle něho zpívá, nezpívá sice oljecní, 
ale každv' svou vlastní notou a hledí, aby se co ne'více 
líbila. Máť tomu, jakož praveno, dobrou hlavu, 
čili dle tamní nářečí — notnou palici. Zdá-li se 
mu písnička krátká, přidáf ; pakli dlouhá, ukrojíf. 
A není-li v ní všecko podle chuti, čii>erností svou milé 



145 

rád dosadí, předělá, tak aby jsouc mu po notě, i celému 
městečku k tomu největšímu sloužila obveselení. 

Avšak jakož na jedné výtečnosti nepřestává sta- 
tečník, takž i páni Novobukarští mají to do sebe, že 
se má jeden každý v obci za nejmoudřejšího a že 
všecko ostatní za sebe daleko podlejší drží. 

Kdyby tam dnes rychtář umřel, nebudef jedin- 
kého pana měštěnína, že by se za nejhodnějšího k to- 
mu úřadu — dle svého nejlepšího přesvědčení — ne- 
soudil. Majíť i při dotčeném kancionálku veliký pří- 
davek mnohamecitmých památek, kdež každý — počna 
od sluhy, co obecní dobytek pase, a od někdejšího rych- 
táře Brambory, o němž se chvalná chová pověst, že by 
za času svého ten nejlepší bravní a sikotní pořádek a 
v témž převýbomou srovnalost mezi dobylkem a slu- 
hou k oslavě všeho městečka byl uvedl — svůi ostro- 
vtipný náhled u veJiké svornosti vyčítá a své dobré 
k většímu ještě zdokonalení sloužící schopnosti, s jotou 
i s ypsilonem, přízvučně i časoměmě — dle své nejvý- 
bornější noty — pronikavým hovorem vynáší. 

Zpívá a huláká se arciť, jakž kdo ví a zná, ale 
cvrčíť přece všickni, a tím sobě vespK)lek dlouhý čas 
ukracujíce, tomu bývají povděoni, že se málokdo mezi 
nimi z namáhání aneb z umdlení od práce rozstůně; 
načež si ovšem lékař a líkárník stěžuje; ale krčmář 
dobře si chválí. 

Stane-li se pak při schůzkách, že by se zpěváci 
bud in contrapuncto neshodli nebo od počatého andante 
bez slušné přípravy ryčného presto uchytili; tuť veselo 
viděti, kterak jeden ztrátě tact, najednou pausu je; dru- 
hý ad fu^am se obrací ; některý ustana bud con sordini, 
nebo perpendosi si počíná; jiný, jemuž calcant umdlévá, 
k diminuendo se táhne; onen pak, jenž trpě na vítr a 
dostána odněkud po hřbetě z ripieno posilu, po chvil- 
kách zase da čapo, a sice někdy clara et distincta voce. 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, II. 10 



146 

vždyf však jen přece iako sforsando zavřeskujíc siihlos- 
suje. . 

Téhož čafsu byl nějak V pan Souliba — člověk mno- 
ho o sobě sniejšlející — jako rc^nis chori v oÍkí. a ten 
že se cMěl všem libiti, nikomu se nelíbil. Pi^ichinař mi; 
paní Krákorka, žena plynoucí mnohomluvnosti, kteréž 
sobě za mnohá léta jakožto někdy bývalá pražská ho- 
kyně u veliké statečnosti jest vydobyla, — a ta znajíc 
accurate a cou spirito kdv a jak třel)a bud loco, bud 
in oct(n'o, nebo v jakvchkoli (tf^f^Iirutiirúí n <.:^ mífí, při- 
nášela a rozdávala partesy 

Domácím a dlouhou praxi <rD\yKiMn ii\ia tak 
stvůrná produccí k obecnému vspch rozveselení příjem- 
ná; tam však příchozím a nováčkům velmi protivná, 
leč že by tomu kdo znal v d(yi)ré opatni,,šf; v.li..vrti. 
jakož Tiátn následující příklad ukáž^. 

Nedávno přiženií se tam jistý nnstr, imcntin 
C h o c h o 1 o u š, kterýž nemaje sot)ě hrdla zpěv.i- 
vého s tamními /j|>ěváky malého mél sp<ijení. Usedá- 
valť k dt>mácí sivé práci, a hledě si vždv jen svého, na 
vůkolní vresk nehrubě co dbal. Avšak jako vedle novo- 
bukárského přísloví není sukně bez blechy, tak i v jeho 
domě zřídka kdy bývalo bez sváríi a hryzení. Jeho 
paní míinžélka mělaf svůj zvláštní domácí kancionáíek, 
kterýž se s hudebním citem mistra Chfjcholouše ja- 
kožto jejího řádného pana manžela nijak nesrovnával. 
A to bylo ča-sto i mnohých vád a svárfiv domácích pře- 
hroznou příčinou. 

I stalo se jednou, že zpěvací dle své obzvláštní 
noty manželka sluch práci své v tichosti oilného man- 
žela těžce urážela, a byvší mnohými dobrými slovy od 
něho požádána, aby nemůže-li mlčeti, bvla alespoň 
jako viesca z'oce a zůstala hezky iu piatw, tím více in 
crescendo, ano chvilkami až do samého forte a fortissi- 
mo se nerozpouštěla. 



147 

Děiíť se někdy ve světě věci tak těžké, že i tu že- 
leznou trpělivost člov3<a lámou a drti. Vida tedy roz- 
horlený Chocholouš, že rozzpívaná žena nižádným způ- 
sobem in tempo zůstati nevoli, uchopil se žily, kterouž 
měl na ,psy a kočky, když mu tuze a naipřekot laško- 
vali, a počal jí in tempo furioso dvoučtvrtečni takt 
dávati. 

Bylaf to zprvu fo^^etta a diie so^^etti, nebo honice 
'^e kolem stolu a v tvrdém contrapunctii pořád in man- 
indo zůstávajíce, přicházeli stoupne in fantasiam do 
měkkých tonů. kdež žádouci žena, aby měl muž tacet 
a ona sólo, udělala pod stůl zňde, a pádnv zovák se 
zerríě siihito zdvih.ší. počala se proti manželovi na ten 
nejnovější německv Stiefelknechtwalzer stavěti. Zeť 
měl ale muž delší šmycec v rukou, v)'razil ženě z rukou 
housličky, kteráž vidouc, že jí déle accom /)aHÍrovati ne- 
lze, usmyslila si konečně ad lihitiim, a běžela soita voce 
ze dveří až na náměstí, kdež plným hrdlem concertando 
zpívajíc, početné tutti na své finále z půl městečka vtip- 
ných diváků a pozorných poslouchačů kolem sebe na- 
shromáždila. 

I roznesla se o této v Chocholoušovu domu tak 
zvučně slavené hudební accademii p'>věst po celém mě- 
stečku; minul již pátv den a nikde se nemluvilo o ji- 
ném, než kterak se pan mistr statečně podle partitury 
měl, a jak dobré tempo commodo jest při tom paní mi- 
strová držela. 

Chocholouš všecek nad tím mrzutý, že by měl tady 
i leckomus býti v posměšnou rozprávku, a přemejšleje. 
kterak by se nejlépe těchto zlých řečí zbavil, na tom se 
konečně usnesl, aby vezma psa. na půl zadku ho se- 
dřel, a tajně po náměstí pustil. I měloť to převýborný 
účinek. Neboť sbíhající se sousedi, a vezimouce si tak 
zohaveného pudla na myší. přestali mluviti o Chocho- 
loušovi, a nebyla již více o jiném řeč, nežli o tom ubo- 



148 

htm a tak nelítostně odřeném psu, o němž se nemohlo 
zvěděti : 

Jedno, či by vlastně hyl? 

Druhé, kdo by ho tak šeredně byl zohavil? 

Potom, jaká by asi příčina tohoto neobyčejného 
zohavení byla? 

Neboť se cos podobného nemohl nikdo ve svém 
kancionálku, aniž v těch jemu přivázaných památkách 
dočísti. 

Chocholouš se však smál a — mlčel: jeho pak man- 
želka, ač by ráda bvla povídala, avšak hojíc se posmě- 
chu, velikou a vzácnou na sobě prokázala ctnost — 
ženské mlčeflívosti. Bývala sice potom ještě kolikrát 
u Chocholoušů váda a různice; ale musil-liť mistr Cho- 
cholouš někdy ženě k vůli podobné divertimento a diie 
voci v domě svém zase držeti, míval ho z opatrnosti 
jen vždy inc ohnito. 

Po nějakém čase vzav ref^ens chori pan S o u 1 i b a 
od přisluhující paní K r á k o r k y radu. dal s pochva- 
lou veškerého veleslavného zpěvactva Chocholoušovu 
píseň sepsati a ji v ol^ecní kancionál mezi Písně 
v čas potřeby řádně přiložiti. Nynější pak rych- 
tář přidal, aby se každoročně, když nastanou psí dni. 
ol)ecně zpívala. 

Vlasti zasvěcen život náš. 

(Květy České 1834, č. 15, str. 119 n.) 

Plukovník Mirolevský po svedené u Ostr 

bitvě s nějakou jistotou toho se nadál, že bude strejc 
jeho, Stanislav Budecký, i podle provedené stateč- 
ností i dle zavedeného postoupnosti práva za setníka 
povýšen. V naději té poslal na druhv den po1)itvě zú- 
stupníkovi Budeckému celé nové, jakéž na setníka 



140 

patří, odění, a neien že jemu laskavých slov, spolu 
i jeho ve \'ar .... nuzně se živící matce velmi radost- 
nou zprávu o tom udělil. 

Zdálof se Mirolevskému, že v něčem i jeho slo- 
vutnost při vojenské radě připlatí: toho se však ne- 
nadal, že by také starosta Kochanovsky do rady měl 
uhlazenv přístup, vedle něhož mu lze bylo pro svého 
Ijratrance. Ivana Krakonovského. tak mocně se uchá- 
zeti, že se i uprázdněné ono setnictví tomuto skutečně 
dostalo. Mirolevského hněv. Budeckého uražení, po 
nevčasném chlubném roztrubování nastalá hanba i po- 
směvky se všech stran — vše to slovy nalíčiti, umělou 
zajisté ruku požaduje. Vražda a souboj bvla jest první 
a hlavní myšlénka, jakováž pojala je oba, a to sice 
\ edle onoho, zvykem zakořeněného práva, podle něhož 
mnozí učiněnou sobě — i třeba jen domnělou — na cti 
poskvrnu statečně chtějí omvti. 

Bylo patrné, že Ivan Krakonovský ještě zásluh 
neměl, jakovvmi při pluku zástupník Budeckv nad 
ěho vynikal. Krakonovský stářím věku i délkou služ- 
í)y Budeckému hluboko podléhal; a pročež uraženým 
nechtělo jiné vcházeti na mysl, než aby se pro tentýž 
oba je potupující přeskok proti Krakonovskému na za- 
dostučinění strojili. 

První, kterýž Mirolevskv učinil krok, byl, že u ve- 
liké trpkosti sepsaný list starostovi Kochanovskému 
poslal, kdežto se ho velmi nečestně dotýkal. Tento však 
moudrý a rozšafný muž. maje na srdci nynější po- 
třebu vlasti, na nižto se ze všech stran nebezpečí hrnu- 
lo, a shledávaje, kterak by nesvornost a riJznice mezi 
důstojníky pro spásu lojujícího vojska blahu obecnému 
škodná býti mohla, nemeškal s přednostou vojenské 
rady o tom mluviti a po obšírném věci uvážení stalo 
se mezi rozhořčenými proti sobě stranam^i takové usne- 
sení, že z lásky k- vlasti jednotlivá osobnost hněv svůj 



ISO 

a další z něho vycházející rozhodnutí do pohodlněi- 
šíhfj času odloží. 

Převeliká znikla z toho u í>luku radost a mnohem 
milejší bylo některý po té příhodě den na to hleděni, 
kterak Mirf)l€v^kv v tuhou seč veda pluk, mocnějšímu 
na iK>čet nepříteli statečně odpírá a kterak Budeckv 
s Krakonovskvm co nejupriměiši přátelé velikou znni- 
žiloistí v nel)ezpečí sol)ě napomáhají, sjednocenou udat- 
ností nepřítele potírají a srdnatě jakoby nerozdílní 
bratří vedle sel)e l)<>jujice, zástupy nepřátelské rozpla- 
šují. Chrabrost vůdců měla i také následek, že ve- 
škeré vojsko, hrdinským příkladem povzbuzeno, tako- 
výmtéž rekovstvím zudatnčlo; netrvalo dlouho a sil- 
nější na píKet nepřítel daleko byl zahnán. 

Stateční knusné slavili I\>lané na bojJMi \ikv.m\i. 
Vida pak liudeckv, že Krakonovský f>podál stoje 
krvácí, připomněl sobě, kterak neilávno pml blízkViri 
pahorkem nepřáteJy tak ti.siiě ol)klíčen bvl, že mu «kÍo- 
lati skoro bylo nemožné: v toni ale že přitekl se zástu- 
I)em s.vvm Krakonovskv a meče svého statečností jemu 
tak platně přisí)ěl k p(Miioci. že nni bvlo lze se svvmi 
přijíti zase ve spojení — avšak bráně Hudeckého. že 
sám na sel>e seční ránu strhl a tudv k poraněni i)řišel. 
I nemešlcal tedy vrhnouti se mu vděčně na srdce. Po- 
dali sobě hrdinové ruce. mečmi vítěznými přátelskv 
vespolek .se pozdravujíce. Libostně dívalo se tomu 
vojsko, v hlasité .se dadouc provolávání, štěstí vlasti a 
dobrou mezi diistojniky vůli jako jedněmi ustv radost- 
ně ž^idajíc. 

Mirolevskému nebylo však podobnou zcela niiiou 
na srdci: nelx) ač proti setníkovi Krakonovskému prv- 
nější záští najevo nedávaí, přeceť tajný v srdci hněv 
k něn>u maje. hledal u mnohé přiležitosli příčinu, kte- 
rak by ho důkladně potejral. Stalo se jedenkráte, že 
stoje v čele pluku svého a řady prohlížeje, k setníkovi 



151 

Krakonovskému se přiblížil, a čině mu nějaké vVstav- 
ky, tak hlasitě mu domlouval, že setník, vida se u ve- 
řejnosti — d;le domnění svého — zcela nezaslouženě 
uraženu býti, ačkoli mlčel, přecef svému roznícenému 
v útrobách hněvu i trudu zabrániti v stavu nebyl, aby 
se mu patrně na tváři nejevil. 

Když pak druhého dne na jednom nedaleko tá- 
bora místě náhodou se potkali a uraženv setník o vče- 
rejší věci s ním mluviti pf)čal, odskočil plukovník stra- 
nou a hněvivě jemu domlouvaje, řekl: »I což se pan 
setník nebojí, aby z jasná do něho udeřil blesk?« Set- 
ník ale u pokojné pobuda mysli, nahv meč plukovníkovi 
okázal a tpravil: »Aj. tutof jest můj hromosvod!« Plu- 
kovník přijal slova ta co určité k souboji vyzvání a 
ihned podobně meč svůj -dobuda, hotově proti němu se 
postavil. Již břinkot zkušenvch mečů se ozýval a pro 
dospělou na oljou stranách statečnost dosti dlouho nž 
potýkání trvalo; — v tom ale rozlehne se zvuk polních 
trubic a slyšeti je střelbu ze strany nejpřednějších 
stráží. 

Narychlo ipozastaví se soubojníci. meči proti sobě 
napnutými se pozdraví, a levice na prsa vložíce, jako 
jedněmi ušty řkou: »Vlast nás volá; onať nám nej- 
přednější. Jí zasvěcen život náš!« A podavše sobě sta- 
tečné ruce, ohváitají na Tnísto, kde je volá vlast a čest, 
v prsou věčné usmíření nesouce. 

Povídání strašlivé, radostné ale propuštění. 

(Květy České 1834, č. 51, str. 422 n.) 

Kateřina z Medicis, někdejší královna francouz- 
ská, měla od hádačův předpovědíno, že časem všickni 
její synové na královské stolice dosednou, což se i po- 
tom vskutku vyplnilo. Nebo když její manžel 1. P. 
1559 smrtí byl sešel, dosedl nejstarší syn, František 



152 

Druhý, na jeho místo. Nebylo však jeho kralov.íní na 
dlouze, ieato maje osmnáct let věku svého, dne 5^0 pp,,. 
since roku 1560 zemřel. Po jeho smrti uvázal se druh v 
syn. Karel Devátý, v "panování: třetí pak hyl od sta- 
tečných Polanův roku i.S7.^ za krále vvvolen. 

Toto zvolení nedalo se však tak volnou nárcnlu 
vůlí, jako přesilou hlasu některých mocných šlechticů, 
kterýchž sotiě Kateřina z Medicfs hojnými prostředky 
uměla získati. 

Z počátku léta 1573 ipřišlo z Polskv do Paříže 
slavné poselství, aby dvoru královskému oznámilo, kte- 
rak francouzský královic, Jindřich z Anjou. svobodnou 
polského národu vůlí za jejich panovníka a krále zvo- 
len jest. 

Nelze vypraviti ten velikv francouzského li<lu p<v 
div nad tak vzdálenými, jeŠtě nevídanými cizinci: kdo 
jenom trochu mohl na nchy, běžel a chvátal do hlav- 
ního města, abv ten neolwčejný příjezd uviděl. I byla 
tu tíseň po ulicích převeliká, okna diváky přeplněná, 
ano i střechy vroucí všetečnosti sotva postačovaly. Di- 
vili se až i s úžasem té vysoké příchozích vzrostlosti, 
sílyiplné mužnosti, jejich přísnému a podivočilému vze- 
zření: velikým, perlami hustě ozdobeným chlupatým 
čepicím. pookrouhKm. jim po boku visícím šavlím, 
úpravnVm lukům a střelám, ano i těm ostřihaným pa- 
stýřským hlavám. Slovem všecko, co se při nich vi- 
dělo, bylo oku francouzskému div na div. Měli také 
nádherností velikou osedlané koně. překrásným, dra- 
hVTn kamením a bohatými T^erlami mistrně krumplo- 
vanými čalouny potažené a zlatem, až oči pomíjely, 
se lesknoucí. 

Předně šla řada dle polského způsobu švárně 
oblečených panošů, za nimi co nějaký statečný velikán 
kráčel nejvyšší konstva správce, v pravici velikou že- 
leznou palici ipřed sdx)u nesa: po něm pak všecko 



ostatní vyslanstvo v pořádku. X^^eliká nádhernost vý- 
chodních krajin byla tii se západní skvostností pre- 
ušlechtile smíšena a zdobným Parížanům potud ještě 
nevídána. 

Jak jsou byli ode dvora královského přijaiti a kte- 
rak vyčastováni, pominu zde mlčením jakož věc oučelu 
vypravování tohoto nepřislušící: toliko podotknu, že 
nově zvolenv král, jsa tomu velice povděčen, nemalé 
na cestu přípravy jest učinil, též i komonstvu činiti 
rozkázal. 

Odebrav se pak brzo uprostřed sobě vybranvch 
pobočníkův s velikou slávou do Polskv a chtěje nej- 
přímeji předsevzaté cestování své konati, naměřil si 
skrze hlavní a sídelní falckého volen ce město o tom 
zhola nevěda,' že tento protestantský panovník velikou 
a spravedlivou měl příčinu, na francouzs-ký dviir hně- 
vem velikým zahořeti a právě nejvíce na tohoto nyní 
nově zvoleného polského krále jakožto spolupůvodce 
tak nazvané »Bartolomějské noci«, v kterouž mezi 
čtyř- a pětimecitmým dnem měsíce srpna roku I'Í72 
všecky v Paříži pokojně bydlící protestanti tou nej- 
lítější ukrutností. rukou najatých drábů, oukladně za- 
vražděni. Avšak nebylo ještě této slepě zuřící vztek- 
losti na samé Paříži dosti; musilť vražedný meč všecko 
království projíti, tak sice, že dříve sedmecitma dnijv 
třicet tisíc ubohých. pokoŤně v příbytkách svých nočně 
odpočívajících nešťastníků smrtí přeukrutnou jest 
padlo. 

Spravedlivým tedy roznícením proti hlavnímu té- 
hož ukrutného nelidství původci pojat, rozkázal falcký 
volenec. doslechna příchozího městu již býti nablízce, 
aby se jemu početně vstříc vyjelo i aby vedle zaslou- 
žení při jeho dvoře přijat byl. I vyjelo oroti němu do 
dvou tisíc oděných a při jedouce přijali ho ne co hosta, 
nýbrž jako nepřítele. Byltě co zajatý na volencův hrad 



154 

přiveden, kdež byly hrán v voiskem a linibou střelbou 
osazeny: *xl nich stálo dvěma řad v hněvem na přícho- 
zíhí> sršících Ixíjovnikň a/ k samému pro něho připra- 
venému pf>koii. Nikdo mu nevyšel vstříc, aby ho při- 
vítal ; u dveří bvla silná stráž k ieho ostřihání posta- 
vena. Dva za <mé ukrutné nt>ci z l'aříže rvchKm ou-tě- 
kem uprchlí a lindřichovi dol)ře známí dvořané přišli 
ho ve jménu volence uvítat. vVmluvna ho činíce, že 
• •byčejnou učtu pro bolestně trápící v noh<Hi lámání té 
chvíle <)s<>l)ně vykonati nemijže. 

Kdvž se polský král po pokoji trochu ohledl, spa- 
třil na stěně velikV obraz, na němž bvla hrůza wHarto- 
lomějské noci« živvmi barvami až k u<lěšení předsta- 
vena: nel>of se umělé malířově ruce tak zdařile po- 
vedla, že vyobrazené í>sol>y byly — jak vrahův, tak 
i zavražděných nešfastníkuv — na vlas v životné své 
podobě představeny. 

Snadno ulnKlnouti. jakvm uleknutím, hriizou a 
strachem bvlo jeho srdce při tom všem pojato! obzvlá- 
ště an i)ozději sám volenec při jda. v taťo slova patrnou 
vlažnosti k němu jal se mluviti, řka: 

»Znáte-liž tyto zd? yvoí)razené osobv?« T odpově- 
děl mu třesoucí se Jindřich, že ano. »Tito tak nešle- 
chetně zavraždění byli pí>ctiví. l>ohabojní a spravedliví 
lidé: ale vrahové. nd)oliž vlastněji původcové jejich 
nevinné smrti byli hanelmi zrádcové a nešlechetnici 
přeohavní.« — Jindřich mlčel, studený pot s obličeje 
si stíraje. Avšak mnohem horší a hrůznější čekal naň 
večer. Nel>o kdvž ii)ři.sedli k večeři. t)řistoupili ti jisté 
vraždě uprchlí a Jindřichovi dobře povědomí dvořané, 
aby mu iwsluhovali. Strašlivá ticlK>st panovala po ce- 
lém večeřadle, kromě že chvilkou mezi posluhujícími 
jakýsi tajný šepot, jis-té sobě vespolek na srozuměnou 
činěné očima mrkání a vrahům polohlasné zlořečení 
jeho podezrelost víc a více rozněcovalo. I ztenčil si na 



ostro sluch a lekavě naslevchal. kterak mu lotrů a vra- 
hů, biřiců a katů, šelem a lítvch potvor plnvm hrdlem 
spílají. Mysl sobě všeho zlého svědomá, nemůžeť se 
než všeho toho, co vidí a slyší, lekati. A takové bylo 
tu při Jindřichovi. Pročež nemohl ani soustečka po- 
krmu pozříti a nápoj váznul v hrdle. 

S bázní a třesením, když isou od něho odešli, 
ulehl na lůžku, a počna po dlouhém ouzkostlivém bdění 
dřímati, byl ihned náramnvm zvenčí hřmotem a hlasi- 
tVm více lidí hovorem děsně z počatého spaní probu- 
zen. Každé okamžení konec života svého očekával; 
avšak nebylo tu iaké jeho živobytí nástrahv, neboť se 
skutečně, ač ne bez malého strachu a lekání přicháze- 
jícího jitra zdráv byl dočekal. Bud příhodou neb doko- 
návající se mstou .stalo se, že komín u jeho pokoje s ve- 
likým hřmotem dolů jest shrknul a tudy ho ze spaní 
vytrhl. 

Jakmile se rozednilo, pokusil se z pokoje vyjíti. 
A ai, stráže tu nebylo; pokročil dále k oknu, leč po 
dvoře bylo prázdno; ti dvěma řady stojící ť)děnci byli 
zmizeli. I dodal si smělosti a šel zlehvčka až ku bráně: 
a Tile, pryč byla početná osádka i všecko hrubé střelivo. 
A co více? — Před hradem stálo všecko jeho průvodčí 
komonstvo. se vším na další cestu připraveno. 

I nejsa na dlouhých rozpacích, vymrštil se bez roz- 
loučení na kůň a takovým úprkem ze strašného hradii 
chvátal, že mu komonstvo jedva stačiti mohlo. Odloživ 
I)ak hodnou část cesty, nazpět se ohledná, viděl vlevo 
hrad již daleko býti za sebou. Nyní teprv volněji si 
odechnul, a přeběhna v duchu celý příběh, prův(ídčím 
pověděl: že ačkoli měl strašlivé přivítání na hradě, 
ono pak v pokoji z něho propuštění velice že mu jest 
radostné. 

Na pomezích království polského čekalo naň slav- 
né vyslanstvo, kteréž přijavši svého krále u největší 



156 

poctivosti, do hlavního i sídelního města Varšavy še- 
trně jsou ho doprovodili. 

Krátký byltě však čas jelu* v i^olštč panováni. 
Ndx) sotva že čtyry měsíce uběhly, přišla z Paříže ta 
nenadálá zpráva, že královský bratr. Karel Devátý, 
náhlou smrtí ze světa sešel a že jest národu jedna žá- 
dost, aby Jindřich, nynější král polský, uvázav se na 
jeho místo v království, na trůn francouzský dosedl. 
I stalo se. 

Při svém do vlasti se navrácení měl se král Jin- 
ilřich tak opatrně, že rozp<»mena se na nedávné při 
dvoře falckého volence přijaté přenocování, jeho hradu 
na mnoho mil se vyhnul. 



Sbírka rozmanitých průpovědí. 

(Večerní vyraženi 1831, č. 43, 44—49,. 52, 56; str. 344, 351, 359, 
368, 375, 384, 392, 415, 448.) 

Mravné vychování bývá tam, kdež se náležitě 
uvede, tím neiliezipečnějším všeobecného dobrého zá- 
kladem. 



Kdo svůj' zrak z mládí nevyjasnil, toho, když se 
sstará. by mu i zlaté koupil brejle, světlo Boží ne- 
obsáhne. 



Mnohý stařec vysoce let podlé těla si počítá; po- 
hledíme-li však na jeho duchovní majetnost, aj, tof 
ještě v kolébce! — 

Otcovu šlechetnost nejvýše oslavuje syn, kterýž 
ho v ctnostech následuje. 



Není na světě věci, aby sama sebou určitě zlá byla : 
nenáležité užívání může i to nejlepší pokaziti. 



Kdož z pádu prvního dobrou si vzal výstrahu, 
bude rád napotom toho šetřiti, aby se kamenu urážky 
všemožně vyhnul. 



iS8 

Růže jest okrasou kvítí, ctnost člověka šlechtí. 
Při růži narostá trní; člověk ctnostný nebude bez proti- 
venství. 1 

Ctnost má u světa mnoho (protivníků a člověka. 
když se jí neohroženě přidrží, v nesnadné druhdv uvo- 
zuje pokušení. Avšak nebude-li zimy. léta neočekávej- 
me: nebude-H pokušení. neí)ude korunováni; bez za- 
1 moučení nel)u<le t>otěšení. Musif nejprve símě všité 
príkrost zimy. násilí prívalňv a mrazův snášeti, potom 
teprv v přívětivém ukázáni léta milostivého v své kráse 
a v užitku na světlo se pronáší. A tak ctnostní lidé 
musejí všelijaká protivenství a zármutky světa snášeti, 
samému Hohu všeho pí)těšení se těšiti, znajíce, že 
z nich něk<ly liezpečně vysvobozeni budou. 



PoA-lesneš-li kdy. človč'če. pomyííliž na to. al<y hbitě 
povstal: loudavé povstávání bvvá častěji nad samo 
upadnutí horší. 

Člověk člověka k pr(>s<pěchu svému každé chvíle 
potřebuje: ne^iobrdejž tedv nikdo člověkem, ježto ne- 
víš, lirzv-li to4)ě muže bvti dobrVm. 



Ne škaredost tváře. nVhrž škaredé .«*rdce činí člo- 
věka <>hyzdného: kvetoucí lilium, byf ho do té nejčer- 
nější posadil země. přece krásnou bělost svou ne- 
potratí. 

Hadr tejral klocy a povrhoval nimi. I dí mu kJoc: 
»Zdali jsi již i tv papírem?« — 



líQ 



CMjyčejně měří člověk člov3ca podlé svého smyslu 
nebo zdání. Avšak nechť jen každý prvé pohledí, zdali 
loket, dle něhož iiné měří, také dobrv a pravv jest! — 



Neníf ještě ten veliký-m, kdož se rodem vznešenýTn 
vychloubá; ale zajisté ten, kohož skutkové slavní a 
\ znešení nad jiné vynášejí. Neníf i ten maličkVm, kte- 
rýž sice z kmene nízkého se vypučil, ratolestmi však 
kvetoucích ctností kmen svůj zdobí a obecnosti ovoce 
prospěšné přináší. 

Kdož s tím, což mu prozřetedlnost Božská udí- 
lela, spokojen, vícef má a hojněji, nežli ten, jenž ani 
neví, co má. 

Radost, ze skutkův šlechetných vycházející, po- 
df)bá se slunci, kteréž všeliké záclony temnosti rozpla- 
šuje; radost pak ze slaitků lichvch těší zločince jenom 
chvilkou; neboť záhy se rozprší a dlouhotrvající žel 
bvcha pozdě hřmícímu přináší. 

Xení sice jedno, co člověka těší; člověka však šle- 
chetného nemůže nic jiného dobře těšiti, íeč což jest 
dobré. 



Člověče! cožkoli jiným činíš dobrého, nečiň z hr- 
dosti, ale z pokory a z přívětivosti: příval a bouře 
náhle přichází a mnoha škod nevinnx-m přinese; tíchv 
a teplý déšť úrodu zemi dodává. 



Kdo nemá tolik síly a rozumu, aby sobě v trud- 
ných světa tohoto nerudách hladkou proklestil cestu, 



i6o 

ten dvojí nesnází se obtěžuje; nebof k majícíiriu zlému 
ještě jiné sobě přikládá. Není-li trpělivost účinků bo- 
lestných zlwvitelem, bude alespoň vždycky utěšenou 
ol)ilevou. 



Malomyslnost bývá plodnou všelikých bolestí ro- 
dičkou: bdí-li koho zub, i zdali ho již proto celá huba 
i všecko tělo bolí? — 



Kdožf s to, ahy náruživosu >nc v u/Au pojal, tenť 
zaji-sté miiže svým vlastním pánem býti nazván. 



Údělu ješ-li komu dar, udělej tak, aby se nezdál 
býti mzdou: tou cestou obyčejně jak dárce, tak i obda- 
rovaný lépe vychází. 

Prispíší-li si dar, aby na cestu později se vydat 
mínící žádosti předběhli, přičte se zdvořilé vážnosti a 
pozdější žádost bývá tím příjemněji slyšána. Před- 
běhne-li pak žádost opožděný dar, buckí jako posel 
s prázdnýma rukama odl)yt, jemuž se k opodstatnění a 
provedení své pohledávajičnosti náležitých a průvod- 
ních příloh nedostává. 

Máš-li takového pána před sebou, o něm^ se ví, že 
někdy na něco hledí, aby zase na něco oko zamhouřil: 
zamhuř. nejde-li jinač, i ty jedno, a budete mezi sebon 
dobře vidět. Tomuf chce opatrnost světa. 



Bude-li mezi dvěma stranama o něco spor, s do- 
brou se potáží, jestliže každá jedno oko zamhouří. Také 
soukromí jednajíce o dvou očích lépe se srovnají, nežli 
uby je šestero vidění mířilo. 



i6i 

Svědomitý právník jest prsten Božím; onf slova 
zákona bezelstně uvodí, věrně jich užívá a ve všem 
prohledá k Bohu, kterýž někdy i jeho i všechněch spra- 
vedilivým bude soudcem. 



Soud právní ledakohos bode; soud ale pravý může 
všeliké sporné strany spokojiti. 



Vyobrazuje se spravedlnost s vázanýma očima. 
Avšak bylo by místně náležitěji, kdyby se jí zrak roz- 
vázal a sevřely ruce; tudy by se snáze vydobylo, že b}' 
některý soudce, moha k nebi i k peklu prohledati, zasle- 
pujících návodův rukama se více nedotýkal. 



Jediný všech práv a zákonův jest zálklad: Nestůj 
nikomu na křivdě. 



Když měchy dojdou, mlčejí varhany. 



Mezi měchem a člověkem vysokomyslným nebude 
jiného rozdílu, nežli toho, že tento sám sebe nadýmá, 
onen pak dočká, až by ho kdo nadmul. 



Co ptáčníkovi lep, toť pochlebníkovi ulisnost. 



Když si dítě nerozumí, máť mu pěstoun rozumět. 



Zaviní-li v pěstounových rukou dítě, ber pěstouna 
za hlavu. 

Sebráni spiiy Fr. VI. Heká, IL 11 



102 

Dobré jest, abychom věděli, co nám Hni za vinu 
dávají a čeho při nás tresčí, pokudž by pravda byla, 
hleděli napraviti: jsme-li pak tím nevinni, snažili se 
vlastní ctností a šlechetným obcováním vyvrátiti a 
tudy zacpati iista těch. kteříž nás nepravě haní. 



Všickni rovně poddáni jsme rozličným nedostat- 
kům a pokleskijm, kteříž více potřebují opravy, než 
výmJuvy. 

Dobrým lidem, jimž zavřena jest země, otevřeno 
jest nebe. 

Pohostinu ctnost na zemi. na nebi domácí. 



Mnohé v pravdě jsou věci, kteréž by všem víibec 
znáti nebylo by užitečné. 



Vítězství klamu bývá konečně i vlastnímu vítězite- 
lovi škodné a obtížné. 



Marnéř náboženství, kteréž dává hříchu místo. 



Více častěji nepřítel opatrností, nežli sílou přemo- 
žen bývá. 

Na základě pobožnosti má naděje to neibezp)eč- 
nější stavení. 

Kdoř vyrostl bez zubů, nedovede kousat. 



103 

Člověka zlého a nešlechetného když lidská moc za- 
hladiti nemůže, prst Boži, když mu čas dojde, setre. 



Line-li ctižádost až přes zábradla rozumu a sluš- 
nosti, tuf bývá vdice škodné rozvodnění, kteréž škod 
hrozných a za dráhně-let nenabytých působí. 



Nic nemůže národům věrnVm a pokojným škodli- 
vějšího a neprihodněisího býti, jako zákonům zemským 
nerozuměti a vždycky na každém místě a potřebě tlu- 
močníkův potřebných sobě kuíX)vati. 



Ne každému na jeho stav přísluší, aby jiným se 
rovnal : jiné drobným, jiné velikým náleží. 



Velikým žádostem velikého naklonění štěstí za- 
potřebí. 

Kdož se plazí, ovšem žeť z místečka činí pohnutí; 
ale konečně přece nic valně neuběhne. 



Udatným smělosti toliko třeba ; potom štěstí samo 
cestu k vítězství ukáže. 

Poskvrněným a nakaženým myslem nemůže jaké 
mocnější dáno bÝti potěšení, jako to, aby se domnívali, 
že člověk všecek s tělem i s duší umírá a hyne. 



Dosti provinil proti loupežníkovi, kdož bohatý 
jest, a je u něho dost co vzíti. 



164 

Zhráněno-li ctižádostnému. aby rukou, na kohož 
by rád, nesáhal: svobody jazyka proti němu užívá. 
Bude-li mu však i to zamezeno, tedy uloži žluč svou 
do srdce, kdež ipak pod pokličkou tak dlouho bude 
vreti, až se ]i hodná nahodí příležitost, abv vykypěla. 



Jsi-li vysoko postaven, až očí všech zření bude 
k tobě; smeceš-li se pak nestálého štěstí vrhem dolu, 
málokomu budeš patruNtn a velmi skrovně bndetu 
ruk. aby tě zase pozdvihJy. 



Všetečná smělost, pokudž se časně neztresce, 
u vztěklost se oíirací. 



Dospělý věk všelikeré neliezpečenství bedlivě roz- 
važuje; mladým a nezběhlým lidem což se koli zlíbí, 
to snadné k vykonání .se zdá; bud jim rovno neb nerov- 
no, lehko neb těžko: všecko my.sl jejich zasáhá. A pro- 
čež potřefií jest přetrhnouti to zlé, prvé než by se dále 
roz jedlo a rozmohlo. 

Zapotřebí jest nám znáti, že někdy počestnost 
ustoupiti musí užitečnosti a že nejednou příhodnosti 
času ušetřiti sluší, aby nebralo obecenství pohromu!! 



Nevidí se mnohému dobrá rada, aby takového člo- 
věka s zlou myslí od sebe propustil, kterýž spolu do 
očí hroziti i skutkem jistým škoditi může. 



Dobrá chvíle nebývá v odkladu jista. 



i6s 

•Kdvž se stane škoda, teprv dobře víme, iak bylo 
ji předejiti. 

Co nemůžeš zdvihnout, nech ležet. 



Kdož se dá snadno pohnouti, ten také velmi brzo 

•bleví. 



Při čemž usedávají chlapcové, od tohof rádi mu- 
žové vážní odsedají. 



Největší zlé pánům jest jazyk pochlebníka. 

' Kdož nikomu nevěří, jest neužitečný; aniž mno- 
hem lepší, jenž všechněm věří. 



Ni lidem úřadové, aJe úřadům lidé dáni býti mají. 



1^ 

Pokojného života ani zlato ani drahé kamení ne- 
dává. 



Lépe s poctivosti umříti, nežli beze cti živu býti. 



Věrnému příteli žádný jakkoli drahý poklad vy- 
rovnati se nemůže. 



Nedostatkové lidští štědrotou se přikrývají; la- 
komstvím obnažují. 

Strašlivým všecky věci větší se zdají, nežli jsou. 



i66 

Vofsko bez vůdce rovně tak piatné, iako vůdce htz 
vojska. 

Ve škole bolesti dá se mnoho dobrého naučiti. 

Všeho světa radost i všeliké jakžkoli utěšené 
í>krasy jeho nebudou. 



Mik) jest poslouchati toho, kdož tomu. co/, velí, 
sám dobře rozumí. 



Nedobře činí, kteříž člověka hned z mládí na to 
vedou, aby jiným vyvracoval dorrKiění. kterýmž ještě 
nerozuměl, a tak válel proti moci, kterouž nezná a ja- 
kovosti její nechápá. Marnou a nesta tečnou diraní jest 
hana a posměch proti věcem vnitřním, kteréž jakožto 
duchovní i duclKrvně od téhož soudce, kterýž srdce 
i ledví člověka soudí a ta nejskrytější jeho myšlení zná, 
měly by rozeznámy býti. Přehrůzných neštěstí, pádů 
a polhubení národův. ano i z kořene vyvrácení měst 
slavných a znamenitých letopisové světa nám dosti ža- 
lostně na oči kladou; a myt majíce se tak zlvch věci 
pro patrný příklad stříci, chtěli bychom tímto těkavým 
a pudným kvasem — kruté nesnášelivosti — již i tu 
dětinskou mysl nakaziti, takového Jáhla zhouby v ne- 
dospělé stádečko Boží pouštěti, a tudy nevážnou bez- 
smyslností v soudy řízení Božské(ho) sáhati, kterýž 
mocen jest, věc království svého dle své svaté a nej- 
dokonalejší vůle říditi a spravovati? — I pokoř se. 
člověče. Bohu jakožto Pánu svému i všech věcí; sklop 
oči k zemi a zvolej: Červ jsem já. prach a trupel a ve 
všem toliko nádoba hrnčířova, aniž budu pokoušeti 
Pána Boha svého!! — 



i67 

Mysl sobě dobře vědomá křivé pověsti se jen 
směje. 

Kteříž jste na cestě Páně, nebojtež se útržky lidí 
bídných a pc^haneni ieiich neděste se! — 



Ne ostrost meče, ale ruka hrdiny statečná. 



Kdo by se tomu nesmál vida, kterak iedinv šindel 
za celou střechu se vydává? 



Tenkrát nejpokorněji vidím Boha 
v přirozenosti, když ho živě v srdci 
svém cítím. 



Nevěř tomu, že by kdož tobě mluví o jiných, jiným 
o tobě nemluvil. 



Budeš-li slepému hvězdy a planety vykládat, cof 
mu tím zpomůžeš? 

Každý stav má o sobě své domnění. 



Jsouť někteří lidé smyslu tak převráceného, žeť 
žádajíce výše se pnouti, dolu se převrhují; a k záměru 
svému oběma očima hledíce, vlastníma nohama stranou 
voditi se dají. Boj jest to mezi tělem a duchem: b u- 
dete-li choditi duchem, těla skutky ne- 
vykonáte. 



ró8 



Průpovědě. 



(Večerní vyra/cni 1831, č. 62, 63, 65, 69, 70, 71, 75, 76, 80 — 85, 

88; str. 496, 504, 520, 552, 560, 600, 608, 640, 648, 656, 663, 

671, 680, 702.) 

Mář se každv sám o se1)e starati; pokudž však jinv 
jinače si rozumí, pust ho; jdeť mu ieii o ieh<» kůži. 



Jakýkoli stav člověka neb jeho povolání není nikdy 
sám sel)ou nizký; nýbrž všeliká jeho záležitost a za- 
městknáni, jemuž se vedle vůle lk>ží věrnČ propůjčuje. 
jest znamenité a v smyslu obecné potřeby i veliké ceny. 

Clov3< v zedranóm oděvu má přece čáku, že si 
bude moci někdy lepšího koupiti; ale ubolié dítě, kteréž 
zlým vychováním jest mrzákem na my.sli a rozumu, 
srdci a svědomí, tak přenešfastiié by-vá učiněno!! — 



Spatně bitý peníz zlatý jest mi přece milejší než 
ten překrásmě pozlacený krejcárek. 



Zlý příklad jest nad přívaJ horší a škíxlně jší : oč 
zavadí příval, to uchvacuje; zlý pak příklad hubí a trhá, 
aniž že kdo ví, že hx byl zavadil. 



Velmi pošetile bych jednal, kdybych chtěl, aby šlo 
všecko po mé vůli. Se všim spokojen, co se jak přihodí, 
i třebas to někdy dosti bylo odporné, raději si po- 
myslím: Také to pomine. A pomine to skutečně jako 
déšť, kterýž vyprahlé zavlaží poJe, aby potom lépe 
mohlo růsti obilí a tráva. 



i6g 

Komu blikavost k žaludku a míšku. tomu, aby kdo 
chtěl mázdry s očí strhovat, neradím. Což nevidíš, že 
mu jen tak, a ne jinak dobře sluší? 



Jsouf některá výnosná řemesla, při kterýchž pro- 
vozování člověk, byť i ostrovidomv měl zrak, přece při- 
mhuřovati musí, aby se stavně a náležitě měl v něm. 



Směšný zajisté jest mrzák, kterV ž maje oči zdravé, 
přece si na nos brýle sází. 



Musíme svátky světit, jak připadají. 



Mírný větřík tuží listí; vichr prudký a náhlý stro- 
my klestí. 

Kdož upřímně chce, mnoho může, pokudž se 
' •■pravdivě vynasnaží. 

Kdož neobyčejným tvůrné přírody věcem neroz- 
umí a původnost jejich si vysvětliti nedá, bude (mu) za 
nejsnadnější, aby je měl za zázrak. 



Špatný příklad jest poklesků jiných hlavní pří- 
činou: kdybys byl cesty neudělal, nikomu by snad ne- 
připadlo, aby s cesty své po tobě se uhnul. 



Ze semene kopřivy neuroste lilium. 



Když má lék zipomoci, hled, aby ho náležitě uží- 
val; a má-li tobě dobrá rada prospěti, následuj ji 
ochotně. 



I70 

Když člověk hodně rozmejšlí. nalezne, že může 
sobe i 7. tc největší nouze dobře časem pomoci. 



Pro některé své jiným pří(čí)ci se zvyklosti mu- 
žem se nadíti, že se nám vysměji. .Is<nt-li to chyby, 
hled, aby je opravil: pakli nejsou, nedljej na smích 
chlapcovský. 

Varuj se takové radosti, které bys bez ublížení ji- 
ným nemohl dojiti. 

Zdání klame. A protož pro pouhé důmnění nesluší 
koho odsuzovat. 

Bojácný vidí všude nebezpečenství, i tam, kde ho 
není. 



Slyší-Ji bojácní lidé nočně nějaký n€ol)VČejný hlas 
a nemohou hned v překvapení viděti, kdo ho vydává, 
mní, že to jsou duchové. 



Nemůže-li zármutek mluviti, dá se přece, kdož by 
mu chtěl rozuměti, snadno uhodnouti. 



Člověk, pod mocí smvslnosii >\c postaveny, při- 
chází mi jako nějakv velikv pán, nímž jeho nejchatr- 
nější dráb vládne. 

Kdož toho radostného utěšeni, kteréž pt) dobro- 
volném se odřeknutí všech libostnvch žádostí v srdci 
našem se rozlévá, náležitě pocítil, bude nejlépe viděti. 
v čem lidské povolání vlastně záleží. 



171 

Okrasa dne světlého vychází z noční temnosti; 
jarní život ze zimy příkrosti; radostné zdraví svého 
pocítění z nemoci a bolesti; plnost z dokonalejšího bla- 
žení z nejistoty a sotnosti tohoto vezdejšího života. 



Ctnostný a bohabojný člověk jest chrám Boží a 
příbytek Ducha svatého. 



Jakož i těm nejmoudřejším časem se přihodí, že 
mají na nově; takž i z mozku těch nejholenějších bláz- 
nův jiskra zdravého rozumu někdy vyniká. 

Vezdejší život což jiného než síně chrámová, 
v kterýž po vyplnění dnův svých máme vkročiti? — 
Již i ta síň jest krásná a posvátná, když v bezelstném 
sebe vespolek milování za ruce se držíce, po ní, dokudž 
nám dopřáno, jednomyslnou přívětivostí kráčíme. 

Když malíř malbu svou uměle ostíní, činí to, aby 
vyrážejících barev světlost živě na oči padala; přebra- 
ná zdvořilost klade nejednou tolik lesknatého zastínění 
na jazyk, že kdož by se dobře neopatřit, jemu i zrak 
srdce v těle se zatají. 

Dobromyslný člověk mi proti všeliké křivdě 
v lásce svou nejl^ezpečnější obranu : kdož zlé dobrým, 
křivdu dfjforočinností. nenávist láskou a uražení pří- 
větivým odpuštěním oplácí, vede vždv mocný a bez- 
pečný boj proti nepřátelům, jednou silou jednoho i více 
přemáhaje vítězí a na p(jmoc slepého štěstí spolehne 
nečeká. Kteříž pak outokem tím bývají přemoženi, 
rádi se vítězovi vzdají, a zbraň svou volně skrádaiíce. 
s nim nápotom v dobrém míru živi býti sobě žádají. 



172 

Netií z toho škoda tomu, kdož nemoha se zpříci 
přesile, nespravedlnost trpí; nvbrž vlastněji tomu. 
kdož jsa mocně iši nad slabším nešlechetně se jí do- 
pouští. 



Roztrhne-li se kde řetěz, nebýv.i i" \/.u\ /Aiť/,cni. 
anol)rž častěji kovářem, že jest železo lépe nešvařil. 



Tak o solíě smejšlej, člověče, žes na světa toliott) 
divadle hercem, ietiuiž přísluší, aby sobě od nejvyš- 
šího divadla správce podaný úkol náležitě vykonal. 
Bude-li tobě ulo/,eno, al)y představoval žebráka, měj se 
ve všem jeilnání náležitě jako žebrák; a tak pudol)ně 
bude-li na tel)e dáno, abys bud krále, vladaře, měšťana, 
sluhu nelx) cokoli iinélv> vedle správcova uložení vytvo- 
řoval. Pan správce dobře ví, kdož vlastně isi, aniž bude 
jemu tvá vnitřní cena neznámá. I budeš-li toliko v po- 
čínání svém podle ulf>žení míti se náležitě, jistě že po 
skončené hře slušné chvály a odměny vezmeš. Jedině 
při všech hry své spletenostech na to máš pomněti, že 
provozování tvá, — určení všecka ^jodání věc Pánova 
jest. 

Lidské obcování budiž k hodům aneb nějaké zvuč- 
né svatbě přirovnáno. Roznášejí a podávají se tu vůkol 
rozličné krmě. Přijde-li na tebe. vztáhni příslušně ruku 
a vezmi mírně. Pakli by však dlouho na tebe ned(x.há- 
zelo. zkroť svou nedočkavost: snad přece někdv 
dojde. Tak se mej při bohatství, hodnostech a dů- 
stojnostech i jinvch všech k živobvtí lidskému připa- 
dajících věcech, aby před časem ducha kormutlivéhr) 
v sobě bezpK>třebně nebouřil. 



173 

Přijde-li tobě věc nějaká nazmar, hled, aby neří- 
kal: Ztratila mi se; nýbrž: Jáť ji odvedl. 
Zemřel-li by tobě syn : Jest navrácen. Vzato-li 
tobě jmění neb statek : i toť bylo navráceno. Kdož 
l^ere, činí nešlechetně. Smíš-li se, ubožátko, tázati dár- 
ce, kdy a kterak svůj tobě na čas svěřeny statek zase 
od tebe požadovati má? — Dokud všemohoucí pán sta- 
tek svůj k vládnutí tobě svěřuje, užívej a pozoruj ho 
za věc ne vlastní, nýbrž jako za půjčenou. 
Rozmnožuj dobrým vládnutím své zásluhy a měj se 
ve všem tak, jako se má pocestný, kterýž trudem dne a 
vedra zmořen, k hospodě dopadá, k<iež sobě vidí dvéře 
otevřené. 



Přenešfastný člověk, kterýž rozum ztratil; neboť 
ztratil to, což ho od živočichův dělí! — 



Nebylo by slušné, abych od jiných více žádal, nežli 
bych jim sám volil učiniti. 



Ciním-li jen tomu dobře, kdož mi prv dobře činil; 
slituji-li se nad tím, kdož md dfíve milosrdně se pro- 
kázal: i mám-li jinou při tom zásluhu než tu, že jsem 
svůj povinný dluh odvedl? 



Všeliký nájemník, abych pravdě řekl a v plném 
smyslu, jen' sobě sám najímá. 



Zištnější bývá pastýř, kterýž stádo své vidí, nežli 
kdož ho slyší opodál. 

Krejčí mdlého zraku nit do jehly sotně navlácá 



174 

Sraziš-li bohatcovi nad iiné se vypinajícimu pý- 
chu a nádhernost, jaký bude mezi nim a člověkem chu- 
dvm rozdíl? — Neníť bohatství, kteréž by stálejší a 
základnější cenu mělo nad to, kteréž sobě moudrý 
v hlavě a srdci vydobyl: toť nemůže ani jakou přího- 
dou, aniž kterou vetkého štěstí směnou zmařeno a ztra- 
ceno býti. ježtoť ono jakékoli tisícer^-m způsobem v oka- 
mžení bývá zničeno. Jestiř i to jediné, jehož dobrv-mi 
a výnosnými příspěvkami sobě u věčnosti poklad zna- 
menitý uložiti a z něho se ještě i po smrti oí)ravdivě 
radovati můžeme. 



Nezpýchej nad tím, co je dnes; nebo nevíš, co 
zítra bude. 



2ahidek hladový, byť mu's písně Salomounovy 
zpíval, neukrotíš. 

Mnohému líbí se společnost, kdež by svou vzne- 
šenost a jiné své domnělé výtečnosti jako na krám vy- 
stavoval: zatím pak co jiné za blázny má, sám při nich 
za toho nejvyššího pošetilce držán bývá. 



Vlastní chvála moudrému sice neslouží; avšak 
přece když muž šlechetný pravdou ozbrojen, svou hájí 
spravedlivost, slimci se činí podobna, kteréž husté plaší 
mlhy, aby jeho dobročinné papršlky všeliký světa obor 
osvěcovaly. 

Nebudeš ty, drobný trpaslíčku, již hned proto 
obrem, že tě ním malichernější sladičkové nazývají 
aneb že tomu snad dokonce sám věříš. 



17^ 

Hledáš-li sobě dobrou společnost, vejdi raději mezi 
moudré, nežli jen pouze učené lidi : od moudrého naučíš 
se opatrnosti, kteráž se tobě všudy hodí; při učenvch 
pak, ipokudž se v jasnost jejich oblohy vnésti neznáš, 
vyposlechneš hádky a domínky, kteréž tě ani moudřej- 
šího aniž opatrnějšího nebudou moci učiniti. 



Násilím usevřená poslušnost podobá ,se větru v mě- 
diýři sevřenému, ktervž pukne-li přeplněním, i všecek 
vítr z něho rychle vyběhne. 



Nechtěj se zpouzeti. když by tě o samotě zlv člověk 
jednou udeřil, nýbrž vyhna se notenkrát jemu uctivě 
raději poděkuj : v Ťehof moci bylo, že tobě bezobrart- 
nému ještě více nenadělil. 



Varhaník a plavec bývají živi od větru. Blaze 
tedy těm chuď>'m a prázdným osobičkám, o nichž se 
říká, že mnoho větru dělají. 



Pochlebník jest ošemetným kejklířem: jiné myslí, 
a jiné přednáší. 

Lakomec jest ten nejbídnější tvor: v hojnosti stat- 
ku bojí se nedostatku a duši svou oddává strašidlu, 
kteréž ho ve dne hladem a starostmi moří, v noci p^k 
mu ani pokojně spáti nedá. 



Kdož hostům při každé na stůl postavené míse vy- 
pcKÍtá, co která krmička stojí na penězích, ten dělá ho- 
stům špatnou chut k jídlu. 



176 

Trpělivost jest pevná ohrada proti všemu zlému; 
ona i dobré lékařství, kteréž sice nebojí, ale přece kaž- 
dému l)olest menší a ukládá. 



Mezi klevetnikem a zrádcem není jiného rozdílu, 
nežli že tento provazem i trestán bvvá, jehož onen již 
dávno byl zasloužil. 

Kdo mmoho žertuje, arciť že mnohým kratochvilné 
činí vyražení; ztěžka však tomu ujde. ahv nebyl ko- 
nečně mezi blázny připočten. 



Spokoj se s radostí, kteráž blízko po ruce. kteréž 
můžeš nejlaciněji dojíti a o které se nejvíce n;u1«"i<*š, že 
jí tobě nikdy líto nebude. 



Každá hlava dvoří se svVm mozkem. 



Kdyby lhář na to vzpomenul, že co komu nalže, 
časem vyjde najevo, oč, že by mnohý od tak nejistého 
řemesla pustil! 

Řekl-li by každý: »Já pán, já král«; i nad k\'m ])U(]ť 
tu panství a kralování? 



Ne dláto, ale umění dělá řezbáře. 



Jméno vysoké a vznešený název bez skutečné a 
hodné zásluhy může se penězi takovému přirovnati, 
kterýž má sice ráz dostif švarný, chaternou však hmot- 
nost. 



177 

Marná líbostivost jest iako plesnivina, kteráž se 
na tvář spanilou ráda sází. Podobnáť jest i housence, 
kteráž ziprvu maličká se uhnizdí, brzy pak uroste a po 
všem stromě tak se rozlézá, že na něm sotva jakého 
listku krásného zůstane. 



Lakomec se má za pána svého bohatství; bvváť 
však obyčejně jeho nejbídnějším otrokem. 



Nebývá vždy slovo, jak se myslí, ale jak se mluví, 
přijato. 

Soběflibní pohrdají prací jiných, svou vlastní nade 
všecko vystavujíce; tof však ne proto, že by ta jiných 
méně dokonalá byla, nýbrž že se v jejich neurodila 
mozku. 



Kdiyž škrkavka z těla lidského vyjde, coť jí to zpo- 
může, že z tak vznešeného pochází břicha? — 

Skutek škaredý byť kdo ze všech stran těmi nejvon- 
nějšími věcmi omazal a množstvím květin pokladl, bude 
přece vlastností svou zapáchati. 



Sbírka mravných průpovědí. 

(Večerní vyražení 1832^ č. 8, 14, 16, 26, 28, 29, 30, 32, 33, 38, 

40, 49, 50; str. 63, 112, 124, 207, 224, 232, 239, 256, 264, 303, 

311, 375, 383)- 

Co se líbí, nebývá všem jedno. 



Není každý, kdož dělá, mistrem, ale ten, kdož 
vzdělává a zdokonaluje. 



Sebrané spisy Fr. VI. Heká, II. 



12 



178 

Nehled jen na to, kdo jsi, ale raději jaký jsi a 
jaký býti máš. 

Sotva bude člověka na světě, aby vždy tak přímě 
kráčel, že by se nikdy šourně nezatočil. 

Chvála v nečas činí nejednou člově(ka) neschvál- 
ného. 

Počátek ctnosti dobré svědomí. 

Jistější jest dnes nežli zítra. 

Zrcadlem života jest příklad dobrv. 

Není všude bodlák aniž všudy růže roste. 

Ani jaký šat aniž které místo bude s to, aby z ho- 
lého blázna vyvedl .se mudrec. 

Často z malého mráčku (přichází -příval. 

Uděluješ-li komu dar, přistroj ho tak, ahv bvl co 
ne jpři jemnější. 

Není dar jako dar, neboř jen způsolwiost dani 
vzácnost uděluje. 

Vedle toho, jak kdo dává, vidí a poznává se dárce. 

Daruje-li co komu lakomec, měj to jako za lep na ' 
ptáky. 



I7Q 

Kteříž odcházejí od pravdy živého pramene, tou- 
lají se obyčejně podle mělkých domnění lidského po- 
tůčkův. 



I té nejdelší písničce bude jednou konec. 



Koflík prázdný, byť i všecek zlatý byl, žízeň přece 

neuhasí. 



Mladý věk jest zajisté ten nejpříjemnější člověka 
smrtedlného sen! Anjelé lx)ží metají růže a lilie na 
cestu jeho; ranní a večerní záře jest vždy jedna. Na 
příští noc sotva kdy se pomejšlí, a přijde-lí, jest bez- 
číslným množstvím nebeských světel osvícená. Pokoj 
Hoží tohoto věku blaženost se všech stran obsahuje. 

Avšak při takovém patření velmi důležitá loudí se 
ze srdce otázka: Možno-lí nám, abychom tento šťastný 
života lidského čas, tu mladistvou srdce nevinnost, to 
pokojné a radostné snění až do nejprodloužilejších ži- 
vota svého let tak čistě a bezouhonně dochovali? — 
V něm věrně trvajíce a citem povolání svého v svaté 
nevinnosti kráčíce, v radostném očekávání dodrželi, až 
by onen velký a slavný den Páně zdokonalení našeho 
se přiblížil a nás tam všecky po vyplnění dnů v vezdej- 
ších shromáždil, kdež dokonalost věčná přebývá?? — 

Ach ovšem že by to bylo možné, když by toliko 
srdce lidské chtělo sobě dobře rozuměti!! — 



Všech věkův lidé od obecné smotlachy se dělíce, 
nestálost a vrtkavost věcí lidských kolu vždy se točí- 
címu vlastně připodobňovali; nebo nic na všem tomto 
širokém světě spěšné proměně a rychlému všech věcí 



i8o 

zvratu pod<ihněišího se nenachází, iako kolo rvchle se 
otačuiící. 

Může-li dřevo za to, že ho rezbář v čestnou ne- 
zpracoval sochu? — PrknoH. že mohíuic dle své vlast- 
nosti neišvarněiší v domě bvti okrasou, někde jen louži 
smrdutou ohrazuje?? — 



Rozšafný štépař proč jiného větve dřevné při stro- 
mě klesti, nežli aby pupencům ovocným větší posilu 
přiváděl? 

Hyl-li kdy kdo tak pošetilý, že hv chtě míti pše- 
nici, chatrné smotlachy by na poli svém zasel? — Tak 
dítě, jaké se vychovává, takové uroí^te. 



Dobré vychování jesl jako lod. kteráž člověka ne- 
dospěléhf) (xi- <>rehu nerozumu k utěšenému blahotvor- 
ného zdokonalení přístavu má převážeti. 



Není při ořechu Iškořípka. nvi)rž jádro, kteréž 
dobře chutná. 



Ne samotný l«ij, ale čistv knot činí svíčku jasně 
svítící. 



Kdož z jara housenky neobral, nehrubě se na pod- 
zim z ovoce štěpův svých potěší. 



Promešká-li voráč jarní Vláhu a čas, tak že se 
zpraží neb ulehne pole, věz. že jemu později všecko 
množství těch nejzpůsobnějších phihův velmi málo zpo- 
míjže. 



i8i 



Co se kvapně dohoní, nebývá vždy tak valné, jako 
to, co se včas a vážně počíná. 



Na žito po čase seté neřeba stodolu přistavovat. 

Pustíl-li by mlynář zástavu najalovo a chtěl-li by 
te^rv po vody útěku mlejn spouštět, i kdož by se takové 
zpozdiilosti nesmál ? 

Přirození darové tu jediné cenu si nesou, jakouž 
jim vynaložené užívání podává. 



Podivné jsou věci na světě : Z dětí rostou vůčihledě 
starci; starcové zůstávají dětmi; panictví kdož ještě 
má. o něm neví, a teprv když ho pf>zbude, pozná, že 
ho někdv měl; zíx>zdi.lÝ kvajpí úsilně k úrazu; třeštík 
rychíostí svou mnoho dobrého promeškává; živí mrtvě 
žijí; mrtvi živě mrou!! — 



Dokudž jsme mladí, mluvíme, smejšlíme a jednáme 
nejinače než jako děti; když však dorosteme, měli 
bychom ovšem všech dětinských věcí odložiti. 



Každá věc má svůj jistý návod. 

Slovo není oštíp. 

Chtěl-li bys někam přes horu a znamenal bys, že 
(se) u vrchii trhá; raději ji oljejdi. 



Neskákej přes ohradu, abys nepadl do přikopá, 
jehož nevidíš. 



1 82 

Hojněř má, kdož na svém přestati umí. 

Kd(jž si neváží skývy chleba, neníť bochníka hoden. 



Kdož pohrdával drolíkami. bvlř iich časem žá- 
dostiv. 



Tichá a sp<jkojená mysl jest to nejvyšší dobré a 
pravá blaženost, kteréž smrtedlnv tvor na tomto plha- 
vém světě dosíci muže: nachování zla takového nepro- 
tržitedlného pokoje duše jestiř korunou moudrosti. 



Kv/liMŽ .•iili Húh. tohof liiK; nconidleji. 



Lahodí-H tobě štěstí. rozp<imeň se na jeho vrtka- 
vost; prve pak než počne hroziti Nníří. hled raději, abv 
se časně za větrem někde p<ístavil. 



Hyř se bouřilo moře. bvť i liorv .se převracovalv 
a zem vystupovala ze základu svého, duše nábožná ne- 
musíí .se •l)áti. liňh jest ji t)evnvm hradem a skálou, 
Ijezpečným útočištěm a mtxnou pavézou. 



Na přijatá ddínxliní nechtěj nikdy zapomínati; na 
prokázaná ale více nevzpomínej. 



Kde se klevetníci sdKkzejí, tam má hluchý pokoj. 



Časně se podobá a cvičí, co má někdv statečného 
býti. 



i8^ 

Kdo se mnoho ptá, daleko obchází; kdo se dlouho 
rozmejšJí, dlouho k místu nedochází. 



Dobrý ohled nevystačí vždycky. 



Ve všem na nás doléhajícím zlém jest vlastní vina 
to nejhorší. 

Veselý na cestu tovaryš jest již poloviční cestou. 



Poskrovně nalézá se lidu, abv byli tak dobří, že 
by již lepší býti nemohli. 

Dobře ztrávenv čas uběhne jako voda. 



Každá věc má svou vadu i statečnost. 



Zádá-li kdo sobě, aby šťastně záměru svého do- 
sáhl, musíť i cest a prostředků k tomu potřetwiých býti 
spolu žádostiv. 

Sebe samého přemáhání jest všech ctností kořenem. 



Mnohdykrát i pouhá příhoda veliké věci rozhodne. 



Člověk v mnohých věcech prohnaný o všelicos se 
pokusí. 

Dovede-li chlapec Idátit hrušky, dovedef i jablka. 



Co tělesní lidé šalně mámí, pouze jen v smvslnosti 
jejich vězí. 



i84 

Není-Vi dar hned na první pohledění mUV, nech 
jen, aby se uležel, snad potom bude příjemnější. 



Ničehož nám není tak velice třeba, jako abychom 
světle pozmali, čeho nám opravdu jest zapotřebí. 

Hledáme IViíia. abychom ho nalezli, a nalezše ho, 
hledati ještě nepřestáváme, neboř jest neskončený. 



Kdož pro své činy a skutky chvály lidské žádostiv. 
ten klenoty a perle za špatné haléře prodává. 



Dobré, když se dobře neužívá, všecku svou potra- 
cuje dobrotu. 

Dobrý skutek, prací a upřímnou snažností vyko- 
naný, zůstane vždy dní)rý, bvf ta značná práce dávno 
byla poniinula: skutek pak zlý. byf koho i nejdéle těšil. 
když přece jednou jeho oblíbenost zvanc, v ohavnosti 
své nezměnitedlně pozůstane. 



Právě doí)rým může se člověk jen tenkrát nazvati, 
když i uprostřed zlých a nešlechetných Hdí dobrým býti 
nepřestává. 

Lépe jest, aby nik-do ze zasloužilých nebyl vylou- 
čen, i nehodnVm prokazovati doljré, nežli odepřením 
dobročinnosti k nehodným i dobré téhož jim potřeb- 
ného dobrodiní zbavovati. 



Blahoslavený jest učedlník, kterýž Krysta, mistra 
svého, po všech cestách svých věrně následuje; jemu 



18=; 

všecku svou vůli a žádosti dotěrně poddává; z lásky 
k němu svůj každcxlenní křiž trpělivě nese. aby časem 
i s ním té nesmírné slávy a radosti u věčnosti došel. 



Co prospěje tobě, že jazyk Boha chválí, jestliže 
ho i svědomí tvé nechválí? 

Pěknáť zajisté věc vyjasnění mysli, obzvláštně du- 
chem nál)ožnvm a ve všem podle Boha uspořádaným. 
A\e ještě pěknější jest pokoj srdce, a sice pokoj z či- 
stého svědomí přicházející. Pokoj z lahůdek světských 
ustrojený opění toliko smyslnost lidskou povrchně a na 
chvilku: nepronikne však až na základ srdce a nebude 
dlouho, žeť vyvane. 

Pravý pokoj Boží jest iako hrad na skále nedoby- 
tedlné: p<^ikoj ale světa jako stavení na písku, kteréž 
každý příval rychle rozmece a odnáší. 



Děje se obyčejně, že to, co neznáme neb čeho si 
nevážíme, rádi postupujeme; avšak řídká jest těch věcí 
známost a k nim vážnost, kterýchž hledati se zpěču- 
jeme. 

Máť pak je<len každý bud to své za nejlepší aneb 
i jiné, na čemž vlastní radostlivost smyslů obv>-kle use- 
davá, obzvláštně pak, bude-li to dnešním světa rozkoš- 
nostem přihladíno. 



Nedorozumění mezi přátely může se. sejdou-H se 
ústa k uštům a srdce k srdci, snadno zase bez cizého 
zprostředkování zmístniti. Kdež ale cizí a kolikrát 
i neznámý jazyk mezi to vkráčí, tuť mnoho zlého z toho 



i86 

vyrůstá a možtiost přátelského smíření bucf zcela ruší 
aneb alespoň je znesnadňuje. 



Nevěř všemu, co obecná roztrušuje píivěst; neza- 
sazuj se. co ve vejceti. dnkud se nevvHhne. 



Nemůže se než veliké nerozsafno.sti připsati, když 
člověk ze z<hiiiťili<> se mu uraženi pojednou se rozmrzí 
a hned hněvu pru<Mcosti tak se odevzdá, že z náhlosti 
něco bucf mluvi nel) i koná. Měl( by ov.šem (k^mnělou 
urážku prvé rozeznati, nežli by takovou zíosti své pěnu 
na lidi podal, kteřiž dosti lehcí jsou. aby ji povahou 
svou dál a dál tak /i)ronášeli. že by konečně ta sama 
v sobě nepatrná obrážka skrz více ust jdoucí a zubem 
dráždivé nešetrnosti přežvejkaná. zcela na odpor, než 
její první ohled a smysl byl. se ol)racela a přednášela. 
Z takového překvapení nemůžef ovšem nežli jen to vv- 
cházeti, že kohož se tV-ká, t<janu ona převrácenost nejen 
bolestnější a hroznější, ano i mnohem popudlivější 
bývá. Člověku moudrému arci žef toto všecko připadne; 
kdož ale smysKi lehkého a snadně urážlivého, tenf se 
ovšem nenaděje, že čemu's počátkem nechtěl, ono tou 
nerozšafně volenou cestou jinač vyi>adá a ta z ust ne- 
opatrně vržená střela k němu samému s bolestí se vrací. 



Když se dva vespolek hašteří, s dobrou se potáže, 
kdož by maje tudy jíti. raději stranou ol)ejde; nebo 
vplichtil-li by se irfcezi ně, snadnoť ho může zlá nehoda 
s sebou do kola primeci. kdež by všetečnost svou 
mrzutě oskákal. 



I-^tivost lidská najde své nešlechetnosti všudy po- 
hodlnou lávku; kdož pak Jehce a l)ez rozvážení jí věří, 
snadno bývá v osidlo její zachvácen. 



i87 

Kdož polovičně slyší, sotvať také více nežli polo- 
vičně vyrozumí; kdož ale jen z jednostranného vy- 
rozumění soudí. l)ývá iako poutník, kterýž se o jedné 
zdravé, druhé pak chromé noze na cestu vydává. 



Sedí-li kdo na zemi, nespadne s vysoká. 



Kteříž nemají, co by ztratili, těm také zlé časy nir 
nemohou odejmouti. 

Vzchopme se všidkni vespolek bystře k obecnémt 
dobrému; co jednomu samotnému těžko a nemožno, 
bude celé obci neb osadě s ochotnou vůlí snadné. 



Snesitedlná jest nehoda, když mužem pokojnou 
myslí říci: Všecko jsme k odstranění nebezpečenství 
učinili, co v naší moci bylo, staniž se vůle tvá, Pane! — 



Střídmý člověk, který tělu svému více nedává, nežli 
mu zapotřebí, spolu i všeho bedlivě se varuje, co by mu 
škodilo, zůstane zdiráv a může i při ostatně silabém těle 
dlouhého věku dosáhnouti. 

Nestřídmý člověk doráží na tělo své; nepořádným 
živobytím zhubí i to nejstálejší zdraví; činí se chura- 
vým a bídným a takovým způsobem sám si hrob kopá. 



Cokoli činíš, čiň dobře a ch.válils Boha. 



Jsou lidé, že jim íesknavá noiize a třpytící se bída 
mnohem milejší, nežli tiché a pokojné štěstí, 



i88 

Kteráž žena žírící touhou po lásce baži. netáže se, 
umi-H miláček také číst a psát; čtef se výborně v očích 
láska a píše v srdci tím nejbystreiším perem. 



Svítí-li jasné slunce, mnohé ptáče vysoko do po- 
větří se vynáší; pripadá-li pak bouře, aj, rychle dolu 
se siKíuští a někde v houštině se skrývá. Tak i člověk 
podle vrhu štěstí svého. 



Divíme se umělému složení sršky (Raquette). 
kteráž byvši rukou ohnivcovou (ohnivec — der Feuer- 
werker) tín i)ovětří vržena, co jasná střela do výsosti 
letí: když pak dosáhši záměru svého a dále nemohši, 
se rozpukne, tuf se mnohý z diváků zasměje. 

Zda-li se podobné při mnohém počínání lidském 
t'iké nokdv neděje? 

\ ezme-H sobě ix>šetilec některá slova tak na mys!, 
že by se mu i|)evně v srdci usadila, marná bude pii něm 
práce, aby mu je kdo chtěl vyvraceti. Neprospějeť ná- 
mitka, že (rna slova mohou a mají jinače se rozuměti, 
nebo byť i méně jim rozuměl, tím více na ně drží, a 
čím by více kdo naň dorážel, tím tvrdošíjně ji bude 
vedle nich státi, ano obraznost svou tak rozhorlí, že 
mu snáze bude všeliká muka snésti, nežli íkI nich pustiti. 

A v takovém pádu co učiní člověk moudrý? — 
Opatří se vedle pošetilce tak, že by mu nebyl na škodu. 
a nechá blázna být! — 

Nápady. 

(Jindy a Nyní 1833, TI. půlletí, č. 20, str. 160.) 

Říkává se. že tvář zrcadlem srdce. Pravdať. Když 
by ale nešlechetník podlé umělosti sobě tvář neřestnou 
naodiv tak vystrojil, že by měla tu nejčistší podobu 



i8q 

ctnosti, srdce by však při tom v své základní ohavnosti 
bez proměny zůstalo: tiiť vidím ošemetnost malby, ježto 
prvotní a neshladitelný svůj ráz vodní potírá barvou, 
aby pro tu švárnou pokrývku vnitrní ohavnost nebyla 
patrná. Krátký zrak se tu arciť spokojí; bystrého však 
znalce oko vyhoví šalbě, a poodstrčíc pokrývku, na 
vnitřní pravou jestnost dohledné. 



Vpravdě říká se o mnohém člověku, že má vlčí 
zuby. Zub ovšem jako zub; avšak jest vlastně jen 
tehdáž nazvíce škodný a nebezpečný, když na něk >ho 
u vlčí vzteklosti doráží. 



Kdo se nad jiné vynáší, ať se zkrotí; neboť jsou 
za horami také Hdé. 



Není proto Chocholouš, že si za ucho husí brk na- 
strčil, skutečným písařem. 



V mnohé nepatrné kleci libě pěje slavíček. 



Platnější je jeden skutek dobrý, než množství slov 
posládlvch. 

Mdlému zraku náhlý paprslek sluneční velice bývá 
protivný : blbý pohodlivec nejradši si v chládku pohoví. 



Nemá vlk před množstvím ovec strachu. 



Pravé člověka hodtiosti prospěšnější jest špetka 
zdravého rozumu, nežli plný měšec dukátů. 



IV) 

Těžko střílet bez prachu; mnohem ale nesnadněii 
bez rozumu rozumět. 

Při mnohém tučném těle náramná se znamená 
ducha hubennst. 



Kdož by rád dobré Hdi poznal, nechť jen pozoru ie, 
ku komu utištění lidé s důvěrností se utíkají. 



Snáze nalezne chudoba dobrodince nežli přítele. 



Snadnější iest člověku vidění (Ki měšce nežli do 
svědomí. 



Mluv «ie «;lepvm <> barvě, v.šak ztěžka '^c domluvíte. 



Konej ty, bratříčku, jen vždy chutně povinnost n 
nedl)ej. jestliže kolem tel)e vrána řemeslně kvače! 

Průpovědé. 
(Kvřty České 1834, č. 11, 12, 29, 38, 44; str. 89, 08, 241, 373. 435) 

Kde jest vůdců, nebývá bez svůdců. 



Největšího člověka, když by padl, může i dost ne- 
patrný chlapec přeskočiti. 



Mnohý louská ořechy; av.šak na vylouštěná jádra 
cizí chodívá mu veverka. 



Bez boje nebývá vítězství. 



že slunce nesvítí skrze zavřenou okenici, není 
slunce vinno; ale ten, kdož okno okenicí zavřel. 



Nepovídej vždycky, co víš; ale věz pokaždé, co 
povídáš. 

Učenost má v svém znaku sovu. Testií pak věc 
předivná, že tento pernatý tvor střeže se světla denního, 
při noční toliko mrákotě v povolání své vychází!! — 



Jsou lidé. že 1iy mlčíce mohli snáze za moudré 
projíti. 

Jsou-li knihy prostředkem, aby z nich čtenář na- 
býval rozumnosti; i divím se tomu, proč nmozí, chtíce 
se z kněh ipoučiti, sotva že kterou do ruky berou, již 
ihned zdřímati počínají; ano že čím kniha učenější, 
tim snadnější při ní usnutí! — 



Dítě ovšem, neděje-li se mu hned všecko po vůli, 
brečí; ale proto jest a zůstává dítětem. 



Moc bez isály a síla bez moci jest loď bez vesla. 



Stáří nečiní člověka dětinského: onof nás jako ještě 
pouhé děti dohonilo. 

spatného se doděláš potěšení, mají-li silnější na 
tebe s kopce. 

Hrubá neumělost a tupost rozumu jest smrt před 
smrtí; živí hrobové jsou tupí a neumělí lidé. 



192 

LeMcomyslnv přítel podobá se hrnčířově nádobě, 
kteráž snadno puká a se rozbije, nesnadno ale zase sva- 
řiti se dá. 



Chvalitebná iest věc při vitěziteli, když hned 
v^íecko. otž nnV/e. nečiní. 



SiWiý p<íkrm bývá žaludku mdlému velice škodný. 

PráteVství jest všechněm věc velice utěšená i uži- 
tečná: avšak ničehož pilnější nemají bvti přátelé, než 
pravdy, l)ez níž není a nikoli nemůž bvti přátelství. 



Velikým veliké věci přislušejí. 



Nevidí se tam mnoh(< dobrého pořádku, kdež jest 
více rozkazovatelu nežli plnitelů. 



Ustrašeny člověk, dokud se nezpamatuje, má .stra- 
šidla pořád na ♦»čícb. 

Aby čh>věk vlkem byl, netřeba mu hned. aby měl 
čtvrv nohv. 



Kdo se času nynějšího v spoléhání na své zásluhy 
do světa pouští, a jiné p<xlpory s sebou nebere, bývá 
opuštěn. 

Dospělé palmě ani krutost mrazu zimní, aniž vedro 
času letního neuškodí. 



Nade všecku ohavnost daleko mrzčejší jest závist. 
Zivíť se toliko hadím a ještěřím jedem a přijímá k .sobě 



193 

vlastnost jejich tak velice, že oč jen zavadí, na ručest 
všecko poskvrňuje. 

I ta moudrá hlava může se nělídy na pochybném 
rozcestí octnouti; avšak brzo se zpamatujíc, do pravého 
zas uvede se koleje. Kdož jakživ nepobloudil, nemá 
Ijezpečnou pravdy jistotu, kráčí toliko podlé věd a na- 
vyklostí jako příležitostně, nikoli pak z přesvědčení. 



Zpurná nechuť práci nejen nevybude, alebrž nespo- 
kojenému činí ji mnohem těžší a nesnadnější. 



Šlechetní a dobromyslní lidé mají se za něco vyš- 
šího a rádi se v tom zpamatují, aby pokudž kdy prv^é 
v náhlosti křivdu byli komu učinili, věc zase v dobrém 
opatřili. — Zlí pak a vší dobré mravopočestnosti zpu- 
štění zdaleka tomu se vyhýbají, aby jiným učiněné bez- 
práví v dobré obraceli, toho se obávajíce, že by se tudy 
ponížili. 

Měj oči na lidi. Ze by o dvou dnŠí bvli, pochybuji; 
to pak jistotně vím, že dvojího jazyka bývají. Jak člo- 
věk v srdci smejšlí a s sebou soukromě rozmlouvá, 
zřídka kdy u veřejnosti ke komu mluví. 



Pravé lásky a přátelství věrného nebývá vždy při 
lidech, kteří svého štěstí u velikém světě hledají. Tamť 
srovnalost času a příhodnost vládnoucích okolností 
cenu a vážnost přátelské laskavosti určí a vysazuje, 
Připlácíť a spaduje v ceně i ta nejvěrnější láska a přá- 
telství, jak totiž kdy jde trh. V dětinství můžeš cele, 
ano ještě i v jinošství poněkud na tyto vzácné člově- 
čenstva okrasy saditi; při dospívajících ale osobách 
bývá již často takový úkaz jako hra umělecká, jížto 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, U. 13 



194 

se mnozí dle své toliko potřeby, zisku a pohodlí svého 
více nebo méně obírají. 



Starý, byť i u všem nejlépe zkušenv přítel bývá 
pánům jako starý, obnošený kabát, v kterémžto se 
vznešené a toliko na velikv svět se tlačící os<ihy okázati 
stydí. Obyčejné se říkává: Hwal mi sice jednou milý 
a příjemný; rád jsem s -ním v dětinských létech tova- 
ryšil; i pamatuji se, že mi někdv leccos dobrého pro- 
kázal: čas se ale změnil; on mi při těchto nyní jinou 
podobu nesoucích í)kohi()stech nemůže d;iJe prospěti; 
nemoliu bez ujmy svého zakvětajícího štěstí k jeho osu- 
dem uložené temnosti se blížiti. 

Jadýrka. 

(Květy, ITT., 1836, č. 2, 4, 9; str. 13, 27, 70). 

Komu není svědomí, tomu není víry. 



Nemůže se dostatečně oiplakati pošetilost těch, 
kteří — jen af ,se jich někdo slovem dotkne — hned již 
křičí a burácejí; avšak sol)ě nevšímají hojných křivd, 
kteréž sami bratřím svým l>ezstoudně činí. 



Upře-li se slunce na keř, zdař se ihned keř mnoliem 
světlejší. 

Mnohv člověk má se za nejšťastnějšího — když spí. 



Jáť kmotrovi prst, a on mi po celé ruce sahá! 



Několik píšťal nedělá celé varhany. 



kruh. 



195 

Dvěma hrnčířům nepostačí jeden v stefném čase 



K příteH věrnému žádného není přirovnání. 



Život člověka šlechetného jeť zajisté takovv, že mu 
ani slávou ani štěstím ničeho nemůže býti přidáno. 



Plzké jest přátelství mezi těmi, kdež jeden pravdy 
nechce slyšeti a druhý hotov jest lháti. 



Blaze domu, v němž rozšafná vládne matka! 



Byť bys, člověče, všecko, co dobrého a vzácného ve 
světě máš, ztratil : hlediž jen, abys neztratil sebe 
samého. 



Jakož vítr sněhem, s oblak padajícím, sem tam 
zmítá a hází : takž i zlé žádosti člověkem nerozumným 
vládnou a pohrávají. 

Člověk žije dle člověčenství na světě a jím teprv 
k duchovní strojí se věčnosti. 



Synové, kteří se dobré mateři podobají, z většího 
dílu, když urostou, přívětiví muži bývají, v jichžto 
srdcích přirozená vlastního pokoíení vážnost s líbez- 
ností a přívětivostí ženských se sípojila. I praví se, že 
jim štěstí ve světě volněji zakvítá. 



Není valná zásluha, praví-li se o někom, že bez 
náruživosti jest; k znamenité zásluze však přičte se 



196 

člověku, na němž se vidí, že své náruživosti přem.'iliá 
a statečně nad nimi zvítězuje. 



Jakož houba, leč že by ji ohněm spálil, hltavosti 
netratí; rovněž lakomec, leč by Ik) potřela smrt, od po- 
vahy své nepustí. 

Co shnilv pařez v živém lese, toť lakomec ve spo- 
lečnosti Jidsácé jest. V shnilém pařezu kryje se had. 
mnohý jedovatý ještěr a leckterý nečistý a škodný země- 
plaz; při lakomci pak má všeliká zlá i ta nejprůmysl- 
nější nepravost své vvhřevné hnízdo. 



Lítá zvěř a dravé šelmy vycházejí času nočního 
z lesů a doupat svých na loui>ež; lakomec pak jest tak 
l)ezstoiKiný, že i híledni po svém trhu slídí. 

Hekovy průpovědi v rukopisech. 

C) některých se velice zlé věci mluví, ale vina ne- 
leží na nich samých, nýbrž na těch, jež je tak vychovali 
a způsobili. 

Prázdné hlavě je všecko dětinstvím. 



Lidem vrtkého smyslu ledačeho se zachce. 



Člověk bez vzdělání jest v obcování lidském ne- 
užitečnou skořepinou. 

Co se na někom vidí a má za nejlepší, pouhá toliko 
jest nat várka (Larvě). 



197 

Kdo smutným okem na svět třeba dost veselý 
hledí, tomu všecko smutné vyhlíží, ano i (slovo neči- 
telné) nejveselejší svět jenom truchlivý býti se vidí. 



Moudrému ne-prichází na světě nic velikého, ale 
také nic malého. 

Boj srdce dobrého s hlavou zlou nikdy nepomine. 



Když herec úkol svůj na jevišti vybude, málo si 
ho kdo potom všimne. 



Každý národ dává osoblivé barvy umlivému 
( wissenschaftlichen) dějopisci. 

Nenásleduj nikolivěk Tacita, nýbrž piš, jakby 
psal', kdyby na tvém místě byl. 



Život náš vezdejší není než ustavičný běh k smrti, 
a to prudký, spěšný, rychlý. Avšak jedni jsou kuchtič- 
kové a lékařičkové, jež žaludek na to žene, aby se umé- 
lectvím svým k iprudčímu, spěšnějšímu a rychlejšímu 
úprku poháněli. 

Jen na čas jest utrhačný jazík poctivým lidem ne- 
bezpečný: když slunce v jasnosti pravdy vzejde, vše- 
liký mrak a dhmoura jasy se zapudí. 



Náhlé obrácení nebývá trvalé. 



V nebezpečenství upadá, kdož nerozšafjiě pne se 
do vejšky: spadne-li náMe, nemá, na čem by se udržel. 



198 

Rychle zoiálomyslní nešlechetník, když by se mu 
poctivý muž postavil včas naproti. 



Stává se nejednou, že nedostatek všetečnosti i ne- 
dostatkem věrného přátelství bývá. 



Msta zamlčená nebo poodložená bývá nejnebez- 
pečnější. 



Mnohem vznešenější jest duše ve všedním obleku, 
nežli svědomí zlé v tom neiskvostnějŠím kabátě. 



Hotový skutek dobrý mívá větší cenu, než jaká- 
koli povrchní jalového svědomí okrasa. 



Ukaž padá na oči; síkutecnost na rozum. 



Není člověka na světě, že by v jistou chvíli svou 
sol>ě nedoznal: »Inu, máme každý svou jistou chybu! 
I kdož z nás dokonalý ?« — Avšak když se při společ- 
ném obcování zvrhne ol>rtlík. aj. tuf není více na to 
I)omyšJení. co se prv soukromě říkávalo; nvbrž vše- 
chněm (necitelné: vvtkne?) rozum, aby zamilovaného 
svého koníčka tak prováděli a proháněli, že by jim 
z toho budoucně bud jistý užitek neb aspoň nějaká 
chvíteční radost vyplývala. Člověk v jakékoli míře a 
váze ustavený jest konečně přecef jen člověkem. 



Kdiož by celv národ chtěl seznávati po jeho j e d- 
notnotách (jednotnota = die Einzelnheit.''?), na 
křivý soud se cíiýlí. 



190 

Vezmi sobě život lidský s kterékoli se tobě líbí 
strany na rozváženou, avšak nevěř, že ber to jak ber, 
přec jiného při něm vyhledáš, nežli to v pravdě, že 
jest mezi dvojím majínetem jisté položení jeho: cti- 
žádost táhne ho vzhůru; marnivost pak rovnou mocí 
dolů ho tlačí. 



Duše lidské touha, aby tím byla, čím neni, a aby 
iněla, co nemá, jest živým všeliké nemravnosti ko- 
řenem. 



Vdtni nesnadné bude člověku, aby chyby své ná- 
ležitě složil ze sebe, nevypátrá-li v sobě té původní pra- 
men, z něhož ony se prejští. 



Sotva bude nalezen člověk, při němž by se i v té 
nejvýtečnější statečnosti nějaká zárodní mdloby znám- 
ka znatelně nevyjevila. 



I 



Plachá náruživost jest opravdu ten vstřícní jed. 
kterýž zaslepenosti mocně se zprotiví; nebo jakož 
první mysl lidskou v dominkách vypíná a je (m. ji) 
vzhůru pohání : takž druhá ho — věnce svého na prahu 
předsevzatého domejšlení pevně drží a vyžšího vzniku 
jemu nedává. 

Marnivost jest velice nebezpečny mravnosti lid- 
ské neduh, neboť nedlí aniž ustává najednou, nýbrž 
roziprašuje se a vyžírá po všech pJzkých místech a sla- 
binách rozumu neusazeného a nejednou v takovou se 
usadí vrťkavost, že co sobě dnes usmyslila za nejlepší, 
tím zýtra jako nejhorším pohrdává. 



200 



Nezarážej hřebík tak hluboko, že by ho včas po- 
třeby nemohl zase vytáhnouti. 



Vtip na kolébce nehrubě se ozývá. 



Nepřisluhuje duch tělu vždycky tak při jemně, jak 
by sobě ono žádalo; avšak tělo kolikrát dost nešetrně 
s duchem svým hosipodaři. 

Řídká bude novota, že by u svém povstání netro- 
pila různice. Avšak jak rychle novoty půvab vyvane, 
klestí sobě dlouhochvilnost cestu a co lstivý nepřítel 
uživatelových vášní se zmocní. 



O iak často na nejmenších a nejnepatrnějších 
okolnostech ty nejdůležitější a nejznamenitější života 
lidského případy se zakládají! — 



Každý hraje, jak mu padne kostka; dobry ale hráč 
dovede i se Š4)atnou kostkou vyhrát. 



Ctnost a čest jsou dvě milostné sestry; avšak 
mnoho jest lidu, že se kolikrát ctnosti (jdříká, aby čest 
jména svého hájil. 

V čas rozdvojení a bouří lidu kdož jest nejhorší, 
bývá v největší vážnosti. 



I o těch nejchatrnějších věcech dá se krásnými 
slovy mluviti. 

Žvatlal slova zcestná rád v hedváb obvíjí. 



20 T 



Kdož veliké věci na sobě stavi, o tom věz, že mno- 
hobarevné hemžení míhá se v jeho stínech. 



Jak bývá čk)věk v bludech zaslepen, že byť i dobré 
poznával, uznati je nechce, jestliže se s křivým jeho 
vlastním soudem nesrovnává. 



Divné bývají mnohokrát žádosti lidské; často a 
l)ez ustání setkává se touha s oučinkami zcela protiv- 
ními, a žádost s žádostí zápasíc, moří se přeoklamně. 
A jaký toho závěr? — Celost neusedáť, padlo zdání 
jednotlivého: na jednotlivce přichází, aby pustě od 
svého k celosti se přivinul. Dobro celoty zavírat i jed- 
notný užitek při sobě. 

Nehroz se, děťátko, mračna : nad mračnami slunce. 



Veliké hlavy: malý mozek. Přeousilné namáhání: 
nevakiý oučinek. Silný duch: slabá povaha. Znatelná 
mužnost: viditelné dětinství. Těchto věci zhusta se 
vidíme, mužem se skorém dovtípit, žef v masopustě. 



Za času dětinství nemůže býti človSc než dítětem. 



Kdo přepaženou přísností jiné soudí, zná jednot- 
ná slova, ne však plný smysl zákona. 



Več příhodné srovnalosti člověka vlekou, má roz- 
um dost co dělat, aby to rozpletl. 



Trpělivost a rozum přivede věci pochybné někdy 
dost nenadále k místu. 



202 



Přichutenství běžícího času věc třeba dost zaple- 
tenou velmi snadno rozhodne. 



Každá řeč l)ez skutku prázdná jest a daremní. 
\' niiVm iunal)í/ej(?) se člověku, iehož neznáš. 



Kdo před časem šetří, když čas prifde. oslábá. 



Prvé dozrál, než vykvetl. 



I/itá. prve než mii křídla fforostlv 
Rok má krok; prijde, prve nez zvis. 



Pravý přítel ne prvé dobyt bývá, nežli jest zkušen. 



Žádnému nedůvěr", leč s kým prvé prostici soli 
strávíš. 



Zrale považ, prvé nežái cestu nastoupíš, kudy se 
dáti máš. 



Nevěří, až jim víra přijde do hrsti. 



^íajif dobří lidé s pilností rozvažovati historii po- 
sledních časů, a to i pro naučení své a o mnohých uži- 
tečných věcech potřebné napomenutí i pro potěšení 
v těchto sršlavých a neliezpečných časích; aby rozuměli 
a znali, že ty nešťastné věci a nynější i ještě na.stávající 
neřesti nijakž nejdou maní aniž se dějí náhodou; ale 
že jsou na příklad a výstrahu věkům potomním; ano 
také, aby se daremně netroštovali, b> čím dále lépe 



203 

bvti mělo aneb že by jakého lepšího štěstí zde na zemi 
očekávali. 



V kterém národě zroste nenávist, tuť záhy všeliká 
nesrovnalost povstává a mezi lidem prve v pokojné 
jednotě postaveným těžké různice, nevole a ustavičné 
války, skrze kteréž sobě nejednou znamenitých a ne- 
nabytých škod přivodí, jakž to obyčejně bývá, že do- 
mácí a městské války daleko (více) nejen škodívají a 
horší bývají, nežli kteréž s cizími vedou. 



Opatrnost velí, aíiychom berouce se k věcem svvm 
cestou přímou, časem i na pobočný stezník se dali. 



Rozikošná kázeň jest místo ostnů, kterýmiž se ne- 
clitiví k činům potřebným pohádají. 



Samoláska jest velmi schytralá a důvtipná 
příkořnice. Ona svodí rozum i srdce. Slepá samo- 
láska nám schvaluje nešleclietnost pod přístrojem 
šlechetnosti a umí velmi vtipně slabostí a vášní jednoh-j 
každého použiti. 

Mnohé události přecházejí nám jako hádanka. 
A takť jest zajisté! Některá věc zůstává nám do smrti 
nerozhodnutá a některá dá se snadno na prospěch vy- 
ložiti. Avšak při výkladu nepřijde vždycky na věci po- 
vahu, ale na po jemností?) vykladatele a že také každá 
věc má víc nežli jen jednu hranu. 



Zádumčivý člověk nepřichází tak lehce ku pravdě, 
protože těžce ji věří. 



204 

Tak se ohněm zlato, tak se i ctnost protivenstvím, 
když by zlost lidská na ni skládala. ctně(?) rozeznává. 



KaždV' rádce chválí to, k čemu radí; ale někdo 
radí k sol)ě. Sir. 37, ? (nečit.). 

Jakoby kdo vložil drahý kámrn do Dmkn fnV činí, 
když kdo ctí blázna. 

Jako pes navracuje se k vývratku svému, tak blá- 
zen típětuje bláznovství své. 

Rozháralost mladých bohatýrů bývá často netoliko 
jim samVrn, ale i ol)ecnému dobrému škodná. 



Hled, aby všemu, co tebe se tvká, rozuměl; neboř, 
čemu dol)ře se nero/.umí, toť se také dobře užíti nedá. 



Nejsem-li pošetilý, že hlavu soliě mučím, srdce trá- 
pím, protože mi se nestalo, co se snad ani státi nemělo, 
že se krásný sen můj nevyjevil, jakoliy i vyjevení jeho 
musilo i pravdivým mVím blahem býti! 



Nezáleží řeči iKumlárnost (: :), jak do- 

mnění mnohých, v uchylování se ke všem chybám, ne- 
dostatkům a nízkostem sprostého hovoru; a to tak 
málo, jak málo U!|>římnost v licoměrném počínání za- 
kryta; sprostnost v špíně a hrulK>sti a pokora v po- 
vrženosti záleží. 



Kdo lží nabíjí, střílí na prázdno. 



20.S 

Věrné přijímání jest iediné berný peníz v králov- 
ství božím. 

Můžeš-li se před Bohem svému skutku dobrýtn 
svědomím těšiti, nedJ^ej na to. dochází š-li u lidu po- 
chvaly: lidská chvála nezasahá vždycky to, což jest 
čistého, slavného, užitečného. 



Kdo se spoléhá na cizí stůl, bvvá často bez oběda. 



I v chatrném těle hájí duše svou vznešenost; avšak 
nejednou mívá tělesné vznešení dost chaternou duši. 



Spokojenost nevsedne nikomu do srdce, nebude-li 
tam sobě míti místo připravené. 



Štěstí mívá obyčejně vosková křídla. 

Štěstí neusedá na s vrcholku, ale snáze na pro- 
střednosti. 

Štěstí lidské bývá mnohým a nenadálým změnám 
podrobeno a tak není toho hodno, aby si člověk na něm 
]>ezpečně zakládal. 

Kdož se stará, aby byl šťastným, toho čáka ne- 
7jmrúi, jestliže žádost svou stále staví na skutek. 



Zdá se mnohým bolestné, že co chtí, jim špatně 
vychází. Hlavní tu neznají: dlážditi skutku cestu. 



206 

Umění jest ozdoba největší každého rozumného 
člověka. Ono každý stav. každv věk mile šlechtí; ono 
chudVin čest zpiisohi. bohatVm vážnosti přidává. Ono 
mladosti okrasa, starosti ipotěšeni; ono štěstí člověka 
povyšuje, neštěstí pak a hidu jeho nejen úlevu je a 
k skončení, nvhrž v zapomenutí uvodí. Umění, jak 
Cicero praví, doma člověka ohveseluje, venku mu ne- 
překáží, s ním noclehu je. putuje, hospodaří. Přitom 
pak f>no člověka i k mravnosti a Šlechetnosti uvmli. 
ano ho učí sebe jako cil. a ne jako prostředek vážiti; 
a kdo tak selxf považuje a podle toho i své jednání řídí. 
ten každéfio dne můž říci : Živ jsem byl. 



z německých prací Hekových v rukopisné 
pozůstalosti. 

Ob eine Staatskirche wirklich eine Stiitze 
des Thrones sei? 

Die Venpflichtungj auf die symbolischen Biicher. 
die lángst eine leere Form, als solche aber im Mitten 
der Lehrenden und der Glaubenden in handgreif lichém 
Widers.pruche steht, sollen ganz auf^jeg^eben werden. 
Der Staat wa^ dabei nichts. Er beruht nicht auf dem 
doffmatischen, dem unverstándlichen und iibermensch- 
lichen Theile der Religion, welcher bei verschiedenen 
Confessionen verschieden ist, sondern auf dem mora- 
lischen, dem verstándlichen und menschlichen Theile 
des Christenthums, das allgemein ist. Der Staat grel)e 
in Rúcksicht ienen(!) Theiles volle Lehr- und Cultus- 
freiheit; aber in Rucksicht dieses Theiles, da pflege ei 
einer wahrhaften V olksschule an der durch eitie auf 
die innere Nátur des Menschen ^e^rilndete Methode, 
jede Geisteskraft v on Innen heraus su entwickeln und 
jedeš edle Lebensprincip anziireizen und su náhren, 
alle einseiti^e Bildun^ aber su vermeiden. In diesem 
Wege, nemlich Freigebung der íkirchlichen Anliegen- 
heiten und Fortbildung der Schule, liegt der einzige, 
aber auch sichere Ausweg aus alien den Verwickelun- 
gen, worin das zunehmende Dissentieren den Staat 
hineinzu (reiBen?) droht. Konnten die Regenten fiir 
diesen Weg sich verstándigen, so wúrde das eine 
groBe und siegreiche That sein. 



208 

Die staatsrechtliche Nationalitat 

Ein wirkJiches Mitglied einer Vólkerschaft Ist nur 
dann naiionell, wenn er (tak!) ganz der Nation in 
ihren ihr zustehenden Rechten der Gesetzúichkeit der 
nationellen Vertrář:e und einer unbegránzten AnhánR- 
lichkeit an das Gesammte der Nation ang^ehort und sich 
von der Nationaleřnheit durch kein auswártig^es Inte- 
resse ableiten, absondern oder ausnahmsweise dies Na- 
tionale ansehen (tak!) oder behandelt werden will. 
Wer vorsátzlich das StaatsRCsetz umgeht, iiber das- 
selbe sich stellt und die vóllige Unterwerfung demsel- 
ben verweigert, der ist kein ácbtes Glied des nationellen 
Kórpers. Er ist antinational. 

Das Bestreben desselhen jfibt sich kunfV wenn er 
a) fremde, auswártiRe Interesse heícAgť, 
h) fremde auswártipe Grundsátze annimmt, sic .\ikío- 
ren mittheilt und verťneidi^; 

c) durch sein Bestreben auswártige Zwecke fórdert; 
und damit 

d) die Rechte der nationalen Staatszwecke schmáh- 
lert und ges^en selbe negativ auftritt; somít 

e) die Ruhe, den Frieden und das gemeinsame Wohl 
stohrt und als ein Feind des Ganzen sich benimmt, 
als ein Absonderling seines Volkes, znm Nachtlieil 
seiner auswártiíjen Politik. 

Aforismy. 

Die Menschheit ist aus zwei entgegengesetzten 
Grundneigiímříen (základní náklonosti) zusammen- 
gesetzt (složen), deren vereinigte Wirkung ihn(!) zu 
dem macht, was er ist: Han^ zum Mů/Si^gan^ und 
Hang zum Ver^nugen. Ohne den letzteren vvúrde ihn 
jener in eine(!) uniiberwindlichen Unthátigkeit erhal- 
ten; aber so groB sein(!) Abscheu vor Abhánglichkeit 



20Q 

iind Arbeit ist, so ist doch sein(!) Hans: zum Verknii- 
gen noch stárker. Um beide zii vereinigen, ist ein Zu- 
stand von Unahhdnglichkeit, worin er alles md^Iiche 
Vcr^Hu^en ohne eini^e Bemúhung f^enósse, das letzte 
Ziel seiner IVmische. 



Die Griindfeste eines Staates besteht in der Zu- 
friedenheit der untersten Klassen mit dem Stande, wo- 
rin sie sich befinden, und sein Unterjíanří ist von dem 
Augenblicke an gewiB, da der Landmann Ursache hat, 
den miiBig g-ehenden Sklaven eines Grol^en zu beneiden, 

Wenn ein Staat neue Miinze mit der Bezeichnung 
des Werthes práj^en imd kiirsiren láBt, so kontrahirt 
er eben dadnrch eine Schiild í^ef^en den Besitzer dieser 
Munze oder repraesentirten Geldwerthes und ist ver- 
pflichtet fiir den ausgesetzen Werth einzustehen, was 
schon daraus hervorojeht, daB die ei^jenen Unterthanen 
die Annahme jener Miinze nach dem daraiif angejjebe- 
nen Werthe nicht verweigern diirfen. Der Staat ist 
also verpflichtet die von ihm voli ausíjegebenen und 
in Cours g^esetzten Scheidemúnzen auch wieder fiir 
voli einzulosen. 



Man irrt sich sehr. wenn man aus der Rube, die 
nach einem widrigen Erei^jnilJe an einig^en Orten 
herrscht, auf Gleichgiiltiřťkeit říegen die Zukunft 
schlieBen wollte. Es ist weniger Apathie, aJs eine ge- 
wisse triibe Ergebenheit, die sich des g^e^kránkten Ge- 
múthes bemáchtijít hat. Aber schon diesen Zustand 
herbeig^efiihrt zu sehen. kann einstweilen als Gewinnen 
betrachtet werden, denn nur die fieberhafte Aufre- 
gung. die Herz und Obr K^g^en jede Einsicht ist, war 
zu fíirchten, nicht dieser stiller Schmerz. Von ihm ist 

Sebrané spiiy Fr. VI. Heká, II. H 



zu hofřen, daB er die Vernimft nicht unterdriicken und 
nur die reife Prúfuní? der Dinge aufkommen lassen 
werde. 



Nichts ist dem AUeinherrscher Refáhrlicher, als 
wenn die Men^c alle HoffnunR, in einen besseren Zu- 
stand zu kommen, verlóre. Diese HoffnunK ist die 
wahre Seele des Staates, mít ihr versieiít die Quelle 
des pt>litischen I^ebens; eine allKemeine Unthátijíkeit 
verkiindiíjt. jjleich der Todesstille vor einem Sturni. 
die schrecklichen Wirkunpen der Verzweiflunjí, uinter 
welchen schon so manclie Thronen(!) ein^esturzt sind. 

Wie soUen Moralisten bcschaffen sein. 

Die Religion ist das Ehrwurdigste, das Běste, was 
der Himmel den Sterblichen gehen konnte; aber mir 
dáucht, dali jene, die sie ziim l^rodbetriebe anwenden. 
mit ihrer Religion spieleii. Unter allen diesen unzáhli- 
gen Bonzeni und Mónchen mógen wohl einige sehr 
ehrwiirdige Personen sein; aber die meisten wider- 
legen ihre Lehren so augenscheinlich durch ihre Hand- 
lungen, dali man keine andere Wahl hat. als sie ent- 
vveder fiir wissenschaftliche Hetriiger oder fiir Un- 
sinnige zu halten, die das Gift selbst verschluckcn, vor 
welchem sie andere warnen. 



Der Mensch kommt unvoUcitdct, aber mit einer 
Anlage zu bewunderungswíirdigen Vollkommenheiten 
aus den Hánden der Nátur. Die nemliche Bildsamkeit 
madit ihn gleich fáhig, sich die Porm eines Gottes 
oder die Mieligestalt eines Ungeheuers aufdruken zu 
lassen. Alles hángt von den Umstánden ab, in welche 
er beim Eintritt in die Welt versetzt wurde, und von 
den Eindriicken, die sein wáchsames Gehim in der 



211 

ersten Jujícnd empfieng. Bleibt er sich selbst úber- 
lassen, so wachsen seine Neigiingen in wilder Opig- 
keit mit ihm auf und seine endlose (!) Kráfte bleiben 
iinentwickelt. Lebt er in Gesellschaft, so nimmt er un- 
venmerkt die Sprache, die Maniren, die Sitteji, die 
Meinungen, das Interesse und den Geist der beson- 
deren Gesellschaft an, die ibn um^^ibt; und so verbrei- 
tet sich da^ Gift der physischen und sittlichen Ver- 
derbniB, wenn es einmal den Zugang in diese Gesell- 
schaft gefunden hat, unverinerlkt durch die ganze 
Masse aus. Der Mensch wird gut oder schlimm, auf- 
richtig oder falsch, sanft oder ung^estúm, blodsinnig 
oder witzig, trág oder thátig, je nachdem es dieje- 
nigen sind, von welchen er sidh immer umgfeben 
sieht. Und wiewohli keiner ist, der nicht etwas von den 
besonderen Aolag^en zu einem eig^enthiimlichen Cha- 
rakter, womit ihn die Nátur gestempelt hat, bei- 
behielte; so dient doch diefí in groBen Gesellschaften, 
meistens nur die AnzahJ der iibel ^ebildeten und gro- 
tesken sittlichen Formen zu vermehren. Je gróBer diese 
Gesellschaften und je gróBer die Menge der kleineren 
ist, aus welchen sie zusammenřresetzt sind, je mehr 
diese verschiedenen kleinen Kreise einander drúcken 
und pressen, je háufiř^er die Leidenschaften, Vortheile 
und Ansipriiche in diesem allgemeinen Gewimmel an 
einander stoBen: desto mehr g^eht von der ursprunjíli- 
chen Gesítalt des Menschen verlohren. 



Keine Luft ist so dick, kein Volk so dumm, kein 
Ort so unl)erúbmt, daB nicht zuweilen ein groBer Mann 
daraus hervorstehen solíte. leh sehe jedoch nicht ein, 
wie ein Ort sich eines soJchen Umstandes bedienen 
kann, um Anspriiche an den Ruhm eines s^roBen Man- 
nes zu machen. Wer í?dx)ren werden soli, muB irgend- 



212 

wo Reboren werden: das (^hripe nimmt die Nátur aiif 
sich. Die Nátur, wenn man sie nur un^^e-^^tohrt arhei- 
ten láBt, macht wenÍKí^ens alle vveitere Fursorg:e fiir 
das fíerathen ilirer Werle iiberfluUiK: alier wie wnhl 
sie selten ver^ílelit. ihr I.iehlin^swerk niit allen den 
Fáliipkeiten auszuriisten. durch welclie ein vollkí)mme- 
ner Menscli ausfjebiklet werden konnte: so ist el)en 
diese Aushildunjí das. vvas sie der Kunst iiberlátit, und 
es bJeibt also jedetn Staate noch (ieleí^enheit Renují 
iibrií;. sich ein Recht an die \'<>rzuífe und V^erdienste 
seiner Mitbiirjíer zu erwerl>en. 



Die Rildunp des (ieschmaks (= udr/itá pochut- 
nost, přishišné (?) jK)chute»iství) ist die běste Grund- 
lapfe zur innerlicheu Schónheit und Gútte der Seele, 
welche den liebenswiirdiíxen. edelTniithi^en, wohlthá- 
tiíjen und jíliicklichen Menschen macht. Und nichts ist 
j^^eschiokter, die-^^es richlige (iefiihl (= Pocit) des Schc")- 
nen in uns zu bilden. als — wenn alles, was wir von 
Kindheit an sehen iwid hořen, schón ist. 



Alles alte Herkommen. jede lan^nahripe (íewohn- 
heit und verahete (íebráuche hatten bei ihrem Ent- 
stehen ihren puten (irund. Alilein mit der Zeit andern 
sich die (íriinde. die fortschreitende Ausbildung des 
menschlichen Cíeistes wird ver(voll)kommnet. Sitten 
und Denkujiíjsart werden pfeándert. wobei alsdann ořt 
peschieht, dali das Verahete durch buchstábliche Er- 
fiilhinp zwecklos. ja lácherlich pemacht wird. Will 
man hier vernunftgemálj handehi. so miissen alle diese 
nun íjanz unpassende Sachen zur Vermeiduner eines 
allen fálligen AnstoBes nach veriinderten Umstánden 
rme^ef^ossen werden. 

Wohl wird der Mensch, so lanjje er als Kind lebt, 
nach kindlicher Weise l)ehandelt; so wie er aber die 



213 

Kinderschuhe auszieht. wáre es thóricht, ihn. wenn er 
fortschreitend als jiin^liníí, Mann und Greis erscheint, 
noch nach Kindersitte zu behandeln. So wie der eiti- 
zelne Mensch sein emporsteiKendes Wissen hat, so ist 
aiicli die Menschheit in hoher fortschreitender Aus- 
hildun^^ be^riffen. Nur das kann gut und nútzilich sein, 
was zeit^emáss ist. Jede entííeřjensetzte Richtung und 
Streben ist lácherlich, verderlíHch, mithin unzulássiřT. 
Sovvie sich von Zeit zu Zeit die VerháltniBe der 
Staaten, die Meinunřjen, Sitten und Gebráuche der 
V()lker verándern. die Wissenschařten, Kiinste und 
GevvčJrbe sich durch neue Entdeckungen, Erfindungen. 
Handelfswege etc. etc. erweitern, vervollkommnen oder 
eine andere Richtung^ nehmen, soli auch die Gesetz- 
jjjebun^. die stets eine ZeitgemáBe sein soli. von Zeit zu 
Zeit bald alljiemeiner, bald in einzelnen Theilen ver- 
ándert oder vervollstándigt werden. 

Urthell oder Nachrede. 

Es ist die menschliche Nei^uníí, íeden Dumm- 
kopf. jeden hámischen Buben fiir činěn nnverivurfii- 
chcn Zeugen p^elten zu lassen (ohne richtige Erwá- 
.líunjí seiner Beschaffenheit des Urtheils Vermogen(!) 
oder der Urtheilskraft seiner Vernunft). sobald er 
einem j^rolíen Mann ir^^end eine úberschwenííliche 
Unjíereimtheit nachsaíjt. welche sojjar der alltá^jlichste 
Mensch bei fúnf g^esunden Sinnen {^= u pateru zdra- 
vých smyslů) zu l^eí^ehen unfáhig^ wáre. 

leh mochte nicht g^erne íílauben. daB diese Nei- 
suníí so aílííemein sei, als die Verkleinerer der mensch- 
lichen Nátur liehaupten, daB die kleinen Anekdoten. 
die man von groBen Mánnern auf Umkosten ihrer 
V^ernunft circulieren zu lassen pfle}?t, sehr leicht bei 
den meisten Ei^j^an^ finden. Doch vieleicht ist dieser 



214 

Hang im Grimde nicht stráflicher als das VerkiniRen. 
womit die Sternseher Flecken in der Sonne entdeckt 
haben? — Vieleicht ist es hlolJ das Unerwartete iind 
Unl)epreifliche. was die Entdeckimjr solcher Flecken 
so anprenehm maclit? Auiier dem findet sicli auch nicht 
selten, daB die armen Txute. indem sie einem grossen 
Manne Widersinnigkeiten nachdichtcn , ihm — nach 
ihrcr Art cu dcttken — noch viel Klire zn erweisen 
glaul)en; und dies nia^ wohl der Fall l)ei mehr als 
cittcm ahderitíschen Gehirn fjewesen sein. 



Die Mittel der Vertheidiřriinjj:. niit weJcher die , 
Nátur die Geschopfe liegabt hat. sind verscliieden. | 
Wáhrend einijje ihrem Cegmer kiiiri entgejjen u:ehn ' 
und redlich nrit ihm fechten. weichen andere dem Zu- 
sammentreffen panz aus. Der Dientenfisch (Cernivec. 
mořská ryba) ist. wie man sagt. mit einer wirklicli 
sinnreichen Einrichtunf^ anderer Art versehen: wenn 
er verfolgt wird. daB ihm keine Aussicht auf das Ent- 
kommen mehr iihrig ist. entladet er /^ejjen seinen An- 
/jreifer eine Wolke schwarzen Kothes, unter deren 
Bedeckung er der Beobachtune: entgeht. wáhrend sein , 
Ijeschmutzter Gepner von seiner Verfolgun^' abláBt, 
bei welcher er nichts. als besudelte Finger erhalten hat. 

Die Wahrheit sieht nicht auf die Personalitát, sie 
l>eachtet nur sich sell)st und bleibt eben immer jeder 
feindseligen AVrliťUlunř: ohníjeachtet. auchf?"! in sich 
seibst. 

Auch ein herzhafter Mann kann in Verlegrenheiten 
íjerathen: al^r seine Fertip[keit. die Gefahren nicht 
scheut und wie die Stahlfeder dem Drucke. den j^roB- 
ten Hindernissen nur desto unermiideter entg^ejjen- 
arbeitet — nur solche Fertigkeit ist nicht so leicht zu 



beugen. Herzhaft arbeitet sie dem aufsteigenden Un- 
gewitter entgeg-en und iiberwindet (es); indeB der 
fei^e Weichling das trúbě Wólkchen scheut, sich un- 
ter einen Baum verkriecht iind vom Donner verschla- 
j?en wird. Der herzhafte Schwimmer erblickt in der 
hohen See einen Grashalm, erg^reift ihn fróhlich und 
trozt — nicht mit dem Halm. nein, weil er Muth hat, 
dem Sturme, wirft Wojíen. uber sein Haupt zerschmet- 
tert solchen, unter seine FiiBe, arbeitet sich durch und 
entkommt. Aber das verzártelte Muttersohnchen (Ma- 
tičin kochánek), das iedes rauschende Liiftchen er- 
schreckt, weil es sich áng^stlich der seidenen Polster 
erinnert, auf denen es, ach! vielleicht nun nicht mehr 
hingestreckt. die siiBen Ta^e verfaulenzen wird, die 
sein váterlich Erb(í?)uth ihm ohne Miihe gjewáhrt. 



Hat die Leidenschaft (sich) ausg^etobt und die 
Vernunft wieder ihren Platz eingrenommen, so er- 
scheint ^leich alles von der besseren Seite, nicht weil 
die Sache eine bessere Seite g^enommen, sondern weil 
sie auf einen andcrn Standpunkt úbertretten ist, wo- 
hin sie die Leidenschaft jetzt nicht mehr kommen láBt. 
Und welchen Nutzen kann die Leidenschaft einer gii- 
ten Sache bringen? — Wenn schon die Seele uber 
etwas edles trauert: ist doch besser die menschliche 
Ohnmacht in sich anzuerkennen, dem Schicksale sich 
nicht kámpfend ent^ejíenzustellen; sondern mit Ge- 
lassenheit, was es bringt, zu nehmen und dafiir gjeben, 
was man soli, was man kann. 



Leiden sind der Probirstein der menschlichen 
Kráfte; durch sie allein lernen wir die Freuden des 
Lebens kennen und schátzen; sie simd der Schatten, 
der diese in Licht stellt. Im Kaimpfe mit den Leiden 



2l6 

lernen wir uns selbst kennen. f)l) iins Rube nnd GeniiP 
des íliiten ziim Weicblinp: ^emaclit hat. Ltiden mm 
mit Wonne jjemisclit sein: dieli ist der Charakter dc-- 
Lehens. Der Wechscl der Scenen macht uns zu Men- 
schen iind I-eiden iind (íram schárft die Seelenkráfte; I 
ein immerwáhreiides Einerlei wíirde sie ahstiimpfen. 
Wir sind al)er immer falscbe Rechenmeister. sohald 
ims I>eiden zuř Tliatip;1<eit und zum Kampfe eichen. J 
Unser Blick hleibt dann an dem jjejjenwártij^en Auj^en- I 
hlick hanben, die SeHistschatzunp: erhoht den eiíjnen ] 
Werth, das defulil, die T^iden, und so wird der Calcul ' 
Rezo^en. Und doch j^ah uns die Nátur ein Gedáchtniíj. 
das uns in Sí>lchen Fallen an Tausend jxendssene Freu- 
den erinnert nnd unseren Muth stárken soli. Warum 
folsren wir nun nicht der weisen Einrichtunp: der Ná- 
tur und brinpen diese Ruckerinnerungen in Anschlap:? 



Die Menschheit hat auch ihre Ablel>ensperioden: 
kindlichen Zustand. Rildung-speriode, Juíjendsinn, 
mannliches Auffassen, Aufhoren der Unmiindiííkeit, 
ein pesetztes mannliches Denken und Benehmen. Jede 
Periodě hat eine eigene RiJdunp und Pflepe nóthig: 
dieselbe Bebandlunř:, die man fiir ein Kind zweck- 
máíiig- gefunden, paBt nicht fúr einen soliden Mann, 
und wer ihn dazu mit Zwanp verhalten wiirde. ver- 
simdif^t sich pegen das Naturrecht und ist unp:erecht 
íjepnen die Menschheit, ohne sich einen stabilen und 
effectuellen Nutzen durch diesen MieBl)rauch ver- 
schafft zu hal)en. Andere Menschen. amderer Sinn; 
andere Zeit. andre ErforderniBe. Alles Gute ist nur zu 
seiner Zeit wirklich giit. 



Es f^ibt Albernheiten, die nur ein Dumřnkopf den- 
ken oder zu sap^en fábig: ist; sowie es Unthaten sriebt. 



217 

die niir ein Schurke be^rehen kann. Die besten Menschen 
haben ihre Anomalien und die Weisesten leiden zii- 
weilen niir vorilherj^chcndc J'crfinstcrtin^; aber dies 
liindert nicht, daB man nicht mit binlánglicher Sicber- 
heit V(^n einem verstándií^en Manne solíte bebaupten 
konnen. daB er gewohnlich und besonders l)ei solchen 
Geleg^enheiten, wo auch die Dumsten eben den ibrigen 
zusammenraffen, wie ein Mann von Verstand ver- 
fahren werde. Diese Maxime konnte uns, wenn sie sje- 
horijí angewendet wúrde. ion Leben manches rasche 
Urtheil, manche von wichti^en Fol^jen be^leitete Ver- 
wechslung' des Scbeines mit der Mebrheit ersparen 
helfen; aber den absoluten Abdcriten hilft es nichts; 
denn zum Abwenden einer Maxime wird jjerade das 
Dinří erfordert, das sie haben. 



Tráume nicht willkuhrliche Gliickselif^keiten. die 
sich vieleicht in Placen verwandeln. wenn sie dir zuj^e- 
standen vvúrden. Lege dich unbesor^ in den Arm der 
Vorsicht. LaB das Schidksal, das Gott fur dich be- 
stimmt. dir immer willkommen sein. Wisse, daB Tu- 
gend nichts anderes ist, als ein tapfrer, unermiideter. 
říeistmiithiříer Streiter mit clem unedlern und sterbli- 
chen Theil Unser selbst. Nur dem, der bis an Ende aus- 
hált, nur dem Oberwinder wird der Brave anerkannt. 



Beim Nachdenken úl>er die Grúnde, aus welchen 
sich bestimmen lasse. was dem Menschen wahrhaft 
níitzlich sei, j^elan^ít man mehr zu der Oberzeuguníí. 
daB die ííewohnliche Vorstellung: von zwei entfjegen- 
gesetzen Grundtrid^en des Menschen, einem jí u ten 
und einem b ó s e n, irrij? sei und daB dersell)e nur 
von einem einfachen, seinem Geschlechte eig^enthúmli- 
cheren, dasselbe von allen Thier^ttunf^en unterschei- 



2l8 

denden Naturtriebe bei allen NeiKunRen und Handlun- 
gen, auch den widersprechendsten, íjeleitet werde; 
dieses seie der Trieb der Fortschreituiiř: (Pud p^kroč- 
nosti) oder Vervollkommnuns: (Zdokonaleni); ein un- 
erláBliclies Strel)en (neústupná snaha, touha, žádost) 
immer mehr zu sein, zu hal)en, zu genůBen und zu wir- 
ken. Dieser Trich ííel>iete dem Menschen, was er in der 
Reihe der VVesen leisten, iind die Vernunft, wie er es 
leisten solle, und der Endzweck seines Daseins im 
Wehall l)estehe darin, durch fortschreitei.de Entwi- 
kehuiíj und Anwendunj; seiner kórperliclien und jíei- 
stiíjen Kráfte selhst immer l)esser und vollkommener 
zu werden, alles um sich her, soweit er reiclien kónne, 
zu verbessern und so die Šumme desGuten in der Welt 
zu mehren. Die Quelle alles Guten. Edlen, GroBen, 
was Menschen je gethan, noch thun und thun werden. 
findet man in diesem Naturtriel>e. nach dem Gesetze 
der \''ernunft freleitet. und ehenso auch die Ouelle aller 
die Menschheit entehrenden Tester und Verbrechen, 
wenn dieser Trieb ohne T^eitun? der Vernunft befrie- 
diert wird. Man uberzeufje sich nur vorers-t: daB die 
heilipfe Relipion Tesu, so wie er sie vom Himmel 
brachte, keinen anderen Wejj zum Heil der Seelen 
lehre. als diesen, nur daB sie das Strelien nach Voll- 
kommenheit noch durch das hochste Geboth der Liebe 
erhohe und veredle. 

Die Verbreitunp: dieser fur das I>eben des Ein- 
zdnen. wie der Entwikelunp der bur^rlichen Gesell- 
schaft pewies h(>chst einfluBreichen ErkenntniB seie das 
Ziel unseres p^anzen T^ebenswandels. 



Lóscht der Todesen^rel meine Lebensfackel aus, so 
hab ich meinen Lauf vollendet. Tch war ia nur ein ein- 
zelner Theil von Myriaden, die das Ganze ausmachen. 
Mein Wesen ist ja nur ein unendlich kleiner Punkt, 



2IQ 

nicht Gránze der Nátur, wozu es Eigenliebe tmd Stolz 
so gerne erheben mochte. Was wird dem Ganzen ent- 
nommen, vvenn dieser Punkt ausg^eloscht wird? — Und 
doch fállt kein Sperlin^r vom Dache und doch wird kein 
Haar gekriimmt ohne der leitenden Vorsicht WiHe. 
leh bin also auch in meiner unendlichen Kleinheit 
ííroB, und wird der Punkt verlóscht, so ist die Absicht 
erfiillt, warum ich da war. 



Es konnte besser auf der Welt ř,'ehen. wenn sich 
nur die Menschen die Múhe nicht verdriefíen lieBen, 
einander kennen zu lernen; wahrlich sie sind alle Brii- 
der, bis auf den AusschuB; und dieser sinkt desto tiefer 
herab, je mehr die groBe Bruderschaft die Vergesse- 
nen und Ubersehenen aus ihnen lieraussucht. 



Die Freude ist zuweilen die gróBte Betrii^jerei. 
LaBt mich nicht zu weit von der goldenen Mittel- 
straBe von ihr hinrelBen, daB die Traurigkeit mich 
nicht zu unbereitet uberrasche! 



Nicht auf dem Weg^e offener oder heimlicher Ge- 
walt sind die bessernde(!) Veránderungren des Zu- 
standes der Staaten, wie der biirííerlichen Gesellsdhaft 
iiberhaupt. erreichbar: sondern nur auf dem Wege 
allmáhlijí fortschreitenden Bildunjx und reiferer Ein- 
sicht: Successio nempe motu et duce. nátura et Relli- 
srione. 



Die Laster der Menschen entspringen nicht imrner 
aus ang^eborener Verderbtheit ; sondern aus ihrer un- 
gliicklichen Lage. AusschlieBung: von guter sittlichen 
Gesellschaft, g^ebildeten Menschen. Und ebenso a con- 
trario die Tugenden. 



220 

Cberall sind Ncid und MittelmáCÍKkeit mit einem 
jíeháliigten Namen l)ei der lland, den sie ořt selhst niclit 
verstelien und mit dem sie das ilinen lástitje Verdienst 
bratidmarken. 

Aus ant;eřlammten(!) Neid wird die irrolite Ge- 
háliÍKkeit erzeiijjt. 

Nur im (Iral)esdnnkťl leucluet das \ crdienst; uiu) 
des Neides Sclilanjrenk<)i|)f /-ertritt nur der Todt. 



Wohl dein Knnige. den das Volk niclit nur als Ko 
nigi sondern auch als Menscli liebt und ehrt. 

Ein Verbreclier ulauht sicli iniiner siclier. uviii. 
er eine Lastertliat l^ejxinnt. 



Ein Rául)er kann nicht ul)er meine- Ilandlun/í 
ricliten. leh hin unschuldijíer Weise in die Ilánde der 
Morder und Kiiulier jíefallen — ich 1/in mir Sell)3ter- 
Imltunp meiner íxeffdirdeten Freilieit schuldijí — fol- 
k'lich kann ich jedeš Mittel zu n:einer Rettunu anwen- 
den, ohne strafhar zn scin. 

Uie (ieííenwart kennt nie das ware \'erdienst seiner 
Zeitíjenossen, denn das wahre Verdienst arbeitet fiir 
ťtwas anderes als fúr die Nachwelt. 



NútzJiche und KroBe Veránderun^jen kónnen nie 
pltitzlich entstehen: Ks will eine lan.tje Zeit haben. um 
etwas (lUtes fest zu jírunden. 

Fliichtige Gedanken. 

Das Gewissen ist kein íliinerauír, das man aus- 
schneiden kónnte. 



221 

Materialismus und das Streben der sich dessen 
bedienenden Menschenklasse hat zum Zwecke: alle 
Kráfte zii beherrschen, um sie nach seinem Ziele zu 
leiten. 

Ein frommes. weises Gemiith findet in Allem. was 
Gott sendet, sein Gliick. 



Man will Menschen haben. die handeln und nicht 
denken, leiden und' nicht schreien. sehen und nicht ur- 
iheilen, — g^ehorchen und nicht fragen: warum? — 
íílauí)en und nicht ůberzeujít sein wollen. Kurz Ma- 
schienen wollen sie hal:)en! 



Es ist hóchst unbilliíí einen Mann nach der Maske 
zu beurtheilen, unter der man einst einen Buben fand. 



Leichter trág^t der Mensch das sichere Ung^liick, 
als die Furcht davor. 



Die Giite des Herzens ohne Weisheit ist ebenso- 
wenig eine Tug^end, als Wissenschaft ohne Tuffend 
Weisheit. 

Steine verwittern, einj^ejírabene Buchstaben ver- 
loschen; aber tief eingejíraben bleibt in unserem Her- 
zen das Denkmal wahrer Freundsclnft. auch ienseits 
des Grabes folgt sie uns nach. 



Man muB den Schwindel des Volkes nicht verken- 
nen, nicht fiir einen chronischen Wahnsinn halten. Stei- 
ííen die Fluthen. so laBe man sie austoben und sich 
endlich verlaufen. Mit Ruthen aber sie zu peitschen, 
das wáre keine Politik. 



21Ž 

Verubte Thaten werden oft nur so lange f^t jje- 
achtet, als sie niitzen. 

Man kann den Menschen nur in so fern Gutes thun. 
als sie dessen fáhi^ sind. Wenn sie nicht verniinftijí 
sem woUen, wer kann sie nothigen? 



Die kleinste HanJlunp, die ein reines Herz, eine 
zártliche Sor^falt, die Pflicht unseres Berufes zu er- 
fiillen zuř Quelle hat, ist wichtijí in den Aujien des 
Kwigen, der iinser Richter sein wird. 



Die Musen sind nicht schóner, als wenn sie Aiif- 
wárterinnen der Tugend sind. 



Alle irdische Ditige haben nnr den Glanz, den 
unsre Affecte ihnen stehen. 



II faut teiir faire peur. Nach Lord Stanley*s Cber- 
setzung: Man moB sie fiirchten lehren, ehe sie lieber: 
konnen. 

Es ist leichter Sůnder zu l^ehren, als Theoloř^en 
auszusóhnen. 

Es ergeht manchen Leuten, da6 sie ihr nróBtes 
Verdienst oft ř^erade in derjeniíjen Kunst oder Wissen- 
schaft suchen, wozu ihnen die N^tur eben niciit die 
meiste(!) Anlagen verJiehen hat. 



Wissenschaften haben den Menschen nicht elend 
gemacht; sondern das Elend hat die Wissenschaften 
íjemacht. 

Die Freuden der Menschen sind immer p:roBer als 
seine Schmerzen; denn unter jenen ver^fiBt er sich 



223 

selbst; bei diesen aber behált er noch Selbstheit geniig, 
sich zu breit(?) leiden oder zu bewtindern. Daher ha- 
ben wir fúr unsere Freude ein zu kurzes GedáchtniB, 
fiir unsere Leiden ein so lanp^es. 



Wer da recht liebt, der liebt mit Treue. Die Treue 
ist der Geist der Liebe.- Wer ohne Treue liebt, j?eht 
einsam durch die Welt und macht voriiberfliegende 
Reisebekanntschaften. 

Wer die Erde bauet mit Sorg' und An^ístlichkeit, 
hat hóheres Verdienst vor Gott, als wer zehntausend 
Spriiche des Gebeths tág^lich wiederhollt. 



Ein einziger falscher Grundsatz fiihrt auf immer 
vom Wege der Wahrheit ab und fiihrt zum ewigen 
Kriege mit Menschheit und Wahrheit. 



Es gibt eine Classe Menschen, die so widersinnijí 
von sich denken, daB das Schone aus keinem hoheren 
Grund schón sei, als weil es ihnen so beliebt. Und des- 
halb wird ein Ihrer(!) Mit^^lied nur in sofern klují. als 
er kein wahrer(!) Mitglied von Ihnen ist. 



Herders Lebensgeschichte giebt, wie die Geschichte 
vieler ausgezeichneten Menschen, einen uberzeuř^enden 
Beweis, daB das angeborene Talent um so kráftiger zu 
einem gtlánzenden Ziele emporsteig^t, je mehr es mit 
ánBeren Bedrángnissen und Entbehrunř:en kámpfen 
muB. 

Mancher bemuht sich das zu werden, was er sein 
muB, um den Zweck zu erreichen. Will man den 
Zweck, so muB man auch diie Mittel woWen. 



224 

Schtnáhuníí ist eine Art Beweis, die immer ein 
lievvuiitsein von Schwáche bei demjenipen verráth, der 
sich ilirer bedient. 

Der junjje Mensch zeichnet sich durch eine canz 
cijícne Mischunjí von treuherzi^jer Allíernheit und 
(l)latten instinctartlíjen Hansverstand, mit einer Por- 
zion (= přisadím) ífiitlauniKtcr Schalkheit und an«eÍK)- 
rener Arglosigkeit versetzt (= složený) so sonderbar 
zu seinem Vortheile aus, dali man sich leicht an sein 
Ceschlecht gewcihnen kann. 

Aríjere dich nicht iiber Menschen, daB sie nicht 
anders sind, als sie sein kónnen. 



Icb betrachte Verknujjen und Schmerz als einen 
von der Nátur jíej?eí)enen Stoff. den ich zu l)earl)eiten 
hal)e, Die Kunst ist jcticm die schonste, diesem die 
ertráglichste Form zu ííel)en; jenes zu reinigen, zu ver- 
edeln, zu erlnilien; dicsen, wenn er nicht ^[ánzlich zu 
stillen ist. weni^stens zu besánftiř^en, ia, was in man- 
chen Fállen anjjelit, soj^ar zu Verkniiffen umzuschaffen. 



Man wiirde sich fast immer irren, wenn wir mei- 
ncn. die Din^e in der Welt wiirden, wofern sie anders 
^e^anjíen waren /íťíííT ge^anjíen ; oder das Gutc. das 
uns recht ist. wúrde auch ohne das damit verbundene 
Schlimme, das uns nicht recht ist, erfol^rt sein. Jed(jch, 
um es werden zu kennen, muliten Umstánde sich er- 
eiíjnen, die nur unter dicsen Bcdin^un^cn zusanimen 
tretten konnten, muliten eine Menj^e seltener Menschen. 
die nur unter dicsen Vmstándcn entstehen konnten. 
dazu beitrajícn. (jfters mag auch ein gliicklicher Zufall 
eintretten, der die vorhandene(!) naturliche(!) Anlagen 
so machtiří entwikelte. 



DODATKY K I. DÍLU. 



15 



Hekovy verše tištěné. 
Na smrt Jozefa Druhého. 

(Závěsek k královským Pražským poštovským novinám Kra- 
mériusovým k čís. 13., 1790.) 

Při smrti Marye 
kvílícím Umkám — 
Apollo řekl: 
Nekvilte, sestry mé! 
Jozef živ jest vám. 
Když Jozef umřel, 
sám Apollo v pláči 
vzdychá a — mlčí. 

F — k H — k v D — šce. 

Demokryt SulciovL 

(Nový kalendář tolerancí. Na rok přestupný 1816. Bez strán- 
kování.) 

Svat>Tn lidu se stav, však pro sebe Sulciem zůstaň! 

Povrchně lid tebe zná; ty znáš však celého sebe. 

Proč kdo brzy ošediví. 

(Nový kalendář toleranci. Na rok přestupný i8i6-) 

Proč jen ^ůdlivec náš, v8cu mladého, při dobré chuti 
ošedivěl? — »Již v životě maťkv je šedivý osel.« 

VI—. H—. 



228 

Škůdiivec učí chválit. 

(Nový kalendář tolerancí. Na rok přestupný 1816.) 

Není-li kmotr ti vhod. tedy chval ho, by ze samé chvály 
hanba mu vyplývala. Tak chvále ho, pohaníš s chutí. 

Počestný proč v nenávisti. 

(Nový kalendář tolerancí. Na rok přestupný 1816.) 

Ptá.š se: Sulcius proč nenávidí počestné lidi? — 

Není-li nešlechetným muž počestnv vejčitk^u tajnou? 

/. TouSil. 

Na schlubnou dívku. 
(Nový kalendář tolerancí. Na rok přestupný 1816.) 

Často slyším chváliti krásu tvou, i 
věřím tomu; mluví se také, že jsi 
dívkou. Kdoby zapíral? — Pak žes tuze 

bohatá, praví. 

Nechť si lidé cokoli mluví, místa 
každé chvále bližního dám; — že tv pak 
sama sebe velebíš, cti a slávy 

neslušně hledáš — 

rce-li kdo: »žes hezoučká« — hodím hlavou; 
»že jsi hodně bohatá« — co mi po tom; 
»pri tom ještě divčicí« — tomu lehce 

nebudu věřit. 

Dokud lidé o tobě slušně mluví, 
hled, bys toho provedla skutky; nebo 
kde těch není. zkálíš a setřeš pověst 

jazykem schlubným. 



22Q 

Přítel a paděrek. 

(Hyllos-Dobrozvěst 1919, x, str. 92.) 

Přítele věrného v tom, kd3'žpro mne se nevidí, poznám: 
prv kdo sází se v svém. srdce mi paděrkem dá. 

Vlasta Hekova. 



Veršované práce z rukopisné pozůstalosti 
Hekovy. 

Povídka. 

Slanina měl synů dvé, však povahou svou si rozdílných: 
Vojtěch v obyčej vzal, že z rána si pohověl na liižku, 
\"ěnceslav raničko vstav chodíval pole, lučiny vzhledat. 
Stalo se jednoho dne, že Vojtěch bera se cestou 
raničko, hodný vaček s penězi nalezl a radostně 
k otcovi šel, aby své vyjevil jemu štěstí to dnešní. 
Slanina vezma vaček šel tam, kde Věnceslav chrápal; 
zhurta volá a budí váčkem syna tak lenivého, 
řka jemu: »Viz, jaké štěstí ten má, kdož raničko 

vstává !« — 
\'ěnceslav mne oči, hlasně zívá, pak promluví k otci: 
»Však že by človíček ten, jemuž ztracený náleží vaček, 
se mnou byltě držel, mého bratra by chybilo štěstí.« 



Rozličnost seznání. 

Xejde-li věc všeliká s rozumem, že by kráčela v pravdě, 
máš pochybnost? — I nejdeť pravda všechněm 

na rozum; 

vždyť všeliká hlava má rozum i to své rozeznání. 
Pravda že vždycky jedna, jak by obsáhla tolik? — 

Mnohým arci se zdá, že by v pravdě seznávali věčnost: 
hlav rozličnost tolikrát však si podivně tu sní. 



230 

Tak co v jeden se klobouk víc hlav dá směsknati sotně, 
takž rozličnost rozumu jednotu táhne si v proudí?). 

Zeť pak hlav rozličnost rozličným rozumem se napouští, 
tím všelijak jediná pravda se pne na rozum. 



Zdání a skutečnost 

Všecko, co nám se tu zdá, na holém zdáni pozůstává: 
všecko, co v pravdě tu jest, v skutku jistém se staví. 



Rozdílnost zraku. 

Kdož nevidí, co na nos mu letí, i kterak, co mu tejlem 
šalba lepí, uhledá? »Jest viděním viděn í!« 



Jak se často mluví. 

Všecko-li má, co jazyk pronriuví, snad státi na pravdě? 
Dlouho-li má s jaz>'kem schránku a stránku rozum? 



Jak chleb chutná. 

Než by se v práci vydal, vpouští se Tobáš na žebrání: 
bez potu tváře chutnáť chleb třeba — dost nehodným. 



Duchu. 

Jádra plný Urostec v hamradí obecném plove 

svrškem 
vzhůru táhne se duch, kvas se na dnách usadí. 



Interna šunt oculís clausa. 

Všecko, co jen se tu z d á, v povrchním nalézá se 

poznání: 
jádro věcí vnitřních zřídka chodí na oči. 



23,1 

Průpovědi a epigramy bez nadpisů. 

Mortuus est Jesuita. — Zemřel Jezuita milý. 
O, si essent omneš ita! — Staniž tak se všem v tu chvíli! 
Ictus erat fulmine. — Hromní střela tuť ho sklála. 
Gloria Tibi, Domine! — Bohu budiž věčná chvála! 



Krátce milost panská fpotrvá, ale zlost kdy se zbourí, 
hrom ipres hrom metajíc, dlouho trvá v zuření. 



Tvář krásná jen těm se vidí, jimž v krásy poznání 
jest taková zběhlost, klam že by pouštěl od nich: 

kdož by cizím viděním krásnost rozeznával a soudil 
tak, co sJepý o barvách, krásu-li můž rozeznat? 



Zchvěi se tu. zlostnice! vždvf záhy tě zlost pomine. 
Věčně tvá jen ctnost: chvilka a zlosti není. 



Náhoda včas sběhlá dosadí, rozumem co se pracně 

dostává: 
toť že slepým štěstím? — Včas i slepí v i d ě j í! 



Věz, že co v tvůj nehodí se povol, z 1 é vždycky nebývá; 
však ani všecko dobré, coť se na tvůj klade krám. 



Strejc Hovořin jest tak učený, žef snadně uhodne, 
kde, prý, svou pátou má koza, hledte, nohu. 



Tam, kdež lásiky není, dověrnost, tomu věr, se netáhne: 
základu věc prázdnáf v svou žene jen ialovost. 



Byť by i anděl sám tady stál a to nám by poroučel, 
sotva bychom volili dáti se v věc takovou. 



232 

Však že mi věc takovou učinil, je mi velmi bolestné; 
dá-li se pak na rozum, bol se v radost promění. 



Proč takováto nesnáz? — ano, proč tou chřadneme 

bídou? — 
»Snad obecný v tom získ?« — Vůle že. rciž. ukrutná. 



Načkoli ptáti se chceš, zdvořilou vždy ptej se otázkou: 
nezdvořilým dotazům zřídka se vděk odpoví. 



Kdož na prknách žádá zvelebit své jméno a slávu, 
tenř nrkenoii sklí/í. věřte, památku sobě. 



Zdá se mnohvni ledacos; zdání ale pravdu rozmáhá: 
vždyť noci mrak mi nedá slunce(?) by v skutku viděl. 



Svou-H jiným l^ezděčnou kdo bv rád chtěl spívati píseň, 
však ale všecko cize — jak vosy — splášel s uší: 



Nikdy se v velké ouřady netři; 
neb velké věže sráží povětří. 



Světská radost okamžilá 
věčný smutek přistrojila. 



B\Aáť. že když měšec prázdný, 
není tovaryšem žádný. 



Mlč, když častnost velí mlčení, 
mluv, když káže láska mluvení. 



23.-^ 



Chceš-li, aby co si žádáš, spíše se ti zdařilo, 
přilož své polinko, by se snáze vařilo. 

Bloudku, na tvůj práh že prší, 
mníš, že v celém světě prší? 



Ač ostrosti zubů jazík často zkusí, 
obcovati přece s nimi musí. 



Svorností se všecko dobře daří, 
tať nestravnosti mnohé strávně svaří. 



Nechť si vstáváš za tmy, všecko budíš : 
hled, dne přece dříve neprobudíš. 



Čím kdo věkem dospělejší, 
tím marností ohyzdnější. 



Ták se ně-kdy s námi děje, 
že žádné není naděie. 



Lodě tvá, ač zmítána bývá, 
netone, než zhůru splývá. 



Než se nadáš, všecko mine, 
a klubko se koncem svine. 



Neštěstí po lidech chodí, 
hory o tom nic nevědí. 



Nehrubě valný mír v domě bývá, 
kde kohout mlčí, slepička zpívá. 



234 

Pecuniae obediunt omnia. 

Kdo můž penězi chřestati, 
snadnoť mu všeho dostati. 



O lormose puer nimium ne crede colori. 

Ó spanilé pacholátko. 
barvě nevěř, ubožátko; 
neb krása, síla, spanilost 
nebudou s tebou jako host. 



Lekoslavovo okřtění. 

Ačkoli svým jménem opatřils sobě slávu velebnou; 
přec se na vrch zásluh dá přiložit: I^koslav. 

Ita vocet cor amici intimi. 

Q. f. f . s. 
Geyersberj? 6. Maji 1840. 

riadislaz' 



Do tobolky P. KleínschmídovL 

Kdož má na všem, jak co přijde, 

včas i v nečas dosti, 
tomu třeba z trní vzejde 

zdárný květ radosti. 

Psáno v Nízké dne 14. srpna iSai. 



Německé verše památníkové. 

In das Stammbuch eines Junglings. 

Von des Himinels wonnigen Gestaden 
Streiie Gott aiif deines Lebens Saaten 
Wunderholde FretidenbliimeTi aiis. 

Langes Leben, der Gesundheit Fiille 
Schon umwunden von der Liebe Hiille 
Dem freudenblumen schonsten StrauB. 



Losung: Irsai (tak!) 33, 5. 6. 

In das Stammbuch der Wohlgeborenen 
Frau A. M. von Forestier. 

Nisky den 22. 7l:er 841. 

In andrer Glúck sein eig^nes finden, 

Ist dieses Lebens Seligkeit; 
Und andrer Menschen Wohlfahrt gfrunden. 
Schaf(f)t gottliche Zufriedenheit. 

Da aber alles Gute, mithin jede durch die Hand 
der Frommen erwiesene Wohlthat. vom Oben her- 
kommt: so ist es Gott eben gefállig, daB der Empíáng^er 



236 

auch Regen die. welche Gott zu seinen Werkzeugen in 
Gnade erwáhlt hat, dankhar Gesinnungen heget. Und 
so oft ein dankbahres Gemiith es thut, lobt es den 
Herrn und preiset ihn mit Dankgefuhl in seinen 
VVorten. 

Losiing. Spríiche 19, 17. Matli. 10, 42. 



Fíir Mad. Schmid. 

Gottes Wille sei unser Ziel, 

Weil er státs nur das Gute wilh 

Um, was recht und unrecht ist, zu wissen, 

Hrauche man Vernunft und frape sein Gewissen: 

Wenn ich wollte, was ich solíte, 

Kónnt ich alles, was ich wollte. 

Losung Psalm 40, 5 und zum Abschieds-Sagen Psalm 
90, 14 bis 17. 

Xisky den 26. September 841. 



Epigramma. 

l-ur Fráulem Liamonde von SchóUenstern. 

Auf der Erde sind wir Fremdlinge, 
Welche leben durch Gottes Gaben: 
Mithin zeitvveilig als Mietlinge, 
Welche hier kein Eigenthum haben. 
Kurz wáhrt uns die schónste Zeit 
Und fúhrt nur zur Ewigkeit. 

Selbst die angenehmsten Tage 
Haben ihre innre Plage; 



2.^7 

Mancher sú6e Wunsch des Herzens 

Wird begleit oft von Schmerzen: 
Alanche entzíickende Wonne 

Entschwindet(?) die schone Sonne. 
So ist nicht die Welt das rechte Land : 

Jenseits und beim Herrn das \^ a t e r 1 a n d. 

AJs mir diese Stimme ist erschollen, 

Fand ich: wahre Ruh wár mir fern: 
Doch es brácht dankbar Erden SchoUen 

Oben ein glánzender Himmels Stern. 
Seli^:, die dem Herrn niir leben 
Und im Allen nach ihm streben 
Wohl beniitzend diese Zeit 
Als den We^ zur Ewigiceit. 

Na konci připsáno: 

Geschrieben zu Xiesky 1845 in meinem 77 Lebensjahre. 
Mit muntrem Muth, doch mit schwacher Hand. 

F. IV. H. 
Na lístku přišpendleném: 

Der Herr ist freundlich dem, der auf 
ihn harret. Kla^rlied Jerem. 3. 25. 
Haltet an ihn, wenn ihr miifit streiten; 
bleibt bestándig, er stebt euch zur Seiten. 
Er wird euch leiten zu dem Brunnen der Seligkeiten. 
Unter seinem Schirmen 
Sind wir frei von Stúrmen; 
Und hab ich meinen treuen Gott, 
So frag ich nichts nach Noth und Tod. 
Ist der Schall des argen Truges, 
Dann erscheint uns fern 
Der Wahrheit Stern. 



2^8 

Mit diesen Zeilen empfielilt sich Ihrem freund- 
schaftíichen Andenken Fr. W. H. 

Niesky den ii. April 1845. 

In das Stammbuch der Fráulein von Schollenstern 

eingetragen. 

Die Freude verschwindet, es dauert kein Leid, 
Die Jahre verrauschen im Strome der Zeit, 
Die Sonne wird sterl^en, die Erde verpehn, 
Doch redliche Freundschaft wird ewig besteh*n. 



Mit Schicksalslaunen kámpft der Mensch verg:eljens, 

Sie sind die Furien dieses Erdenlebens, 

Sie stiirzen uns in bodenlose KJiift. 

Sie treiben rastlos und bis an die Gruft. 

Dort schlafřen wir. vom Traum des Lebens miide: 

O armer Mensch! — im Grabe nur wohnt Friede! — 



Der Mensch soli immer muthi^f Gott vertrauen, 
Nicht hoffnunsfslos zum Sternenhimmel schauen. 
Des Duldens Pfad sei immer schroff und steil, 
Der Glaube ebnet ihn, er fůhrt ihn zum Heil. 



POZNÁMKY. 



Napřed několik poznámek všeobecných. 

Zásady, kterými jsem se řídil při vydávání Hákových 
spisů, jsou vyloženy v úvodě k I. dílu, =tr. XI násl. 

Proti prvnímu dílu jsem chtěl poznámky k II. dílu co 
možná zjednodušiti a omeziti. Proto zde vytýkám úhrnem ně- 
které odchylky od našeho způsobu psaní. Na příslušných místech 
uvedu jen zvláštní případy. 

I. Hek — jako jeho doba vůbec — píše velikými písmeny 
všecka přídavná jména odvozená od jmen vlastních; na př. 
Českým perem, krále Perského, Ceylonský strom; A/olutské 
zboží, Holandské, Francouzské, anglické, /ímerycké osady, 
.-imsterodamské. Pařížské štěpnice, pět zlatých Fidefíského čí- 
sla atd. Tisknu po našem způsobu malými písmeny a nepřipc*- 
mínám toho v poznámkách zvláště. Podobně jsem přepisoval 
s malými začátečními písmeny názvy jednotlivých kupeckých 
rostlin, jež Hek po příkladu Veleslavínově tiskl s velikými za- 
čátečními písmeny. 

2. Ponechávám y v cizích slovech po našich tvrdých sou- 
hláskách v cizích slovech (Afryka, Indye, Hyspanye, Arystydes 
atd.) — a provádím to důsledně i tam, kde se v tisku vyškytá 
odchylka — bývá to v řídkých případech. IJčelem tohoto psaní 
bylo usnadniti správné čtení prostému českému čtenáři. Jen 
zvláštnost pravopisu bratrského, psáti y také po c, s, z (Sycylie, 
Azye a j.), pomíjím a otiskuji po našem způsobu. 

3. V poznámkách nevytýkám již zvláště, že v tištěných i psa- 
ných pracích Hekových bývají spojky a však, adverbia: 
i hned, u prostřed a j. tištěny odděleně; připomínám to 
jen ve zvláštních případech. Podobně nepřipomínám v poznám- 
kách, kde je spojka by tištěna s předcházejícím slovem dohro- 
mady. — Děje se tak napořád. Rovněž neuvádím v pomámkách 
odchylného psaní: jeíto m. našeho jeito, přeJce, dvadcet m. 
našeho přece, dvacet atd. Bývá tak tištěno v tehdejší době vždy. 

Sebraré spNy Fr. VI. Hek., II. 16 



242 

Odůvodnil jsem tento postup v úvodu k i. svazku spisů He- 
kových. 

4. Nevytýkám zvláště odlišné užíváni znamének rozdělo- 
vačích. Odchylek je tolik, že by poznámkám nebylo konce: 
čárkami nejsou oddělovány vokativy a přístavky, zpravidla se 
nekladou před vztažnými větami, někdy ani ne před spojkami 
Nedlejších vět a p. ; zato bývají zbytečně kladeny před ^)ojkou 
a, spojující věty slučovací, někdy i stejnorodé členy téže věty, 
jindy se čárkami cxlděluje příslovečný výraz, doplněk a p. ; 
místo našeho středníku bývá u Heká zpravidla dvojtečka. 
Hojné doklady toho jsou uvedeny v I. svazku a ty zajisté 
dostačí. Materiál pro dějiny znamének rozdělovačích musí býti 
čerpán 7. pramenů samých; shledávati jej v poznámkách ke kri- 
tickému vydání spisů by bylo mnchem pracnější; kromě toho ta- 
kové poznámky nepodají, byt byly sebe důkladněji prováděny, 
jasného obrazu o užívání znamének rozdělovačích. 

5. Vytýkati zjevné chyby tiskové, v časopisech, v kterých 
jsou práce Hekovy otištěny, dosti liojné, zdálo se mi zbytečným 
plýtváním místa. Podobně není potřebí upozorňovati na chyby 
tiskové ve »\'elikém pátku«, poněvadž je spisovatel skoro 
všecky opravil vzadu sám. Kde se chyba tisková může vykládat 
rozličným způsobem, takové případy irvádím v poznámkách 
všecky. 

Poznámky k jednotlivým článkům. 

Učinlivost lásky k vlasti. Sir. 3. Po číslovkách 
(i základních) bývá zpravidla tečka. Ponechávám tečku jen 
při letopočtech. Obecná jména v titulech tištěna velikými pís- 
meny: Kníže Wallis, Paní máteř. 

A g a m i. V Prvotinách je plno chyb pravopisných nebo 
tiskových; na př. v gent. mn. bývá n (couIm, brkw), jinde na- 
opak A (krásíimilovné oko, bfiď) ; ponechávám jen označení 
kvantity odchylné ofl našeho způsobu, kde Hek asi vyslovoval 
skutečně dlouze (způmě, str. 5, ř. 24), správněji bylo by zpúrně. 

\' tomto článku i v následujícím je tištěno skoro důsledně 
3' v instr. jedn. čís. muž. a stř. rodu, tedy na př. str. 4, ř. 15: 
drobným, hustým a měkoučkým peřestím obrostlý; ř. 28: všeli- 
jakým; str. 5, r. 7: radostným, ř. 23: úlisn3'm; str. 6, 
ř. to: opatrným, ř. 16: za svým. Zdá se, že bud 
a«tor nebo redaktor Prvotin postřehoval zde ve výslovnosti 
v živé mluvě y (krátké); byl v svém mínění asi utvrzován také 



24.3 

pravidlem, že se v obecné mluvě v instr. jednotném příd. jmen 
trojvýchodných nerozšiřuje -ým v -ejm, jak to slyšel při vy- 
slovování téže koncovky v dat. množ. Jenže v Prvotinách je 
tištěno také v instr. množném: roztažen^ími křídly (v tomto 
vydání str. 5, ř. 12.), podivnými (str. 6, ř. 23.). Podobně na- 
cházím v instr. jedn. v náměstce on, ono: s nfm (str. 5, ř. 6.), 
za nim (str. 6, ř. 15.), před nim (ř. 19.). V pozdějších člán- 
cích však nebývá jeden ani druhý tvar krácen důsledně. Proto 
na tuto odchylnou délku upozorňuji jen v poznámkách, nikoli 
v textu. Str. 4, v. 4: náklowost; ř. 22: stndá; str. 4, ř. 6. 
v Prv. : nevěčší (pravopisná zvláštnost Prvotin); str. 5, ř. 9. 
y Prv. : příchylnost, ač jinde zpravidla: příchylnost (v tomto 
článku na str. 4, ř. 5. zd.); v ř. 22. tištěno nedopatřením: usly- 
ší-li m. M^uslyší-li. Str. 6, ř. 14. jsem opravil: leč nemá-Xi 
co nepříjemného vn.. má-li; ř. 19: skrývá/, stá/ — zvláštnost 
Prvotin, a to nedůsledně prováděná. 

Hered. Str. 7, r. 12. zd. : yíniel Rafael; ř. 7. zd. : rozumem 
svým; ř. 5. zd. : ne jedni. Str. 8, ř. 7. a 8.: pouhým... spros- 
tým hadem; ř. 10: před nim; ř 13: před tvářť; ř. 7. zd. uspro- 
stých (dohr.) a mniistva. Str. 9, ř. 7 : zoumyslnym . . . podvo- 
dem; ř. 15: Derviš (i dále). Str. 10, ř. 4: tím, neviditelným; 
ř. 20: na zejtří (odděl.) Str. 11, ř. 13: na jednou (odděl.); 
ř. 18: svaříostí; ř. 20: bezpochybí; ř. 26: plychtil. 



Kupecké umění. 

I. O pepři. Str. 13. V Prvotinách 1813 dvojverší, v čelo 
článku postaveného, není. Rovněž latinský název barvínku byl 
přidán až ve Vlast, novinách. Druhé zpracování je rozšířeno 
o první a druhý odstavec na str. 14. a také o jednotlivé věty 
(na př. na téže stránce ve čtvrtém odstavci od: aby se kořínku... 
až po: žádá). Jsou tu i některé změny drobnější, zejména jas- 
nější stilisace. V druhém zpracování byl text rozdělen na drob- 
nější odstavce, jak jsou reprodukovány v tomto vydání, kdežto 
v Prvotinách jsou sraženy v dlouhém odstavci jednom. Také 
konec je značně rozšířen (o léčivé moci pepře). 

Str. 14, ř. 4. zd. : u nich. Str. 15, f. 5: mohtltnosti; ř. 20: 
před hnilostí'; ř. 22: smííeným, ač u Hubra- Veleslavína je 
správně : smííeným. 

II. O zázvoru. Verše podané jako moto vyškytají se až 
v druhém zpracování, uveřejněném ve Vlast, novinách 1818; 
v Prvotinách 1813 jich nebylo. První část (na str. 16. až k po- 



244 

slednímu odstavci) zůstala co do věci v obojím zpracování 
stejná; druhá polovice byla pro Vlast, noviny rozšířena. Autor 
změnil zejména fingovanou útočnou učenost; v Prvotinách 1813 
bylo: »a velmi mocný jest proti tak u Řeků nazvané — Sulci- 
ovské nemoci, to jest, ze zrak zatemňuje*.*) K tomu citát:*) 
Cti Theophrast. de causis plantarum; též Garzias de horto 
aromát, ind. I. cap. G. cum Clusii adnotationibus, neméně 
Pliniu» lib. 12, cap. 19*. U Hubra- Veleslavína je toliko postední 
věta: »a mocný jest proti všemu, což zrak zatemňuje*. 

V druhém zpracování se Hek vrátil k původnímu staro- 
českému zněni. Piidáno je tu: 

Obyvatelé těch krajin až do: ...zůstává a trvá. Poznámka 
přidaná Hekem k satirické vložce o sulciovské nemoci upravena 
na konci; u Hubra- Veleslavína jí není. 

Str. 16, r. 18. ve Vlast, nov.: Irta, ale dále (ř. 22.): Iřta; 
ř. 19: zrMstnosti — jinde bývá: ů; ř. 20. tamže: vyíaje; v ř. 24. 
v Prvot. původně: ani té nejsprostší trávy neroste — ve Vlast, 
nov. opraveno: ani ta nejchatrnějši tráva; i^. 26. v Prvot.: 
nezpra/inivělý — ve Vlast. nov. správně. Hek změnil místo své 
předlohy novějšímu čtenáři nesrozumitelné: »Zázvor horký jest 
na třetím a vlhký na prvtvím místě« v zněni: »Zázvor jest vedle 
přirození svého sytně horký a při tom vlhký* (str. 16. dole). 

Str. 17: z textu Hubrova^ Veleslavínova Hek vypivstil v ř. 
II. za výrazem: zvláště ženám slova: »studenou Matku ma- 
jícím*; a za: měsíčně vyčistění krve »aneb Květ*. 

III. O muškátovém ořechu. Veršované moto bylo 
přidáno až v druhém zpracováni. Jinak Hek připojil v druhém 
zpracování z Hubra-Veleslavína dva odstavce (na str. 20, ř. i. 
nahoře od slov : Výborné muškátové kulky ... až k slovům : 
dobrý prostředek; ř. 16.). 

Str. 18: v Prvotinách jsou některé odchylky pravopisné 
vzniklé patrně nedbalostí redaktorovou (na př. r. 18: pod n», 
poslední ř. : z nich a j.) V témž časopise bylo podle Hubra- 
\'eleslavína: hned z nich vodnatost piští (ve vyd. dole na str. 
18.) — v druhém zpracování: olejnatost. Na str. ig: význač- 
nější odchylky v Prvotinách ř. 3: ke konci měsíce července 
a J počátku srpna — VI. nov.: u konce... a počátkem; ř. 14: 
vybéře, VI. nov.: vybere; ř. 15. v Prv. : nato se dá někde do 
chládku — VI. nov.: potom se dá někam; ř. 18, 19, 21. v Prv.: 
věřší, v budkách; do vápeně vody uvrhne — VI. nov.: vloží; 
ř. 26. v Prv.: ne tak výnosně jako dřív — VI. nov.: jako prvé. 
Chyby pravopisné: brzi (Prv.), červy (nom.), aby se ořechy 



245 

nekazili (VI. nov.); na piídě (Prv., tak tištěno vždy i v násle- 
dujícím článku), posílení mozků (Prv.). Zato (v ř. 2. zd.) 
v Prv. správně : na čtiřrobu, ve VI. nov. ... na čtirobu (asi 
ch}'bou tiskovou). Tento staročeský výraz (na tštítrobu, štítrobu), 
zachovaný podnes v lidu, znamená = na lačný žaludek, na 
liladový život. Str. 20, ř. 26: v Prv. sázíčům, ve VI. nov.: 
sázičům; ř. 5. zdola v Prv.: převážnosti, ve VI. nov.: pře- 
važnosti. Na konci z cizích názvů Hek vypustil německý: 
Muscatniissen, jak zní u Hubra-Veleslavína. 

IV. O hřebíčku. V druhém zpracování jsou četnější 
změny a opravy stilistické i jazykové. Větší vložka ke konci 
článku (na str. 24, ř. 4. zdola) od slov : Kdo tomu porozumí . . . 
až k slovům (na str. 25, konec i. odst., ř. 12.) : i při tom 
hřebíčku vidíme. Význačnější změny jazykové uvádím podle 
jednotlivých stránek. 

Str. 21, ř. 5: chyba pravopisná: podobni (hřebíčky) je 
i v Prvot. i ve Vlast. nov. ; ř. 10. v Prv. : Molufečané — také 
nesprávně jako ve VI. nov. Molufeané m. Molučané; ř. 14. 
v Prv.: na pařeze opraveno ve VI. nov.: na pařez«; ř. 18. 
v Prv. : mílo na ně hleděti — ve VI. nov. : mílo na něho 
(kmen); ř. 19. v Prv.: v stejně vyměřené vzdálenosti — ve VI. 
nov.: ro2iměřené; ř. 21. v Prv.: měkší (chybně) — VI. nov.: 
větší; ř. 22. v Prv.: snědozelené — VI. nov.: snědě; ř. 23. 
v Prv.: kv^te — VI. nov.: kvrte; ř. 24. v Prv.: naposled — 
ve VI. rvav. : naposledy ; ř. 25. v Prv. : voní svou — ve VI. 
nov.: vůní; v Prv.: převyšující — ve VI. nov.: převyšující; 

— ř. 26. v Prv.: lístků — ve VI. nov.: lístků; v Prv.: celistvém 

— ve VI. nov.: celistvém (t. j. jako čelist — pozdější přírodo- 
pisci obrozen^ští utvořili adj.: čelistný) ; ř. 6. zd. v Prv.: Ně- 
kteří píší — ve VI. nov.: Mnozí, jenž věc vedle obyčeje jen 
vždy povrchně berou, mají za to, že; ř. 2. zd. v Prv.: neusta- 
lým plením trávy tam růsti nedopouštějí. Strom ten ve VI. nov.: 
nedopouštějí, aby při něm jaká tráva rostla. Tento strom. Str. 
22, ř. 2. v Prv.: kříček — ve Vlast, nov.: keříček; ř. 5.: ze 
stromů klátit v obojím časopise; dále v ř. 12. v obojím: do 
lesw; ř. 7. v Prv.: S počátku — ve VI. nov.: z; ř.8. v Prv.: Mo- 
luclcých (i dále) — ve VI. nov.: Molu^ských (chybně), po druhé 
ve VI. nov. Moluřských (na této stránce i na následujících); 
ř. 8: za Holandové byla v Prv. věta: jak se v pokračování 
u vypsání osad šíře podotkne; ve VI. nov. je škrtnuta; ř. 9. 
v Prv.: výspy, ve VI. nov.: výspy; ř. 10. v Prv.: ostrovků — 
ve VI. nov.: ostrůvků; ř. 16. a 2T.: Ternatskym, jistým ročním 
platem — ve VI. nov. s -ý a -í^; ř. 19. v Prv.: napotom — ve 



246 

VI. nov.: ndpotom; ř. 23. v Prv. : jediin^ho, ve VI. nov.: jcdin- 
itého; r. 3. zd. v Prv.: práva a Hařizení byla uvedená — ve 
VI. nov.: řísení — uvedena. Str. 23, r. i. v Prv.: n.i wialabar- 
sku; ř. 4. v Prv.: nad každou (čtvrtí) — ve VI. nov.: nad kaž- 
dým (t j. lesem na pět čtvrtí rozděleným), patrně nedopatřením; 
ř. 5. v Prv.: mflo — ve VI. nov.: mílo; ř. 7. v Prv.: ba ar.i 
trávy tu nebylo viděti — ve VI. nov.: ba ani té trávy nebylo 
tu; ř. 8. v Prv.: prokleste — ve VI. nov.: průkleste; v Prv.: 
od konce k konci — ve VI. nov.: ku konci; ř. 9. v Prv.: v ti- 
chem chládku — ve VI. nov.: tichém; r. 10. v Prv.: róholí 
— ve V'l. nov.: raholí; v Prv.: šepotem svým; r. 11.: nevídanou 
v obojím vydání; r. 22. v Prv.: v instr. jedn. : přísným těles- 
ným trestem; r. 23: našim Kubáskúm (ve VI. nov. chybou 
tiskovou naším). Věcná změna ř. 23.: v Prv.: smrtí ohavnou 
hrozí — ve VI. nov. : samou smrtí ; r. 24. v Prv. : veliké hejno — ve 
VI. nov.: besstoudné hejno; ve VI. nov. přidána část (v ř. 25): 
K jejich konečné opravě; ř. 6. zd. : klidí v obojím. Str. 24, 
X. 3. v Prv.: zvráskalý; ř. 8. a 9. v Prv.: s patrným prospé>- 
chem . . . Angličané nápodobné — ve VI. nov. : s znamenitým . . . 
Angličané však; ř. 10. v Prv.: i jiná výborná koření — ve VI. 
nov.: i jmých výborná koření přinášejících ostrovů; ř. 14.: 
v Prv.: k navrácení přicházejících ostrovích — ve VI. nov.: 
přijíti majících; a přidána věta: jak nejvíce mohou, hubí a; 
v následující větě v ř. 17. v Prv.: chtíce tomu — ve VI. nov.: 
vším možným úsilím a jak nejlépe vědí, tomu chtíce I po- 
slední věta na konci odstavce přidána; ř. 24. v Prv.: do 
Bórdó; dále v ř. 2Ó.: svým; Molucké, Vlast, nov.: A/olu/ské. 
57r. ^5, ř. 14. v Prv.: vysazenému kupci — ve VI. nov.: dosa- 
zenému; ř. 16. v Prv. za samoobchodník v závorkách (mono- 
polista) a za to není v r. 19. (monopolium) za slovem: samc»- 
obchodníkových ; ř. 17. v Prv.: celý ostatní svět si na svévolnou 
drahotu stř/ská — ve VI. nov. : Protož také si vSecek ostatní 
svět; v slovosledu: ř. 20. v Prv.: jak nejdrážc si je prodati 
uložil — ve VI. nov.: jak sám si je nejdráže; na konci odstavce 
ve VI. nov. přidáno: jen přece; r. 23. v Prv.: neb u víně pité 
(jako u Hubra-Veleslavina) — ve VI. nov.: u víně přijaté; 
ř. 25. v Prv.: zahánějí — veVl. nov. : nesprávně zahání. Z Hubra- 
Veleslavína Hek vypustil za měkkost života (ř. 25.): aneb 
Auplavici; ř. 7. zd. v Prv.: zavra/ — ve VI. rov.: závraf (jako 
u Hubra- Veleslavína). 

V. O s k o ř i c i. V Prvotinách nebyl tento článek uveřejněn; 
toliko ve Vlast, novinách. Str. 27, ř. 9: přesaiený, nesnadno 
rozhodnouti, chybou-li tiskovou nebo podle lidového užívání. 



247 

Str. 29, ř. 6. zd. : bezevšeho hledění (dohromady). Str. 30.: 
Lineě. U Hubra-Veleslavína jest i překlad latinské věty, jehož 
Hek neuvádí, ač jeho článek byl určen širšímu čtenářstvu: 
»Div jest, že ten Člověk umírá, kterj'ž skořice požívá.« 

VI. O vanýlii. Druhé zpracování uveřejněné ve Vlast, 
novinách 1818 bylo proti prvnímu z Prvotin 1815 rozšířeno 
jen o tři poslední odstavce (na str. 33. od slov: Patrnýí to... 
až ke slovům: mocně se zakládá); jinak věcné změny byly nes- 
četné a nepodstatné. Str. j/. ř. 4. v Prv. : vanylie. R. 7. ve 
VI. nov. jimiž (v Prv. jimiž), a ř. 8. v Prv.: okolo všeho, 
čehož dosici mwže — ve VI. nov.: čehož se jen uchytiti 
může; ř. 10: ryvoví — v obojím; jindy však: rývoví; ř. 17. 
ve VI. nov.: vzáVřné; ř. 18. v Prv. navíc: vonnou, příjemně 
kousavou masitost, s jistou černou, lidský čich . . .; ř. 20. v Prv.: 
zrniček. Str. 32, ř. 4. v Prv.: v chladě; mezi ttm však, jak; 
ř. 6, 7, 14. v Prv.: Koavskym neb Kalbarskym olejem..., 
dotčeným, čistým papírem (ř. 9. zd.) — instr. jedn. ! R. 11. 
v obojím zněni: na nit; v Prv.: ř. 30.: chuf; ř. 21.: i také 
mnohá léta — ve VÍ. nov. : a tak ; ř. 23. ve Vl.nov. : u^ší ; 
ř. 9. zd. v Prv.: do určitých přihrádek (ve VI. nov.: určených). 
Str. 33, ř. 2. v Prv.: žťžní piJzeni; ř. 8 ve VI. nov. přidáno: 
k nesvědomitým oukladníkůtn a; tamže v ř. g: v jejím způsobu, 
patrně chybou tiskovou m. o jejím; ř. 21: srst tťgrová. 

VII. O kávě. Článek byl uveřejněn toliko ve Vlast, no- 
vinách. Str. 34. tištěno ř. 15: ítastné Arábie (Arabia Felix); 
dále omylem: mezi ty nejvzdálenější cizinci ř. 23. — jinak 
píše Hek správně v akk. mn. podle spisovné řeči. Str. 35, 
ř. 19: mohtStným. Str. 36, ř. 9: Ludvík ftmáctý. Str. 3g, ř. 22: 
pýrek. Str. 40, ř. 2: málo které (odděl.); ř. 4: vůči hledě (odděl., 
ač na str. následující a j. psáno dohromady). Str. 40, ř. 6. zd. : 
vedlř (rovněž na str. 41. ř. 8. zd., ač jinde zpravidla: vedle). 
Str. 43, ř. 6: Surimanští — jinde zpravidla s -y-; r. 3. zd. : 
kávou sultánovou (tak i na str. další). Str. 44, ř. 8: Kyltr, 
ale rudé moře (ř. 16. a 25.); ř. 22: po vši Arábii (tak bývá 
zřídka; podobně na str. 45, ř. 6: po ni). Str. 47, ř. 3: na 
jednou (odděl.). 

VIII. O cukru. Jediné znění ve Vlast, novinách 1819. 
Str. 47, ř. 9. zd. a také dále bývá tištěno několikráte rákosy 

— korektor myslil asi na množ. číslo od rákos; v pokračová- 
ních se však čte již jen: rákosi, jak chtěl mít patrně autor; 
ř. 2. zd. : rozplemenuje, ne s >-«-. Str. 49, ř. 6. zd. : poschybu 
(dohromady a s -ý-), dále však: schyb m. shyb. Str. 50, ř. 22: 



248 

v kašnice = v kašntčce; ř. 2. zd. chybou tiskovou: míJfrněji m. 
místneji. 5/r. 5/, ř. 2. zd. : s prvního m. z, jak je dále tištěno 
správné. Str. $j, i. i: kde která (odděl.); naopak r. 8: odedna 
(dohr.). Str. sS> ř- 2: nové utvořené slovo Tvorma, dále však 
v genitivu mn. č. čterrle: tvořen a tvořen, t. j. k nom. jed. tvořna 
nebo tvorna; později však (str. 77. a 78.) opět: tvormičku, 
tvormu. A/oscovados, A/elassc, Cassonade, ^ucre, 7éte (tišt.: 
Tétes) tištěno velikými písmeny; právě tak na str. následující: 
Tétes, Terrés, Poudres. Ostatní francouzská slova jsou tištěna: 
oomune, troisi^me, séconde, premiť/e — patrně chybami ti- 
skovými. Str. 5S. ř. 4: tito přikopí — má se čísti bud: tato 
prikopi n-ebo tyto příkopy (na přikopí má doklad i Jungmann 
Slov. ze Zlobického — patrně z živé řeči). Str. 56, ř. 13. a 14: 
pevně usazení válce, což by mohla býti chyba tisková, ale před-, 
cházejicí přívlastek: tlustí (m. tlustí) ukazuje, že autor měl 
na mysli u příd. jmen koncovku životných (-ové). ale ponechal 
neživotné: válce. Sir. 57, ř. 10. tištěno neporozuměním: Jedo- 
teusovo m. Jedotrus, jak je ve »Velikém pátku« (zde na str. 
104); ř. 12: Heyté m. Hajte, jak bylo psánp dříve. 

Rozmnožení píce. Str. 59, ř. 4. zd. : v zemi vko- 
řeně/ou hořící — vykládám za chybu tiskovou m. vkořenělou. 
Str. 61, ř. 18. chybně: odmíkalo (bývá tak i jinde); rovněž: 
vykev (a na str. násl. : vyčnou vždy). Str. 63, ř. 6: na vzdělaných 
rolí (m. rolích). 

Starobylé památky. 

Athenae: Str. 65, ř. i: opravoval — bývá tak vždy 
tištěno; ř. 4: článek u článku; ř. 20: na ni m. na ní; ř. 24; 
v čas (odděl). Str. 66, f. 15: v žalostné uběhne Ach; r. 5. zd. : 
/íreopagité; posl. ř. : s toho m. s. Str. 67, ř. 9: jím kázal; 
ř. 17: přístav (jindy = pří-); ř. 21. a 24. pravopisnými chybami: 
zdi se táhli, přístav k městu připojovali, koráby stávali; ř. 8. 
zd. : za naš/ch časů. Str. 68, ř. 12: s prvu (odděl.); ř. 21: Ma- 
chometem rfruhým (i na str. 70. a 73.) ; ř. 10. zd. : vedle o</- 
chodu svého m. ob — ; STcřitka. 

Str. 6g, nahoře: o Bertoldu Švarcovi je přídavek Hekúv. 
Místo, jehož se tu novočeský spisovatel dovolává, je ve Vele- 
slavínově »Kalendáři his\orickém« při měsíci lednu II. a zní: 
»Léta 1380 ručnice na záhubu lidskou vymyslil a vynalezl Ben- 
tholdus Niger, Bosák, mnich a alchymista. Němec. O nich čti 
Polydorum Virgilium de inventor. rer. lib. 2. cap. II. Toho 
mnicha potom léta 89. Václav, král římský a český utratiti dal. 



249 

O Germania, machinae repertrix, 
Qua nil saevius audiit vetustas, 
Fulmeri mittere quae doces tonando. 

Fabricius.« 

Str. 6g, ř. 22: Athénští potrativši, snad chybou tiskovou 
m. — X nebo z neznalosti přechodniku. Str. jo, ř. 7. zd. : splychtí 
se s Cernilem a s wazalem; ř. 3. zd. : spojenost okoličnosti. Str. 
71, r. 20. a 21: ipůsobem, ^působnost (vždy). 5"^^ 72, ř. 7: do 
Megaris, v originále do Margaris; z světa; ř. 17: po Česku. 

Citáty na str. 72., ř. 16. a nsl. jsou proti předloze Hekově, 
Buntingovi-Veleslavínovi, přidány a patrně Hekem vymyšleny. 
Napřed se vypravují podle Buntinga- Veleslavína dějiny města 
Athén (vlastně vévodství athénského) ne dost přesně. Je tu histo- 
rické jméno: »Nějaký Nerio, kupec vlaský z města Florencie* 
(str. 68.), t. j. Nerio I., který vládl v Athénách v letech 1386 — 
1394. Po době benátské okupace připomín-ají se od r. 1402 An- 
tonio I. Acciajuoli a Antonio II., kteří si udrželi vládu nad mě- 
stem za protektorátu tureckého. V letech 1434 — 145 1 panoval tu 
Nerio II.. patrně Veleslavínův a Hekův »mladý pán a dědič« 
(str. 72.). Pro přítele a poručníka tohoto »mladého pána« Hek 
vymýšlí jméno FeSofiaQos (»po česku Jedomareš«) a dovo- 
lává se pro osobu 15. století (dále se mluví také ještě o sultánu 
Machometovi Druhém, jenž zasáhl r. 145 1 tak rozhodně pro 
dobu skoro čtyř dalších století do osudu starých Athén) svědectví 
Luciana Samosatského, řeckého filosofa sofisty z II. století 
a autora proslulých satirických dialogů! Ovšem se ho Hek do- 
volává tak, že by asi nikdo doklad v Lukianovi nenašel: 1. c 
(locus citatus, citované místo), ač Lukiana nikde ještě necitoval. 
Stejně pochybnou cenu mají ostatní autority Hekovy, po Lví- 
kianovi uvedené: Pallad. — Palladius. Který Palladius? Srov- 
iiáA'ací literatura zná několik Palladiův. A v kterém díle mluví 
o Gedomarovi? V záhadném »d. v.« Podobně by se čtenáři vedlo 
se Zosimem (Zosimos) v. 26. Ale je tu přesnější doklad: Stolb. 
lib. XIV. 46. na str. 160. 5. a dále ibid. libr. XLVII. 4. Patrně 
míněn: Leop. hr. Stolberg, Geschichte der Religion Jesu Christi. 
Toto rozsáhlé dílo má však 53 svazků a Hek nám zapomněl při 
neobyčejné přesnosti ostatních údajů (knih, kapitol, stran) 
udat hlavní věc: svazek. (Druhé vydání, obnovené ve Vídni, 
má 17 svazků.) Ušetříme si tedy hledání v přečetných jed- 
notlivých svazcích a podíváme se do důkladného rejstříkového 
svazkui, připojeného k prvnímu vydání. Jméno Gedomaros 
v něm však hledáme marně, jak jsme o tom měli důvodné po- 
chybnosti již před hledáním. 



250 

U Heká byl to úmysl: chtěl učenými citáty zmásti svého 
nepřítele, dobrušského radu Jetmara, jehož jméno asi vykládal 
ve svém okolí jako Jedomareš, Jedotrus, Jedmá. Bezpochyby 
asi také myslil na svůj spis »\'eliký pátek*, v kterém tu etymo- 
logii přilepil zřetelněji na svého dobrušského úhlavního mé- 
přítele. V tomto místě chtěl mít učenou oporu a tím také obranu 
proti žalobě Jetmarové. U svých odpůrců předpokládal, jak 
viděti, neučenost hodně hrubou. Str. 73, ř. 14: přikladův (jinde 
8 — í — ). Str. 74, ř. 24: poviíMien (chybou pravopisnou; v origi- 
nále správně: povinen); ř. 25: z mládi (u Veleslavína: z mládí). 
Str. 75, ř. s: Bohužel. 

Z článku »Rhodos«. Stručný text v obloučkových 
závorkách v ukázkách z článků »Rhodos«, »Kréla« a »Malta« 
připojuji, aby byl zachován postup celého článku. 

Str. 76, ř. 8: za větou: A hle, . . . děje! není vykřičník, 
nýbrž čárka; ř. 10: &oží; ř, 16: rprávce; ř. 18: O hle pře- 
velikou (o krátké; za hic ani vykřičník, ani čárka; ř. 18: zpo- 
lehalí (veliké věci); ř. 21: nadevšecku (dohr.); r. 3. zd. : 
v skutku (odděleno). 

Z článku »Kréta«. Str. 78, ř. 9: lid uškodí; smysl 
a zejména metrům žádá tvaru: lidu; ř. 17: LabírjTitu — tak vždy 
i dále; ř. 22: v pravdě (odděl). Str. 79, ř. 5: m. v krajině 
thuské u Veleslavína: Thuscia; ř. 9. a násl. Hek měnil text 
předlohy v odstavci druhém: pouhá i marná chlouba — u Vele- 
slavína: pouhá a bláznovská pejcha i marná chlouba; a dále, 
Veleslavín: nebo lidi poddané daněmi neslušnými a robotami 
obtěžovali — Hek: — daněmi a těžkou prací. Str. 80. Řecký 
text je v Cechoslavu zkomolen, bezpochyby autorovou i korek- 
torovou neznalostí (aspoň ne hlubší znalostí) řecké řeči. První 
místo je vyňato z Diodora L. I. cap. 61, 2. a v Hckově článku 
je otištěno: Ta tpovók avrtb. xaiKmevapeiov . . . druhé pak ze 
Strabona také zkomolené : JTpóz ói to xoig rj rov Aa,1vQiti^ov. — 
A hned už připojím třetí místo dále na str. 81. uvedené z He- 
rodota také nesprávně: Ttjc; óe yovieg re Aevrov tog rov Aa^v- 
Qiv&ov. V textu je otištěno správné znění řecké. V českém 
proklade zní věta z Diodora: Jako hrob fiobě zřídil tak zvaný 
Labyrint; ze Strabona: Mimo to stavba Labyrintu (je dílo 
.stejné jako pyramidy); z Herodota: Na rohu na konci labyrintu 
(jest pyramida čtyřicetisáhová). 

Str. 81, ř. 16: Pompřnius. Římský zeměpisec Pomponius 
Mela z I. stol. po Kr. napsal spis o zeměpisu, jak jej znala 
jeho doba, »De chorographia*, nazvaný též »De sítu orbis*. 
V první knize mluví o zemích při Středozemním moři — též 



25 1 

o Egyptě, který bral k Asii. Dobrovský viděl v jeho výraze 
Aistula tenus (— až po Vislu) nejstarší jméno slovanské. Str. 82. 
Krétu oaňal Arabům opět císař byzantský Jan Cimiskes r. 971. 
Benátčané jí dobyli 1204. Ř. 9: klášterská chvojka = 
juniperus sabina, lékařská bylina, v českém lidu dobře známá 
patrně ze starých herbářů. R. 18: červený sandál (=santal) je 
bar\'ířské dřevo, také jemnější dřevo truhlářské; dováží se k nám 
z Východní Indie a z Ceylonu. Zčeštěného slova žandál neuvádí 
ani Jungmann ani Kott (v slovnících) ani Presl ve Všeobecném 
rosílinopise (vzadu v obšírném rejstříku). Ř. 8: maje ratolestí 
— bud chybou tiskovou nebo nesprávná vazba (míti s gent.) 
nebo snad myšleno jako kolektivum, jež bývají u Heká častěji, 
nežli jsou obvyklá ve spisovné češtině; ř. 16: Cypřiš. 

Z článku »M a 1 1 a«. Str. 83, ř. 9. druhé i jako spojka 
bylo vynecháno; žádá ho však i smysl i rytmus. Str. 84, ř. 5: 
podmanil, ale dále je — a — ; je to tedy chybou tiskovou. 
Str. 86, ř. 5: Theodozia rfruhého; jména biskupů vesměs velikým 
písmenem: biskup J/altezský, ^artaginenský, ííipponenský (zde 
má Hek po h — i — ) atd. Druhý odstavec Hek proti své předloze 
zkrátil, maje v úmyslu o bavlně psáti podrobněji ve zvláštním 
článku. 

S y r a c u s a. V^ tomto nadpise ponechává Hek — jako 
v nadpise Athenae — pravopis latinský; v textu střídá: Syra- 
cusa a Syrakoza; u Veleslavína je: Syracusa. Jméno Dionysius 
píše Hek, když ponechává nominativ latinský: Díonísius — 
opravuji na správné: — ny — ; po s je tištěno s — i — , ač jinak 
bývá zejména v populárních článcích po d, n s — y — ; rovněž 
po s — v pravopise bratrském. V počeštěné formě píše náš 
autor: Dyonyz. Při tomto jméně poukáži zde k Rekovu způsobu 
psaní: D. Jtarší, mladší; otiskuji podle našeho způsobu psaní. 

Str. 87, ř. 6. zd. : slovwtná, jako vždy. Str. 89, ř. 6: ze 
světa; ř. 14: odedvora (dohr.) ; ř. 18: pod nim. Str. go, ř. 6: 
s toho pojíti; ř. 7 a 14: v skutku, v čas (odděl.); ř. 25: pod 
ním. Str. gi, ř. 6: Kronikářové — odchylkou od usu Hekova 
í doby současné; ř. 12: 5"tará šelma; ř. 27: zde tištěno: Dio- 
nyzia, jako bylo v předloze. Str. g2, ř. 4: aby mu (mládenci 
a děvy) sloužily; slovo Damocles psáno latinským pravopisem 
s — c — ; ř. 14: vlasu koňském, ač u Veleslavína: koňském. 
Str. 9J. ř. I i 7: Korintu proti pravidlu Hekovu; ř. 23: nad 
ním. Str. 94, ř. 4: hliněných; ř. 23: vyzkoumali. Str. 96, ř. 10: 
nadevší (dohr.), nad nimi. Str. gj, ř. 2: zvyklalo. 

Str. gg. Faksimile vnitřního titulního listu »Velikého pátku« 
z knihovny Národního musea (69 H 21). Jméno začátečními 



252 

písmeny uveřejněné doplnil Hanka: H(eka) . . . v Dřobruílce). 
Přípisek dole připsal také Hanka. Při vazbě knížky byla 
v druhém řádku slabika ti odříznuta: osobnos(ti). Poznámka je 
dopsána na rubu titulního listu: (a dle) původního vvtisku pře- 
tištěna byla. Míněií *Výklad svatého čtení Na Veliký Pátek 
z výborné Postylly, sepsané skrz kněze Tomáše Bavorovského, 
Arcíděkana Plzeňského, a vydané ponejprv v Holomouci léta 
Páně 1557 vytaženy, nyní podruhé, co se ví, věrně vydaný skrz 
kněze Jozefa Klice (Dytrycha) Professora Pražského. Nákladem 
Jana Františka Pospíšila, krajsk. a biskupi>k. Impressora. 
V Hradci Králové nad Labem a Orlicí 1822*. Na rubu vnitřního 
titulního listu spisu Hekova je připsáno šva'>achem (patrné 
rukou Ditrichovou), že je »Z postylly české... kněze Tomáše 
Bavorovského« T.iL-.' knížka Klíčová (Ditrichova) je tištěna 
Švabachem. 

Z »VeUkého pátku«. 

Str. joi, r. 7: boii; ř. 15: k ním; ř. 17: ponechávám 
Hekovu chybu (v akk. pl. u život, tvar nomitativní). jež se 
několikráte (pakuje — zde: máte vaši soudcové; ř. 8. zd.: Fary- 
zeové. Str. 102, ř. i : dwchodu ; ř. 3. opovržení nástrojové — 
chyba ojedinělá; ř. 2^: Publikáni. H. Jeruzalém. Str. 

103, ř. 8: jpomohl (takto vždy). Str. 104, ř. 6: důstojnosti 

asi chybou tiskovou, jinde s — ů — ; podobně dále: ji m. jí; 
ř. 9. chybou tiskovou: mu/ato m. mutato. Ř. 19. nsl. : Zřetelná 
narážka na jméno nepřítele Hekova: Jet-mar. R. 8. zd. : Jan 
křtitel. Str. 105, ř. 9: bol\ — ve Vel. pátku bývá tištěno zpra- 
vidla; ř. 21. chybou pravopisnou: u pýcky; ř. 28. chybně: po- 
yýššení. Str. 106, ř. 2: předevšemi (dohr.); ř. 5: Faryzeymi; 
ř. 8: z hustá (odděl.). Str. 107. ř. 8: Evangelista; ř. 9: zprávoM 
(chyba tisková); takové odpovědí; ř. 19: bezevšcho (dohr.); 
ř. 8. zd. : O vy (krátké o, bez čárky — bývá tak vždycky) ; 
ř. I. zd. : Prorokům, /apoštolům. Str. 108, ř. 7. zd. : obvinwěn 
(chyba pravopisná); ř. 4. zd. : ftoží (též dále). Str. 109, ř. 3: 
za vydávali středník; po něm: Druhé (velké písmeno). Str. jjo, 
ř. 7. a 8: kdožpak (dohr.); ř. 8. zd. : zmateni lidé; ř. 4. zd. : 
chrámový, snad chyba tisk. m. — ý a to podle běžné řeči m. — é. 
Str. III, ř. 21: í>o dnes (odděl.). Str. ii2, ř. 4: Zákon; ř. 8: 
vÍMMy; ř. 9: sva//osti; ř. 21: antiquit. ; ř. 23: de locis; ř. 27: 
nazývá (jinde: nazývá); ř. 5. zd. : uvoloval, patrně m. uvaloval. 

Na str. 112. uvedené citáty o Barabášovi (Hek píše ne- 
správně Barrabáš m. Bara^v^as, t. j. syn Abby (nom. Abba), 



jenž prý slul vlastně Jesus Barabbas) jsou asi Hekem vymyš- 
leny. V citované knize a kapitule Starožitnosti židovských Jo- 
sepha Flavia (Antiquitatum hebraicarum, libri viginti) není a 
nemůže býti zmínky o Barabášovi. Jména Barabbas není v rej- 
střících tohoto díla Josefova ani při starých vydáních latin- 
ských ani při nejnovějším překladu německém od Fr. Kaulena 
z r. 1892. Je to vysvětlitelné; vždyť i Ježíši Kristu Josephus 
Flavius věnoval v tomto díle jen několik řádek. Jméno Baral>- 
bas není obsaženo ani v citovaném Conradi Gesneri »Onomasti- 
con propriorum nominum« z r. 1544. Třetí doklad zdá se býti 
popleten. Mohl by býti míněn spis Hieronyma Sophronia Euse- 
bia — sv. Hieronyma — »De sítu et nominibus locorum hebrai- 
corum« — snad Hek z jednoho jména udělal dvě, jinak by se 
mohlo mysliti na Eusebia, biskupa v Caesarei v Palestině 
(t 340). Správnost tohoto třetího dokladu jsem podrobněji ne- 
vyšetřoval; zdálo se mi to po nesprávných údajích u obou 
ostatních již zbytečné. Příčinu, proč se Hek vědomě nesprávná 
dovolává těchto uznávaných autorit, hledám — stejně jako při 
vymyšlených citátech o Jedomarešovi (zde na str. 72 — viz 
poznámky k této stránce) — v úmyslu autorově, aby se jimi 
kryl jako štítem před možným soudním stíháním. 

Str. 113, ř. 18: rozkocená (jindy s — á — ). Str. 114, ř. 6. 
pravopisnou chybou: plakaly ho a kvíleli; rovněž v ř. 12: při- 
kryli (pahrbky); twžebně; i. 2^'- za ochránci, gram. chybou, 
kterou by snad zde bylo možná vysvětliti tím, že autora svedla 
analogie s cizími jmény, jako: suplikacř, produkcí, jak píše 
-ám podle starších knih (II, 146) a že snad chtěl míti tištěno: 
chránci; či snad je to archaismus (podle vz. duše, akus. sg.)? 

III. Místo popravní. Str. 116, ř. 10. chybně: žádali 
(dítky); nikdy (jindy s — ý); ř. 19: .ypasitel (tak i dále: str. 
119., 120. a j.). Str. 117, ř. 5:' naše vinny; ř. 6. zd. : jpomáhal. 
Str. 118, ř. 18: naš/ch (ale str. 124. a j.: našich, str. 116.: našim, 
proto bylo otišf. i zde s — t) ; ř. 7. zd.: nertěžujme m. s —i—. 

Životčlověka — putování na světě. Str. 120, 
ř. 14. zd. : něko stvůrněji — korektor patrně nerozuměl diar- 
lektickému výrazu v severovýchodních Cechách: háko (= nějak). 
Str. 121, ř. 10: ji m. ji; v ř. 13. a 3- zd. tištěno dohromady: 
bezevšeho, bezevší; v násl. str. 122, ř. 3: nadevšecko. Str. 122, 
ř. 21, 8. zd., 6. zd. pokládám za chyby tiskové: opatři/i m. —li, 
rádni m. —ni, poddaní m. — á— ; ř. 4. zd.: odedne (dobr.), 
dále do dne (odděl.). Str. 123, ř. 6: s čtyřidcet m. J čtyřicet; 
jindy předložka s akk. bývá psána správně; ř. 28: na hoře 
(odděl.); ř. 6. zd.: Alexander veliký, král Aíacedonský. Str. 124. 



254 

Verše (ř. ii. — 16.) v článku byly rozvedeny v prózu a spojeny 
s odstavcem předcházejícím i následujícím. Str. 7^5, ř. 8: se- 
všemi (dohr.) 

Příležitost. Str. 126, ř. 4. zd.: semnou (dohr.). 

Nejšťastnější manželství. Článek byl opakován 
v č. 44., str. 351 n. téhož ročníku a ještě po třetí v ročn. 1832 
Večerního vyražení. Str. ií8, ř. 6. zd.: v čas (odděl.). Str. i2g, 
ř. 11: £>o£ete. 

Lidské počínání. Str. 130, v. 19: hbytostí (chybně). 
Str. JSI, r. 6: lidé nevoli vší, snad chybou tiskovou m. lidé, 
nevolivší; ř. 17: iJohumilého. 

I na to nejlepší naříkají sobě lidé. Str. 132, 
ř. 1: o mocné božství (o krátké, bez čárky po něm); ř. 10: 'na 
vždycky (odděl.); ř. 21. chybným čtením: za bych s m. i (v bratr, 
pravopise a švabachem psané: y). 

A potom? Str. 134, ř. 3: jáhlo, patrně chybným čtením 
rukopisného a (bývá to i v jiných slovech) ; dále správně : 
jáhla; ř. 8: v ni m. v ní; ř. 19: slovátností ; ř. 24: vyiiiho 
m. — šš — ; ř. 4. zd. : nezazpíval. V ř. 18: »Papouškovým slova- 
řcm vysoce vysokých slovútností* má se patrně rozuměti Kr. 
Palackého ^Přehled současný nejvyšších důstojníkův a ouřcd- 
níkův zemských i dvorských v království českém od nejstarších 
časů al do nynějška. Nákladem České Matice, v Praze i832«, 
tedy spis tehdy právě, když psal Hek, vyšlý. Demokratický 
duch Hekův se asi pobuřoval titulem; snad knihu neměl vůbec 
v rukou; měHi, nepostihl jejího historického významu. 

Str. 135, T. 8. chybné: sin; ř. 26. vytištěno nesprávným 
čtením rulcopisu: než opominu o to starati — znění opravuji 
(dále hned: postarám áe) ; ř. 3. zd. (v pozn.) : v Bidžovském 
Str. 137, ř. 5: Na důfcaz neporozuměním m. důtaz — snad 
dialekticky užívaného slova (= dotaz). 

Ne vždy, jak co jest, ale kterak by mohlo 
býti lépe. Str. 137, ř. 11. zd. : slovutných (stejně je tištěno 
i dále). Str. 138, i. 11: okoličnostť snad m. — 1; ř. 7. zd. : jsou 
obě uši tak usnuli m. na obě uši. Hek si tuto frázi zapsal do 
svých poznámek a zde jí užil. Str. 13^, ř. 9: dow^lá (i dále na 
str. 140: domele a j.) m. — mně — ; osob znamenitosti m. — ost; 
ř. 17. v přísloví »Xení co se líbí všem jedno« nemá znamének 
rozdělovačích. Může se čisti dvojím způsobem: Není, co se 
libí, všem jedno — nebo: Není, co se líbí všem, jedno; rozhodl 
jsem se pro druhé čteni. R. 2. zd. : vp/ychtiti. Str. 140, ř. 15. 
celř m. cele; ř. 25: za něco velikr jest asi chyba m. velikého: 



2.SS 

i:emá u Heká jiného dokladu; ř. 9. zd. : s hůry (odděl.); ř- 3- 
'/d.: se statečnosti m. ze. Str. 141, ř. 2. chybně: Usíchá. Str. 142, 
ř. 17: k jehoá m. jeho. Str. 143, ř. 3: místo: prořrou čti: 
prodrou, jak j'o v originále; r. 19: vykládal. Str. 144, r. 9: 
s hůry (odděl.). 

Kterak se mistr Chocholouš zlých řečí 
zbavil. Str. 144, ř. 3: V wové Bukárni; od dávna (odděl.); 
ř. 5: stará bez se, jakc bylo již jednou před tím. Str. 145, 
ř. 8: za nejhodnějšího tomu úřadu (bez k); r. 18: své schop- 
ností, chybně m. — i ; ř. 23 : málo kdo (odděl ) ; ř. 8. zd. : nes^r/iodli 
podle výslovnosti. Vlašské výrazy hudební jsou psány jednak 
velikými písmeny: in Contrapuncto, ^ndante, Presto, Tact, 
Calcant, i?ipieno, i?egens chori atd. i Da Čapo, jednak malými: 
con iardini (tak!), /lerpendosi, diminuendo atd. Str. 146, ř. 12: 
praxi (instr.) ; ř. 20: Usedávalf domácí své práci (bez k); 
T. 21.: -Vovobukarského. Str. 147, ř. 8: j prvu; ř. 11: měfeých; 
ř. 15: smíčec (chybně); ř. 3. zd. : zbíhající. 

\'lasti zasvěcen život náš Str. 150, ř. 4. zd. : 
na jevo (odděl.). Str. 151. ř. 16: ožíval, jak bývá v počátcích 
analogického pravopisu častěji. 

Přivítání strašlivé, radostné ale pro- 
pust ě n í. Článek bez podpisu ; Hekem podepsán hned článek 
následující. I jinak je autorství Hekovo dosvědčeno, jak je 
vyloženo v úvodě. Tam se stala také zmínka o literárně histo- 
rickém sporu pro tento článek. Str. 151, ř. 3. zd. : její (ojedi- 
nělá chyba, hned v následujícím řádku: její správně); r. i. zd. 
a I. ř. na str. 152: František druhý (není odděleno čárkami); 
ř. 4: Karel devátý; ř. 2. zd. : správce. Str. 153, ř. 5. zd.: na 
blízce (odděl.). Str. 154, ř. 19: přitom (dohr. ^ — jindy odděL); 
ř. 24: zavražděni (m. — í). Str. 156, ř. i: Varšavi (chybně). 



Sbírka rozmanitých průpovědí. 

Str. 138, r. 5: ji; ř. 13. je snad místo porušené tím, že 
vypadlo slovo; četl bych: samému Bohu, dárci (nebo původci 
nebo podobně) všeho potěšení; ř. 15: hbytě. Str. 160, ř. 2: 
líčinků (ů dlouhé, v jiných slovech bývá náslovné m krátké, i kde 
nyní píšeme ú); ř. 3. zd. : jestli že (odděl.). Sir. 163, ř. 6. zd. : 
bezecti (dobr.). Str. 166, ř. 5: okrasy, jindy (na př. hned dále, 
str. 171, ř. I.: okrasa); ř. 14: srdce z ledví — vzniklo nesprave- 
ným čtením rukopisného y, jak bývalo již dříve upozorňováno; 
ř. 7. zd. : řízení Božskř m. — ého. 



256 

Průpovědě. Str. 769, ř. i: blj^kavost; ř. 12: upríím'; 
ř. 15: chybí dativ mu; r. 5. zd.: g cesty. Sir. 170, ř. 9: dťiwí^ní. 
Str. jji, ř. 6: (/ucha svatého; ř. 13. chybně: po «»; ř. 2. zd.: 
skládajíce. Str. 172, ř. 6: aiw&o, chyba tisk. m. anobrž; ř. 9: 
rprávce (i^ dále), poddaný úkol (na konci ř. 19. však: po</áni). 
Str. í73, ř. 9: v tištěné větě »pozoruj ho ne za věc nevlastni* 
je porušen smysl m.: a pozoruj ho za věc ne vlastní, jak jsem 
rekonstruoval zde. Str. 174, r. 4. zd.: osvěcovali (chybně ni. 
— ly)^ Str. 175, ř. 5: moudřejšího; ř. 10: osamotě (dohr.) ; ř. 11: 
n.vbrž; ř. 12: poděkdj a toběbez obrar.-ncmu (dohrom. a odděl.'). 
Za pátou príípovědi jsou vloženy dvě známé naučné anekdoty: 
o Sokratovi, kterak poučil své pi^tele, když se hněvali, že mu 
kdosi z mimojdoucích nepoděkoval na pozdrav: »! proč se na 
tom urážíte, že jsem zdvořilejší nežli tento.« Druhá pak o výroku 
císaře Tita, když za celý den neprokázal nikomu dobro<lini: 
• Přátelé! den jsem ztratil.* Str. 176, ř. 8.: z těžká (odděl.); 
ř. 12: ji; ř. 15: ač m. oč. jemuž, zdá se, korektor r.t?porozuměl. 
Fráze vzata z běžné mluvy dialektu severovýchodního: oč — 
dorozumíme se: se vsadíme, nebo také plněji: oč tu je, že; 
ř. 2. zd. tišf. dohromady: dostitlvarný. Str. 177, ř. 3: ne- 
maličká m. maličká; ř. 14: ji to .spomúže. 

Sbírka mravných průpovědí. Str. 177, ř. 3. zd. : 
sentence byla otištěna přesněji v článku v témž časopise (srovn. 
na str. I39-): »Není, co se líbí všem, jedno*. Str. 178 za čtvrtou 
průpovědí následují dvě věty, které jsem vynechal: Vynucená 
poslušnost trvá obyčejně jen, pokud musí. Více-li vítr sevřeš, 
tím silněji, když by se mu dost málo poulevilo, ven vyrazí. 
Myšlenka byla výrazněji pověděna v druhé průpovědi na str. 
175- R- 15: nejpříjemnější, ale na str. 179, ř. 7: nejpříjemnější. 
Str. 181, ř. 2: v čas (odděl.); ř. 3. zd. : že u vrchu trhá (bez se). 
Str. 183. ř. 2. zd. : tělesni lid^ m. tělesné lidi. Str. 185, ř. 4: 
jazik (když se začalo užívati analogického pravopisu, nevěděli 
si mnozí spisovatelé s některými slovy rady a psali na př. : 
nazivati. jazík i jazik a j.) ; ř. 2. zd. : íprostředkování. Str. 186, 
T. 13: s cela (s a odděl.); ř. 20. chybným čtením vytištěno: 
cenu s m. čemu's; ř. 6. zd. : vplychtil. Str. 187, ř. 6. zd. : 
nepořodným (asi chybou tiskovou). Str. 188, ř. 9: bjrvší, ale 
dále (ř. II.) dosáhši, nemohši; poslední ř. : na odiv (odděl.). 

Nápady. Str. 1S9, ř. 8: V pravdě (odděl.). Str. 190. pátá 
průpověd je opakována v Květech Českých 1834, str. 241, 
v správnějším znění: Snadnější jest člověku viděti do měšce 
nežli do svědomí. 



2C7 

P r ů p o v ě d ě. Str. 190.: třeti průpověd je opakována 
v Květech 1836 (str. 13.). Právě tak na str. 191. průpověd čtvrtá 
a pátá, na str. 192. průpověd pátá s chybou : Velikým veliké 
věci přísluší. Sir. 193, ř. 17: o dvou duší snad autor chtěl 
užíti podle starší mluvy duálu, jenž u něho bývá častější, nežli 
v nynější řeči spisovné. 

Jadýrka. Str. 196, ř. 2. : ívítězuje. 

Hekovy průpovědi v rukopisech. 

Otiskuji je v původním pravopise Hekově. Str. 198. Za 
flruhoa průpovědí následovala sentence, která rozváděla před- 
rážející myšlenku: Ač všetečnost kolikráte dost škodná, předcef 
st u přátelství dobře užitečná. I jinde zřejmo, jak Hek myš- 
Ui-.ku několikrát zpracovával. Na př. před první průpovědí, uve- 
řejněnou zde na str. 202, má Hek ještě dvojí návrh téže myš- 
lenky: I. »Mnohé věci se nám tak hustě (následuje slovo ne- 
čitelné) trousejí na mysl, nemají času přítomného pochutnost«; 
2. »Mnohým věcem, kteréž nám cpá obvylllost na rozum, schází 
náležitá času přichutno3f« — pod posledním slovem si autor 
připsal: vel — hledal český výraz asi pro německé slovo: Bei- 
geschmack. A tak ještě jinde. 

Str. 200, ř. 5. zd. : m. bouří bylo původně napsáno: bouřky, 
k přeškrtnuto a na konci y neopraveno. Str. 204, ř. 7. zd. : 
v závorkách místo prázdné; spisovatel chtěl tam asi později 
napsati český výraz, který chtěl utvořiti pro slovo populárnost. 

Z německých prací Bekových, 

Pochybnosti při čtení rukc^isu jsem označoval otazníky, 
význačnější chyby, zejména tvarové, vykřičníkem. Pravopis je 
ponechán Hekův, jako při českých pracích, otištěných z Hekovy 
pozůstalosti rukopisná. Str. 207, ř. 15. (i s nadpisy): jenen 
Theiles m. jenes. Str. 208, ř. 3: wenn er m. es; ř. 8. a 9. 
snad má zníti: fůr dies Nationale angesehen. V aforismu při 
stilisaci autor zapomněl, že užil za podmět slova die Menschheit 
a měl na mysli der Mensch, což je logicky správnější; proto 
píše ihn m. ihr, er m. sie, sein m. ihr atd. ; ř. poslední : in eine 
in. in einír Str. 200, r. i.zd. : dieser stiller m. stille. Str. 210, ř. 11 : 
Thron-en m. Throne. Str. 212, ř. 10. zd. : v rukopise verkomnet 
m. vervollkommnet. Str. 213, ř. 3: před noch je v rukopise ihn 
ještě jednou opakováno; ř. 10. zd. : ďqs Urtheils \'ermógen 
m. Urtheilsvermógens. Str. 215, ř. n. psáno: Matiíin m. ctymo- 
logického: Matiččin; ř. 15. psáno váterlich (m. — ches) Erbuth; 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, II. 17 



258 

r. i6: v rukopise siih ciiyhi. Mi ~i<>, i. ii. .\ i_'. za každým 
jednotlivým předmětem je v rukopise sti^edník. Str. 230, ř. 7. 
zd. : Nachwelt snad přehlédnuttni m. Mitwelt. 

Str. 224. Druhý aforismu' (Der jungo Mensch zeichnet 
sich . . .) označil si Hek nadpisem »Descriptio«. 

Nékolik německých aforismu, zapsaných v Hekových rit- 
piskách, kladu aspoň do poznámek. Nevynikají originálnosti 
myšlenek; některé se zdají být jen načrtnuty, ale nedopracovány: 

Liehe — Langer Irrthum eines betrogencn Esels. 

Eselhafte Bauerkrugí?) eines jiid. Limmels(!). 



Allztwtarkes Sonnenlicht ist dcm Augc des Menschen 
ebenso achádltch, als allzuiiberrascher.tie Freudc scinem Herzcn. 



Eine gute Handlung bringt dir immcr Zufriedenhc 
zuwcge. 



Iti (ur .níoi aiiíclKii \\ 11 lil (itr psythisclRn W cit wirkcn 

immcr mehrcrc Ursachcn niiteinandcr und ciner jeden unscror 

Handlungen liegcn stiits unscren Motiven (patrně m. unscrc 
Motive) zu Grunde. 



Zu vid Licht ist zum sehcn eben so unbequeni als zu 
wcnig. ílclldui.k' ist. dáucht mich, gcradc so vicl Licht, als 
man braucht, um in gcwisscn Dingcn weder zu viel noch zu 
wcnig zu sehcn; denn wcnn dies nicht wáre, so ist es bc- 
greiflich, daB wir bcim Lichtc v(-n 10 tausend Sot.nen nicht 
besser sehen wiirden, als beim Schcin eines Feucrwurmes (Sv. 
Janská muška). 



Dodatky k I. dílu. 

Na smrt Jozefa Druhého. Nejstarší báseň Hekova. 
r>áseň je psána přesným metrem přízvučným (dva daktyly se 
-třídají s daktylem a trochejem — nepravidelné dva před- 
poslední verše). Tato přesnost překvapuje v době, kdy se čeští 
l,>ásníci neřídili určitými pravidly prosodickými. Základy dal 
české prosodii Dobrovský až po pěti letech. Historik české 
I,>rosodie, Jos. Král, se domnívá, že »jest to jistě náhoda, že 
i;a př. Hekovi (poukázáno tam k naší básni) nebo Melezínkovi 

. Schónfeldských Novinách 1787, str. 2) podařilo se sbásniti 
kolik veršů prostých chyb« (O české prosodii, Listy filol. XX, 

"^97, str. 114). Hek však vynikal vždy vyvinutým smyslem pro 
rávný rytmus. 

Básník v své epigramatické elegii se osvědčil vroucím 
ctitelem císaře Josefa II. Mezi českými vzdělanci měl tento 
panovník mnoho upřímných ctitelů. Asi deset českých veršovcň 
fjplakávalo jeho smrt veršovanými skladbami. V Závěsku 
k Nru 13. Krameriusových králov. Praž. poštov. novin ze 27. 
1) řezná 1790 uveřejnili ještě jiní dva veršovci své skladby: 
\ . Fr. H — b (Hřib) podal tam »Odu aneb veršovský Zpěv 
na smrt Josefa Druhého, Římského Císaře, a Alžběty Arci- 
knéžny Rakouské, v podobenství uvedený«; druhý jest »Chront)- 
stých na smrt téhož ; veršovec S L je bezpochyby Štěpán Leška 
— 5 tištěno tehdejším pravopisem Ss. Pro zajímavost jej zde 
otiskuji: 

SnašeLIWý lozeř Cysař již — aCh! — poChoWán jest. 
Skrz Cžlny byL jako B\'oh; než sMrtl jen Co CžLoVVěk. 

V otisku Kramériusově: Josefa rfruhého; Sestry mé. 

Epigramy z Nového kalendáře tolerancí na r. 1816 se 
podobají Hckovým epigramům za této doby vzniklým. Základní 
myšlenka epigramu »Demokryt Sulciovi« je táž, jako v epi- 
gramu »Jak Sulcius hosti zůve« (I, 12), a »Proč kdo brzy 



26o 

ošediví« vyjadřuje podobnou myšk-nku jako »Zastaralá ncinoc«. 
Pod prvnim epigramem je p<>«lpis: V— d — si — v; pod druhým; 
VI— H—; pod třetím: Fr. \I. H— k. 

Týž duch však prozrazuje také Heká ukrytého za ne- 
zvyklý pseudonym /. Toužil (v epigramech jsou jména Suictus, 
řkúdlivec, hekovsky char;ikteri.stická). Na Heká ukazuje stil, 
zejména první verš. pronnšejici otázku, jakož i smýšlení ver- 
Sovc«>vo. 

Na schlubr.ou dívku je rozvedená myšlenka Mar- 
tialova epigramu I, 64, jenž byl v naší literatuře několikrát 
překládán nebo napodoben. Nejznámější je překlad Fr. L. Cela- 
kovského »Na Galiu* (v II. sv. Sebr. spisů Fr. L. Celakov.skéh( > 
v »Ces. spisovatelích XIX. stol.« č. 139). Hek ulomil Martialovu 
epigramu hrot a zploštil jej na didaktickou skladbu. Ráscň 
je podepsána: H — k. V druhé sloze je zjevná chyba tisková: 
chvíle m. chvále. 

Později se náš veršovcc pokusil zpracovati týž námět. 
V jeho rukopisné pozůstalosti je také tento zlomek: 

1n formosam ad modům Martíalis, 

Žes sličná — ledakdos švitt»n ; bohatá — to se říká; 
žes milostná — to je znát. Však dobrá? — to nevím. 
Slíčnost v kráse se má. (nedokončeno). 



Veršované práce z rukopisné pozůstalosti Hekovy. 

Povídka. Pismo rukopisu ukizujc na dubu starší, snad 
asi z let dvacátých. Pod povídku si autor napsal: NB. V po- 
vídce jsou jména popletena: co tam dělá a mluví Věnceslav. 
platí o \'ojtéchovi. 

Metricky jstiu tyto pokusy nehotový. \' »Povídce« jsou 
verše přizvučné a čas<jměrné; časoměrně třeba čísti verše 6, 7 
(ale 5. stopu přizvučr.ě) a 8. Přízvučné verše mají četné chyby 
v prvním verši máme čísti 2. stopu: měl synů — vj«j; v druhém 
v^rši je na konci daktyl, třetí má o stopu víc a ještě nuttu 
čísti: vstav chodíval — kjkj — ; v pátém je na konci tak 
daktyl, nadto skwo nalezl třeba čísti potlle výslovnosti lidov 
dvojslabičně: nalez atd. Autor mínil bozpíxrhyby verše jest 
vjrpilovat, ale neprovedl svého úmyslu, protože přestává od k; 
dvacátých (od »Starobylých památek*) veršovati ; piše jen prózou 
Kromě toho byl zmaten vnějším vítězstvím časomčrnic prosodic. 
které se v starých letech chtěl přizpůsobiti. 



201 

Rozličnost seznání je již psána napořád distichy 
časoměrnými, ovšem často velmi chybnými; druhý verš na pr. 
místo pentametru vyšel z nepoddajného péra jako hexametr a 
ještě velmi chybný. Chyby jsou i v dalších verších. 

V dalších průpovědech jsou již disticha napořád časo- 
měrná, a to již verše zpravidla správné. K průpovědi 4. na str. 
.?j/. (»Zchvěj se tu«) si autor sám po straně poznamenal: duo 
pentametri, t. j. chybné distichon o dvou pětiměrech místo 
o šestiměru a pětiměru, a první je ještě chybný. Průpověd není 
ani myšlenkově dodělána. 

Str. 23S. poslední nerýmovaná průpověd není dokončena; 
závětí v ní chybí. Ř. 2. zd. : čas/nost ve smyslu staršího pravo 
P'su s — t — , význam slova: co je včas; slovc možná také vy- 
kládat jako přepsání m. čestnost. Str. 233. V druhé průpovědi 
bylo původně srší, ale je přeškrtnuto a za ním připsáno: prší; 
zřejmo, kterak veršovec zápasil o rým. V ř. 5: jazík podle 
častého psaní za tehdejší doby. 

Str. 234. První průpověd zní po česku: \'šecko poslouchá 
peněz. Nadpis druhé průpovědi »0 formose puer nimium ne 
crede colori« (Ó spanilý chlapče, nevěř příliš barvě) je vzat 
z Virgiliovy II. Eklogy, v. 17. Český dvojí překlad tohoto verše 
s následujícím v. 18. téže Eklogy přisoudil skladatel české mluv- 
nice po latinsku psané »Cžechořečnost seu Grammatica linguae 
bohemicae«, 1672, str. 506, Vác. Rosa, Komenskému. V^. 17. v pře- 
klade Komenského (časoměrnym šestiměrem) zní: 

Ó krásné pacholátko, nevěř nic tváři barevné 

nebo : * 
Ó pacholátko, nedej se libé své mámiti kráse. 



Dodatek k poznámkám I. svazku. 

K str. S- K cpÍKrainu » Divná zvěda*. Později se Hek 
k námětu tohoto epigramu vrátil, chtěje jej rozvésti ve vc.š<>- 
vanou anekdotu. V jelio zápiskách je na jednom lístku zapsán 
tento nedokončený a ncof)raven.v pokus: 

Divný blázen. 
Závis rád by věděl, když spi, asi jak mu to slouží? 
Dlouhot vsak nemohl naleznout prostředek, že by v pravdě 
žádost svou ttaplnil. v kotrbách ač hloubal a hloubal. 
Než pojednou zahle<ll svou tvář ve skle, jak se mu blejšti: 
hned se na tom pontknul, že by tim úkazem neokhimným 
dále neměl p<íhrdat, nýbrž jc1k> zktmšcti věrnost. 
Před zrcadlem své hnáty roztáhl a zrak i zahmouřil, 
měšce si vzav do rukou, jej před oči sázel a kroutil. 

Str. ^S- ^ epigramu »B r z k é navráceni* užil Hek 
doslovně prvních dvou veršů lidového popěvku »Šel tudy, měl 
dudy, ."^ni nezapískal*. Druhé dva verše popěvku se zpívají 
v rozličných krajích (xlchylně: »bodejž mu ty dudy Rarášek 
roztřískal* nebo: »Co by mu ty dudy O chrbát obúchaU nebo 
»Co by mu ty dudy O hlavu roztřiskal*. Srovn. spis C. Zíbrta 
»Hrály dudy«, v Praze 191 7, str. 45. 

Na str. 117. nsl. Báseň »Ohlas« je věnována J o s. L á b o- 
r o v i, zanícenému hudebníku v Hořovicích. Byl tam v první 
čtvrti XIX. století revidentem a tajemníkem u hraběte \'rbny. 
Shromažďoval v svém byte vynikající hudebníky české z blíz- 
kého okolí. Mezi jeho hosty býval také proslulý virtuos na 
housle Josef Slavík (1806 — 1833). Od svých známých si vyža- 
doval zápiřy do svého památníku. Jeho pozůstalost se chová 
v Národním museu. Srovn. o tom článek C. Zíbrta, jemuž 
děkuji za přátelské upozornění na Lábora, »Památník hudebního 
umělce před sto lety* v Hudební revui X, 1917, str. 76 n. 



OPRAVY OMYLO. 

Na str. 5 řádek 24 shora místo zpilrně čti : zpúrně. 
Na str. 49 řádek 6 zdola místo sc/iybu čti: s/iybu. 
Na str. 50 řádek 23 shora místo u schyhu čti : u s/iybu. 
Na str. 143 řádek 3 shora místo pro/rou čti: proř/rou. 
Na str. 151 v titule místo Povídání strašlivé čti: Přivítání 
strašlivé. 



OPRAVY OMYLO V L SVAZKU. 

Na str. 6. poslední verš v prvním epigramu místo: ze sebe 
čti : se sebe. 

Na str. 7. v předposl. verši za slovem bravům škrtni čárku. 

Na str. 45 v. 54 místo: s lože čti: s lože. 

Na str. 54 v. 56 mě! býti aílverb. výraz potajmo tištěn 
dohromady. 

Na str. 64 v. 49 místo: jíž čti: již. 

Na str. 65 verš 78 výraz »v svém popluží« nemá býti o<l- 
dělen čárkami. 

Na str. 66 v. 83 místo: brzyčko čti: brzičko. 

Na str. 90 v. 3 měl býti adverb. výraz račastěj tištěn do- 
hromady. 

Na str. 90 v. 8 místo dů^a/u (ř. 5 zdola) čti; dů/azu. 

Na str. 92 v. 24 měla býti opravena chyba v starém textu 
(z r. 1817) místo: výřečným zůstane němcem: výřečný zůstane 
němcem. 

Na str. 95 v. 118 místo porfal čti: poíit/al. 

Na str. 103 v. 57 za povaiiou svou má býti čárka. 

Na str. III v. 250 místo: leč čti: lei. 

Na str. 124. v poznámkách nadpis epigramu proložené 
tištěný místo: Odpověí/ má zníti: Odpověř/. 



OBSAH. 

Str. 

C\'OD V— VIII 

VÝBOR Z HEKOVÝCH PRACÍ PROSAICKÝCH . . 1—224 

Učinlivost lásky k vlasti 3 

Agami 4 

Hered (HeredjO 7 

Kupecké umění. A. Známost zboží . . 13 — 58 

I. O pepři 13 

II. O zázvoru 15 

III. O muškátovém ořechu 18 

IV. O hřebíčku 21 

V. O skořici . . . i . . ; 26 

\l. O vanýlii 31 

VII. O kávě 33 

Následek další o kávě 38 

VIII. O cukru 47 

Rozmnožení píce 59 

Starobylé památky 64 — 97 

Athenae 64 

Z článku »Rhodos« 75 

Z článku »Kréta« 77 

Z článku »Malta« 82 

Syracusa 87 

Z »V e 1 i k é h o p á t k u« 98 — 120 

Uvedení k rozjímání 98 

I. Zahrada 100 

IL Jeruzalém 103 

. IIL Místo popravní 115 



2!^ 

Str. 

Život člověka — putováni na světě 120 

Péro ■ .125 

Príliržitost .126 

Nejšťastnější manželství 128 

Lidské počínání ij<) 

I na to nejlepší naříkají sobě lidé 131 

A potom? 133 

Ne vždy, jak co jest, ale kterak by mohlo býti lépe . . .137 

Kterak se mistr Chocholouš zlých řečí zbavil 144 

Vlasti zasvěcen život náš 148 

Přivítání strašlivé, radostné ale propuštění 151 

Sbírka rozmanitých průpovědí . . . 1 57 — 206 

Průpovědě 168 

Sbírka mravných průpovědí i77 

Nápady 1S8 

Průpovédě i'»o 

Jadýrka i()4 

Hekovy prú|)ovCdi v rukopisccli I9^> 

Z německých prací Hekových v ruko- 
pisné pozůstalosti 207 — 224 

Ob eine Staatskirche wirklich eine Stiitze des 

Throncs sci? 207 

Die staatsrechtliche Nationalitát 208 

Aforismy 208 

Wie sollen Moralisten beschaffen sein 210 

Urtheil oder Nachrede 213 

Flúchtige Gedanken 220 

DODATKY K I. DÍLU 225—238 

Hekovyveršetištěné 227 — 229 

Xa smrt Jozefa Druhého 227 

Demokryt Sulciovi ■ 227 

Proč kdo brz>- ošedivi 227 

řkůdlivec učí chválit 228 

Počestný proč v nenávisti 228 

Xa schlubnou dívku 228 

Přítel a paděrck 229 

Veršované práce z rukopisné pozů- 
stalosti Hekovy 229—234 

Povídka . 229 

Rozličnost seznání 229 



267 

Str. 

Zdání a skutečnost 230 

Rozdílnost zraku 230 

Jak se často mluví 230 

Jak chléb chutná 230 

Duchu 230 

Interna šunt oculís clausa 230 

Průpovědi a epigramy bez nadpisů 231 

Pecuniae obediunt omnia 234 

O formose puer nimium no crede colori 234 

Lekoslavovo okřtění 234 

Do tobolky P. Kleinschmidovi 234 

Německé verše památníkové 235 — 238 

In das Stammbuch eines Jůnglings 235 

In das Stammbuch der Wohlgeborenen Frau A. 

M. von Forestier 235 

Fůr Mad. Schmid 236 

Epigramma 236 

POZNÁMKY 239—262 

Napřed několik poznámek všeobecných 241 

Poznámky k jednotlivým článkům 242 

Kupecké umění 243 

Starobylé památky 248 

Z »\'elikého pátku« 252 

Sbírka rozmanitých průpovědí 255 

Z německých prací Hekových 257 

Dodatky k T. dílu 259 

\'eršované práce z rukop-sné pozůstalosti Hekovy . . 260 
Dodatek k poznámkám I. svazku 262 

Opravyomylů 263 

Opravyomylůk I. svazku 263 

Faksimile titulního listu 99 



I 



,liaV2titd7E 



■Jt-* 



i 

I 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 



PG 

5038 

H355 

1917 

SV.2 



Hek, František Vladislav 
Sebrané spisy 




^